b) zavádí se institut státního metrologického střediska zahrnující dosavadní pověřené organizace různých stupňů a zcela nově institut střediska kalibrační služby jako zdroj výrazných úspor k plnému využití drahých etalonážních zařízení;
c) zaniká působnost odvětvových ústředních orgánů v metrologii, pro kterou již dnes nejsou předpoklady, a povinnosti organizací se omezují na ochranu veřejných zájmů;
d) zavádějí se pokuty za porušování základních povinností stanovených zákonem;
e) tradiční metrologické instituty se obsahově i terminologicky přizpůsobují současným světovým trendům v metrologii.
Mnohaletým problémem československé metrologie je výrazný nedostatek měřicí techniky jak ve množství, tak v odpovídající jakosti a technické úrovni. Zákon ovšem tyto materiální nedostatky řešit nemůže, pouze napomáhá účelnějšímu využití měřidel, která jsou k dispozici. Proto si realizace zákona nevyžádá zvýšení rozpočtových prostředků nad rámec poskytovaný v současné době pro státní a resortní metrologii nebo na navazující činnosti Úřadu a jím řízených organizací.
Návrh zákona předpokládá soustředění uvedených prostředků do rozpočtové kapitoly Úřadu. Tímto opatřením bude zabezpečeno jejich efektivní vynakládání i jejich soustředění na řešení úkolů mezinárodní spolupráce. Ze státního rozpočtu budou tak financovány pouze činnosti zaměřené na celospolečenské potřeby. Výkony státní metrologie pro zájmové potřeby výrobní, distribuční a ostatní sféry budou prováděny za úplatu.
II. Zvláštní část
K § 1:
Terminologie návrhu vychází především z mezinárodního názvosloví, upravovaného však pro účely zákona. Termín "měrová služba" užitý v čl. 24 odst. 2 písm. d) úst. zákona o československé federaci a v názvu dosavadního zákona již zde není navrhován jako nepřesný a matoucí. Podle současné odborné terminologie tuzemské a zahraniční zahrnuje pouze část předmětu navrhované právní úpravy, t. j. pouze soustavu středisek ověřujících měřidla a neobsahuje například mezinárodní spolupráci nebo povinnosti organizací.
Legislativní zkratka "organizace" vystihuje skutečnost, že podstatné povinnosti vyplývající z právní úpravy metrologiese týkají měřidel bez ohledu na typ jejich vlastnictví (státní, soukromé, se zahraniční účastí, atd.). Na druhé straně se však tyto povinnosti týkají provozování činností se vztahem k cizím subjektům, nikoliv pro osobní potřebu.
K § 2:
Ustanovení ponechává povinnost užívání stanovených měřicích jednotek, a to v současné době mezinárodního systému (SI) Na rozdíl od dosavadní úpravy však tyto jednotky nevyjmenovává s ohledem na trvalý vývoj v této oblasti, který by si vždy vyžadoval odpovídající změny zákona. Proto je přeneseno stanovení zákonných měřicích jednotek na státní technickou normu (ČSN).
K § 3:
Ustanovení představuje základní funkční kategorizaci měřidel, která nebyla v dosavadním zákonu souborně vyjádřena. Dílčí kategorie etalonů jsou uvedeny v dalších ustanoveních návrhu. Dosavadní označení "vybraná provozní měřidla" se mění na "stanovená měřidla" (tato měřidla jsou tradičním předmětem právní úpravy metrologie všech států a jejich zveřejňování ve Věstníku Úřadu podle dosavadní právní úpravy umožňuje pružné provádění změn v souladu s vývojem potřeb národního hospodářství) a "provozní" na "pracovní". Vzhledem k tomu, že upouští od detailního předepisování péče o pracovní měřidla, ztratilo smysl vyčleňovat z nich dosavadní kategorii"informativních měřidel" sloužících pouze k orientačnímu měření, na která se uvedená povinnost nevztahovala vůbec. Naopak odlišení referenčních materiálů má zde význam zvláště pro jiný způsob schvalování jejich výroby.
K § 4:
V ustanovení se souborně stanoví druhy státní metrologické kontroly, jejichž podrobná úprava je podstatou dalších částí návrhu zákona. Ustanovení dále umožňuje řešit problematiku kontroly měřidel specifického určení, používaných například v působnosti ČSAV.
