Federální shromáždění ČSFR 1990 – 1992

/1/ Přezkumné řízení podle § 25 odst. 2 se nevztahuje na rozhodnutí, která nabyla právní moci přede dnem účinnosti tohoto zákona.

/2/ Výše hmotného zabezpečení poskytovaného podle dosavadních předpisů ke dni účinnosti tohoto zákona se od 1. ledna 1991 upraví, pokud je to pro uchazeče o zaměstnání výhodnější.

/3/ Nároky vzniklé přede dnem účinnosti tohoto zákona na náborové příspěvky a další náležitosti podle předpisů uvedených v § 32 bod č. 8 až č. 30, se posuzují podle dosavadních předpisů.

§ 31

/1/ Ministerstvo práce a sociálních věcí České republiky a ministerstvo práce a sociálních věcí Slovenské republiky stanoví vyhláškami

a) bližší podmínky poskytování hmotného zabezpečení uchazečů o zaměstnání včetně jeho poskytování při souběhu s některými příjmy, a ve kterých případech se k době předchozího zaměstnání nepřihlíží,

b) bližší podmínky zabezpečování rekvalifikace uchazečů o zaměstnání a zaměstnanců,

c) bližší podmínky a postup vedení evidence uchazečů o zaměstnání a evidence volných pracovních míst.

/2/ Ministerstvo práce a sociálních věcí České republiky a ministerstvo práce a sociálních věcí Slovenské republiky může stanovit vyhláškami

a) kratší dobu předchozího zaměstnání podle ustanovení § 12 odst. 1 a zvýšení hmotného zabezpečení uchazečů o zaměstnání podle ustanovení § 16 odst. 1 a 2,

b) podmínky provádění pracovní rehabilitace, přípravy pro pracovní uplatnění včetně úhrady nákladů, péče o mladistvé občany se změněnou pracovní schopností, poskytování příspěvků zaměstnavatelům, popřípadě občanům se změněnou pracovní schopností samostatně výdělečně činným a povinnosti zaměstnavatelů v péči o občany se změněnou pracovní schopností.

§ 32

1. Zákon č. 70/1958 Sb., o úkolech podniků a národních výborů na úseků péče o pracovní síly,

2. vládní nařízení č. 92/1958 Sb., kterým se provádí zákon č. 70/1958 Sb., o úkolech podniků a národních výborů na úseku péče o pracovní síly, ve znění nařízení vlády Československé socialistické republiky č. 168/ 1980 Sb.,

3. § 84 odst. 2, § 85 až 87, § 90, 92 a 97 odst. 3 zákona č. 121/1975 Sb., o sociálním zabezpečení, ve znění zákona č. 56/1984 Sb.,

4. § 80 až 85 zákona č. 100/1988 Sb., o sociálním zabezpečení, ve znění zákona č. 110/1990 Sb.,

5. § 113 odst. 2 až 5 vyhlášky federálního ministerstva práce a sociálních věcí č. 149/1988 Sb., kterou se provádí zákon o sociálním zabezpečení,

6. vládní nařízení č. 38/1967 Sb., o umísťování absolventů vysokých škol, konzervatoří, středních odborných a odborných škol,

7. § 1 písm. b) a c), § 7 až 9, část třetí a čtvrtá vyhlášky federálního ministerstva práce a sociálních věcí č. 195/1989 Sb., o zabezpečení pracovníků při organizačních změnách a občanů před nástupem do zaměstnání, ve znění vyhlášky č. 312/1990 Sb.,

8. vyhláška federálního ministerstva práce a sociálních věcí č. 33/1974 Sb., o příspěvcích a náhradách, které se poskytují pracovníkům získaným náborem prováděným národními výbory,

9. vyhláška ministerstva zemědělství a výživy ČSR č. 115/1978 Sb., kterou se stanoví náležitosti poskytované pracovníkům získaným pro cukrovarnickou kampaň a pro některé jiné kampaňové práce,

10. vyhláška ministerstva zemědělství a výživy SSR č. 62/1979 Sb., kterou se stanoví náležitosti poskytované pracovníkům získaným pro cukrovarnickou kampaň a některé jiné kampaňové práce,

