FEDERÁLNÍ SHROMÁŽDĚNÍ ČESKÉ A SLOVENSKÉ FEDERATIVNÍ REPUBLIKY 1990
VI. volební období
90
Odpověď
ministra vlády ČSFR Ing. Vladimíra Dlouhého, CSc. na interpelaci poslance Sněmovny lidu J. Kačera
kopie na vědomí
MINISTR VLÁDY ČSFR
Ing. Vladimír DLOUHÝ, CSc.
Č. j. 17 476/90
V Praze dne 31. července 1990
Vážený pane poslanče,
odpovídám tímto na Vaši interpelaci k problematice zajištěnosti zdrojů zemního plynu pro potřeby ČSFR a organizační struktury plynárenského oboru.
1. Jak jsou perspektivně zajištěny další zdroje zemního plynu pro ČSFR a jak bude řešena naše dosavadní závislost na jediném dodavateli, tj. SSSR?
Faktem je, že z dosavadních zdrojů zemního plynu pro potřeby ČSFR je plných 93% kryto dovozem ze SSSR. Jednou z hlavních příčin tohoto stavu je skutečnost, že prostřednictvím tranzitního plynovodu se ČSFR stala monopolním tranzitérem sovětského zemního plynu do zemí západní Evropy, do SFRJ a NDR, a to se všemi klady ale i zápory, které z této skutečnosti vyplývají.
Vzhledem k tomu, že význam zemního plynu jako ekologického faktoru v rámci palivoenergetické bilance celého státu výrazně stoupá a počítá se i s výrazným absolutním nárůstem objemu dováženého zemního plynu, je nezbytné zabývat se otázkou odkud bude tento plyn pro potřeby ČSFR zajišťován.
V současné době je připravován pro jednání federální vlády materiál, který se touto problematikou zabývá. Především mají být technicky posouzeny a zváženy možnosti dovozu z jiných teritorií než ze SSSR se záměrem tzv. diverzifikace zdrojů. Cílem tohoto postupu je snížit celkový podíl jednotlivých dodavatelů zemního plynu /zejména nynějšího monopolního dodavatele - SSSR/, ale i plné pokrytí celkových předpokládaných potřeb ČSFR zemním plynem /podle dosud uzavřených jednání bude SSSR schopen pokrývat nárůst potřeb ČSFR pouze do roku 1995, do ročního objemu 18,5 mld m3/rok. Nárůsty nad tento objem - předpokládá se růst až do 24,0 mld m3/rok do roku 2005 - již SSSR není schopno krýt/.
Při této příležitosti je třeba upozornit také na cenu plynu. Dovozní cena zemního plynu ze SSSR činí cca 85 Rb/1000 m3; světová cena plynu činí cca 80-85 US $/1000 m3. Z uvedených relací vyplývá, že při dosud platných dovozních cenách ze SSSR vycházely kalkulace možných dovozů z jiných teritorií vždy podstatně méně výhodnější. Přechodem na světové ceny ve vzájemném obchodě mezi ČSFR a SSSR však výhodnost dovozu ze SSSR padá. Je však skutečností, že se jednak absolutně zvýší cena nakupovaného zemního plynu, ale také bude výraznější problém nalezení vhodného platebního ekvivalentu, kterým bude ČSFR nakoupený zemní plyn hradit.
Posuzovány jsou možnosti dodávek z Alžíru, z Norska a z Iránu. Je nezbytné však konstatovat, že orientace na dodávky z jakéhokoliv teritoria vyžaduje hlubší posouzení, neboť je nezbytné především vybudovat z tohoto teritoria dopravní cestu, což je v každém případě velmi investičně náročné, ale i vytvořit v tomto teritoriu podmínky dlouhodobé obchodní spolupráce.
Jak již bylo konstatováno výše, je připravován podkladový materiál pro federální vládu, který má tuto problematiku řešit, a to jak z technického hlediska, tak i z hlediska zahraničně obchodních možností ČSFR. Tento materiál by měl být vládou projednáván ještě v letošním roce.
2. Jak je připraveno plynárenství ČSFR zajišťovat splnění očekávaných rozvojových úkolů. Tato otázka je motivována mými informacemi o tom, že je silně ohrožena organizační, ale především ekonomická jednota plynárenství snahami podniků na úrovni dnešních krajů, přetransformovat tuto přežitou formu řízení do nových ekonomických podmínek. Vnitřní rozpor plynárenství byl pak umocňován nekvalifikovanými rozhodnutími bývalého ministerstva paliv a energetiky, motivovanými snahou o zachování dosavadního mocenského postavení FMPE. Tuto situaci nepřeklenul ani ministr pan Sůva, který chtěl na organizační strukturu plynárenství aplikovat svoje představy o energetice.
K této otázce je možno především konstatovat, že rozvojové úkoly, před kterými plynárenství stojí, jsou součástí koncepčních úvah tohoto odvětví a jsou v předstihu koncepčně i projekčně zajišťovány.
Absolutní nárůst objemů zemního plynu ze současných cca 15,0 mld m3/rok na objem 24,0 mld m3/rok v roce 2005 bude sloužit především k řešení důležitých ekologických problémů /vytěsňování hnědého uhlí s vysokým obsahem síry, a to především v oblastech s největším postižením, náhrada svítiplynu apod./.
Pokud se týká organizační struktury plynárenství, je skutečností, že v současné době probíhá diskuse, jejímž cílem je dosažení technického i ekonomického optima této organizační struktury. Vámi zmiňovaný názor bývalého ministra paliv a energetiky pana ing. Sůvy, CSc. byl znovu projednán s tím, že konečné rozhodnutí k organizaci plynárenství v obou národních republikách a to s využitím nových zákonů vč. možnosti vytvoření akciových společností případně i v návaznosti na nové územní uspořádání po projednání s orgány obou národních vlád, bude realizováno nejpozději do 1. ledna 1991. Funkce zakladatele přechází z bývalého ministerstva paliv a energetiky na ministerstvo hospodářství.
3. Jak je při formulování nového ekonomického a organizačního modelu řízení plynárenství využíváno zahraničních zkušeností např. z Rakouska, Itálie, Francie a dalších zemí? Domnívám se totiž, že aplikace těchto zkušeností by mohla výrazně pozvednout úroveň čs. plynárenství.
Jak již bylo konstatováno výše, probíhá v současné době diskuse s cílem formulování optimálního organizačního modelu. Jsem přesvědčen, že vytvořením dostatečného prostoru k této diskusi jsou vytvořeny podmínky k uplatnění všech pozitivních zahraničních zkušeností a k jejich modifikaci do našich podmínek. Jsem přesvědčen, že aplikace těchto zahraničních zkušeností a návrh konkrétního organizačního modelu musí vzniknout na půdě plynárenského oboru. Rád bych Vás ubezpečil, vážený pane poslanče, že všem Vámi zmíněným otázkám budu věnovat pozornost.
S pozdravem
Vážený pan
Jan Kačer
poslanec Sněmovny lidu Federálního shromáždění
Praha