FEDERÁLNÍ SHROMÁŽDĚNÍ ČESKÉ A SLOVENSKÉ FEDERATIVNÍ REPUBLIKY
VI. volební období
88
Návrh
poslanců Federálního shromáždění Jozefa Bakšaye, Milana Čiče, Petra Kučery, Jana Sokola, Miloslava Soldáta, Petra Uhla a Ivana Fišery
Zákon
ze dne ............ 1990
o zmírnění následků některých majetkových křivd
Federální shromáždění České a Slovenské Federativní Republiky se usneslo na tomto zákoně:
Účel zákona
§ 1
Účelem zákona je odstranění některých křivd způsobených fyzickým a soukromým právnickým osobám odnětím vlastnického práva k věcem podle vládního nařízení č. 15/1959 Sb., o opatřeních, týkajících se některých věcí užívaných organizacemi socialistického sektoru, podle zákona č. 71/1959 Sb., o opatřeních týkajících se některého soukromého domovního majetku a znárodněného zestátněním na základě výměrů některých odvětvových ministerstev, vydaných po roce 1955 a odvolávajících se na znárodňovací předpisy z roku 1948.
ČÁST PRVNÍ
Vymezení některých pojmů
§ 2
Nemovitosti
Nemovitostmi se pro účely tohoto zákona rozumějí stavby a pozemky nebo jejich části, které byly převedeny do socialistického vlastnictví na základě právních předpisů a opatření uvedených v § 1.
§ 3
Oprávněná osoba
(1) Oprávněnou osobou je fyzická nebo soukromá osoba, která byla vlastníkem odňaté věci (dále jen "původní vlastník").
(2) Zemřel-li původní vlastník, jsou oprávněnými osoby, jimž by dědictví připadlo ze zákona [§ 473 až 475 občanského zákoníku č. 40/1964 Sb.] (dále jen "zákonný dědic"). Zanikla-li soukromá právnická osoba, je oprávněnou osobou její právní nástupce.
(3) Zemřel-li původní vlastník, aniž by měl zákonného dědice, jsou oprávněnými osobami ty osoby, v jejichž prospěch zůstavitel zřídil závěť bez určení věci a práv, které jim mají připadnout.
§ 4
Povinná organizace
Povinnou organizací je právnická osoba, která ke dni účinnosti tohoto zákona věc vlastní nebo k ní má právo hospodaření.
ČÁST DRUHÁ
Převod nemovitosti do vlastnictví oprávněných osob
§ 5
Požádá-li oprávněná osoba písemně povinnou organizaci o uzavření smlouvy o bezúplatném převodu vlastnického práva k nemovitosti (dále jen "smlouva"), je tato organizace povinna s oprávněnou osobou takovou smlouvu uzavřít. Pokud povinná organizace tuto svou povinnost nesplní, může se oprávněná osoba domáhat svého nároku u soudu.
§ 6
(1) Je-li oprávněnou osobou původní vlastník, připojí k žádosti o uzavření smlouvy
a) potvrzení okresního národního výboru o odnětí nemovitosti vládním nařízením č. 15/1959 Sb. nebo zákonem č. 71/1959 Sb., popř. potvrzení odvětvového ministerstva o znárodnění po roce 1955 nebo výměr odvětvového ministerstva o znárodnění a jeho rozsahu a nebo výpis z pozemkové knihy;
b) potvrzení okresního národního výboru nebo odvětvového ministerstva, kterým osobám bylo odňato vlastnické právo k nemovitostem, či jinou průkaznou listinu osvědčující vlastnické právo těchto osob.
(2) Je-li oprávněnou osobou dědic původního vlastníka, připojí k žádosti rovněž potvrzení státního notářství o zákonných dědicích po původním vlastníku, popřípadě o dalších dědicích; právní nástupce soukromé právnické osoby prokáže své nástupnictví na základě výpisu z podnikového rejstříku nebo jinou průkaznou právní listinou;
(3) v případě úplatného převodu nemovitosti do socialistického vlastnictví podle vládního nařízení č. 15/1959 Sb., se k žádosti připojí:
a) potvrzení o výši kupní ceny s uvedením organizace, která kupní cenu zaplatila;
b) potvrzení okresního národního výboru o tom, zda, komu a v jaké výši bylo za věci převedené do socialistického vlastnictví podle vládního nařízení č. 15/1959 Sb. vyplaceno mimořádné odškodnění ze státního rozpočtu.