11. výnos federálního ministerstva práce a sociálních věcí ze dne 3. listopadu 1976 č. j. F V/1-1046/76-1112 o poskytování náležitostí pracovníkům a učňům, získaným náborem a vnitroresortními převody z jiných oblastí ČSSR do vybraných organizací na území hl. m. Prahy (reg. v částce 29/1976 Sb.),

12. výnos federálního ministerstva práce a sociálních věcí ze dne 29. prosince 1978 č. j. F 214-1473/78-6650-2273 o poskytování náležitostí pracovníkům získaným náborem z jiných krajů ČSSR do vybraných organizací na území Severočeského kraje (reg. v částce 14/1979 Sb.),

13. výnos federálního ministerstva práce a sociálních věcí ze dne 26. března 1979 č. j. F 213-358/79-6340 o náborových příspěvcích učňům získaným náborem do vybraných organizací Severočeského kraje (reg. v částce 18/1979 Sb.),

14. výnos ministerstva práce a sociálních věcí SSR ze dne 27. července 1978 č. j. I-5683/1979 o poskytování náležitostí pracovníkům a učňům získaným náborem a vnitroresortními převody z jiných oblastí SSR do vybraných organizací na území hl. m. SSR Bratislavy podle usnesení předsednictva vlády ČSSR č. 184 ze dne 19. července 1979 (reg. v částce 19/1979 Sb.),

15. výnos federálního ministerstva práce a sociálních věcí ze dne 11. března 1975 č. j. I/3-228/75-6651-290 o poskytování náborových příspěvků pracovníkům vybraných organizací zúčastněných na výstavbě plynovodu Orenburg - západní hranice SSSR,

16. výnos federálního ministerstva paliv a energetiky ze dne 22. dubna 1977 č. j. I/1977, kterým se upravuje poskytování náborových příspěvků pracovníkům získaným náborem prováděným národními výbory pro organizace federálního ministerstva paliv a energetiky,

17. výnos federálního ministerstva hutnictví a těžkého strojírenství ze dne 28. května 1980 č. 4/1980 o poskytování náborových příspěvků dělníkům vybraných povolání získaným náborem prováděným organizacemi (volným náborem) (reg. v částce 26/1980 Sb.),

18. výnos federálního ministerstva hutnictví a těžkého strojírenství ze dne 31. března 1981 č. I/1981, kterým se mění výnos č. 4/1980 o poskytování náborových příspěvků dělníkům vybraných povolání získaným náborem prováděným organizacemi (volným náborem) (reg. v částce 16/1981 Sb.),

19. výnos federálního ministerstva hutnictví a těžkého strojírenství ze dne 23. dubna 1982 č. 3/1982, kterým se mění výnos č. 4/1980 o poskytování náborových příspěvků dělníkům vybraných povolání získaným náborem prováděným organizacemi (volným náborem), ve znění výnosu č. 1/1981 (reg. v částce 16/1982 Sb.),

20. výnos federálního ministerstva hutnictví a těžkého strojírenství ze dne 29. dubna 1983 č. 2/1983, kterým se mění výnos č. 4/1980 o poskytování náborových příspěvků dělníkům vybraných povolání získaným náborem prováděným organizacemi (volným náborem), ve znění výnosů č. 1/1981 a č. 3/1982 (reg. v částce 21/1983 Sb.),

21. výnos federálního ministerstva hutnictví a těžkého strojírenství ze dne 3. července 1984 č. 1/1984, kterým se doplňuje výnos č. 4/1980 o poskytování náborových příspěvků dělníkům vybraných povolání získaným náborem prováděným organizacemi (volným náborem), ve znění výnosu č. 2/1983 (reg. v částce 21/1984 Sb.),

22. výnos federálního ministerstva hutnictví a těžkého strojírenství ze dne 18. prosince 1985 č. 4/1985, kterým se mění výnos č. 4/1980 o poskytování náborových příspěvků dělníkům vybraných povolání získaným náborem prováděným organizacemi (volným náborem) ve znění výnosů č. 2/1983 a 1/1984 (reg. v částce 18/1986 Sb.),

23. § 3 výnosu federálního ministerstva hutnictví a těžkého strojírenství ze dne 31. prosince 1971 č. 9 /1971 o mzdovém zvýhodnění dělníků pracujících v provozech strojírenské metalurgie (reg. v částce 7/1972 Sb.),