K § 5:
Ustanovení je v podstatě upřesněním dosavadní právní úpravy. Nově se zde zavádí schémata návaznosti měřidel jako metoda osvědčená na metrologických pracovištích v zahraničí u nás, kde je graficky vyjádřena hierarchie etalonů podle řádu jejich přesnosti (lze přirovnat k organizačnímu schématu ministerstva nebo podniku).
Pro tuto oblast má mezinárodní spolupráce klíčový význam. Od uzavření Mezinárodní úmluvy o soustavě metrické r. 1875 (č. 200/1924 Sb. z. a n.) navazovaly smluvní strany své státní etalony na mezinárodní, uchovávané podle této úmluvy. V posledních letech se uzavírají i další smlouvy zvláště pro obory měření, kde státní etalon určité země je vyšší metrologické kvality, než u jiné země. Státní etalony jsou nákladná, často unikátní zařízení mimořádného významu, jejichž vysoký stupeň ochrany při zabezpečení trvalého provozu je v celostátním zájmu. Proto je nezbytné stanovit zvláštní pravidla neschvalování, uchovávání a používání státních etalonů jednotlivých veličin. Tato pravidla však s ohledem na výhradní uchovávání těchto etalonů metrologickými orgány není účelné vydávat obecně závazným právním předpisem.
Pro méně významné nebo nové obory měření existují přirozeně rovněž etalony nejvyšší metrologické kvality ve státě, není však možné nebo účelné je alespoň v dohledné době náležitě kvalifikovat jako státní etalony v klasických oborech měření. Ve své hodnotě "primárních" etalonů mají ovšem z technického hlediska stejné postavení jako etalony státní.
Tzv. "ostatní etalony metrologických orgánů" jsou pak přímo navázány na státní etalony a slouží k ověřování stanovených měřidel i hlavních etalonů organizací. Technicky se označují jako "sekundární" etalony nejvyššího řádu, zatímco nižší řády zde představují hlavní, popřípadě též pracovní etalony organizací.
U hlavních etalonů se nově navrhuje možnost individuálně určit lhůtu pro následné ověření podle technického stavu etalonu. Vychází se zde z negativních zkušeností s dosavadními paušálně předepisovanými lhůtami pro všechny etalony téhož oboru měření a z nového pojetí navrhovaného zákona, kde striktní povinnosti jsou stanoveny pouze k ochraně veřejných zájmů. Návaznost pracovních měřidel není již uživatelům direktivně ukládána, ale nadále je nutno ji chápat jako nezbytnou potřebu související se zabezpečením činnosti organizace.
K § 6:
Institut schvalování typu (dosud "ověřování typu") představuje pouze určité zpřesnění dosavadní právní úpravy. Smyslem schvalování typu je ovlivnit technické parametry typu měřidla natolik, aby mohlo být náležitě kusově ověřováno při sériové výrobě. S ohledem na dosavadní zkušenosti se nově navrhuje zejména možnost využívat výsledků zkoušek jiných orgánů, zpravidla speciálního zaměření, a na druhé straně se navrhuje ustoupit od provádění technických zkoušek tam, kde to není účelné. Výslovně je vyloučen střet tohoto schvalování od schvalování výrobků ve státním zkušebnictví.
K § 7:
Pro nově dovážená měřidla platí přiměřeně obdobný režim jako pro nově vyráběná. Na rozdíl od dosavadní právní úpravy se však upouští od předběžného povolování dovozu.
K § 8:
Navržený postup odpovídá současné právní úpravě. "Případem zvláštního zřetele hodným" se zde rozumí např. zjištění, že referenční materiál již vyrobený v organizaci pro její provozní potřeby by pro úroveň svých parametrů mohl být dodatečně vyhlášen za československý. Obdobně je možno uznat i referenční materiál vyrobený v zahraničí. Naproti tomu "mezinárodním referenčním materiálem" se rozumí referenční materiál vyšší metrologické kvality, vyrobený na základě mezinárodní smlouvy zpravidla pro funkci etalonu.