(4) Je-li oprávněnou osobou devizový cizozemec, přiloží k žádosti potvrzení Správy pro věci majetkové a devizové, že nemovitost nebyla vypořádána mezistátními náhradovými dohodami uzavřenými po roce 1959.
§ 7
Oprávněná osoba je povinna do 15ti dnů ode dne uzavření smlouvy vrátit
a) ministerstvu pro správu národního majetku a jeho privatizaci mimořádné odškodnění poskytnuté ze státního rozpočtu;
b) kupní cenu, která byla vyplacena v případě úplatného převodu nemovitosti do socialistického vlastnictví podle vládního nařízení č. 15/1959 Sb., a to organizaci, která kupní cenu zaplatila, nebo jejímu právnímu nástupci. Pokud tato organizace zanikla bez právního nástupce, odvede oprávněná osoba kupní cenu ministerstvu pro správu národního majetku a jeho privatizaci.
§ 8
K nařízení o registraci smlouvy je oprávněná osoba povinna státnímu notářství předložit potvrzení ministerstva pro správu národního majetku a jeho privatizaci o vrácení mimořádného odškodnění poskytnutého ze státního rozpočtu, popřípadě o tom, že kupní cena byla podle § 7 písm. b) odvedena, nebo potvrzení příslušné organizace, že kupní cena byla vrácena. [§ 64 zákona č. 95/1963 Sb., o státním notářství a o řízení před státním notářstvím, ve znění pozdějších předpisů.]
Je-li více oprávněných osob, mohou se písemně dohodnout, na kterou z nich má být nemovitost převedena; tato osoba pak je povinna uhradit finanční závazky uvedené v § 7.
§ 10
(1) Nemovitost se převede do vlastnictví oprávněné osoby ve stavu, ve kterém se nachází ke dni uzavření smlouvy.
(2) Stavby, které byly demolovány nebo v důsledku zásadní přestavby ztratily svůj původní stavebně technický charakter, se do vlastnictví oprávněných osob nepřevádějí; na jejich nároky se vztahuje část čtvrtá.
§ 11
Žádná ze smluvních stran není oprávněna uplatňovat vůči druhé straně jakékoliv další finanční nebo jiné nároky související s nemovitostí. K pohledávkám, které vázly na nemovitosti v době jejího převodu do socialistického vlastnictví, se nepřihlíží a nelze je vymáhat.
§ 12
K nemovitosti, která podle tohoto zákona do vlastnictví oprávněné osoby převedena nebyla, zůstává vlastnické právo nebo právo hospodaření zachováno povinné organizaci.
§ 13
Dosavadním uživatelům bytů nebo nebytových prostor v nemovitostech převedených do vlastnictví oprávněných osob se užívací právo zachovává a nadále se řídí právními předpisy o hospodaření s byty [zákon č. 41/1964 Sb., o hospodaření s byty.] a právními předpisy o nájmu a podnájmu nebytových prostor [zákon č. 116/1990 Sb., o nájmu a podnájmu nebytových prostor.].
ČÁST TŘETÍ
Převod movitých věcí do vlastnictví oprávněných osob
§ 14
(1) Movité věci převedené do socialistického vlastnictví podle opatření uvedených v § 1 se bezúplatně převádějí do vlastnictví oprávněné osoby, která prokáže jejich existenci, určí místo jejich uložení a prokáže, že je jejich původním vlastníkem nebo zákonným dědicem.
(2) Na převody movitých věcí do vlastnictví oprávněných osob se přiměřeně vztahu část druhá tohoto zákona.
ČÁST ČTVRTÁ
Peněžité náhrady
§ 15
(1) Za stavby, které byly demolovány, nebo za stavby, které zásadní přestavbou ztratily svůj původní stavebně technický charakter, poskytne ministerstvo pro správu národního majetku a jeho privatizaci oprávněné osobě na její žádost náhradu v penězích, (dále jen "náhradu") ve výši stanovené podle
|
varianta 1) |
cenových předpisů platných ke dni účinnosti tohoto zákona |
|
varianta 2) |
cenového předpisu platného bezprostředně po přijetí opatření podle předpisů uvedených v § 1, tj. vyhláška ministerstva financí č. 73/1964 Sb., o cenách staveb v osobním vlastnictví a o náhradách při vyvlastnění nemovitosti |
|
varianta 3) |
cenového předpisu platného bezprostředně po přijetí opatření podle předpisů uvedených v § 1, tj. vyhláška ministerstva financí č. 73/1964 Sb., o cenách staveb v osobním vlastnictví a o náhradách při vyvlastnění nemovitosti, s připočtením 2% úroků za každý rok od převodu nemovitosti do socialistického vlastnictví do dne účinnosti tohoto zákona |
(2) Náhrada se sníží o kupní cenu, která byla oprávněné osobě vyplacena k datu převodu nemovitosti do socialistického vlastnictví nebo o mimořádné odškodnění, které ji bylo do účinnosti tohoto zákona poskytnuto ze státního rozpočtu.
