Federální shromáždění ČSFR 1990 – 1992

FEDERÁLNÍ SHROMÁŽDĚNÍ ČESKÉ A SLOVENSKÉ FEDERATIVNÍ REPUBLIKY 1990

Federální shromáždění ČSFR souhlasí s přístupem České a Slovenské Federativní Republiky k Opčnímu protokolu k Mezinárodnímu paktu o občanských a politických právech, přijatému v New Yorku dne 16. prosince 1966, a s učiněním následujícího prohlášení:

"Česká a Slovenská Federativní Republika prohlašuje v souladu s článkem 41 Mezinárodního paktu o občanských a politických právech, že uznává příslušnost Výboru pro lidská práva, vytvořeného na základě článku 28 Paktu, přijímat a posuzovat oznámení jednoho státu, který je jeho smluvní stranou, o tom, že jiný stát, který je jeho smluvní stranou, neplní své závazky podle tohoto Paktu."

Česká a Slovenská Federativní republika je smluvní stranou Mezinárodního paktu o občanských a politických právech od 23. března 1976.

Opční protokol k Mezinárodnímu paktu o občanských a politických právech, přijatý dne 16. prosince 1966, má povahu samostatného dokumentu, který upravuje vyřizování individuálních stížností jednotlivců na porušení jejich práv před mezinárodním orgánem - Výborem pro lidská práva. V době, kdy ČSFR ratifikovala Pakt, se smluvní stranou Protokolu nestala.

Do současné doby je smluvní stranou Protokolu 47 států světa (z 90 států, které jsou smluvní stranou Paktu).

Podstata Protokolu tkví v tom, že státy, které jsou smluvní stranou Paktu, uznávají příslušnost Výboru pro lidská práva vytvořeného na základě článku 28 Paktu přijímat a posuzovat stížnosti jednotlivců podléhajících jejich jurisdikci na to, že bylo porušeno některé jejich právo vyplývající z Paktu.

Velmi důležitým omezením však je, že jednotlivec může podat stížnost teprve tehdy, vyčerpal-li marně všechny vnitrostátní prostředky k uspokojení svého práva. Výbor, který stížnost jednotlivce přijme, ji posoudí a případně upozorní stát, jehož orgán či orgány se dopustily porušení práva, že byla porušena ustanovení Paktu. I když Výbor nemůže sám ve věci jednotlivce rozhodnout a ani jím vyjádřený názor není pro stát závazný, je nesporné, že jeho samotné upozornění učiněné vůči tomuto státu sehrává významnou úlohu v posílení záruk dodržování lidských práv jednotlivců.

Výbor neposuzuje nepřijatelná oznámení, za která se považují oznámení anonymní a taková, která představují zneužití práva.

Výbor přijatou stížnost posoudí a upozorní příslušný stát na tuto skutečnost. Tento stát je povinen do šesti měsíců ode dne, kdy upozornění obdržel, předložit Výboru písemné vysvětlení a případně může informovat o opatřeních, která jím byla v této souvislosti učiněna.

V případě, že neexistují v Protokolu stanovené formální překážky posouzení stížnosti, Výbor po obdržení vysvětlení či informace od dotčeného státu stížnost znovu posoudí na neveřejném zasedání a zaujme stanovisko. Své stanovisko zašle státu a jednotlivci.

Protokol je podle čl. 8 a 9 otevřen k přístupu všem státům, které jsou smluvní stranou Paktu; přičemž pro každý takový stát nabývá účinnosti tři měsíce ode dne uložení listiny o přístupu.

Za období od počátku platnosti Protokolu v roce 1977 do června 1989 bylo předloženo Výboru k projednání 371 oznámení, týkající se 28 států. 96 z nich bylo uzavřeno přijetím názoru Výboru podle článku 5 odstavce 4 Protokolu. Za nepřijatelná bylo označeno 85 oznámení, 59 bylo staženo, 33 byla prohlášena za přijatelná, zatím však nebyla uzavřena. 98 se nachází ve stadiu rozhodování o přijatelnosti.

Přístup k Protokolu si přímo nevyžádá změny v čs. právním řádu. Je umožněn nastalými a připravovanými zásadními legislativními změnami, které jsou důsledkem politických změn ve společnosti. Bylo by však žádoucí rozšíření okruhu vnitrostátních právních prostředků ochrany podle čs. práva. Jako vhodné se zde jeví obnovení správního soudnictví.