K § 9:
Význam technického prvku při ověřování měřidel a velká četnost případů stejného druhu vyžaduje méně formální postup při rozhodování. Proto se zde ponechává princip dosavadní právní úpravy, shodný ostatně i s postupem metrologických orgánů v jiných státech. Případné "další technické předpisy"přicházejí v praxi v úvahu především v souvislosti se spoluprací se zahraničím.
Kalibrace měřidel je v souladu s mezinárodním názvoslovím nový termín pro dosavadní kontrolu provozních měřidel. Svým způsobem se jedná o jednodušší formu ověřování měřidel. Po právní stránce je však ověřování úkolem veřejnoprávním, kalibrace soukromoprávním, jak ostatně vyplývá i z dalších ustanovení zákona.
K § 10:
Ustanovení jsou převzata kromě terminologických změn z dosavadní právní úpravy. Pouze ustanovení o vývozu měřidel je nově navrhováno vzhledem k uzavřeným mezinárodním smlouvám metrologickým, kde se předpokládá prvotní ověření měřidel dodávaných podle dohodnuté nomenklatury. Prvotní ověření, jak vyplývá z povahy věci, se provádí jednorázově. Proto v případě montáže se již nejedná o funkci jednotlivého měřidla, ale celého měřícího systému.
U dovážených měřidel nelze s ohledem na různé možnosti v zahraničním obchodě určit povinnost jen jednomu subjektu. Pokud se týká hlavních etalonů, není povinen výrobce některého přesného měřidla znát, zda určitý odběratel bude toto měřidlo používat jako hlavní etalon a zase jiný přímo k měření.
K § 11:
Základní ochranu veřejných zájmů představuje ve všech metrologických zákonech světa povinnost uživatele předkládat stanovená měřidla k periodickému ověření jejich přesnosti. Obdobu ustanovení prvých odstavců lze najít již v nejstarších historických právních pramenech.
Na rozdíl od dosavadní právní úpravy se nově zařazuje vazba na jiné právní předpisy ze speciálních oblastí (dodávka energie, výroba lihu, atd.), které již dnes stanoví povinné ověřování měřidel používaných v daném oboru nezávisle na celostátních seznamech měřidel stanovených státní metrologií pro všechny obory. Dále se též nově zařazuje oprávnění poškozené strany dosáhnout ověření i jiného než stanoveného měřidla. Důvodem je zkušenost z obchodních sporů o množství dodávky, měřené pouze pracovními měřidly nepodléhajícími ověřování.
K § 12:
Smyslem mezinárodních smluv o vzájemném uznávání zkoušek měřidel je zamezit nákladným zkouškám prováděným druhou stranou na základě jejích vnitrostátních předpisů. Tyto účinky mezinárodní smlouvy je potřebné zakotvit v právním řádu. Dosavadní právní úprava metrologie obsahuje užší pojetí této problematiky. Navrhovaný text by však nově umožnil Úřadu uznat též další zahraniční osvědčení, pokud by to bylo účelné, zvláště s ohledem na rozvoj mezinárodních certifikačních systémů, které nemusí být vždy založené na mezinárodní smlouvě. Další ustanovení odpovídá dosavadní právní úpravě, která se osvědčila u speciálních měřidel, která nebylo možno zkoušet v tuzemsku.
Poslední ustanovení se pak vztahuje na mezinárodní smlouvy jiné než metrologické, jejichž hlavnímu účelu by mohlo bránit některé ustanovení tohoto zákona.
K § 13:
Působnost a pravomoc Úřadu se v návrhu upravuje tak, aby odpovídala současné úloze státní metrologie při ochraně veřejných zájmů a při prohlubování mezinárodní metrologické spolupráce. Hlavní práva a povinnosti se ovšem nemění.
K § 14:
Řízení státní metrologie náleží sice Úřadu, avšak vlastní výkon státní metrologické kontroly vyžaduje odpovídající technické vybavení. Proto Úřad postupně pověřoval organizace ověřováním měřidel i některými dalšími metrologickými činnostmi.
Nový institut "státního metrologického střediska" soustřeďuje v sobě dosavadní instituty organizací pověřených podnikovým ověřováním a organizací, do jejichž působnosti byly převedeny určité úkoly měrové služby. Příkladem organizace, která na základě pověření Úřadu vykonává správní úkony v oblasti metrologie jako součást své statutárně vymezené činnosti, je Československý metrologický ústav v Bratislavě a státní metrologický inspektorát v Brně se svými dislokovanými pracovišti.