§ 16
Oprávněná osoba, na kterou bylo převedeno vlastnické právo k pozemku, na němž stojí stavba, kterou nelze převést do vlastnictví oprávněné osoby z důvodů uvedených v § 15, je povinna uzavřít s organizací, která je vlastníkem stavby nebo k ní má právo hospodaření, smlouvu o úplatném užívání tohoto pozemku. Oprávněná osoba má k takové stavbě předkupní právo.
§ 17
Byly-li nemovitosti v době před účinností tohoto zákona převedeny do vlastnictví jiných fyzických osob, než jsou osoby oprávněné, zůstává vlastnické právo těchto fyzických osob zachováno a oprávněné osobě vzniká právo na vydání kupní ceny od organizace, která nemovitost prodala, nebo od jejího právního nástupce. Zanikla-li povinná organizace bez právního nástupce, má oprávněná osoba tento nárok vůči ministerstvu pro správu národního majetku a jeho privatizaci. Povinná organizace, popřípadě její právní nástupce, mají tuto povinnost i v případech, kdy nemovitost odkoupila oprávněná osoba.
§ 18
Odkoupila-li nemovitost pouze některá z oprávněných osob, mají ostatní z nich právo na poměrnou část vrácené kupní ceny; tento nárok mohou uplatnit vůči oprávněné osobě, které byla celá kupní cena vrácena.
§ 19
(1) Za nemovitost, kterou lze podle tohoto zákona převést do vlastnictví oprávněné osoby, avšak oprávněná osoba o ni neprojeví zájem, náhrada nepřísluší.
(2) Za movité věci převedené podle opatření uvedených v § 1 náhrada nepřísluší.
ČÁST PÁTÁ
Ustanovení společná a závěrečná
§ 20
(1) Oprávněná osoba může požádat povinnou organizaci o uzavření smlouvy nebo o vydání kupní ceny podle § 17 do šesti měsíců od účinnosti tohoto zákona, jinak její nárok zaniká.
(2) Povinná organizace je povinna uzavřít smlouvy s oprávněnou osobou nebo jí vydat kupní cenu do šesti měsíců od podání žádosti.
(3) Ve lhůtě uvedené v odstavci 1 požádá oprávněná osoba ministerstvo pro správu národního majetku a jeho privatizaci o poskytnutí náhrady podle § 15 nebo o vydání kupní ceny podle § 17 v případě, že povinná organizace zanikla bez právního nástupce.
§ 21
Podle tohoto zákona se postupuje i vůči devizovým cizozemcům, pokud věc, která by měla být převedena do jejich vlastnictví nebyla vypořádána mezistátními majetkoprávními dohodami.
§ 22
Nezbytné náklady spojené s poskytováním náhrad oprávněným osobám nese ministerstvo pro správu národního majetku a jeho privatizaci.
§ 23
Povinná organizace je povinna s věcmi, které by podle tohoto zákona měly být převedeny do vlastnictví oprávněných osob, nakládat s péčí řádného hospodáře a ode dne účinnosti tohoto zákona je nemůže převést do vlastnictví jiného anebo přenechat do užívání jiným právnickým nebo fyzickým osobám.
§ 24
Notářské poplatky z převodu nemovitosti a za registraci smluv se při převodech věcí podle tohoto zákona nevyměřují.
