Federální shromáždění ČSFR 1990 – 1992

FEDERÁLNÍ SHROMÁŽDĚNÍ ČESKÉ A SLOVENSKÉ FEDERATIVNÍ REPUBLIKY 1990

VI. v. o.

ministra hospodářství ČSFR Ing. Vladimíra Dlouhého, CSc. na interpelaci podanou skupinou poslanců FS (tisk 179)

MINISTR HOSPODÁŘSTVÍ ČSFR

Ing. Vladimír Dlouhý, CSc.

Č. j. 21 393/90

V Praze dne 31. 10. 1990

Vážený pane,

z Vaší interpelace ze dne 5. října t. r. k některým otázkám zemědělství vyplývá určitá obava o další existenci výrobců v agrárně potravinářském komplexu. Neskrývám, že přechod k tržnímu hospodářství bude náročný a vyžádá si i určité období, zejména v případech, kdy některé zemědělské podniky svoji ekonomickou existenci mají založenou na značných dotacích. I když nemůžeme dnes odhadnout na kolik se rozšíří soukromé hospodářství v zemědělství, musíme s ním počítat jako s faktorem, který bude působit na trhu a ovlivňovat jej. Pokud jde o prosperující zemědělská družstva, jejich členové by sami měli zvážit, zda tutéž prosperitu v tvrdších podmínkách zabezpečí pokud se rozdělí nebo zcela osamostatní. Musíme však počítat i s tím, že ani zemědělství nemůže zůstat v produktivitě práce na současné úrovni a že musí i v něm dojít k podstatnému snížení pracovních sil. Poznatky ze zemědělství států s vyspělou tržní ekonomikou tomu jednoznačně nasvědčují. Vzhledem k tomu, že i na venkově musí dojít k rozvoji služeb a řemesel, lze očekávat, že tento rozvoj absorbuje i případně uvolněné pracovní síly ze zemědělství.

Chtěl bych zároveň poznamenat, že vláda ČSFR neztrácí problematiku zemědělství a celého APK se zřetele. Svědčí o tom ostatně skutečnost, že jako jediný se APK se svými specifikami dostal do Scénáře ekonomické reformy a že vláda ČSFR dne 11. 10. t. r. projednala i návrh konkretizace ekonomické reformy v APK.

Na Vaše konkrétní dotazy pak uvádím následující:

Tržní prostředí pro každé odvětví budou vytvářet především podmínky na trhu. Tím spíše to platí pro výrobky APK, kde již dnes je vcelku zabezpečována rovnováha na trhu, případně existuje u některých výrobků převýšení nabídky nad poptávkou. Přesto jsme toho názoru, že pro zabezpečení určité jistoty výrobců i spotřebitelů uplatníme v zemědělství určitou regulaci trhu tím, že stát bude u některých výrobků garantovat jejich cenu. S ohledem na historicky vzniklou strukturu zemědělské výroby a vývoj na spotřebitelském trhu budou pro rok 1991 stanoveny garantované ceny pro potravinářskou pšenici a žito, mléko kravské a býky a jalovice v živém. Tyto garantované výrobky tvoří nosnou část tržní produkce zemědělství, což dává určitou jistotu z hlediska výroby, tak i důchodovosti zemědělských výrobců.

Pokud jde o samotnou úroveň těchto garantovaných cen, vycházíme z toho, že nemohou být stanoveny izolovaně, bez zřetele k výchozím ekonomickým podmínkách, jimiž jsou vedle stanovení kursu čs. koruny k USD např. i ocenění vstupů světovými cenami apod. Proto s vyhlášením garantovaných cen, na něž zemědělská veřejnost jistě čeká, nemůžeme předbíhat. Mohlo by to vést k tomu, že budou stanoveny níže, než by odpovídalo výše uvedenému ocenění výchozích podmínek.