K § 15:
Ustanovení je obsahově převzato z dosavadní právní úpravy jako nezbytná podmínka pro plnění stanovených úkolů, zejména při ověřování měřidel v místě používání a při kontrole povinností organizací.
K § 16:
Těžištěm povinností organizací v metrologii je náležité využívání a uplatňování podnikové metrologie. Dosavadní povinnosti nyní byly redukovány pouze na ty, které chrání veřejné zájmy.
K § 17:
Institut registrace byl převzat z dosavadní úpravy, protože představuje významný podklad pro stanovení dalších směrů rozvoje metrologie i pro řešení operativních problémů a pro poskytování informací z této oblasti organizacím. Zároveň představuje svého druhu akreditaci výrobců a opravců měřidel.
K § 18:
Nově se zavádí institut střediska kalibrační služby, vycházející ze zkušeností z rozvoje současných středisek metrologické služby. Činnost těchto středisek je založena především na využívání nákladných etalonážních zařízení pro kalibraci pracovních měřidel jiných organizací, které zase šetří náklady na pořizování a ověřování hlavních etalonů hlavně v oborech měření pro jejich činnost málo významných.
K § 19:
Nové ustanovení rozšiřuje dosavadní institut veřejných vážných. Navrhovaný institut přitom navazuje na § 175 odst. 3 písm. b) hospodářského zákoníku ("úřední zjištění množství orgánem k tomu povolaným podle zvláštních předpisů").
K § 20:
V souladu s dosavadní praxí úhrad za výkony založených na technických zkouškách, jsou náklady na výkony v oblasti metrologie zpravidla hrazeny organizacemi, které příslušná měřidla k těmto výkonům předkládají, ve výši stanovené cenovými předpisy. Pro ostatní případy je příslušným předpisem vyhláška FMF, MFCM ČSR a MFCM SSR č. 231/1988 Sb., o správních poplatcích.
K § 21:
Dosavadní právní předpisy neobsahují zmocnění k ukládání pokut organizacím a omezují se na oznámení nedostatků nadřízenému orgánu, popřípadě na uložení blokové pokuty do 100 Kčs odpovědnému pracovníku. Přitom uplatňování sankcí je u nás i v zahraničí nezbytnou podmínkou právních záruk dodržování ustanovení zákona. Z povinností organizací byly vybrány pouze takové, jejichž nedodržení ohrožuje veřejné zájmy. Protože ukládání pokut je rozhodování o povinnostech organizací a speciální úprava by zde nebyla účelná, bude se řídit obecnými předpisy o správním řízení (např. opravné prostředky proti rozhodnutí o pokutě).
Naproti tomu bylo upuštěno od ukládání pokut jednotlivcům (např. příležitostným prodejcům zboží) ve formě přestupkového řízení, protože tuto oblast zajišťují jiné orgány státní správy.
K § 22:
Zde jsou shrnuta procesní ustanovení obecné povahy prořízení před metrologickými orgány, vycházející ze specifik tohoto oboru. Ve srovnání s dosavadní úpravou se nově navrhuje možnost zastavit řízení, jestliže například uživatel měřidla nesplní některou povinnost související s předložením měřidla ke státní metrologické kontrole. Podrobnější ustanovení procesní povahy obsahuje prováděcí předpis.
K § 23:
Navrhované lhůty pro metrologické výkony nutno považovat za minimální s ohledem na rostoucí technickou úroveň měřidel.
K § 24:
V návrhu přechodného ustanovení se především řeší případy měřidel nově stanovených k výkonu státní metrologické kontroly a problematika dosavadních pověření.
K § 25:
Předpokládá se vydání prováděcí vyhlášky obsahující proces ní podrobnosti, které častěji podléhají změnám.
Termín "autorizace" použitý např. v § 14 návrhu zákona znamená akt přenosu správní působnosti na organizaci. K tomu je nutné prověřit technické podmínky organizace, zda bude poskytovat záruku náležité úrovně metrologických výkonů, které má provádět. Tato "akreditace" může ovšem mít i samostatný význam, jak je uvedeno v § 18 návrhu. Přitom se jedná o termín běžný v současných dokumentech mezinárodní spolupráce a uplatnění výsledků činnosti střediska akreditovaného tzv. národním orgánem (zde Úřadem) v Evropě závisí mimo jiné též na jednoznačnému vedení daného pojmu v příslušném právním předpisu.
