Federální shromáždění ČSFR, 1990 – 1992 Společné schůze SL a SN

Nepřítomní poslanci:

Sněmovny lidu:

M. Adámek, Bakšay, Dienstbier st., Dlouhý, Kapusta, Klaus, Kňažko, Korman, Kováč, Nazari, Novotný, Pobežal, Ruml, Šimko E., Vrchovský, Zán

Sněmovny národů zvolení v České republice:

Blažek, Devátý, Doležal, Maštálka, Němec, Parkanová, Pernica F., Štern, Tomis

Sněmovny národů zvolení ve Slovenské republice: Čalfa, Mečiar, Mináč, Pánis, Roman, Seman, Slota

Předsedající první místopředseda FS Z. Jičínský: Vážené poslankyně, vážení poslanci, vážení hosté, zahajuji druhý den jednání 21. společné schůze sněmoven. Na programu máme body, které byly včera ohlášeny.

Jako první bod je:

Vládní návrh zákona o cestovních náhradách - tisk 1086 a návrh usnesení výborů Sněmovny lidu a Sněmovny národů - tisk 1313.

Vládní návrh odůvodní ministr práce a sociálních věcí ČSFR pan Petr Miller. Uděluji mu slovo.

Před tím se hlásí s technickou poznámkou pan poslanec Moric.

Poslanec SN V. Moric: Vážený pán predseda, vážený pán predsedajúci, vážení kolegovia, už sa mi viackrát stalo, že novinári pri hodnotení môjho vystúpenia uviedli nesprávne, že som nezávislý kandidát na kandidátke Slovenskej národnej strany. Títo ľudia si zrejme neuvedomili, že keď predseda nejakej strany prestane byť predsedom strany, tak ho nevylúčia z tejto strany, ako to bolo za doby totality. Tým, že som prestal byť predsedom Slovenskej národnej strany, neprestal som byť jej členom. Prosil by som novinárske fórum, aby si toto už raz uvedomilo. Stalo sa to už štyrikrát. Ďakujem.

Předsedající první místopředseda FS Z. Jičínský: Slovo má pan poslanec Miller.

Ministr práce a sociálních věcí ČSFR P. Miller: Vážený pane předsedo, vážený pane předsedající, vážené poslankyně, vážení poslanci, poskytování cestovních náhrad a náhrad dalších výdajů spojených s výkonem práce je dosud upraveno ve vyhlášce federálního ministerstva práce a sociálních věcí č. 33 z r. 1984/Sb., ve znění pozdějších předpisů a v dalších více než 30 vyhláškách a výnosech. Úpravy vycházejí z centrálně administrativních metod řízení, které již nelze aplikovat v podmínkách přechodu čs. ekonomiky k tržnímu systému a nejsou systémově způsobilé k provádění úprav sazeb náhrad při cenových pohybech.

Předložením návrhu zákona o cestovních náhradách plní vláda České a Slovenské Federativní Republiky úkol, který si uložila v usnesení č. 590 ze dne 6.9.1990 o postupu prací k zajištění ekonomické reformy. Nutnost úpravy formou zákona vyplývá z článku 22 písm. a) ústavního zákona o čs. federaci, podle něhož do působnosti federace patří zákonná úprava pracovních vztahů a dále též z Listiny základních práv a svobod s ohledem na články 24 a 28. Podle citovaných ustanovení lze ukládat povinnosti a upravovat otázky související s pracovními podmínkami pouze zákonem a v jeho mezích.