24. výnos ministerstva vnitra ČSR ze dne 1. května 1978 č. j. SD/33-981/78 o poskytování náborových příspěvků ve veřejné silniční a městské hromadné dopravě (reg. v částce 9/1978 Sb.),

25. výnos ministerstva vnitra SSR ze dne 1. srpna 1978 č. j. SD-3844/78-4 o poskytování příspěvků pracovníkům ve veřejné silniční a městské hromadné dopravě získaným náborem prováděným národními výbory (reg. v částce 25/1978 Sb.),

26. výnos ministerstva lesního a vodního hospodářství ČSR ze dne 30. října 1978 č. j. 14 407/2004/OELH/78 o poskytování náborových příspěvků pracovníkům získaným náborem prováděným národními výbory pro Severočeské státní lesy v Teplicích pro oblast Krušných hor (reg. v částce 2/1979 Sb.),

27. výnos federálního ministerstva dopravy ze dne 17. listopadu 1974 o příspěvcích a náhradách, které se poskytují některým pracovníkům neželezniční dopravy získaným náborem prováděným organizacemi resortu federálního ministerstva dopravy,

28. směrnice federálního ministerstva dopravy ze dne 7. července 1978 č. 21 a ze dne 23. října 1978 č. 35 o příspěvcích, které se poskytují pracovníkům organizací železniční dopravy získaným náborem prováděným organizacemi resortu federálního ministerstva dopravy,

29. výnos federálního ministerstva práce a sociálních věcí ze dne 16. června 1986, č. j. F 72-25250-7202-200586 o poskytování náborových příspěvků v souvislosti s výstavbou integračních akcí ve Svazu sovětských socialistických republik (reg. v částce 13/1986 Sb.),

30. výnos federálního ministerstva práce a sociálních věcí ze dne 12. ledna 1990 č. j. F 32-12897-7201-050190 o poskytování příspěvků a náhrad pracovníkům získaným náborem prováděným některými organizacemi (reg. v částce 8/1990 Sb.), ve znění výnosu ze dne 24. dubna 1990 č. j. F 32-17596-7201-200490 (reg. v částce 28/1990 Sb.).

§ 33

Účinnost

Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. ledna 1991.

Vytváření podmínek k postupnému přechodu na tržní hospodářství vyžaduje také novou úpravu vztahů, které vznikají při zabezpečování práva na práci, a stanovení nových forem usměrňování zaměstnanosti v souladu s celospolečenskými potřebami tak, aby byla zabezpečována plná a zároveň produktivní zaměstnanost při zachování základních životních a sociálních jistot občanů.

Dosavadní právní úprava stanovená zákonem č. 70/1958 Sb., o úkolech podniků a národních výborů na úseku péče o pracovní síly, a prováděcími předpisy k tomuto zákonu, vychází z direktivního usměrňování zaměstnanosti, které odpovídalo podmínkám extenzivního rozvoje národního hospodářství zejména v období do konce 70. let. Toto období bylo charakterizováno plným využíváním volných zdrojů pracovních sil, zabezpečující plnou zaměstnanost práceschopného obyvatelstva, a nadměrnými požadavky organizací na pracovní síly, které převyšovaly volné zdroje pracovních sil, a tím nepříznivě ovlivňovaly jejich efektivní využívání a stabilizaci. Řízení zaměstnanosti v této etapě prováděly direktivně ústřední orgány prostřednictvím státního plánu závazným limitováním počtu pracovníků pro jednotlivé organizace včetně usměrňování přípravy mládeže na povolání, a národní výbory povolováním náboru pracovníků s přihlédnutím ke společenské důležitosti organizací a k volným zdrojům pracovních sil, prováděním náboru pro klíčové úseky a oblasti národního hospodářství a v některých případech i správním rozhodováním o povinnosti organizace přijmout pracovníka do zaměstnání.

