FEDERÁLNÍ SHROMÁŽDĚNÍ ČESKÉ A SLOVENSKÉ FEDERATIVNÍ REPUBLIKY 1990
VI. volební období
136
Interpelace
vlády ČSFR určená k rukám jejího předsedy, kterou vznášejí poslanci SL a SN R. Battěk, D. Branná, J. Dienstbier ml., I. Mlynář, D. Němcová, J. Piskoř, I. Rynda, S. Devátý, E. Sándorová, P. Uhl
Využíváme svého ústavního práva interpelovat vládu České a Slovenské Federativní Republiky podle článku 49 ústavního zákona o československé federaci a podle § 62 odstavce 1, 2 a § 64 zákona o jednacím řádu Federálního shromáždění a předkládáme tuto interpelaci ve věci administrativních omezení cestovního styku občanů České a Slovenské Federativní Republiky a Polské republiky.
Tento styk je upraven dvěma platnými předpisy: Úmluvou mezi Československou republikou a Polskou lidovou republikou o pohraničním styku, která byla sjednána 4. 7. 1959 a vstoupila v platnost 12. 4. 1960 /viz vyhláška ministra zahraničních věcí z 8. 6. 1960/
a
Dohodou mezi vládou Československé socialistické republiky a vládou Polské lidové republiky o usnadnění cestovního styku občanů obou států, která byla podepsána 20. 7. 1977 a vstoupila v platnost 20. 8. 1977 /viz vyhláška ministra zahraničních věcí z 11. 8. 1977/.
Dne 6. prosince 1981 zavedla vláda Československé socialistické republiky pro československé i pro polské občany, cestující do druhého státu, povinnost prokázat se při přechodu československo - polské hranice úředně či jinak oficiálně potvrzeným pozváním. Tímto jednostranným aktem porušila oba uvedené předpisy, zvláště čl. 2 odst. 1 zmíněné dohody. Jednostranné a tím protiprávní praktické suspendování úmluvy z roku 1959 a porušování dohody z roku 1977 trvá dosud. Polská strana československé opatření z 6. prosince 1981 nikdy neuznala. Považujeme toto porušování mezinárodních závazků Československého státu za zvlášť nepřijatelné proto, že důvodem k zavedení omezujícího opatření v prosinci 1981 byla snaha omezit kontakty občanů obou států a zabránit pronikání demokratických myšlenek z Polska do Československa. Byla to reakce na Politickou situaci v tehdejším Polsku, na legální působení Nezávislé a samosprávné odborové organizace Solidarita, byl to strach vládnoucích kruhů v Československu ze Solidarity, z nezávislého občanského hnutí, z demokracie.
Daný stav, kdy československé orgány vyžadují pozvání, je však také v rozporu s mezinárodním právem. Podle závěrečného aktu Konference o bezpečnosti a spolupráci v Evropě z Helsinek z roku 1975 si "zúčastněné státy ... kladou za cíl usnadňovat volnější pohyb a kontakty, individuální a kolektivní, soukromé i oficiální mezi osobami, institucemi a organizacemi zúčastněných států". Státy se zde také zavázaly "postupně zjednodušovat a pružně vyřizovat formality pro vycestování a vstup". Tyto mezinárodní závazky byly dále prohloubeny závěrečným dokumentem vídeňské následné schůzky z roku 1989 /viz bod 21. kapitoly "Spolupráce v humanitárních a dalších oblastech" tohoto dokumentu/ a dokumentu kodaňského zasedání konference o lidské dimenzi KBSE z 29. 6. 1990 /viz bod 19 tohoto dokumentu/.
Žádáme vládu, aby se vyjádřila k porušování mezinárodních závazků, daných jak úmluvou z roku 1959 a dohodou z roku 1977, tak dokumenty helsinského procesu KBSE.
Vzhledem k ekonomickým a technickým problémům spojeným s úplným otevřením československo - polské hranice nežádáme okamžité úplné její otevření. Požadujeme však urychlené vytváření podmínek směřujících ke svobodnému cestování mezi Polskem a Československem bez jakýchkoliv omezení. Z důvodů humánních, však požadujeme okamžité umožnění malého pohraničního styku, který by podle našeho názoru neměl mít negativní ekonomické důsledky. Vycházíme přitom z toho, že tento styk se uskutečňuje v jednotlivých obcích na malých pohraničních přechodech, určených výhradně k tomuto styku, a to na propustky, přičemž je cestujícím zakázáno převážet jakékoliv zboží a peníze, a to pod sankcí odebrání této propustky.
Domníváme se, že k překonání předsudků, panujících na obou stranách společné hranice, je třeba vzájemného poznání našich národů, upevňující naše sousedství a vedoucí ke vzájemné úctě a přátelství.