Federální shromáždění ČSFR, 1990 – 1992 Společné schůze SL a SN

o době nesvobody ze dne 23. 5. 1991

Federální shromáždění na 15. společné schůzi Sněmovny lidu a Sněmovny národů dne 23. května 1991 přijalo toto usnesení:

My, poslanci Federálního shromáždění České a Slovenské Federativní Republiky vzešlého se svobodných voleb, vědomi si své odpovědnosti vůči hodnotám, které musí uznávat každá lidská společnost hodna tohoto jména a kterým musí být podřízena každá vláda nárokující si legitimitu, vědomi si své odpovědnosti vůči občanům, z jejichž vůle jsou odvozeny naše pravomoci a vědomi si své odpovědnosti vůči všem, kdo ve spravedlnost nepřestávají doufat

že způsob, jakým se na základě komunistické ideologie v období od 25. února 1948 do 17. listopadu 1989 rozhodovalo o řízení našeho státu a jakým se zacházelo s jeho občany

K tomuto přesvědčení nás vedou následující zřejmé skutečnosti:

1. Pod hrozbou různých perzekucí - diskriminací počínaje a nejtvrdšími tresty doprovázenými často barbarskými metodami vyšetřování i výkonu trestu konče - byla občanům upírána možnost svobodného vyjádření politické vůle. Po roce 1968 napomáhala tento stav udržovat i okupační vojska cizí mocnosti.

2. Vedle systematického a trvalého porušování lidských práv všech občanů bez rozdílu docházelo ke zvlášť těžkému útlaku některých politických, sociálních a náboženských skupin obyvatel.

3. Různými zastrašovacími prostředky byli občané nuceni skrývat svůj mravní úsudek o situaci ve státě a společnosti, a to často i před svým nejbližším okolím, nebo byli dokonce nuceni z existenčních důvodů předstírat souhlas s panujícími pořádky. Hrozba perzekucí se přitom vztahovala i na jejich děti a příbuzné. Tento stav pro mnohé občany znamenal, že museli vyjadřovat souhlas s něčím, co považovali za lež nebo zločin, popř. byli nuceni k tomu mlčet. Tím byla občanům upírána jejich základní lidská důstojnost, totiž schopnost mravního a rozumového úsudku a možnost tento úsudek projevit.

4. Možnost vycestování z naší republiky, která pro mnohé občany představovala jediný způsob, jak uniknout před totalitní nadvládou KSČ, byla zcela vydána na pospas zvůli mocenského aparátu této strany. Tento stav představoval faktické obnovení nevolnictví.

Federální shromáždění České a Slovenské Federativní Republiky zavazuje vládu České a Slovenské Federativní Republiky, aby z tohoto usnesení vycházela při vytváření právních norem, případně při jejich výkladu.