K § 26:
Ve zrušovacím ustanovení se neuvádějí právní předpisy (z let 1926-1948) týkající se vesměs úředního ověřování (cejchování) určitých druhů měřidel, které pozbyly platnosti zejména vydáním přísl. státních technických norem a dále vládní nařízení č. 71/1944 Sb., o provádění cejchovních revizí cejchovními úředníky, které bylo nepřímo zrušeno vyhláškou č. 61/1963 Sb., a to vše podle derogačního ustanovení § 10 odst. 2 zák. č. 35/1962 Sb., o měrové službě. Proto by bylo jejich opětné zrušení duplicitní. Naproti tomu nebyly právní předpisy o veřejných vážných plně nahraženy § 23 zmíněné vyhlášky č. 61/1963 Sb., takže se zde výslovně uvádějí.
K § 27:
Jedná se o předpoklad vycházející z původního plánu legislativních prací vlády ČSFR.
V Praze dne 25. září 1990
Předseda vlády ČSFR:
Čalfa v. r.
Návrh
VYHLÁŠKA
Federálního úřadu pro normalizaci a měření,
ze dne ..............,
kterou se provádí zákon o metrologii
Federální úřad pro normalizaci a měření (dále jen "Úřad") stanoví podle § 25 zákona o metrologii:
§ 1
Schvalování výroby měřidla
K § 6 zákona
(1) Žádost o schválení typu měřidla se podává Úřadu a musí obsahovat:
a) název a sídlo organizace (žadatele),
b) název měřidla a způsob použití,
c) technickou dokumentaci měřidla,
d) návrh metodiky zkoušek měřidla,
e) zajištěnost servisu.
V případě nezajistitelnosti některých náležitostí žádosti může Úřad od nich upustit. Může však požadovat i další náležitosti, pokud je to pro schválení typu potřebné.
(2) Úřad určí státní metrologické středisko, které provádí technické zkoušky, zjišťuje další potřebné náležitosti, popřípadě zadává dílčí zkoušky nebo zjištění jiným organizacím v tuzemsku i v zahraničí. Toto státní metrologické středisko též stanoví způsob výběru vzorků měřidel a jejich počet. Dále stanoví místo a dobu trvání zkoušky, případná omezení platnosti typové zkoušky a u stanovených měřidel i hlavních etalonů po zkouškách též počet ověřovacích míst.
(3) Vzorky vrátí státní metrologické středisko výrobci ve stavu, v jakém jsou po zkouškách. Může se však s výrobcem dohodnout, že si alespoň 1 kus ponechá jako doklad.
(4) Pro schvalování typu měřidla využívá schvalující státní metrologické středisko jak údajů státních technických norem, zahraničních technických předpisů a jiných dokumentů, tak i stanovisek příslušných orgánů státní správy a výsledků technických zkoušek provedených jinými státními metrologickými středisky, státními zkušebnami, popřípadě výrobcem nebo dalšími organizacemi v tuzemsku i v zahraničí, a to na náklad výrobce.
(5) Rozhodnutí o schválení nebo neschválení typu měřidla zašle státní metrologické středisko žadateli. Žadatel je povinen na určeném místě měřidla zabezpečit umístění přidělené značky schválení typu měřidla (štítek, potisk, vyrytí a pod.).
(6) Úřední značku schválení typu měřidla tvoří písmena "ČS" doplněná identifikačními údaji zejména o druhu měřidla čase schválení.
§ 2
Schvalování československých referenčních materiálů
K § 8 zákona
(1) Zpracovatel materiálu ohlásí státnímu metrologickému středisku ukončení jeho výroby spolu s protokolem o dosažených výsledcích ve vztahu k technickému zadání. Zároveň navrhne organizace k provedení ověřovacích rozborů i metody těchto rozborů.