Mohu Vás však ujistit, že ve spolupráci s federálním ministerstvem financí, které je gestorem za tyto ceny, na návrhu intenzivně pracujeme, a že v nejbližších dnech bude s nimi zemědělská veřejnost seznámena. Současně ji chceme seznámit i s orientačnímu tržními nákupními cenami ostatních zemědělských výrobků.

Pokud jde o ceny vstupů, byla základní informace o míře jejich liberalizace, případně o prognozované výši pro podnikovou praxi zveřejněna v Hospodářských novinách dne 16. a 18. 10 t. r. Obdobné informace budou poskytovány průběžně. Dnes zatím není jasně stanoveno, který ze vstupů do APK bude státem regulován. Připravený zákon o cenách bude také blíže vymezovat některé regulační cenové mechanismy.

Předpokládáme, že do oblasti cenové regulace budou ve značném rozsahu zahrnuty ceny dovážených základních surovin a paliv.

Přechod na tržní ceny v APK vyžaduje provést zásadní změny v dalších ekonomických nástrojích. Dotace, které v převážné míře plošně suplovaly nedostatečnou úlohu cen v úhradě, budou od roku 1991 zrušeny.

Subvenční politika bude zaměřena zejména do těchto oblastí:

- ovlivňování trhu zemědělských výrobků cestou garantovaných cen u vybraných produktů

- privatizace zemědělství - půjde o rozsáhlou oblast podporující vytvoření podmínek vlastnictví a užívání zemědělské půdy, soukromé hospodaření rolníků atd. Cílem je podpora tvoření rodinných tržních hospodářství soukromých rolníků různého výrobního zaměření

- subvence strukturálních změn zemědělské výroby podle programů

- dílčí podpora komercionalizace podniků služeb a zpracovatelského průmyslu APK, např. vydání akcií na doplnění potřebného kapitálu s předkupní možností státu aj.

- územní subvence pro zúrodnění a další, které přesahují zájem jednoho podniku a jsou předmětem zájmu místních orgánů obcí, měst a rajonů vč. vlastníků finančního krytí

- podpora zemědělského výzkumu, školství, vzdělání a rekvalifikace, poradenské činnosti a informatiky

- program likvidace PCB a ostatních zdrojů kontaminace zemědělských produktů, potravin a nákaz

- vybrané další regionální a sociální subvence podle zdrojových možností.

Subvenční politika by měla především podporovat dlouhodobější programy agrární politiky. Subvence nebudou krýt ztrátovost podniků a musí být v souladu s působením tržního mechanismu (urychlovat nastolení podmínek trhu).

Výše uvedené základní zaměření subvenční politiky bylo pojato do konkretizace ekonomické reformy v APK, kterou projednala vláda ČSFR dne 11. 10. t. r. Přitom bylo stanoveno, že ze státního rozpočtu federace budou poskytnuty prostředky na stabilizaci trhu výrobky s garantovanými cenami. Ostatní subvence budou financovány z rozpočtu republik a také vlády republik stanoví jejich konkrétní tituly a celkovou výši subvencí. Poznamenávám, že vláda SR již o subvencích rozhodla dne 2. 10. t. r. usnesením č. 446. Návrh konkretizace subvenční politiky v APK v ČR byl teprve v minulém týdnu projednán Hospodářskou radou vlády ČR. Možno však předpokládat, a bylo by to zcela správné, aby okruh subvencí byl v zásadě v obou republikách jednotný.

