FEDERÁLNÍ SHROMÁŽDĚNÍ ČESKÉ A SLOVENSKÉ FEDERATIVNÍ REPUBLIKY
VI. v. o.
269
Odpověď
ministra obrany České a Slovenské Federativní Republiky Luboše Dobrovského na interpelaci podanou poslancem Sněmovny národů Ladislavem Lisem na 7. společné schůzi Sněmovny lidu a Sněmovny národů dne 24. 10. 1990
MINISTR OBRANY
České a Slovenské Federativní Republiky
V Praze dne ... listopadu 1990
Vážený pane předsedo,
k Vaší interpelaci týkající se zabezpečení příslušníků ozbrojených složek zejména po skončení služebního poměru, Vám za rezort federálního ministerstva obrany sděluji:
Služba v ozbrojených silách se vyznačuje mnoha specifickými znaky, které z ní, v komplexu svého působení, činí jedno z nejobtížnějších zaměstnání s vysokou mírou především psychického opotřebení a osobitými sociálními riziky. Jde o příkazový režim práce se zvýšenou kázeňskou a trestní odpovědností, povinnost vykonávat službu v místě podle potřeb ozbrojených sil, častější obměnu míst výkonu služby spojenou se ztíženými rodinnými podmínkami, vyšší míru přesčasové práce a další, na vojáka z povolání vyplývající faktory. Vojenská kvalifikace je přitom zpravidla natolik specifická, že ji nelze mimo ozbrojené síly využít, nejde-li o některé specialisty - lékaře, ekonomy, právníky apod. S ukončením služby dochází většinou k její trvalé ztrátě.
Uvedené skutečnosti jsou základním důvodem mimo jiného specifického zabezpečení po ukončení služby i v době před vznikem nároku na důchod. Toto zabezpečení je analogické s obdobným zabezpečením v armádách jiných států, přičemž v porovnání s většinou z nich není nijak výrazné. Vedoucím principem tohoto zabezpečení je výsluhový princip, který se promítá ve skutečnosti, že si dávky (ať už jednorázové nebo opakující se) voják z povolání službou vyslouží. Minimální doba služby pro vznik nároku na tyto dávky je přitom zpravidla mnohaletá. Z toho důvodu je určitá preference v sociálním zabezpečení také motivační k výkonu služby.
Vojáci z povolání jsou po ukončení služebního poměru zabezpečováni jednak peněžitými dávkami podle zákona č. 76/1959 Sb., o některých služebních poměrech vojáků, ve znění pozdějších předpisů a jednak dávkami důchodového zabezpečení jako ostatní občané podle jednotlivých zákonů o sociálním zabezpečení. Jde o dva na sebe navazující a vzájemně se doplňující systémy. Jsem toho názoru, že je vhodné podat o nich základní vysvětlující informace.
Podle zákona o některých služebních poměrech vojáků jsou vojákům z povolání Čs. armády a vojsk FMV poskytovány tyto dávky: hodnostní plat po skončení služebního poměru, platové vyrovnání, příspěvek za službu, odchodné a pozůstalým po zemřelých vojácích v činné službě úmrtné.
Hodnostní plat po skončení služebního poměru se poskytuje propuštěným vojákům z povolání po dobu jednoho roku, pokud nemají nárok na platové vyrovnání, příspěvek za službu nebo důchod, ovšem jen při propuštění z důvodů zdravotních, snížení počtů ozbrojených sil a z důvodů dosažení věkové hranice. Jde o málo frekventovanou dávku, která se v praxi poskytuje jen věkově mladším vojákům z povolání ve výši 550 - 1.300 Kčs. V rezortu FMO je v současné době vypláceno 50 takových dávek.
Platové vyrovnání se vojákům z povolání poskytuje výhradně jen při propuštění ze zdravotních důvodů za podmínky, že byli vojáky z povolání aspoň 10 let a nemají nárok na příspěvek za službu nebo důchod. Poskytuje se po dobu nejvýše 2 let. V této dávce se výrazně promítá výsluhový princip požadavkem minimální desetileté doby služby a zohledňuje se potřeba vytvoření materiálních podmínek pro plnou rekvalifikaci ve věku zpravidla od 30 do 40 let. Jde o dávku s minimální frekvencí. V současné době se v rezortu FMO poskytuje v 9 případech.