(2) Státní metrologické středisko stanoví způsob a rozsah ověřovacích rozborů podle povahy materiálu a organizace pro rozbory. Přitom vzorky označí štítkem, na uzávěru každé dávky úředně zapečetí a předá zpracovateli k zajištění ověřovacích rozborů, jeden vzorek si však ponechá v úschově. Jestliže materiál splňuje podle výsledků ověřovacích rozborů potřebné náležitosti, předloží zpracovatel tyto výsledky státnímu metrologickému středisku.
(3) K hodnocení výsledků ověřovacích rozborů zřizuje Úřad Komisi pro československé referenční materiály jako poradní orgán předsedy Úřadu, popřípadě více odborných komisí. Komise podle výsledků rozborů doporučuje referenční materiál ke schválení nebo zamítnutí, a řeší též další odborné otázky z oblasti referenčních materiálů.
(4) Státní metrologické středisko úředně zapečetí u schváleného československého referenčního materiálu uzávěr jednotlivé dávky, připojí označovací štítek, vydá úřední osvědčení a převezme do úschovy tři ověřené dávky schváleného materiálu. Úřad může podle povahy materiálu stanovit i jiný způsob potvrzení identity materiálu.
§ 3
Ověřování měřidel
K § 9 zákona
(1) Ověřování měřidel se provádí ve státním metrologickém středisku nebo na místě jejich používání. O místě konání ověření určitého měřidla rozhodne příslušné státní metrologické středisko. Ověřování měřidel nenahrazuje technickou kontrolu organizace vyrábějící nebo opravující měřidla. Státní metrologické středisko může pro jednotlivé případy, kde je to účelné, určit hromadné ověření.
(2) Ověření stanoveného měřidla, které splňuje požadavky příslušného předpisu, se provede opatřením měřidla úřední značkou na místech stanovených při typovém schválení měřidla. Ověření hlavního etalonu, který splňuje požadavky příslušného předpisu, se provede vyznačením úřední značky na místech stanovených při typovém schválení měřidla a vystavením ověřovacího listu. Ověření jiných měřidel kromě referenčních materiálů se provede úřední značkou nebo vystavením ověřovacího listu podle povahy měřidla a účelu ověření.
(3) Základní úřední značkou ověření měřidla jsou písmena "ČS", přidělená státním metrologickým střediskům založeným Úřadem (§ 5), a písmeno "K" přidělené státním metrologickým střediskům ostatním (§ 6). Právní význam obou značek je rovnocenný. Značky jsou dále opatřeny evidenčním číslem, které přiděluje Úřad, a pro měřidla určená k periodickému ověřování též posledním dvojčíslím letopočtu ověření. Úřad může použít též přídavné značky pro bližší určení ověření měřidla.
(4) Doba platnosti ověření měřidla s vystavením ověřovacího listu se počítá ode dne ověření, u měřidla ověřeného bez vystavení ověřovacího listu se počítá od začátku kalendářního roku následujícího po roce, v němž bylo ověření provedeno.
(5) Platnost ověření měřidla zaniká, jestliže
a) uplynula doba jeho platnosti;
b) byly provedeny změny nebo úpravy měřidla, jež mohou ovlivnit jeho metrologické vlastnosti;
c) měřidlo bylo poškozeno tak, že mohlo ztratit některou vlastnost rozhodnou pro jeho ověření;
d) byla znehodnocena nebo odstraněna úřední značka;
e) je zjevné, že i při neporušeném měřidle ztratilo toto měřidlo požadované metrologické vlastnosti.
§ 4
Vztahy k zahraničí
K § 12 zákona
(1) Pro postup a náležitosti schvalování typu měřidla a ověření měřidla v zahraničí platí především ustanovení příslušné mezinárodní smlouvy, kterou je Česká a Slovenská Federativní Republika vázána. V ostatních případech rozhodne Úřad podle povahy případu se zřetelem na zájmy mezinárodní spolupráce.
(2) Z důvodů uvedených v odstavci 1 je Úřad oprávněn připustit označení měřidla tuzemského původu i značkami jiného druhu, než jsou uvedeny v § 2 odst. 6 v § 3 odst. 3 této vyhlášky.
Státní metrologická střediska
K § 14 zákona
§ 5
(1) Státní metrologická střediska organizací v působnost Úřadu, jejichž poslání je všeobecné povahy, autorizuje Úřad formou statutu, kde stanoví rozsah činnosti daného střediska. Těmito středisky jsou především Československý metrologický ústav a Státní metrologický inspektorát.