Závazná regulace zaměstnanosti i pohybu pracovních sil zabezpečovala jejich plnou zaměstnanost, neumožňovala však obrat k intenzifikaci a pokračovaly extenzivní tendence v hospodaření s pracovní silou. Systém regulace zaměstnanosti byl proto postupně částečně modifikován; v závislosti na vývoji ekonomiky postupně zmírňoval některé administrativní bariéry. Např. organizacím bylo umožněno provádět nábor pracovníků bez povolení národního výboru s podmínkou, že nebudou narušeny zásady plánovité regulace zaměstnanosti v dané oblasti. V roce 1982 byla zrušena závaznost ukazatele počtu pracovníků ve státním plánu, byla však nahrazena oblastní regulací zaměstnanosti.

Uvedené dílčí úpravy však nebyly dostačující pro zásadní obrat k intenzivnímu hospodaření s živou prací a ani tento obrat už ovlivnit nemohly.

Navrhovaná právní úprava vychází ze zaměření státu na aktivní politiku zaměstnanosti a vytváření trhu práce jako součásti procesu utváření celého tržního hospodářství. Základním cílem je ekonomická prosperita i zabezpečení plné, produktivní zaměstnanosti založené na svobodně zvoleném zaměstnání.

Trh práce se bude utvářet především postupnou liberalizací v usměrňování zaměstnanosti. To znamená postupné odstraňování nástrojů centrálního direktivního řízení zaměstnanosti, jako jsou systém volného náboru pracovních sil organizovaný národními výbory, povolování volného náboru pracovních sil, rozmísťování dorostu do přípravy na povolání, usměrňování mzdových prostředků ve vazbě na ekonomické ukazatele, a nahrazování těchto nástrojů nástroji zejména ekonomickými.

Poptávka po pracovních silách bude ovlivňována celkovou hospodářskou politikou, především daňovou politikou, ale i státní strukturální politikou. Obecně bude upřednostněna podpora poptávky po práci, ale práci účelné, efektivní, před ovlivňováním nabídky práce. V daňové politice půjde o podporu podnikání ze strany státu, o podporu vytváření nových pracovních míst formou daňového zvýhodnění, výjimečně i dotační politikou.

Vytváření tržního mechanismu bude podmíněno rozsáhlými strukturálními změnami, které budou vyžadovat kvalitativně novou mobilitu pracovní síly (odvětvovou, územní, ale i profesně kvalifikační) i vyšší kvalifikaci pracovníků. To bude vyžadovat zásadní změny ve výchovně vzdělávacím procesu (vyšší kvalita, univerzálnost, adaptabilita, výchova tvůrčích schopností), vyšší odpovědnost občanů za získání a uplatnění kvalifikace, změny ve financování jejího získání i uplatnění, mzdovém ocenění kvalifikace, v personální práci, v rekvalifikačním systému.

Na druhé straně tento proces bude přinášet i zvýšené požadavky na řešení sociálních důsledků vyplývajících z realizace útlumových programů a dalších strukturálních změn, zejména z dočasné strukturální nezaměstnanosti, kdy nebude možné zabezpečit vždy bezprostředně uvolňovaným pracovníkům odpovídající nové pracovní uplatnění. K řešení těchto důsledků bude potřebné v působnosti příslušných státních orgánů federace a republik

- připravovat programy pro umístění uvolněných pracovníků,

- připravovat programy vytváření účelných pracovních míst,

- připravovat systém rekvalifikace,

- podporovat podnikatelskou aktivitu,

- v návaznosti na změny v daňové soustavě a postupné vytváření fondovního hospodářství vytvořit fond na zabezpečení zaměstnanosti, ze kterého se bude financovat zejména vytváření společensky účelných a veřejně prospěšných pracovních míst, rekvalifikace a hmotné zabezpečení uchazečů o zaměstnání,

- vybudovat odpovídající institucionální systém na úrovni federace, republik a oblastí (okresů), zahrnující realizaci výše uvedených činností.

Zabezpečování zaměstnanosti v podmínkách postupného přechodu k tržnímu hospodářství bude v porovnání se současně vynakládanými finančními prostředky vyžadovat jejich zvýšení, přičemž jejich výši nelze přesně stanovit a lze provést pouze přibližný odhad.

