Nedovolenými a tedy od počátku neplatnými jsou všechny kartelové dohody nebo jejich části, které vedou nebo mohou vést v důsledku negativního ovlivnění výroby a oběhu výrobků, t. j. zboží, nebo provádění prací a služeb, t. j. výkonů, k vyloučení nebo omezení hospodářské soutěže. Zákon tedy požaduje, aby sami podnikatelé odpovědně posuzovali, zda dohoda, kterou chtějí uzavřít, může vést k takovým důsledkům. To samozřejmě nevylučuje předběžnou konzultaci s úřadem o této otázce.
Kartelové dohodě se klade na roveň usnesení sdružení podniků, jestliže vykazuje znaky kartelové dohody, a shodné nebo velmi podobné počínání různých podnikatelů, ke kterému došlo zřejmě po vzájemném srozumění i bez písemné dohody.
Příklady zakázaných kartelových dohod uvádí § 3 odst. 2. Stanovený zákaz kartelových dohod nemůže platit pro všechny případy, a proto zákon předpokládá možnost uzavření dvou skupin povolených dohod.
Do první skupiny náleží dohody, jejichž předmětem je jednotné používání obchodních, dodavatelských nebo platebních podmínek /s výjimkou dohod o cenách a jejich složkách/, popřípadě racionalizace hospodářské činnosti, zejména její specializací, a další společensky žádoucí dohody, pokud nevedou k podstatnému omezení soutěže na trhu. Tyto dohody schvaluje úřad pro hospodářskou soutěž /§ 3 odst. 4/. Schválení může být odepřeno jen z důvodů stanovených pro odepření výjimky /§ 5 odst. 3/ a považuje se za udělené /zákonná nevyvratitelná domněnka/, nebylo-li do dvou měsíců po ohlášení dohody odepřeno /§ 3 odst. 4/.
Do druhé skupiny patří dohody, které může úřad povolit jako výjimku ze zákazu, jen jsou-li splněny podmínky stanovené v § 5 odst. 2 a 3.
Na smlouvy o převodu práv nebo o poskytnutí licencí na předměty průmyslových práv se zákaz kartelových dohod nevztahuje, pokud ukládají jen taková omezení, která nepřesahují obsah průmyslově právní ochrany těchto předmětů /§ 4 odst. 1/. Příklady takových dovolených závazků uvádí § 4 odst. 2. To platí obdobně i pro další smlouvy o převodu práv nebo poskytnutí licencí /§ 4 odst. 3/.
Kdy úřad pro hospodářskou soutěž může povolenou výjimku zrušit, omezit nebo stanovit pro ni nové podmínky, stanoví § 6. Otázky odstoupení od kartelové dohody a její výpovědi upravuje § 7.
Smlouvy o sloučení podniků, o nabytí majetku jiného podnikatele nebo smlouvy o dočasném přenechání provozů a další formy hospodářské koncentrace /§ 8/ jsou závažnou formou, kterou může být hospodářská soutěž omezena nebo dokonce vyloučena. V důsledku takového spojení může zaniknout konkurenční podnik nebo být vytvořeno dominantní postavení spojeného podniku na trhu.
Jde přitom o spojení podnikatelů, které může být i celospolečensky žádoucí nebo na druhé straně zcela nevýznamné. Proto je třeba předložit orgánu pro hospodářskou soutěž ke schválení každou takovou dohodu, která přináší koncentraci přesahující 20 % celkového obratu konkrétního zboží na trhu, který bude tato koncentrace pravidelně zásobovat.
Pokud jde o monopolní a dominantní postavení podnikatele na trhu, vychází návrh zákona z pojetí, že se nezakazuje monopolní či dominantní postavení podnikatelů samo o sobě, nýbrž jen zneužití takového postavení na újmu jiných podnikatelů, spotřebitelů nebo na úkor veřejného zájmu. V tomto smyslu vymezuje návrh zákona generální klauzuli postihu nedovoleného omezení hospodářské soutěže v § 9 odst. 3, přičemž uvádí některé příklady takového zneužití.
Ze zákazu zneužití monopolního či dominantního postavení podniku nepřipouští návrh žádné výjimky. Aby bylo zabráněno zneužívání takového postavení, ukládá návrh zákona uvedeným podnikům především ohlašovací povinnosti /§ 9 odst. 1/ a podrobuje je zvláštnímu dozoru úřadu pro hospodářskou soutěž /§ 10 písm. a/. Zjistí-li úřad po provedeném řízení, že došlo k zneužití postavení, zneužití zakáže.