Vzhledem k uvedeným skutečnostem předpokládám, pane poslanče, že se Vaše interpelace platového vyrovnání u vojáků z povolání netýká.
Příspěvek za službu se poskytuje vojákům z povolání, kteří vykonali nejméně 20 let služby a při propuštění dosáhli věku nejméně 40 let. Přiznává se při všech důvodech propuštění vyjma propuštění pro odsouzení k nepodmíněnému trestu odnětí svobody a při zániku služebního poměru odnětím nebo ztrátou vojenské hodnosti. Jde o částečný výsluhový důchod, který se pod názvem příspěvek za službu přiznává od roku 1965, kdy v důsledku deformací sociálního zabezpečení na základě závěrů XII. sjezdu KSČ bylo důchodové zabezpečení vojáků z povolání násilně včleněno do civilního důchodového zabezpečení a výsluhový důchod v něm neměl svoje místo.
V této souvislosti nutno ukázat, že i u jiných profesí vyvstala v průběhu doby nutnost zavést dávku charakteru výsluhového důchodu; a to konkrétně u výkonných letců a umělců důchodu za výsluhu let a u horníků zvláštního příspěvku horníkům. Jde o dávky zcela analogické příspěvku za službu, které jsou vázány na požadavek určité minimální doby výkonu specificky kvalifikovaného zaměstnání a kompenzují ztrátu kvalifikace a schopnosti udržet výdělkovou úroveň ve věku, kdy ji prakticky nelze plnohodnotně nahradit.
Výsluhový důchod je součástí všech známých armádních systémů sociálního zabezpečení a jako důchodová dávka se váže jen na dobu služby, popř. věk, až na případy hrubých a individualizovaných deliktů vůči společnosti nebo armádě (odsouzení, odnětí hodnosti). Z obdobných hledisek se vycházelo i v zabezpečení vojáků z povolání Čs. armády před rokem 1939.
Odchodné je jednorázovou dávkou, která se vojákům z povolání vyplácí při skončení služebního poměru. Je rovněž výrazně výsluhovou dávkou. Výše odchodného závisí na době trvání služebního poměru, velikosti služebního příjmu a na důvodu skončení služby. Maximálním zákonem připuštěné výměry - šestinásobku služebního příjmu může dosáhnout voják z povolání jen při propuštění z důvodů plné zdravotní nezpůsobilosti nebo snížení počtů ozbrojených sil, a to po 35 letech služby anebo po celoživotní službě při propuštění do starobního důchodu za podmínky, že vykonával službu ještě aspoň 3 roky po vzniku nároku na tento důchod. Jinak je maximální výše odchodného omezena prováděcím předpisem FMO na trojnásobek, jedenapůlnásobek nebo jednonásobek služebního příjmu, přičemž pro vznik nároku na odchodné se, až na případy propuštění pro plnou zdravotní nezpůsobilost a snížení počtů ozbrojených sil, požaduje vykonání aspoň 20 let služby.
Odchodné (odbytné, prémie apod.) je rovněž součástí systémů sociálního zabezpečení vojáků z povolání jiných armád a vyplácí se zde i v podstatně vyšších výměrách než v Čs. armádě. Např. v armádě SRN jde o částku 40.000 DM, jinde 12-násobek služebního příjmu i více. Je důležitým motivačním faktorem k výkonu služby a ke způsobu ukončení služby, jenž je v souladu s potřebami armády.
Podle zákona o sociálním zabezpečení jsou vojákům z povolání vypláceny důchody jako ostatním občanům s tím, že jejich specifická úprava je promítnuta do samostatné (páté) části zákona č. 100/1988 Sb., o sociálním zabezpečení. Starobní a invalidní důchody se vyměřují z I. nebo II. kategorie funkcí, za určitých okolností ze III. pracovní kategorie. Maximální výměry důchodů z I. nebo II. kategorie funkcí jsou postaveny na úroveň důchodům z I. nebo II. kategorie z civilních zaměstnání.