Výbor pro lidská práva může také státům poskytnout na základě článku 41 Paktu své dobré služby ve sporech, které by mezi nimi mohly vzniknout v souvislosti s realizací práv zakotvených v Paktu. Toto ustanovení je fakultativní povahy a vztahuje se pouze na státy, které prohlásí, že uznávají příslušnost Výboru.

Vzhledem k zásadním společenským změnám, ke kterým v současné době v ČSFR dochází, je v zájmu zdokonalení rozhodovací praxe čs. orgánů a zvýšení úrovně ochrany občanských a politických práv žádoucí přístup k Protokolu a učinění prohlášení podle čl. 41 Mezinárodního paktu o občanských a politických právech. Přístupem k Protokolu a učiněním prohlášení podle článku 41 ČSFR znovu vyjádří svou důslednou podporu jednotnému dodržování mezinárodních standardů v oblasti lidských práv všude ve světě.

Vzhledem k tomu, že Protokol je mezinárodním dokumentem politické povahy, předkládá se návrh na přístup ČSFR k němu, spolu s návrhem na učinění prohlášení podle čl. 41 Paktu, v souladu s čl. 36 odst. 3 ústavního zákona č. 143/1968 Sb., o československé federaci, Federálnímu shromáždění ČSFR k vyslovení souhlasu.

Státy, smluvní strany tohoto Protokolu.

majíce na zřeteli, že pro dosažení cílů Paktu o občanských a politických právech /dále jen pakt/ a provedení jeho ustanovení by bylo vhodné umožnit Výboru pro lidská práva zřízenému podle části IV paktu /dále jen Výbor/, aby dostával a posuzoval, jak stanoví tento Protokol, oznámení od jednotlivců, kteří si stěžují na to, že se stali oběťmi porušení některého z práv stanovených v Paktu,

se dohodly takto:

Článek 1

Stát, smluvní strana Paktu, který se stane smluvní stranou tohoto Protokolu, uznává příslušnost Výboru dostávat a posuzovat oznámení od jednotlivců podléhajících jeho jurisdikci, kteří si stěžují, že se stali obětmi porušení některého z práv stanovených v Paktu státem, smluvní stranou Paktu. Výbor nepřijme oznámení, jestliže se týká státu, smluvní strany Paktu, který není smluvní stranou tohoto Protokolu.

Článek 2

Jednotlivci, s výhradou ustanovení článku 1, kteří si stěžují, že některé z jejich práv uvedených v Paktu bylo porušeno, a kteří vyčerpali všechny dostupné vnitrostátní prostředky k nápravě, mohou předložit Výboru k posouzení písemné oznámení.

Článek 3

Výbor bude považovat za nepřijatelné každé oznámení učiněné na základě tohoto Protokolu, které je anonymní nebo které považuje za zneužití práva taková oznámení předkládat nebo za neslučitelné s ustanoveními Paktu.

Článek 4

1. Výbor, s výhradou ustanovení článku 3. upozorní stát, který je smluvní stranou tohoto Protokolu, na každé oznámení, předložené mu na základě tohoto Protokolu, ve kterém se tvrdí, že tento stát porušuje některé ustanovení Paktu.

2. Takto upozorněný stát předloží Výboru do šesti měsíců písemné vysvětlení nebo prohlášení objasňující tento případ a informuje o případných opatřeních k nápravě, která učinil.

Článek 5

1. Výbor posoudí oznámení, jež obdržel podle tohoto Protokolu, a vezme přitom v úvahu všechny písemné informace které dostal od jednotlivce a od dotyčného státu, který je smluvní stranou.

2. Výbor neposuzuje jakékoli oznámení od jednotlivce, dokud se neujistí, že:

a/ tatáž záležitost není projednávána podle jiné procedury mezinárodního setření nebo řešení sporu;

b/ jednotlivec vyčerpal veškeré dostupné vnitrostátní prostředky k nápravě.

Toto ustanovení neplatí tam, kde se zjednání nápravy neodůvodněně protahuje.

3. Výbor zkoumá oznámení podle tohoto Protokolu na neveřejných zasedáních.

4. Výbor sdělí svůj názor dotyčnému státu, který je smluvní stranou, a jednotlivci.

Článek 6

Výbor zahrne do své výroční zprávy předkládané podle článku 45 paktu přehled své činnosti podle tohoto Protokolu.