Jestliže by došlo k 5% nezaměstnanosti, při současném počtu cca 8 miliónů pracujících občanů, by bylo nezaměstnaných 400 tisíc. Za předpokladu, že hmotné zabezpečení bude činit 60% průměrného měsíčního výdělku po dobu šesti měsíců a 50% po dobu dalších šesti měsíců, při průměrném měsíčním výdělku 3 300 Kčs by náklady na hmotné zabezpečení uvedeného počtu nezaměstnaných činily cca 8,5 mld. Kčs ročně. Tato předpokládaná výše nákladů by ovšem byla ovlivněna také tím, jaký počet nezaměstnaných by byl z důvodů strukturálních změn, kdy podle současné právní úpravy činí hmotné zabezpečení prvních šest měsíců 90% průměrného měsíčního výdělku, a na druhé straně tím, jaký počet nezaměstnaných by byl z těch, kteří dosud v zaměstnání nebyli (zejména absolventi škol) a kterým by podle současné právní úpravy bylo poskytováno hmotné zabezpečení ve výši 1 200 Kčs měsíčně.

Dále se předpokládá, že pro nejbližší období bude potřebné vyčlenit ročně cca 5,5 mld. Kčs na programy spojené s prováděním strukturálních změn národního hospodářství, to je na umísťování uvolňovaných pracovníků, včetně opatření v bytové výstavbě, vytváření nových pracovních míst rozvojem výrob a služeb v dosavadních provozech a vytváření dalších společensky účelných pracovních míst, a na provádění rekvalifikace, přičemž tyto náklady by přímo ovlivňovaly jak počet nezaměstnaných, tak dobu nezaměstnanosti a tím i výši nákladů na hmotné zabezpečení nezaměstnaných občanů.

Předpokládá se, že převážná část nákladů souvisejících se zabezpečováním zaměstnanosti, která je hrazena z prostředků státního rozpočtu, bude v dalším období hrazena z prostředků fondu zaměstnanosti, jehož zřízení, způsob vytváření a nakládání s finančními prostředky z fondu se předpokládá řešit v návaznosti na novou úpravu daní a odvodů v roce 1992.

Podle čl. 8 odst. 1 písm. j) ústavního zákona č. 143/1968 Sb., o československé federaci, patří otázky práce, mezd a sociální politiky do společné působnosti federace a republik. Právní úprava jednotných zásad zaměstnanosti přísluší podle čl. 22 písm. a) a čl. 37 odst. 1 písm. b) cit. ústavního zákona a § 69 písm. c) zákona č. 194/1988 Sb., o působnosti federálních ústředních orgánů státní správy, do působnosti federace. Navrhovaná právní úprava proto řeší pouze nezbytné jednotné právní instituty na úseku zaměstnanosti. Na tuto úpravu bude navazovat právní úprava v působnosti republik jak formou zákonů národních rad, tak formou prováděcích právních předpisů k navrhovanému zákonu.

V preambuli navrhovaného zákona a v jeho úvodních ustanoveních se navrhuje úprava v návaznosti na mezinárodní úmluvy, zejména úmluvu MOP č. 168 o podpoře zaměstnanosti a ochraně proti nezaměstnanosti a úmluvu MOP č. 111 o diskriminaci v zaměstnání v povolání. Otázka ratifikace úmluvy MOP č. 168 byla v červenci t. r. projednávána ve Federálním shromáždění a vládě ČSFR bylo v této souvislosti uloženo zabezpečit při přípravě zákona o zaměstnanosti úpravu, umožňující tuto úmluvu ratifikovat. Z tohoto požadavku vychází i obsah dalších ustanovení navrhovaného zákona.

Při zabezpečování zaměstnanosti je z hlediska právních jistot občanů velmi významné vymezení pojmu vhodného zaměstnání. Tento pojem se navrhuje vymezit v souladu s úmluvou MOP č. 168 o podpoře zaměstnanosti a ochraně proti nezaměstnanosti (čl. 21 odst. 2). Navrhované vymezení vhodného zaměstnání vychází z reálných možností zabezpečování zaměstnanosti státními orgány v podmínkách nastupující tržní ekonomiky, a z potřeb jejího zabezpečování zejména rekvalifikací pro nové vhodné zaměstnání na volných pracovních místech. Navrhovaná úprava proto nemůže garantovat občanům právo na zaměstnání odpovídající jejich kvalifikaci, jelikož by to navozovalo nesprávné závěry, že občan má vůči státu vždy právo na zabezpečení zaměstnání v té kvalifikaci, kterou získal, a uplatňování tohoto práva by vedlo k odmítání nabízené rekvalifikace potřebné pro zabezpečení nového vhodného zaměstnání. Předpokládaná situace v pracovních silách a zabezpečování zaměstnanosti však bude vyžadovat právě rozsáhlé provádění rekvalifikací v návaznosti na strukturální a další organizační změny, zejména v období vytváření podmínek k tržní ekonomice. Při provádění rekvalifikace bude vždy brán zřetel na dosavadní kvalifikaci a její co nejúčelnější využití pro přípravu na výkon práce v novém zaměstnání (§ 9 odst. 1).