Pro posouzení, je-li podnikatel v dominantním postavení, je rozhodující, zda podnikatel splňuje jednu nebo druhou podmínku uvedenou v § 9 odst. 2. Postup, jak podnikatel zjistí, zda některé z těchto dvou hledisek splňuje, nelze v zákoně podrobněji rozvádět. Pokud by takové zjišťován činilo podnikatelům větší obtíže, předpokládá zmocňovací ustanovení v § 20 stanovení postupu k tomuto zjišťování v prováděcím předpise.
K § 10
v zákonodárství jednotlivých států je rozhodovací pravomoc ve věcech práva proti omezením soutěže svěřována buď kartelovým úřadům jako zvláštním orgánům správním, nebo orgánům soudním, jimiž jsou zpravidla zvláštní kartelové soudy nebo kartelové senáty soudů obecných. Návrh zákona vychází z předpokladu, že povaze čs. právního řádu a jeho vývoji nejlépe vyhovuje rozdělení působnosti mezi správní úřad a soud tak, že se úřadu pro hospodářskou soutěž jako orgánu správnímu svěřuje dozor jako institucionální zábrana proti zneužíváni svobody hospodářské soutěže jejím omezováním kartelovými dohodami nebo dominantním či monopolním postavením soutěžících. V rámci tohoto dozoru se federálnímu úřadu svěřuje povolování a odvolávání výjimek ze zákonných zákazů včetně vydávání zákazů s tím spojených a vydávání pro soudy závazného určovacího výroku o tom, zda určité jednání má povahu zneužití dominantního či monopolního postavení podniku. 0 ostatních právních prostředcích ochrany při porušení oprávněných zájmů spolusoutěžitelů budou rozhodovat soudy.
Působnost Federálního úřadu pro hospodářskou soutěž podle § 10 je nezbytným rozvedením rámcové působnosti podle § 80 zákona č. 297/1990 Sb. a platí pro celou ČSFR z důvodů uvedených v obecné části.
K § 11 až 13
Řízení před úřadem pro hospodářskou soutěž upravuje § 11, který stanoví pro tento úřad i právo vydat v řízení předběžné opatření /odst. 4/. Podpůrně /pokud zákon nestanoví jinak/ platí pro toto řízení ustanovení správního řádu. U pravomocného rozhodnutí Federálního úřadu pro hospodářskou soutěž připouští zákon přezkoumání soudem.
Povinnosti ukládané podnikatelům tímto zákonem jsou tak významné pro řádný průběh tržního hospodářství, že je nezbytné jejich plnění zajišťovat také hrozbou finančních postihů a v případě porušování těchto povinností ukládat pokutu /§ 13/.
Vzhledem k různým způsobům porušování povinností ukládaných tímto zákonem, k trvání a rozsahu takového chování podnikatele nelze podrobněji diferencovat výši pokuty a je možno stanovit jen dolní a horní hranici a určení konkrétní výše nutno ponechat na rozhodnutí úřadu po zvážení všech věcných a časových hledisek. Spodní hranice pokuty je dána výší majetkového prospěchu, který podnikateli vznikl v důsledku porušení povinnosti podle tohoto zákona, pokud lze tento prospěch vůbec nebo bez zcela neúměrné námahy vypočítat. Vazba maximální výše pokuty na roční obrat podnikatele vyjadřuje hledisko závažnosti porušení vzhledem k rozsahu podnikání postihovaného podnikatele.
Opakování pokuty přichází v úvahu zejména pro případy, kdy podnikatel v nesprávném chování pokračuje nebo nerespektuje přikázaná opatření k nápravě stavu.
Možnost návrhu na přezkoumání rozhodnutí podle § 12 platí i pro rozhodnutí o uložení pokuty.
K § 14 a 15
Nezbytným nástrojem při ochraně proti omezení soutěže bude kartelový rejstřík se sbírkou listin.
Do tohoto rejstříku se budou zapisovat všechny uzavřené kartelové dohody. Kopie dohod popř. dalších listin budou podnikatelé povinni zaslat úřadu. Zákon předpokládá, že kartelový rejstřík bude veřejný a každý podnikatel po zaplacení správního poplatku bude mít právo požádat o vydání výpisu z tohoto rejstříku.
Kartelový rejstřík povede za celou Českou a Slovenskou Federativní Republiku včetně sbírky listin Federální úřad pro hospodářskou soutěž.
