Cílem správního řízení je posoudit odůvodněnost žádosti a zpravidla i status žadatele, což vyžaduje spolupráci nejen s čs. zastupitelskými úřady, ale i spolupráci s cizími státními orgány, včetně úřadu Vysokého komisaře Organizace spojených národů pro uprchlíky. Z těchto důvodů je třeba prodloužit obecnou lhůtu stanovenou správním řádem. Nelze vyloučit, že ve složitějších případech bude nutno lhůtu prodloužit. Z dostupných mezi národních pramenů vyplývá, že průměrná doba řízení je 1 rok (SRN) až 1, 5 roku (Švédsko).
K § 11
V průběhu řízení mohou nastat skutečnosti, které budou důvodem pro jeho zastavení. Navrhuje se tyto důvody taxativně stanovit.
K § 12
Pokud nebude žádosti vyhověno, je nutno, aby federální ministerstvo vnitra rozhodlo o dalším pobytu cizince na území České a Slovenské Federativní Republiky. a to v souladu s dosud platným zákonem č. 68/1965 Sb., o pobytu cizinců na území Československé socialistické republiky.
K § 13
Nelze vyloučit, že po přiznání postavení uprchlíka nastanou skutečnosti, které nebudou v souladu s principy pro přiznání postavení uprchlíka, popř. že se uprchlík tohoto postavení dobrovolně vzdá. Proto se taxativně stanoví důvody, pro které federální ministerstvo vnitra odejme, nebo pro které může odejmout přiznání postavení uprchlíka.
K § 14
Ustanovení upravuje okruh adresátů, kterým je doručováno rozhodnutí o zamítnutí žádosti, o zastavení řízení a o odnětí postavení uprchlíka. V souladu s praxí států signatářů mezinárodních dokumentů o postavení uprchlíků se umožňuje zaslat výše uvedené rozhodnutí i Vysokému komisaři Organizace spojených národů, pokud o to požádá.
Současně se navrhuje upravit další postup při řešení pobytu cizince na území České a Slovenské Federativní Republiky v případě zastavení řízení, zamítnutí žádosti nebo odnětí postavení uprchlíka.
K § 15
V souladu s principy čs. právního řádu musí být žadateli dána možnost uplatnit opravné prostředky.
Vzhledem k faktickému postavení uprchlíka na území České a Slovenské Federativní Republiky se navrhuje, aby podání rozkladu mělo odkladný účinek.
Vzhledem k zajištění maximální objektivnosti rozhodnutí o postavení uprchlíka se v návrhu stanoví možnost přezkoumávání rozhodnutí ministra vnitra nezávislým orgánem stojícím mimo resort federálního ministerstva vnitra, tj. soudem.
K § 16
Mezinárodní dokumenty o postavení uprchlíků stanoví přísné podmínky pro vydání nebo vrácení žadatele nebo uprchlíka do zahraničí.
Tyto podmínky se navrhují převzít do nové právní úpravy.
K odstranění nepřiměřené tvrdosti se umožňuje, aby cizinec, který má být vydán nebo vrácen, si vyhledal v přiměřené lhůtě stát svého budoucího pobytu.
K § 17
Po nabytí právní moci rozhodnutí o přiznání postavení uprchlíka bude mít uprchlík právo na pobyt mimo uprchlický tábor. Z tohoto důvodu je nezbytné, v souladu s mezinárodními dokumenty o postavení uprchlíků, aby uprchlík měl doklad totožnosti. Tímto dokladem bude prokazovat nejen svoji totožnost, ale i další právně významné skutečnosti, např. místo pobytu, osobní stav.
Předpokládá se, že k vycestování mimo území České a Slovenské Federativní Republiky bude uprchlíkům vydáván cestovní doklad ve smyslu Ženevské úmluvy o uprchlících nebo cestovní průkaz totožnosti dosud vydávaný osobám bez státního občanství, které mají pobyt na území České a Slovenské Federativní Republiky.
K § 18
Ustanovení upravuje postavení uprchlíka na území České a Slovenské Federativní Republiky.
V souladu s Úmluvou, která stanoví, že postavení uprchlíka by mělo být výhodnější, než je postavení cizinců, kterým byl povolen pobyt na území daného státu, se navrhuje, aby postavení uprchlíků bylo z hlediska působnosti čs. právního řádu v podstatě stejné s postavením čs. státních občanů s taxativně stanovenými výjimkami.
Výjimky, odlišující postavení uprchlíka od postavení čs. občana, jsou navrhovány v rozsahu práv a povinností spojovaných podle čs. právního řádu pouze s československým st. občanstvím.