Při zabezpečování zaměstnání se zaručuje právo svobodné volby zaměstnání a jeho výkonu na celém území státu, včetně práva odejít za prací do zahraničí; zprostředkování práce v zahraničí ovšem nebude patřit k úkolům příslušných státních orgánů (okresních úřadů práce).

V souladu s vymezením působnosti federace a republik se navrhuje vymezení působnosti federace při zabezpečování státní politiky zaměstnanosti, kterou bude zajišťovat federální ministerstvo práce a sociálních věcí. Ve vztahu k republikovým ústředním orgánům a dalším státním orgánům na úseku zaměstnanosti, zejména okresním úřadům práce, bude jejich působnost vymezena v zákonech národních rad s ohledem na to, že vlastní provádění státní politiky zaměstnanosti bude v převážné míře zabezpečováno právě státními orgány v působnosti republik a jejich kompetence nemůže určovat zákon Federálního shromáždění. Pokud jde o další nástroje související se zabezpečováním zaměstnanosti, například nástroje investiční politiky, úpravy daní a odvodů, poskytování úvěrů, hospodaření s nebytovými prostorami (ovlivňujícími zejména možnosti soukromého podnikání), zaměstnávání pracujících důchodců a podmínek pro odchod do starobního důchodu, jejich úprava je věcně řešena zvláštní zákonnou úpravou a věcně nepatří do navrhovaného zákona.

V úpravě zprostředkování zaměstnání se navrhuje stanovit v zákoně základní úpravu vztahů mezi občany a územními orgány práce, zejména z hlediska zákonných práv a povinností občanů s tím souvisejících. V souladu s úmluvami MOP se stanoví bezplatné zprostředkování zaměstnání příslušnými státními orgány. Jiné fyzické nebo právnické osoby než státní orgány mohou tuto činnost konat jen pokud jim bude povolena státním orgánem za podmínek stanovených v zákonech národních rad (povolování takové činnosti má být svěřeno ministerstvům práce a sociálních věcí republik). V povolení může být určený i přiměřený poplatek vybíraný za zprostředkování zaměstnání, ovšem vyjadřující pouze skutečné výdaje s tím související. Navrhovaná úprava vychází z úmluvy MOP č. 34 o zprostředkovatelnách zaměstnání činných za úplatu, která nepřipouští zprostředkování zaměstnání za účelem dosažení zisku, a úmluvy MOP č. 88 o zprostředkování práce, podle níž stát musí zprostředkovávat zaměstnání zásadně bezplatně.

Zvýšenou péči při zprostředkování zaměstnání těm uchazečům o zaměstnání, kteří ji budou potřebovat pro svůj zdravotní stav, věk, mateřské poslání a z dalších vážných důvodů, bude potřebné zabezpečovat zejména v souvislosti s vytvářením nových, společensky účelných pracovních míst vhodných pro tyto uchazeče, účelným využíváním finančních prostředků pro tyto účely, podle potřeby přijímání příslušných opatření v oblasti daňové a odvodové politiky a využíváním dalších ekonomických nástrojů, upravovaných jinými zákony. Možnost využívání administrativních nástrojů při zprostředkování zaměstnání, to je uložení povinnosti přijmout občana do zaměstnání, se navrhuje zachovat pro občany se změněnou pracovní schopností.