Hlavním záměrem předloženého zákona je vytvořit takovou právní úpravu poskytování cestovních náhrad spojených s výkonem práce, která by odpovídala podmínkám přechodu naší ekonomiky k tržnímu systému a vytvářením trhu práce zabezpečovala sociální a ekonomickou ochranu zaměstnanců a minimalizovala dosavadní systém centrálních zásahů v této oblasti. Při tom současně zabezpečit, aby náhrady výdajů spojených s výkonem práce nemohly být v podnikatelské sféře stimulem cenové inflace a nevytvářely nežádoucí tlak na rozpočty federace a republik. Potřebnost navrhované úpravy je nezbytná do doby plné realizace tržních vztahů, plné tržní regulace tvorby cen a ekonomické únosnosti přenášení výrobních nákladů do cen. Pak postačí jen právně zaručit sociální garance zaměstnanců bez zásahu do vnitřního hospodaření podnikatelských subjektů. Oproti dosavadní úpravě umožňuje návrh zákona zejména v podnikatelské sféře v širším měřítku kolektivně vyjednávat. Návrh zákona předpokládá, že v podnikatelské a rozpočtové sféře bude poskytování cestovních náhrad řešeno stejnými principy s tím, že v podnikatelské sféře může zaměstnavatel poskytnout než jiné nebo vyšší náhrady, avšak pouze ze zisku, čímž může být ve vztahu k zaměstnancům promítnuta jeho podnikatelská úspěšnost.

V rozpočtové a příspěvkové sféře mohou příslušné vlády pro okruh své působnosti stanovit poskytování vyšších a jiných náhrad nařízením vlády.

Navrhovaným zákonem se slučují dva dosud samostatné systémy poskytování cestovních náhrad v tuzemsku a v zahraničí do jediného právního předpisu. Odstraňuje se tím značná roztříštěnost a nepřehlednost dosavadní právní úpravy cestovních náhrad. Základní principy poskytování cestovních náhrad v tuzemsku i v zahraničí budou tedy napříště shodné.

Vážené poslankyně, vážení poslanci, předložený návrh zákona o cestovních náhradách odpovídá principu přechodu k tržní ekonomice, plně respektuje mezinárodní úmluvy a umožňuje sociálním partnerům v podnikatelské sféře kolektivně vyjednávat.

S návrhem vyslovila souhlas Rada hospodářské a sociální dohody, federální vláda i republikové vlády a kladná stanoviska vyjádřily i příslušné výbory Federálního shromáždění. Z pověření federální vlády doporučuji návrh zákona s připomínkami, které vyplynuly z jednání výborů Federálního shromáždění, schválit. Děkuji.

Předsedající první místopředseda FS Z. Jičínský: Děkuji panu ministru Millerovi. Návrh byl přikázán výborům sociálním a kulturním a ústavně právním obou sněmoven. Po projednání ve výborech připravily písemný podklad usnesení sněmoven tisk 1313 výbory sociální a kulturní a pověřily poslance Jiřího Sedláka a Daniela Vinczeho přednesením zpravodajských zpráv.

Prosím zpravodaje Sněmovny lidu pana poslance Sedláka, aby přednesl zpravodajskou zprávu. Prosím zároveň druhého zpravodaje, aby zaujal své místo u zpravodajského stolku.

Společný zpravodaj výborů SL J. Sedlák: Vážený pane místopředsedo, vážené Federální shromáždění, vážení hosté, přistupujeme k projednání vládního návrhu zákona o cestovních náhradách, kde - jak je zřejmé z § 1 návrhu - jeho smyslem je poskytování náhrad při pracovních cestách, při jiných změnách výkonu práce a při přijetí do zaměstnání.

Příslušnost Federálního shromáždění k projednání návrhu zákona vyplývá z článku 22 písm. a) ústavního zákona o československé federaci v platném znění, ze kterého patří do působnosti České a Slovenské Federativní Republiky zákonná úprava pracovních vztahů. Zákonnou formu úpravy cestovních náhrad a výdajů vzniklých zaměstnancům při použití vozidel na pracovních cestách si vyžaduje i ohled na články 2, 4 a 28 Listiny základních práv a svobod, která byla uvozena ústavním zákonem č. 23/1991 Sb.

Přínosem navržené právní úpravy je především to, že dochází ke sloučení dvou dosud samostatných právních systémů k poskytování cestovních náhrad, a to v tuzemsku a v zahraničí. Zároveň se předpokládá zrušení více než 30 vyhlášek a výnosů ústředních orgánů státní správy, federace a republik. Vláda tak plní jeden z postupových úkolů v zajištění ekonomické reformy v podmínkách přechodu ekonomiky k tržnímu systému.