§ 25
Po dni účinnosti tohoto zákona se nepoužijí:
1. vládní nařízení č. 15/1959 Sb., o opatřeních týkajících se některých věcí užívaných organizacemi socialistického sektoru;
2. vyhláška ministerstva financí č. 88/1959 Ú. l., o opatřeních týkajících se některých věcí užívaných organizacemi socialistického sektoru;
3. zákon č. 71/1959 Sb., o opatřeních týkajících se některého soukromého domovního majetku;
4. vyhláška ministerstva financí č. 236/1959 Ú. l., o opatřeních týkajících se některého soukromého domovního majetku;
5. § 6 odst. 1 zákona č. 118/1948 Sb., o organizaci velkoobchodní činnosti a o znárodnění velkoobchodních podniků, ve znění zákona č. 64/1951 Sb., kterým se mění a doplňují předpisy o znárodnění obchodních podniků.
§ 26
Tento zákon nabývá účinnosti dnem vyhlášení.
DŮVODOVÁ ZPRÁVA
Obecná část
S ohledem na připravovaná opatření k privatizaci národního majetku je nezbytné vytvořit právní oporu pro uspokojení oprávněných nároků těch občanů, jimž bylo v minulosti odňato vlastnické právo k majetku:
a/ podle vládního nařízení č. 15/1959 Sb., o opatřeních týkajících se některých věcí užívaných organizacemi socialistického sektoru
b/ podle zákona č. 71/1959 Sb., o opatřeních týkajících se některého soukromého domovního majetku
c/ znárodněnému zestátněním po roce 1955 na základě výměrů některých odvětvových ministerstev, odvolávajících se na původní znárodňovací předpisy
ad a/ Na základě vládního nařízení č. 15/1959 Sb. a prováděcí vyhlášky č. 88/1959 Ú. l. bylo rozhodnutími ONV převedeno z vlastnictví fyzických a soukromých právnických osob asi 70.000 nemovitostí do socialistického vlastnictví (státního, družstevního, apod.). Šlo o malé vesnické hostince, prodejny, restaurace, činžovní domy s provozními místnostmi, menší provozovny autoopraven, truhlárny, lakovny, sklady a další, jakož i pozemky, které byli jejich vlastníci donuceni pronajmout socialistickým organizacím, neboť tehdejší politický systém jim nedovolil živnostenské a podnikatelské činnosti vykonávat.
Právě jejich užívaní socialistickou organizací před účinností vládního nařízení bylo hlavní podmínkou převzetí těchto věcí do socialistického vlastnictví s odůvodněním, že jde o "likvidaci poslední soukromokapitalistické hospodářské základny, odstranění nežádoucích bezpracných zisků občanů a likvidaci nežádoucích nájemních poměrů mezi socialistickými organizacemi a soukromníky. Jen některé dotčené nemovitosti do hodnoty Kčs 50.000,-- byly převedeny do socialistického vlastnictví úplatně. Za ostatní převážnou většinu nemovitostí měla být náhrada vyplacena podle zvláštního předpisu, který však nikdy nebyl vydán.
Již v průběhu této "socializační" akce se zjistil velký počet nezákonností, a proto část nemovitostí byla vrácena původním vlastníkům (neprávem odňaté rodinné domky a stavby velikostí jen nepatrně rodinné domky převyšující) a další, které již socialistické organizace nepotřebovaly, zejména ty, které svojí činností zdevastovaly, se s povolením potřebné výjimky vracely původním vlastníkům nebo jejich dědicům (šlo cca o 20 případů ročně). V roce 1964 byla tato problematika projednána s ÚV KSČ a bylo rozhodnuto o tom, že ministerstvo financí může na žádost původního vlastníka nebo jeho dědice vyplatit mimořádné odškodnění za bytovou část nemovitosti v cenových relacích roku 1964; šlo o malé částky neodpovídající ani hodnotě této bytové části v dnešní době.
Stále však zůstává několik desítek tisíc nemovitostí, za něž nebylo poskytnuto žádné odškodnění.
S tímto stavem se původní vlastníci nikdy nesmířili, stále považují tyto nemovitosti za své vlastnictví, které jim bylo neprávem odňato, a domáhají se jejich vracení nebo vyplacení odpovídající náhrady v penězích.
Vydáním vládního nařízení došlo k porušení základního postulátu právního řádu - odnětí vlastnického práva k věcem občanů je možné jen na základě zákona z přesně vymezených zákonných důvodů a vždy za náhradu.