(2) Kromě působnosti uvedené v zákonu Úřad může svěřit do působnosti středisek uvedených v odstavci 1 též účast na mezinárodní metrologické spolupráci, provádění dozoru nad dodržováním zákona v organizacích, dále řízení tvorby československých referenčních materiálů a provádění metrologického dohledu ve státních metrologických střediscích mimo působnost Úřadu, ve střediscích kalibrační služby a v organizacích autorizovaných pro úřední měření.
§ 6
(1) Organizace, která nenáleží do působnosti Úřadu, uvede v žádosti o autorizaci
a) název a sídlo organizace;
b) metrologickou činnost, která má být předmětem autorizace, a technickou specifikaci předmětných měřidel;
c) seznam a technické parametry etalonů a etalonážního zařízení;
d) specifikace provozních a prostorových podmínek včetně umístění příslušného pracoviště;
e) personální zabezpečení metrologické činnosti.
(2) Na základě provedené akreditace, tj. zhodnocení způsobilosti organizace, Úřad organizaci autorizuje vydáním autorizační listiny, kde vymezí zejména rozsah metrologické činnosti, která je předmětem autorizace.
(3) V případě potřeby Úřad stanoví jako podmínku účast příslušných pracovníků střediska na odborném školení a složení zkoušky. Dokladem úspěšně vykonané zkoušky je osvědčení vydané Úřadem.
§ 7
Střediska kalibrační služby
K § 18 zákona
(1) Organizace hodlající zřídit středisko kalibrační služby přiloží k žádosti o akreditaci náležitosti obdobné jako organizace žádající autorizaci podle § 6 odstavce 1 vyhlášky.
(2) Pro akreditační osvědčení zde platí § 6 odstavce 2 vyhlášky o autorizační listině obdobně.
(3) Úřad přiděluje střediskům kalibrační služby značku tvořenou písmenem "C" s potřebnými identifikačními údaji středisek.
(4) Organizace, která provádí kalibrační službu pouze příležitostně a prokáže metrologickému orgánu, že má technické podmínky pro jednotné a přesné měření v daném oboru, se považuje za oprávněnou k uvedené činnosti.
§ 8
Úřední měření
K § 19 zákona
(1) Organizace uvede v žádosti o autorizaci pro úřední měření
a) název a sídlo organizace;
b) druh měření, které má být předmětem autorizace;
c) seznam a technické parametry měřidel určených k úřednímu měření včetně jejich prostorového umístění;
d) osvědčení o odborné způsobilosti úředního měřiče;
e) odůvodnění společenské účelnosti autorizace.
(2) V případě kladného rozhodnutí Úřad vydá organizaci autorizační listinu s vymezením předmětu činnosti. Úřad je oprávněn autorizaci omezit dobou platnosti nebo jinak.
(3) Autorizace k úřednímu měření nenahrazuje povolení k této činnosti podle obecných předpisů, jestliže je úřední měření prováděno jako služba pro jiné organizace nebo pro veřejnost, je však podmínkou pro tuto činnost.
§ 9
Zrušovací ustanovení
Nabytím účinnosti této vyhlášky pozbývají platnosti
1. Směrnice Úřadu pro normalizaci a měření ze dne 11. prosince 1963, pro schvalování výroby a dovozu měřidel (Věstník Úřadu pro normalizaci a měření č. 1/1964).
2. Směrnice Úřadu pro normalizaci a měření ze dne 10. ledna 1964, pro registraci výrobců a opravců měřidel (Věstník Úřadu pro normalizaci a měření č. 2/1964).
3. Směrnice Úřadu pro normalizaci a měření, o zavádění Mezinárodní soustavy jednotek (SI) do technických norem, z r. 1974 (Věstník Úřadu pro normalizaci a měření č. 4/1974).
4. Rámcová směrnice Úřadu pro normalizaci a měření pro řízení resortní měrové služby (metrologie), ze dne 16. prosince 1974 (Věstník Úřadu pro normalizaci a měření č. 2/1975).
§ 10
Účinnost
Vyhláška nabývá účinnosti dnem 1. 1. 1991.