FEDERÁLNÍ SHROMÁŽDĚNÍ ČESKÉ A SLOVENSKÉ FEDERATIVNÍ REPUBLIKY 1990
VI. v. o.
228
Interpelace
místopředsedy vlády ČSFR JUDr. Pavla Rychetského a místopředsedy vlády ČSFR a ministra zahraničních věcí ČSFR Jiřího Dienstbiera podaná poslancem Sněmovny lidu Miroslavem Janstou na 7. společné schůzi SL a SN dne 24. října 1990
Posl. SL M. Jansta: Vážený pane předsedající, vážené poslankyně, vážení poslanci, chtěl jsem interpelovat předsedu vlády, ale on odešel. Proto svoji interpelaci podám písemně, ale přesto vám ji přečtu. Budu interpelovat místopředsedy federální vlády dr. Rychetského a Dienstbiera.
V poslední době se v naší společnosti vedou intenzívní diskuse o státoprávním uspořádání Československa. Jedním ze základních problémů se tu jeví i samo pojetí federace. Také na stránkách novin se tomu věnuje zvýšená pozornost. Chtěl bych upozornit např. na nedávný zásadní článek akademika Čiče "Národné republiky sú pôvodné" v Lidových novinách. Byl převzat ze slovenského tisku.
Pokud jde o mou interpelaci, chci se zaměřit výhradně na mezinárodní aspekty. Vyjdeme-li z dnešních platných ústavních zákonů, jsme z pohledu vnějšího světa, tedy též z hlediska mezinárodně právního, unitárním státem, jsme federací vnitrostátního typu. Jsou však náznaky, že takováto kvalifikace v mnohém již neobstojí, a to ve srovnání s utvářející se realitou.
Jak známo, jsou na národních úrovních vytvářeny orgány, které svědčí o tom, že se přetváříme ve federaci mezinárodní povahy. Na Slovensku vzniklo ministerstvo pro mezinárodní styky, v českých zemích vznikl zárodek obdobného orgánu s označením vládní výbor. Viděno dnes platnými ústavními zákony, jde o vývoj faktický, avšak právě ten a nikoliv vlastní změny ústavní normativity, je podle mezinárodního práva rozhodný a pro pohled vnějšího světa na vývoj státoprávního uspořádání u nás rozhodující.
V této souvislosti je také nepodstatné, jak národní vlády své nové orgány pojmenovaly. Relevantní je to, jak tyto vlády postupují, tj. jaké kompetence si fakticky přisvojují. Např. z podání sdělovacích prostředků vyplývá, že poslední návštěva slovenské vlády v Polsku byla oficiální reprezentací Slovenské republiky a nikoliv ČSFR. Za takovéto situace bude vnější svět na Československo pohlížet jako na federaci mezinárodní povahy a je tudíž nasnadě, že nás musí zajímat, co mezinárodní právo pro federaci tohoto typu stanoví.
Pro případ, že by státoprávní vývoj u nás směřoval již k řečené mezinárodní federaci, existovaly by tu tři státy, jeden centrální a dva dílčí. Opět není rozhodné, jak budou dílčí státy pojmenovány, zda republiky jako v SSSR, SSSR je zatím mezinárodní federací, či země jako SRN nebo kantony ve Švýcarsku. Zásadní je pouze to, že suverénem je vždy stát centrální, zatím co dílčí státy vykonávají pouze správu v centrem určených věcech vnitřních a vnějších. Pokud jde o to druhé, pak zpravidla v otázkách pohraničních a tzv. "příhraničních". Známe členství Ukrajiny a Běloruska v některých mezinárodních organizacích, bylo to členskou základnou trpěno jako výraz úsilí o rozšíření hlasovacího vlivu v těchto mezinárodních organizacích.
Podle mezinárodního práva jsou tedy dílčí státy mezinárodní federace závislými státy, závislými na státu centrálním. Ten také přebírá za ně mezinárodní odpovědnost, jestliže by ten který dílčí stát nedostál svým mezinárodním závazkům v tom, co si ve vnějších věcech sám spravuje.
Jestliže by se u nás prosadila koncepce suverenity národních republik, pak podle mezinárodního práva půjde už o konfederaci. Budou tu však jen dva státy suverénové. Orgány konfederace budou jen společnými orgány těchto suverénů, od nichž budou mít mandát je jejich jména zastupovat navenek. Co do mezinárodní odpovědnosti, nesou ji pak jen suverénové. Jim je přičítána i z vnější činnost svých konfederačních orgánů. Konečně i zde není rozhodné pojmenování, nýbrž právní povaha daného jevu. Budeme tedy konfederací, i když se nazveme "autentickou" federací, stejně jako - naopak je mezinárodní federací Švýcarsko, jakkoliv nese název "Švýcarská konfederace".
Jen povrchně zatím vyznívá osvětlování rozdílů mezi federací a konfederací, jež je tlumočeno ústy a perem i předních našich státních činitelů - tož před jistým časem na stránkách Lidových novin.
Pouhé konstatování, že konfederace je založena na mezinárodní smlouvě a u nás má být normativním základem "autentické" federace ústava, totiž mnoho neříká. Při faktickém rozpadu Československa na jednotlivé suverénní státy - tento proces naznačilo známé trenčianskoteplické jednání - by byla dnes zamýšlená tzv. ústřední ústava "autentické" federace nadále podřízena autonomii vůle těchto suverénů a také každému z nich zvlášť, pokud v daném kontextu takovýto "ústavní akt" lze vůbec pokládat za normativitu vnitrostátní povahy.
Pro kvalifikaci, co by v tomto případě bylo mezinárodní Smlouvou tu totiž nejsou rozhodné naše ústavní předpisy, nýbrž opět jen mezinárodní právo, a to dokonce ta jeho část, která jde nad rámec nás zavazující vídenské úmluvy o smluvním právu.
Žádám proto vážené místopředsedy vlády, aby jimi řízené resorty poskytly parlamentu fundovanou analýzu toho, jak si vládní orgány představují onen soulad případně problémy eventuálního nesouladu mezi tím, co je zamýšleno pod označením "autentická" federace a tím, co mezinárodní právo o federaci a konfederaci stanoví. V žádném případě se nejedná o záležitost, která může počkat až do projednávání nových ústavních zákonů.
Kromě aktuálních vnitřních otázek jako je např. členění státního rozpočtu, (u konfederace je tzv. centrální rozpočet nadbytečný), je tu zejména problém smluvních závazků, které ČSFR přejímá, tedy i závazků na ochranu zahraničních investic. Při příp. dokončení procesu rozpadu ČSFR na jednotlivé suverénní státy, (ať by třeba nesly označení "země"), nemohou dnes přijaté smluvní závazky ČSFR automaticky na ně přejít, a to právě proto, že chtějí být suverény. To vnější svět ví z mezinárodního práva a proto se neunáhlí s podstoupením rizika efektivně jít do negarantovaného investování. Děkuji za pozornost.