Navrhovaná základní úprava rekvalifikace nerozlišuje oproti dosavadní úpravě její provádění z hlediska určení minimálního rozsahu přípravy pro nové pracovní uplatnění, a považuje za ni jakoukoliv přípravu potřebnou pro umístění v novém vhodném zaměstnání. V souladu se zásadou svobodné volby zaměstnání se navrhuje provádění rekvalifikace na základě dohody, a z hlediska jejího uskutečnění v co nejkratší době se navrhuje její provádění s přihlédnutím k dosavadní kvalifikaci uchazeče o zaměstnání. Obdobná pravidla se navrhuje stanovit pro rekvalifikaci zajišťovanou zaměstnavateli.

Aby bližší právní úprava týkající se rekvalifikace občanů a rekvalifikace zaměstnanců, které spolu úzce souvisí, nebyla řešena v právních předpisech federálního ústředního orgánu (podle § 142 odst. 3 zákoníku práce) a v právních předpisech ústředních orgánů republik, navrhuje se zmocnění, umožňující vydat jednotnou a komplexní právní úpravu rekvalifikace v působnosti republik.

V úpravě hmotného zabezpečení se navrhuje stanovit zákonem základní podmínky pro jeho poskytování, v jejichž rámci bude provedena bližší úprava prováděcím předpisem. V současné době je tato úprava provedena vyhláškou č. 195/1989 Sb., o zabezpečení pracovníků při organizačních změnách a občanů před nástupem do zaměstnání, ve znění pozdějších přepisů; tuto úpravu se navrhuje zrušit a v souladu s vymezením kompetencí federace a republik ji řešit vyhláškami ministerstev práce a sociálních věcí republik.

Doba sedmi kalendářních dnů, stanovená pro zprostředkování zaměstnání nebo poskytnutí hmotného zabezpečení, vyplývá z úmluvy MOP č. 168/1988. Rovněž další podmínky hmotného zabezpečení respektují úmluvu MOP č. 168/1988, přičemž navrhovaná výše hmotného zabezpečení je pojata jako zákonem zaručená minimální výše (podle úmluvy musí činit nejméně 50% dřívějšího výdělku nebo pevnou částku zajišťující nezbytné životní minimum). Úprava doby poskytování hmotného zabezpečení vychází ze záměru podporovat zájem o provádění rekvalifikace pro nové vhodné zaměstnání; proto se navrhuje jeho poskytování po celou dobu rekvalifikace, aby omezení doby jeho poskytování v těchto případech nepůsobilo antimotivačně při nabízení rekvalifikace. V ostatních případech se navrhuje hmotné zabezpečení po omezenou dobu, což je v souladu s koncepcí úmluvy MOP č. 168/1988 stanovit hmotné zabezpečení na časově omezené období, aby poskytování příslušných dávek neodrazovalo občany od hledání zaměstnání. Po uplynutí stanovené doby by příslušelo hmotné zabezpečení v rámci sociální péče podle předpisů sociálního zabezpečení, stejně jako občanům, kterým by nevznikl nárok podle navrhovaného zákona. Předpisy sociálního zabezpečení (vyhláška č. 182/1968 Sb., v platném znění) rovněž upravují poskytování přídavků na děti a dávek v mateřství uchazečům o zaměstnání.

V navrhované úpravě postupu zaměstnavatelů při zaměstnávání občanů se upouští od dosavadní úpravy náboru regulovaného státními orgány, s tím, že počet a strukturu svých zaměstnanců si budou zaměstnavatelé určovat samostatně podle potřeb vyplývajících z jejich podnikatelské činnosti. Regulována však bude možnost získávání zaměstnanců ze zahraničí tak, aby jejich získávání nebylo prováděno na úkor zaměstnávání československých státních občanů. V souvislosti s touto úpravou se zrušují předpisy o poskytování náborových příspěvků. Získávání zaměstnanců bude možno podle potřeby hmotně stimulovat v oblasti odměňování, například uplatněním mzdových preferencí formou stabilizačních odměn, o nichž podle současné právní úpravy rozhodují ve své pravomoci zaměstnavatelé.

V souladu s úmluvou MOP č. 158 o skončení pracovního poměru, se navrhuje stanovit potřebnou součinnost zaměstnavatelů s příslušnými státními orgány a odborovými orgány v případech, kdy z důvodů strukturálních změn bude zamýšlet uvolňovat zaměstnance. Termín pro oznamování zamýšlených opatření není stanoven kogentně vzhledem k tomu, že v podmínkách tržní ekonomiky budou muset zaměstnavatelé operativně reagovat na měnící se podmínky v oboru jejich podnikatelské činnosti, a striktně stanovený termín oznamování zamýšlených opatření by tomu bránil.