Navrhovaný zákon předpokládá zajištění základní ochrany zaměstnanců minimalizací centrálních zásahů do podnikatelské sféry a přitom rozšiřuje prostor pro kolektivní vyjednávání. Poskytování náhrad se podle návrhu, jak se již zmínil ve své zprávě pan ministr Miller, bude řídit stejnými principy v podnikatelské a rozpočtové sféře s tím samozřejmě, že v podnikatelské sféře může zaměstnavatel poskytnout též jiné nebo vyšší náhrady, samozřejmě ze zisku po vypořádání daní, odvodů a přídělů do fondu.

Navrhovaná právní úprava respektuje závazky vyplývající z úmluv Mezinárodní organizace práce a dalších mezinárodních dokumentů, kterými je Česká a Slovenská Federativní Republika vázána. Návrh zákona o cestovních náhradách projednaly ústavně právní výbory Slovenské národní rady, výbor SNR pro obchod a služby a národohospodářský a rozpočtový výbor Slovenské národní rady. Federálnímu shromáždění byla dále předložena společná zpráva ústavně právního výboru České národní rady a výboru ČNR pro sociální politiku a zdravotnictví. Ve Federálním shromáždění projednaly návrh zákona výbory ústavně právní Sněmovny lidu a Sněmovny národů. Se stanoviskem a doporučením garančních výborů sociálních a kulturních Sněmovny lidu a Sněmovny národů k předloženým připomínkám a návrhům na změny vás seznámí po naší dohodě zpravodaj za Sněmovnu národů pan poslanec Vincze.

Dovolte, dámy a pánové, abych vás seznámil se skutečností, že výbory sociální a kulturní Sněmovny lidu a Sněmovny národů na své schůzi 26. února letošního roku přijaly usnesení č. 189, kterým vyslovily souhlas s vládním návrhem zákona o cestovních náhradách a doporučují Sněmovně lidu a Sněmovně národů Federálního shromáždění jeho schválení po promítnutí změn uvedených v citovaném usnesení.

Předsedající první místopředseda FS Z. Jičínský: Děkuji zpravodaji výborů Sněmovny lidu. Nyní má slovo sněmovní zpravodaj výborů Sněmovny národů pan poslanec Vincze.

Společný zpravodaj výborů SL D. Vincze: Vážený pán predsedajúci, vážené Federálne zhromaždenie! Po vypočutí úvodného slova pána ministra Millera a spravodajskej správy pána kolegu Sedláka, dovoľte, aby som vás zoznámil so stanoviskom Slovenskej národnej rady, Českej národnej rady a ústavnoprávnych výborov Snemovne ľudu a Snemovne národov k vládnemu návrhu o cestovných náhradách, tlač 1086.

Predložený návrh zákona v Slovenskej národnej rade prerokoval ústavnoprávny výbor Slovenskej národnej rady, národohospodársky a rozpočtový výbor a výbor Slovenskej národnej rady pre obchod a služby. Národohospodársky výbor nesúhlasí s vládnym návrhom z dôvodov prekročenia kompetencií podľa článku 28 a), ods. 2 ústavného zákona č. 143/1968 Zb., o československej federácii a neodporúča ho Federálnemu zhromaždeniu k prerokovaniu. Ústavnoprávny výbor Slovenskej národnej rady súhlasí s vládnym návrhom s touto úpravou: V § 5 a v § 7 odporúča vypustiť nominálne vyjadrenie stravného a základné náhrady za používanie motorových vozidiel s tým, že ich určia v Zbierke zákonov príslušné orgány republík.

Výbor Slovenskej národnej rady pre obchod a služby súhlasí s návrhom zákona o cestovných náhradách s týmito pripomienkami: V § 5 ods. 1 písm. a), b), c) navrhované sumy zvýšiť o 50 %. Po b) k § 7 ods.

2 písm. b) na konci ustanovenia číslo 10 % nahradiť číslom 25 %.

V zmysle článku 22 písm. a) ústavného zákona o československej federácii v platnom znení patrí do pôsobnosti ČSFR zákonná úprava pracovno-právnych vzťahov. Tým je v zmysle článku 37 ods. 1 citovaného ústavného zákona daná zákonodarná právomoc Federálnemu zhromaždeniu ČSFR.