V této oblasti jde o zvlášť naléhavou varovnou situaci, neboť dochází k paradoxnímu stavu, kdy provozní prostory jsou ze stejného důvodu, proč byly původním vlastníkům odebrány, nyní zase jiným občanům přidělovány pro činnosti, které nyní stát podporuje - poskytování služeb, oprav a prodej výrobků apod. Odklad řešení tohoto problému by mohl vést k nedůvěře vůči státu v jeho záměrech v oblasti majetku a podnikání.
ad b/ Zákon č. 71/1959 Sb. spolu s prováděcí vyhláškou č. 236/1959 Ú. l. měl vytvořit hospodářský a právní předpoklad k řádné údržbě bytového fondu v soukromém vlastnictví.
Vztahoval se na domy ve vlastnictví fyzických nebo soukromých právnických osob, určené zcela nebo převážně k bydlení (nájemní domy nikoliv rodinné domky). Zákon umožňoval místním národním výborům se souhlasem vlastníka domu a okresním národním výborům i bez tohoto souhlasu provést stavební úpravu domu (přístavba, nástavba, změna stavby, její dokončení apod.).
Náklady úpravy hradil místní národní výbor ze svého rozpočtu, přičemž vlastník nájemního domu byl povinen zaplatit místnímu národnímu výboru náhradu za provedenou úpravu. Pro tuto pohledávku vázlo na nájemním domě přednostní zástavní právo.
Ustanovení § 6 cit. zákona pak umožňovalo výkonnému orgánu ONV rozhodnout ve správním řízení o přechodu nájemního domu spolu se stavebním pozemkem do státního socialistického vlastnictví, pokud pohledávka z titulu náhrady spolu s ostatními pohledávkami organizací státního socialistického sektoru, zajištěnými zástavním právem, přesahovala dvě třetiny hodnoty domu před jeho úpravou a vlastník domu ji nemohl zaplatit.
Šlo o případy, kdy občané v důsledku tehdejších poměrů neměli možnost obstarat potřebné stavební kapacity a nemohli mít ani dostatek finančních prostředků, potřebných k zaplacení takových oprav, a to ani z příjmu z nájemného.
Zákon č. 71/1959 Sb. tak umožnil nejen omezení vlastnických práv majitelů nájemních domů, ale v konečných důsledcích i odnětí jejich vlastnického práva.
ad c/ Po roce 1955 došlo ke znárodnění zestátněním dalších nemovitostí - objektů menšího rozsahu (strojní mlýny, pily, hotely atd.) na základě výměrů vydaných příslušnými odvětvovými ministerstvy, odvolávajících se na původní znárodňovací předpisy.
Znárodňování těchto nemovitostí bylo zdůvodňováno zvlášť důležitým veřejným a hospodářským zájmem na získání objektu do vlastnictví státu.
Rovněž za tyto znárodněné nemovitosti nebyla jejich vlastníkům - občanům poskytnuta žádná náhrada (naturální nebo v penězích) a jen některé byly se souhlasem ministerstva financí vráceny zpět do vlastnictví původních vlastníků nebo jejich dědiců.
Rozsah majetku a důsledky jeho převedení do socialistického vlastnictví jsou obdobné jako v případech sub. a).
Cíle a záměry navrhované právní úpravy:
1. Odstranění některých křivd způsobených fyzickým a soukromým právnickým osobám odnětím vlastnického práva k věcem podle vládního nařízení č. 15/1959 Sb., o opatřeních týkajících se některých věcí užívaných organizacemi socialistického sektoru, podle zákona č. 71/1959 Sb., o opatřeních týkajících se některého soukromého domovního majetku, a znárodněním zestátněním na základě výměrů některých odvětvových ministerstev vydaných po roce 1955 a odvolávajících se na znárodňovací předpisy z roku 1948.
2. Obnovením původních vlastnických vztahů vytvořit podmínky pro soukromé podnikání.
3. V případech, kdy převod majetku do vlastnictví původního vlastníka nebo jeho dědice není ze zákonem stanovených důvodů možný, poskytnout finanční náhradu.
4. Zajistit finanční prostředky pro vyplácení náhrad.
Finanční dopad:
Navrhovaná právní úprava si nevyžádá zvýšení výdajů ze státního rozpočtu. Předpokládá se, že peněžité náhrady, které by podle ní měly být vyplaceny, budou poskytovány z prostředků získaných ministerstvem pro správu národního majetku a jeho privatizaci ČR, tj. z prostředků, které budou získány z částek vrácených oprávněnými osobami, které jim byly dříve vyplaceny jako mimořádné odškodnění, popř. z dalších prostředků získaných v procesu privatizace státního majetku.