Článek 7

Než bude dosaženo cílů rezoluce 1514/XV/ přijaté Valným shromážděním Organizace spojených národů dne 14. prosince 1960, týkající se Deklarace o poskytnutí nezávislosti koloniálním zemím a národům, neomezují ustanovení tohoto protokolu žádným způsobem petiční právo dané těmto národům Chartou Organizace spojených národů a jinými mezinárodními úmluvami a dokumenty Organizace spojených národů a jejich odborných organizací.

Článek 8

1. Tento Protokol je otevřen k podpisu kteréhokoli státu, který podepsal Pakt.

2. Tento Protokol podléhá ratifikaci kterýmkoli státem, který Pakt ratifikoval nebo k němu přistoupil. Ratifikační listiny budou uloženy u generálního tajemníka Organizace spojených národů.

3. Tento Protokol je otevřen k přístupu kteréhokoli státu, který Pakt ratifikoval nebo k němu přistoupil.

4. Přístup se provede uložením listiny o přístupu u generálního tajemníka Organizace spojených národů.

5. Generální tajemník Organizace spojených národů vyrozumí všechny státy, které podepsaly tento Protokol nebo k němu přistoupily, o uložení každé ratifikační listiny nebo listiny o přístupu.

Článek 9

1. Tento Protokol nabude účinnosti tři měsíce ode dne uložení desáté ratifikační listiny nebo listiny o přístupu u generálního tajemníka Organizace spojených národů za předpokladu, že Pakt již nabyl účinnosti.

2. Pro každý stát, který jej ratifikoval nebo k němu přistoupil po uložení desáté ratifikační listiny nebo listiny o přístupu, nabude tento Protokol účinnosti tři měsíce ode dne uložení jeho vlastní ratifikační listiny nebo listiny o přístupu.

Článek 10

Ustanovení tohoto Protokolu se vztahují na všechny části federálního státu, bez jakýchkoli omezení a výjimek.

Článek 11

1. Každý stát, který je smluvní stranou Protokolu, může navrhnout změnu a předložit ji generálnímu tajemníku Organizace spojených národů. Generální tajemník poté seznámí s navrženými změnami státy, které jsou smluvní stranou tohoto Protokolu, se žádostí, aby mu sdělily, zda jsou pro svolání konference států, smluvních stran tohoto Protokolu, která by návrhy posoudila a hlasovala o nich. Generální tajemník svolá tuto konferenci pod záštitou Organizace spojených národů, vysloví-li se alespoň jedna třetina států pro její svolání. Každá změna při jatá většinou přítomných a hlasujících států, smluvních stran, bude předložena Valnému shromáždění Organizace spojených národů ke schválení.

2. Změny vstoupí v platnost, budou-li schváleny Valným shromážděním Organizace spojených národů a přijaty dvoutřetinovou většinou států, smluvních stran Protokolu, v souladu s jejich ústavními předpisy.

3. Vstoupí-li změny v platnost, stanou se závaznými pro ty státy, smluvní strany tohoto Protokolu, které je přijaly. Ostatní státy jsou dále vázány jen ustanoveními tohoto Protokolu a každou dřívější změnou kterou přijaly.

Článek 12

1. Každý stát, který je smluvní stranou, může kdykoli tento protokol vypovědět písemným sdělením, zaslaným generálnímu tajemníkovi Organizace spojených národů. Výpověď nabude účinnosti tři měsíce po dni, kdy generální tajemník sdělení obdrží.

2. Výpověď nebude mít vliv na pokračování použití ustanovení tohoto Protokolu na každé sdělení předložené podle článku 2 přede dnem, kdy výpověď vstoupila v platnost.

Článek 13

Generální tajemník Organizace spojených národů, bez ohledu na sdělení podle článku 8 odstavce 5, vyrozumí všechny státy, zmíněné v článku 48 odstavec 1 Paktu:

a/ o podpisech, ratifikacích a přístupech podle článku 8:

b/ o datu, kdy tento Protokol vstoupí v platnost podle článku 9. a o datu, kdy vstoupí v platnost každá změna podle článku 11;

c/ o výpovědích podle článku 12.