Súčasne navrhovaná právna úprava rešpektuje záväzky, vyplývajúce z medzinárodných dokumentov, ktorými je ČSFR viazaná.

Česká národná rada vo svojej spoločnej správe vyslovila súhlas s predloženým návrhom zákona s niekoľkými pripomienkami, ktorých časť garančné výbory sociálne a kultúrne zapracovali do svojho konečného uznesenia.

Ústavnoprávne výbory Snemovne národov a Snemovne ľudu prerokovali návrh zákona a súhlasia s ním. Nimi predložené pripomienky mali legislatívno-technický charakter a všetky boli zapracované do uznesenia garančných výborov sociálno-kultúrnych. Pokiaľ ide o legislatívno-technickú stránku predloženého návrhu, odkazy § 8, 12 a 26 vyžadovali legislatívne spresnenie. Odsek 2 § 1 a § 24 predloženého návrhu po konzultácii so zástupcami FMPSV a právneho konzultanta legislatívneho odboru Federálneho zhromaždenia sme vypustili, pretože uvedená problematika je riešená a má byť riešená v iných príslušných právnych predpisoch, t.j. v zákone o dani z príjmu obyvateľstva, § 9 ods. 2 zákona č. 389/90 Zb., v zákone o dôchodkovej dane v znení zákona č. 108/90 Zb., § 4 ods. 3 zákona č. 157/87 Zb., v znení zákona č. 108/ /90 Zb.

Ako spravodajca Snemovne národov odporúčam plénu návrh zákona tlač 1086 prerokovať a schváliť v znení návrhu na uznesenie garančných výborov sociálnych a kultúrnych - tlač 1313. Ďakujem za pozornosť.

Předsedající první místopředseda FS Z. Jičínský: Ano, děkuji druhému zpravodaji a otevírám diskusi. Prosím, kdo si přeje slovo v rozpravě. Pan poslanec Tahy.

Poslanec SN M. Tahy: Vážený pán predsedajúci, vážené Federálne zhromaždenie, vzhľadom na skutočnosť aká panuje v cenovej úrovni verejného stravovania v našom štáte, prikláňam sa k tomu návrhu ktorý dala Slovenská národná rada, a to výbor pre obchod a služby, a dávam pozmeňujúci návrh k § 5 ods. 1, aby čiastky uvedené v bode a), b), c) boli zvýšené o 50 %.

Předsedající první místopředseda FS Z. Jičínský: Děkuji, prosím, kdo se dále hlásí do rozpravy? Pokud se nikdo nehlásí, rozpravu končím, jenom sám v této souvislosti, což si snad mohu dovolit, protože nehodlám vystoupit v diskusi, mám v této souvislosti dotaz na ministra práce, proč se v § 8 volí pro prováděcí předpis název "opatření". Zdá se mi to zbytečná právní renovace, tady dosud právní řád takovéto označení právního předpisu neznal.

Pan ministr má slovo, přeje si odpovědět panu poslanci Tahymu.

Ministr práce a sociálních věcí ČSFR P. Miller: Vážený pane předsedající, vážené poslankyně, vážení poslanci, tento zákon umožňuje široké kolektivní vyjednávání. Promiňte, nevidím důvodu, proč bychom tyto částky měli teď zvyšovat jako obligatorní, a mohli bychom tím vlastně uvést řadu podnikatelů začínajících do velice tíživé situace. Ponechme tedy tuto otázku na kolektivním vyjednávání sociálních partnerů. Jak v rozpočtové, tak podnikatelské sféře tato možnost je. Kdybychom to udělali obligatorně, nemyslím, že by to pro ten začátek bylo rozumné. Děkuji.

Předsedající první místopředseda FS Z. Jičínský: Děkuji. Přejí si zpravodajové slovo? Pan poslanec Sedlák.