K § 16
V tomto oddílu se řeší postup podnikatelů popř. jiných osob při uplatnění jejich práv, která jsou narušována. Přitom jde o případy, kdy v důsledku porušení povinností podnikatelů podle tohoto zákona vznikají nároky jiným osobám, které musí tyto osoby při neúspěchu jednání s rušitelem uplatnit u soudu v občanskoprávním řízení. Při tomto řízení se může uplatnit zejména stanovisko úřadu pro hospodářskou soutěž podle § 10 písm. f/.
K § 17
Orgány státní správy a orgány obcí mohou při výkonu své zákonné působnosti byť i nepřímo narušit hospodářskou soutěž.
Rozhodnutí nebo postupy orgánů, na jejichž základě někteří podnikatelé dosáhnou výhody proti jiným podnikatelům., mohou vést k tomu, že bude porušen tento zákon. V takových případech je nanejvýš účelné, aby úřad určený k ochraně hospodářské soutěže měl možnost proti takovému jednání protestovat a v případě nutnosti předložit záležitost k řešení příslušné vládě.
K § 18 a 19
Tento oddíl upravuje povinnosti orgánů státní správy a orgánů obcí při převodu státního majetku z hlediska protimonopolní politiky a celkového účelu zákona o ochraně hospodářské soutěže. Současně vymezuje oprávnění orgánů pro ochranu hospodářské soutěže v procesu převodu státního majetku.
Při převodu státního majetku na nové vlastnické formy /soukromý podnik, státní akciová společnost, obecní podnik/ může dojít k tomu, že nový podnikatelský subjekt, který po tomto převodu vznikne, bude mít monopolní nebo dominantní postavení. V takových případech je účelné, aby příslušní orgány státní správy odpovědné za převod vypracovaly rozbor, který toto postavení u každého nově vzniklého podnikatelského subjektu buď zdůvodní např. ve vztahu k možné zahraniční konkurenci, anebo navrhne opatření, která se budou následně realizovat k vytvoření soutěžního prostředí.
Jestliže se úřad k tomuto rozboru vyjádří a orgán státní správy nebude postupovat v souladu s tímto vyjádřením, nese odpovědnost za všechny dopady na hospodářskou soutěž, které z jeho postupu vyplynou.
Pokud se úřad nebude na návrh orgánu k rozboru vyjadřovat, odpovídá za dohled nad činností nově vzniklých monopolních nebo dominantních podniků z hlediska dodržování tohoto zákona.
Také obecní orgány musí zabezpečit, aby při převodech státního majetku nevznikly nové monopolní nebo dominantní podniky, a to zejména tam, kde by to bylo na úkor zvýšených výdajů občanů.
K § 20
Návrh nestanoví sídlo Federálního úřadu pro hospodářskou soutěž, protože je třeba ještě v širších souvislostech posoudit možnost a účelnost zřídit tento úřad v jiném místě např. v Bratislavě.
Pro posuzování případů narušení hospodářské soutěže na lokálních trzích /např. v okresech nebo v městech/, zejména pokud půjde o četnější případy, bude nutno zřídit i pobočky úřadu. Jejich počet a dislokaci není vhodné předem určovat, ale předpokládá se vznik pěti poboček v České republice a dvou ve Slovenské republice s obsazením po 20 pracovnících. Jde o předpoklad konečného řešení při široce uplatněné hospodářské soutěži a odpovídá úměrně stavu ve státech s plně rozvinutou soutěží.
Zkoumání všech písemných popř. i ústních dohod mezi podnikateli, zjišťování a jednotné posuzování monopolního nebo dominantního postavení podnikatelů a postihování případů zneužívání takového postavení si vyžádá vydání prováděcího předpisu k podrobnější instrukci všech hospodářských subjektů. Takový předpis, vydaný v rámci zákona na základě zkušeností prvního roku nebo prvních let, usměrní chování podnikatelů na trhu a zabrání anebo aspoň omezí počet případů, kdy dojde k narušení hospodářské soutěže.
K § 21
Návrh přejímá v širším textu dosavadní ustanovení § 119b a 119c zákona č. 103/1990 Sb., kterým se mění a doplňuje hospodářský zákoník, takže k odstranění duplicity je třeba tyto paragrafy zrušit.
K § 22
Již v současné době se vyskytují mezi hospodářskými subjekty navzájem i ve vztahu k spotřebitelům případy, které by měly být řešeny podle tohoto zákona. Je proto potřebné stanovit jeho účinnost od 1. ledna 1991.
V Praze dne 20. 10. 1990
Předseda vlády ČSFR
Čalfa v. r.
Ministr financí ČSFR
Klaus v. r.