Článek 14

1. Tento Protokol, jehož znění čínské, anglické, francouzské, ruské a španělské mají stejnou platnost bude uložen v archivu Organizace spojených národů.

2. Generální tajemník Organizace spojených národů zašle ověřenou kopii tohoto Protokolu všem státům uvedeným v článku 48 Paktu.

1. Stát, který je smluvní stranou Paktu, může na základě tohoto článku kdykoli prohlásit, že uznává příslušnost Výboru přijmout a posoudit oznámení jednoho státu o tom, že jiný stát neplní své závazky podle tohoto Paktu. Výbor může na základě tohoto článku přijmout a posoudit oznámení jen tehdy, jestliže je předkládá stát, který prohlásil, že uznává příslušnost Výboru. Výbor nepřijme žádné oznámení, jestliže se týká státu, který takové prohlášení neučinil. S oznámeními učiněnými podle tohoto článku se nakládá takto:

a/ Stát, který oznámení obdržel, poskytne do tří měsíců státu, který je předložil, písemné vysvětlení nebo prohlášení, které má obsahovat, přichází-li to v úvahu podle povahy věci, informaci o tom, jaká opatření k nápravě se provádějí nebo již byla provedena.

b/ Oba státy mají právo postoupit věc Výboru, jestliže není urovnána k jejich spokojenosti do šesti měsíců poté, kdy stát obdržel původní oznámení. Stát, který tak činí, o tom informuje vedle Výboru i druhý stát.

c/ Výbor se bude zabývat záležitostí, která mu byla postoupena, jen tehdy, když zjistí, že byly použity a vyčerpány všechny dostupné prostředky nápravy v souladu s obecně uznávanými zásadami mezinárodního práva. Tento postup nebude dodržen v případě, že provedení nápravy je bezdůvodně oddalováno.

d/ Výbor zkoumá oznámení učiněná podle tohoto článku na neveřejných schůzích.

e/ Aby se dosáhlo přátelského urovnání na základě respektování lidských práv a základních svobod tak, jak jsou uznány v Paktu. Výbor - s výhradou ustanovení pododstavce c/ - poskytne dobré služby státům, které jsou smluvními stranami Paktu.

f/ Výbor může vyzvat účastnické státy zmíněné v pododstavci b/, aby poskytly jakékoli důležité informace v každé věci, která je mu postoupena.

g/ Účastnické státy zmíněné v pododstavci b/ mají právo být zastoupeny při projednávání věci Výborem a ústně nebo písemně se vyjadřovat.

h/ Výbor předloží zprávu do dvanácti měsíců ode dne, kdy obdržel vyrozumění podle pododstavce b/:

/i/ Jestliže se dosáhne urovnání podle pododstavce e/. omezí Výbor svou zprávu na stručné uvedení skutečností a dosaženého řešení.

/ii/ Jestliže se nedosáhne urovnání podle pododstavce e/. omezí Výbor svou zprávu na stručné uvedení skutečností: písemné vyjádření a protokol obsahující ústní vyjádření učiněná státy, účastníky tohoto paktu, budou přiloženy ke zprávě. Zpráva se zašle státům, kterých se týká.

2. Ustanovení tohoto článku vstoupí v platnost, jakmile státy, smluvní strany Paktu, učiní prohlášení podle odstavce 1 tohoto článku. Tato prohlášení uloží u generálního tajemníka Organizace spojených národů, který předá jejich kopie ostatním státům, účastníkům tohoto Paktu. Prohlášení může být kdykoliv odvoláno, a to oznámením generálnímu tajemníkovi. Odvolání neprejudikuje projednávání jakékoli věci, která je předmětem oznámení již předloženého podle tohoto článku. Poté, co generální tajemník obdržel sdělení, kterým se prohlášení odvolává, nelze přijmout žádné další oznámení kteréhokoli státu, který je smluvní stranou Paktu, pokud stát, který prohlášení odvolal, neučiní nové prohlášení.

Česká a Slovenská Federativní Republika prohlašuje v souladu s článkem 41 Mezinárodního paktu o občanských a politických právech, že uznává příslušnost Výboru pro lidská práva, vytvořeného na základě článku 28 Paktu přijímat a posuzovat oznámení jednoho státu, který je jeho smluvní stranou, o tom, ze jiný stát, který je jeho smluvní stranou, neplní své závazky podle tohoto paktu.