Pro zaměstnávání občanů se změněnou pracovní schopností se navrhuje zachovat komplexní zvláštní úpravu týkající se jejich pracovního uplatnění, která je dosud provedena v předpisech sociálního zabezpečení vzhledem k tomu, že taková úprava nebyla dosud upravena v předpisech platných v oblasti zaměstnávání občanů. Protože tato úprava věcně patří do navrhovaného zákona, v zájmu komplexní právní úpravy se přebírá ze zákona o sociálním zabezpečení. Bližší úprava je dosud řešena vyhláškou č. 149/1988 Sb., která bude po vydání zákona o zaměstnanosti podle potřeby nově upravena v prováděcím předpisu k tomuto zákonu, v působnosti republik.

Pro případ, že by v dalším období vznikaly větší problémy s umísťováním občanů se změněnou pracovní schopností, navrhuje se zmocnění pro vládu ČSFR stanovit nařízením podíl těchto občanů, do kterého budou zaměstnavatelé povinni je přijímat do zaměstnání v závislosti na celkovém počtu svých zaměstnanců; přitom se předpokládá, že bude určený okruh těchto zaměstnavatelů podle celkového počtu zaměstnanců, podle oboru jejich činnosti a dalších skutečnostech, k nimž bude potřebné při stanovení této povinnosti dohlížet.

Navrhovaným zákonem není dotčena úprava týkající se zaměstnávání občanů podle jiných zákonů, například pokud jde o zaměstnávání občanů podle zákoníku práce nebo podle zvláštních předpisů platných pro zaměstnávání občanů v určitých povoláních.

Pro cizince a osoby bez státní příslušnosti se v otázkách zaměstnanosti navrhuje stejné právní postavení jako u čs. občanů, pokud budou mít povolení k pobytu na území ČSFR a vedle toho i povolení k zaměstnání. Formou povolení k zaměstnání, které budou udělovat příslušné územní státní orgány práce určené zákony národních rad (úřady práce), bude možno regulovat rozsah zaměstnávání občanů ze zahraničí, obdobně jak to činí řada jiných států.

V případě sporu o poskytování hmotného zabezpečení, který nebude vyřešen v působnosti příslušného orgánu státní správy, se navrhuje možnost podat návrh na rozhodnutí sporu objektivnímu státnímu orgánu, to je soudu; tuto úpravu předpokládá úmluva MOP č. 168. Protože půjde o přezkoumání rozhodnutí příslušného ministerstva práce a sociálních věcí republiky jako odvolacího orgánu vůči rozhodnutí okresního úřadu práce, stanoví se v přezkumném řízení příslušnost krajského soudu; příslušnost Nejvyššího soudu republiky, která by jinak byla dána podle občanského soudního řádu, by v tomto případě nebyla vhodná s ohledem na možnou větší kumulaci případů u jediného soudu a z toho plynoucí delší dobu do konečného rozhodnutí sporných věcí.

Provádění kontroly na úseku zaměstnanosti se navrhuje stanovit pro státní orgány v působnosti republik, s ohledem na převažující republikovou působnost při zabezpečování zaměstnanosti. Předpokládá se, že v zákonech národních rad bude úprava kontrolních oprávnění ministerstva práce a sociálních věcí republik a okresních úřadů práce, včetně sankcí za porušení právních předpisů na úseku zaměstnanosti, provedena obdobně podle úpravy kontroly dodržování pracovněprávních předpisů, stanovené v zákoníku práce, tj. pokuta zaměstnavateli až do výše 100 000 Kčs a při opakovaném porušení až do výše 500 000 Kčs.

Navrhují se nezbytná přechodná ustanovení ve vztahu k zaměstnávání cizinců, nově navrhovanému přezkumnému řízení před soudem, úpravě hmotného zabezpečení a zrušení právních předpisů o náboru.

V Praze dne 4. října 1990

Předseda vlády:

Čalfa v. r.

Ministr práce a sociálních věcí:

Petr Miller v. r.