Zvýhodnění vojenských důchodů oproti civilním je relativní. Tak např. při plném počtu let zaměstnání pro dosažení maximální procentní výměry starobního důchodu I. kategorie postačuje horníkovi 17 let, ostatním pracovníkům v I. kategorii 20 let takového zaměstnání, kdežto voják z povolání musí vykonat nejméně 32 let služby v I. kategorii funkcí. To je dáno specifickou, výsluhovou konstrukcí důchodu.
Věkové zvýhodnění pro vznik nároku na starobní důchod má své opodstatnění. Bylo zjištěno, že průměrný věk dožití současné důchodové generace vojáků z povolání činí pouhých 64 let, je tedy nižší v porovnání se stejným parametrem ostatní populace a z toho důvodu je doba pobírání starobního důchodu porovnatelná.
Při hodnocení úrovně důchodového zabezpečení vojáků z povolání je nutno zvažovat rovněž srovnání s obdobnými systémy jiných, zejména vyspělých států. Na základě poznatků, jež má FMO k dispozici, lze konstatovat, že toto zabezpečení je výrazně preferováno co do úrovně i obsahu.
Perspektivy sociálního zabezpečení vojáků z povolání bude nutno vyvodit z připravované čs. vojenské doktríny, potřeb Čs. armády a z toho vyplývajícího průběhu služby. V každém případě bude nutno odstranit již zmíněné deformace způsobené XII. sjezdem KSČ, odstranit jeho uvedenou dvojí právní úpravu a plně ho podřídit celospolečenským potřebám. Bude přitom využito zahraničních zkušeností a navázáno na tradice Čs. armády do roku 1939.
Poněkud složitější je problematika již vzniklých nároků ze sociálního zabezpečení osob, které se podílely na neblahých událostech posledních 42 let a jež uvádíte ve své interpelaci. Nositelé deformací padesátých let, pokud ještě žijí, jsou již mimo působnost armády, zpravidla ve vysokém věku a jsou s armádou spojeny jen důchodovými nároky. Obdobná situace je, pokud jde o organizátory tzv. normalizace sedmdesátých let. Problém tkví v tom, že podle konvencí Mezinárodní organizace práce, jimiž je ČSFR vázána, nelze odnímat nabyté důchodové nároky. Tento závěr vyplynul z projednání problematiky s federálním ministerstvem práce a sociálních věcí.
Odlišná je situace u osob, které dosud vykonávají službu v Čs. armádě. K tomu Vám, pane poslanče, sděluji, že na základě Vašeho podnětu a zmocnění, které je mi dáno ust. § 130 odst. 2 zákona č. 100/1988 Sb., o sociálním zabezpečení, jsem rozhodl, že doba služby od 1. 1. 1965 do 31. 12. 1989 ve funkcích, v kterých z funkčních povinností vyplývalo nekompromisní prosazování vedoucí úlohy KSČ, nebude pro účely důchodového zabezpečení hodnocena v I. kategorii funkcí. Hodnocení takové služby do 31. 12. 1964 nemohu ovlivnit, neboť to vyplývá přímo ze zákona.
Závěrem Vám chci, pane poslanče, sdělit, že sociální zabezpečení vojáků z povolání je podrobováno rozboru právě tak, jako ostatní vztahy v Čs. armádě. Z jeho závěrů vyplyne, kde a do jaké míry je možné přiblížit úpravu tohoto zabezpečení civilnímu a kde bude nutné ponechat, popřípadě i posílit specifickou úpravu s cílem zajištění vysoké úrovně profesionality Čs. armády.
Předpokládám, pane poslanče, že tuto odpověď na Vaši interpelaci budete považovat za dostačující. V případě potřeby Vám budou poskytnuty jakékoli další informace k uvedené problematice.
S pozdravem
Vážený pan
JUDr. Ladislav Lis
předseda VBB SN
Federální shromáždění ČSFR
Praha