Postavení uprchlíka umožňuje vstupovat do rodinných vztahů. Proto je nutno stanovit právní řád, kterým se bude řídit osobní status uprchlíka.
K § 19
Ustanovení umožňuje podat žádost o přiznání postavení uprchlíka i těm cizincům, u kterých nastaly důvody pro podání žádosti až v průběhu jejich pobytu na území České a Slovenské Federativní Republiky.
Zpravidla se bude jednat o cizince studující na čs. vysokých školách nebo o zahraniční pracovníky.
K § 20
Ustanovení umožňuje účast Vysokého komisaře Organizace spojených národů v řízení o postavení uprchlíka.
Současně se umožňuje žadateli i uprchlíkovi kdykoliv požádat o pomoc Vysokého komisaře Organizace spojených národů v souladu s mezinárodními dokumenty. Na tuto okolnost je cizinec, popřípadě žadatel upozorněn při vyplňování prohlášení nebo žádosti.
K § 21
Ustanovení upravuje vztah zákona ke správnímu řádu.
K § 22
Postavení uprchlíka není dosud v čs. právním řádu upraveno. Cizincům, kteří splňují podmínky pro přiznání postavení uprchlíka uvedené v § 2, je v souladu s dosud platnými příslušnými předpisy povolován "pouze" pobyt na území České a Slovenské Federativní Republiky. Z těchto důvodů se navrhuje, aby cizincům, kterým byl tento pobyt povolen, bylo přiznáno postavení uprchlíka dnem účinnosti navrhovaného zákona, tj. bez nutnosti nového správního řízení.
K § 23
Úmluva předpokládá, že postavení uprchlíka má přechodný charakter. Většina evropských států postavení uprchlíka opětovně posuzuje, a to v rozmezí od 3 - 5 let od jeho udělení.
Podle okolnosti upravuje charakter dalšího pobytu na svém území např. dává možnost udělit státní občanství, povolení trvalého pobytu nebo postavení uprchlíka prodlužuje (zpravidla o 1 rok). Tímto opatřením se snaží počet cizinců, kterým bylo přiznáno postavení uprchlíka, jednak regulovat a jednak stabilizovat postavení uprchlíků na svém území, a to zejména z ekonomických důvodů.
Na základě meziresortního připomínkového řízení se navrhuje požívání výhod spojených s postavením uprchlíka omezit na dobu pěti let. Po uplynutí této doby se budou na tyto osoby vztahovat obecné předpisy o pobytu cizinců na území České a Slovenské Federativní Republiky, včetně možnosti požádat o čs. státní občanství.
K § 24
Vzhledem k aktuálnosti řešení problému uprchlíků se navrhuje doba účinnosti zákona dnem 1. ledna 1991.
K přílohám:
Součástí navrhované právní úpravy jsou přílohy, které obsahují prohlášení o úmyslu požádat o přiznání postavení uprchlíka, náležitosti průkazu vydávaného cizinci k cestě do určeného uprchlického tábora, žádost o přiznání postavení uprchlíka a náležitosti průkazu totožnosti vydávaného žadateli na dobu řízení o žádosti.
Text prohlášení, stejně jako žádosti o přiznání postavení uprchlíka, bude vytištěn v angličtině, němčině, francouzštině, španělštině a ruštině. Výše uvedené jazykové mutace obou tiskopisů mají umožnit jednoznačný projev vůle cizince, což je základní podmínkou pro zahájení řízení o přiznání postavení uprchlíka.
Prohlášení má dokumentovat pouze úmysl cizince požádat o přiznání postavení uprchlíka na území České a Slovenské Federativní Republiky, proto obsahuje pouze základní údaje vztahující se k cizinci a důvodům jeho rozhodnutí. Na prohlášení je vázáno poskytnutí bezplatné přepravy do určeného uprchlického tábora a umožnění pobytu v uprchlickém táboře.
Podání žádosti bude výchozím podkladem pro správní řízení, a proto musí obsahovat potřebné údaje (viz text). Současně bude důvodem pro vydání průkazu totožnosti, na jehož základě budou cizinci poskytovány bezplatné služby (ubytování, stravování, lékařská péče apod.). Rozsah údajů je stanoven s přihlédnutím k četnosti důvodů, pro které lze postavení uprchlíka přiznat. Je v souladu se vzorovou žádostí o přiznání postavení uprchlíka zpracovanou úřadem Vysokého komisaře Organizace spojených národů pro uprchlíky.
V Praze dne 20. října 1990
Předseda vlády ČSFR
Čalfa v. r.
Ministr vnitra ČSFR
Langoš v. r.