Jak vyplývá ze Scénáře ekonomické reformy, předpokladem liberalizace trhu a jeho cen je, že na něj v co největší míře bude působit světový trh a tím kladně ovlivňovat výrobu u nás směrem k vyšší efektivnosti a kvalitě výroby. Z tohoto působení nelze vylučovat ani trh potravin. Současná situace na našem trhu zemědělskými a potravinářskými výrobky však vyžaduje uplatnit přechodně systém částečné ochrany zemědělství před působením světového trhu. Do tohoto systému patří již výše zmíněné garanční ceny u vybraných výrobků, ale budou mu sloužit kromě kursu i dovozní cla, dovozní licence, dovozní přirážky apod. Tyto nástroje budou podle konkrétních podmínek navazovat na řešení cenových opatření v zemědělské výrobě a výrobě potravin. Otevřeně však říkáme, že se musíme připravit pro vstup ČSFR do Evropských společenství. Proto budou všechna tato opatření koncipována a realizována tak, abychom tento vstup příliš neoddalovali. S tím samozřejmě souvisí nejen otázka dovozů, ale i možností zapojení se našeho APK na straně vývozu. Jsem však toho názoru, že pro nejbližší období by tento proces neměl výrazněji ovlivňovat zaměstnanost v zemědělství, i když tu nepovažujeme na dané úrovni za jednou danou. Výrazněji ji může v nejbližších letech ovlivnit spíše privatizace zemědělství, která by měla vést k odstranění neracionálního hospodaření s pracovní silou.

Družstevnictví v našem zemědělství vždy hrálo a ekonomická reforma počítá s tím, že i nadále bude hrát podstatnou úlohu. V této formě podnikání je třeba ale vrátit se zpět k základním principům družstevnictví a v zemědělství je obnovit jako skutečně dobrovolná sdružení majitelů půdy a dalších výrobních prostředků. Během uplynulých čtyřiceti let byly základní principy družstevnictví deformovány. Stát celou řadou forem včetně přímých zásahů do řízení bezprostředně ovlivňoval podnikatelskou činnost a hospodářské výsledky zemědělských družstev.

I když formálně se výlučnost družstevního vlastnictví uznávala, stát se k této formě vlastnictví choval stejně jako k podnikům státním. Potlačení práv vlastníků a priorita užívacích práv k půdě a majetku vedla dlouhodobě k tomu, že členství v družstvu se stalo formální záležitostí.

Obnovení družstevních principů vycházejících z vlastnických práv je nezbytné pro řešení návazných kroků reprivatizace a privatizace v zemědělství, potravinářském průmyslu a ve službách.

Členové družstev se musí stát opravdovými družstevníky s podílem na vloženém majetku, výnosech, ale také ponesou odpovědnost a rizika případných ztrát z družstevního hospodaření. Stát nebude bezprostředně zasahovat do řízení družstev. Zemědělská družstva budou řízena demokraticky zvolenými samosprávnými orgány. Rozhodujícím činitelem v družstvech se stane družstevník - vlastník a podnikatel.

Připravovaný zákon o úpravě některých vlastnických vztahů k půdě musí vyřešit jak vlastnické vztahy k půdě, tak i vztahy k ostatnímu živému a mrtvému inventáři. Tím bude vytvořen předpoklad i pro vyjádření podílů jednotlivých členů družstva a jeho majetku.

Zároveň to umožní vlastníkům půdy svobodné rozhodnutí o tom, jakým způsobem budou nadále hospodařit. Zda opět obnoví družstva na základě vlastnických vztahů nebo zda budou hospodařit samostatně. Současně stát vytvoří podmínky pro to, aby dosavadní členové zemědělských družstev, kteří nejsou vlastníky půdy a mají zájem o hospodaření, měli možnost získat státní půdu. Tím bude i pro tyto pracovníky vytvořena možnost při složení členského podílu stát se právoplatnými členy nově vznikajících zemědělských družstev. Při transformaci zemědělských družstev nebude rovněž družstvům bráněno rozdělení do menších celků a bude podporována i jejich případná integrace se soukromě hospodařícími rolníky na základě vzájemné výhodnosti formou podílové účasti soukromých rolníků v těchto družstvech.

Jsem přesvědčen, vážený pane, že svou poslaneckou vahou přispějete k dořešení všech připravovaných právních aktů, s nimiž se na tomto, pro naši společnost významném úseku počítá.

S pozdravem