Zvláštní část
K § 1
Toto ustanovení určuje společenský cíl navržené právní úpravy a stanoví taxativní výčet právních titulů, na jejichž základě byl majetek fyzických nebo soukromých právnických osob převeden do socialistického vlastnictví.
K § 2
Toto ustanovení vymezuje rozsah nemovitého majetku, který byl dotčen opatřeními podle § 1 a který bude předmětem nápravy majetkových křivd.
K § 3
Vymezení okruhu oprávněných osob umožňuje, aby věci přešly na původní vlastníky nebo osoby jim blízké, zejména na jejich rodinné příslušníky, kteří mají morální právo na jejich vlastnictví.
Aby byl zajištěn přechod co největšího počtu věcí na fyzickou osobu, rozšiřuje se okruh oprávněných osob o závětního dědice původního vlastníka. To se netýká dědiců závětního dědice.
Oprávněnou osobou není ten, kdo odmítl dědictví po původním vlastníku nebo jejich dědicích.
K § 4
Tímto ustanovením se vymezuje okruh právnických osob, které jsou dnes vlastníky, anebo které mají právo hospodaření k majetku, který bude předmětem nápravy majetkových křivd. Půjde vesměs o státní organizace a některé družstevní organizace, zejména spotřební a výrobní družstva.
K § 5
Tímto ustanovením se ponechává na vůli oprávněné osoby, zda má zájem o převedení nemovitosti do svého vlastnictví. Smluvním převodem se zamezí přetížení orgánu, který by musel být zákonem pověřen obnovením původního vlastnického práva v případě převodu majetku oprávněným osobám ex lege nebo ve správním řízení. V souvislostí se smluvním převodem se zajistí vrácení vyplacené kupní ceny při úplatné socializaci a vrácení vyplaceného mimořádného odškodnění.
K § 6
Předložením stanovených potvrzení prokáže žadatel, že je oprávněnou osobou a zajistí potřebné podklady nutné pro sepsání smlouvy, čímž se zamezí zbytečným průtahům ze strany organizace.
K § 7
Tímto ustanovením se zabezpečuje, aby nevznikl neoprávněný majetkový prospěch oprávněné osobě. Získají se též finanční prostředky pro vyplacení náhrad v případech stanovených zákonem. Vrácením kupní ceny se zajistí, aby organizace, která kupní cenu vyplatila, nebyla poškozena.
K § 8
Tímto ustanovením se zajišťuje, že státní notářství bez předložení požadovaného potvrzení neprovede registraci smlouvy, která by svým obsahem nebo účelem odporovala tomuto zákonu.
K § 9
Toto ustanovení vytváří prostor oprávněným osobám, aby se samy rozhodly, která z nich bude nemovitost vlastnit a jakým způsobem se vypořádají.
K § 10 a § 11
Při určení výše investic, amortizace, ušlého nájemného, náhrady škod, apod. by bylo nutné vycházet z cenových předpisů, které se v průběhu let měnily; navíc by byly tyto skutečnosti těžko zdokladovatelné. Vznikaly by dlouhodobé spory ohledně jejich výše, čímž by docházelo k přetížení soudů a zbytečným průtahům při reprivatizaci.
Zůstatky pohledávek ke dni převodu nemovitosti nelze zjistit, rovněž nelze zjistit, zda byly zaplaceny, protože dokumentace týkající se těchto pohledávek byla většinou skartována a oprávněné osoby mají doklady k pohledávkám uschovány jen výjimečně.
Navíc by nemělo jít o kompenzaci vzájemných pohledávek mezi oprávněnými osobami a povinnými organizacemi, nýbrž o nápravu majetkových křivd z hlediska společenské morálky.
K § 12
Další hospodaření s nemovitostmi bude zajištěno i v těch případech, kdy oprávněná osoba neprojeví o vrácení zájem. V těchto případech nebude požadováno vrácení mimořádného odškodnění nebo kupní ceny.
K § 13
Dosavadní užívací vztahy k bytům a nebytovým prostorám zůstávají zachovány a nadále se řídí zákonem o hospodaření s byty a zákonem o nájmu a podnájmu nebytových prostor.
K § 14
Movité věci již byly většinou zničeny. Ty, které byly v objektu zachovány (např. strojní zařízení mlýnů), anebo ty, u nichž oprávněná osoba prokáže jejich existenci, místo uložení a původní vlastnické právo k nim, budou převedeny oprávněným osobám.
K § 15
Vylučuje se vrácení staveb, které byly přestavěny s velkými investičními náklady (např. přestavba vesnické hospody na kulturní dům). Za takové nemovitosti přísluší oprávněným osobám náhrada v penězích. Náhrada přísluší oprávněným osobám i za stavby, které byly zdemolovány. Při stanovení výše náhrady je třeba vycházet z úrovně cen nemovitostí, která nejlépe vyjádří záměr nápravy některých majetkových křivd a jejíž zjišťování bude minimálně administrativně náročné.
K § 16
Předmětem nápravy majetkových křivd budou i pozemky. Současně je však třeba zajistit výkon vlastnického práva ke stavbám zbudovaným na těchto pozemcích, pokud jsou jejich vlastníky jiné než oprávněné osoby. Oprávněné osoby získávají ze zákona předkupní právo k těmto stavbám.
K § 17
Fyzické osobě, která nabyla vlastnické právo v dobré víře, zůstane v zájmu zachování právní jistoty občanů vlastnické právo zachováno.
K § 18
V zájmu právní jistoty je zachováno vlastnické právo k nemovitosti též oprávněné osobě, která nemovitost nabyla před účinností tohoto zákona. Jsou zajištěny i nároky zbývajících oprávněných osob.
K § 19
Účelem zákona je převést nemovitosti do vlastnictví oprávněných osob a neponechat jim na vůli možnost volby mezi převodem nemovitosti a náhradou. Finanční prostředky je třeba zachovat pro ty případy, kdy oprávněná osoba má nárok na náhradu.
U movitých věcí by docházelo ke sporům o jejich množství a hodnotu, čímž by se reprivatizace prodlužovala a zatěžovaly by se soudy. Finanční prostředky jsou určeny především pro náhrady za nemovitosti.
K § 20
K urychlení reprivatizace je stanovena propadná lhůta k podání žádosti a lhůta k uzavření smlouvy, která je stanovena také proto, aby byla chráněna oprávněná osoba před zbytečnými průtahy ze strany povinné organizace.
Stejné lhůty jsou stanoveny též k vydání kupní ceny pro případy, kdy socializace byla provedena za úplatu.
U peněžitých náhrad je stanovena lhůta pouze pro podání žádosti. Poskytování náhrad bude prováděno v návaznosti na finanční možnosti ministerstva pro správu národního majetku a jeho privatizaci.
K § 21
Majetkové křivdy budou podle tohoto zákona zmírněny i ve vztahu k devizovým cizozemcům, avšak pouze v případech, kdy jejich majetek nepodléhá mezistátním dohodám o majetkovém vypořádání, které byly uzavřeny s řadou evropských států (zejména Rakousko, Velká Británie, Francie, Polsko), i s USA a Kanadou.
K § 22
Společenský zájem vyžaduje, aby nezbytné náklady, které jsou spojeny s poskytováním náhrad, nezatěžovaly oprávněné osoby, nýbrž aby je nesl příslušný orgán státní správy.
K § 23
Toto ustanovení zabezpečuje, aby na majetku v držení povinných organizací vznikaly do jeho převodu oprávněným osobám co nejmenší škody. Z tohoto důvodu a také proto, aby nedocházelo k dalším změnám ve vlastnických a užívacích vztazích k majetku, který má být převeden oprávněným osobám, se zakazuje jeho zcizení nebo přenechání do užívání jiným subjektům.
K § 24
V případě vyměřování notářských poplatků by bylo nutno stanovit hodnotu převáděné nemovitosti jako základ pro jejich vyměření.
To by ve všech případech vyvolalo potřebu vyhotovení znaleckého posudku o ceně nemovitosti, což by znamenalo neúměrné administrativní zatížení. Navíc je třeba vycházet i z toho, že kdyby vlastnické právo nebylo oprávněným osobám socializačními opatřeními odňato, nevznikla by těmto osobám povinnost notářské poplatky platit.
K § 25
Tímto zákonem se pozastavuje platnost právních předpisů, na jejichž základě došlo k socializaci majetku, který je předmětem nápravy majetkových křivd. Pokud jde o znárodňovací dekrety, uvádí se pouze ten, jehož platnost nebyla pozastavena zákonem o soukromém podnikání občanů.
K § 26
S ohledem na naléhavou potřebu urychleného řešení dané společensky citlivé problematiky se navrhuje, aby zákon nabyl účinnosti dnem vyhlášení.