Společný zpravodaj SL J. Sedlák: Rád bych zareagoval, vzhledem k tomu, že jsme se ve výborech sociálních a kulturních zabývali tou připomínkou výborů SNR. Chtěl bych jen sněmovnám doporučit, aby o pozměňovacím návrhu pana poslance Tahyho rozhodly hlasováním. Rád bych sněmovnám sdělil, že výbory po projednání i zvážení stanovisek, jednak co tady bylo řečeno a jednak na základě toho, že cestovní náhrady nevyjadřují plný rozsah, jak bych tak řekl životních nákladů v tom dnu, kdy se cestuje a kdy vyjadřují zvýšený rozsah, tak naše výbory obou dvou sněmoven, Sněmovny lidu a Sněmovny národů nedoporučily akceptovat tuto připomínku. Doporučuji, pane předsedající, aby sněmovny rozhodly hlasováním o tomto návrhu.

Předsedající první místopředseda FS Z. Jičínský: Děkuji. Pan poslanec Sochor, jenom faktická poznámka.

Poslanec SN V. Sochor: Ano, jenom bych chtěl z hlediska toho, že jsem se v této oblasti dlouho pohyboval, vyslovit svůj názor. Myslím si, že pro dnešní akciové společnosti a pro ty, kteří vysílají pracovníky ven, kdyby se uplatnilo to zvýšení, že by to pro ně nemusela být žádná hrůza. Dnešní systém umožňuje oproti tomu minulému, kdy se pomocní dělníci ze Slovenska vozili do Severních Čech a pomocní dělníci ze Severních Čech se vozili na Slovensko, abychom tuto pracovní turistiku zamezili a jestliže ty náklady na cesty budou vyšší, myslím, že ten management si velmi dobře rozváží, aby si nabrali pomocné síly z místních zdrojů a jenom odborné síly nám putovaly z místa na místo. Myslím, že požadavek na tu změnu od pana poslance Tahyho není špatný.

Předsedající první místopředseda FS Z. Jičínský: Ano, vážení kolegové, doporučuji tento postup. Teď bychom projednali další dva návrhy zákonů, které odůvodní pan ministr Miller a hlasování by potom bylo v jednom bloku o těch třech návrzích.

Pánům zpravodajům poděkuji a prosím pana ministra Millera, aby přednesl své úvodní slovo ke druhém vládnímu návrhu zákona, kterým je vládní návrh zákona, kterým se mění a doplňuje zákon č. 50/1973 Sb., o pěstounské péči, ve znění zákona č. 58/1984 Sb. - tisk 1161 a návrh usnesení SL a SN - tisk 1310.

Zároveň prosím zpravodajky, paní poslankyni Drešerovou a Bellušovou, aby zaujaly svá místa u zpravodajských stolků. Pane ministře, máte slovo.

Ministr práce a sociálních věcí ČSFR P. Miller: Pane předsedající, vážené poslankyně, vážení poslanci, pěstounská péče jako jedna z forem náhradní rodinné péče byla uzákoněna v roce 1973. Zákon o pěstounské péči doznal jen dílčí změny v roce 1984, kdy se přestal sledovat věk dítěte pro jeho nárok na příspěvek a peněžité dávky, náležející podle tohoto zákona, byly zvýšeny.

V současné době však nazrály důvody pro rozsáhlejší novelizaci zákona. Podle zákona o pěstounské péči je dítěti v pěstounské péči poskytován příspěvek na úhradu jeho potřeb. Příspěvek se nyní poskytuje ve výši 750,- korun měsíčně pro děti do 10 let a 850,- korun měsíčně u dětí starších. Dalším peněžitým nárokem podle zákona o pěstounské péči je odměna pěstouna, která činí 300,- korun měsíčně za každé svěřené dítě.

S ohledem na pokles reálné hodnoty uvedených dávek se navrhuje zvýšit obě dávky takto: příspěvek na úhradu potřeb dítěte diferencovaně podle věku dítěte od 800,- korun do 1 200,- korun měsíčně a odměnu pěstouna na 400,- korun měsíčně. Odstupňování výše příspěvku podle čtyř věkových pásem navazuje na zákon o životním minimu, který tato věková pásma rozlišuje u částky potřebné na úhradu výživy a ostatních základních osobních potřeb.

Výše příspěvku má vazbu na tyto částky s tím, že jsou vždy o 100 Kčs nižší. Vychází se totiž z toho, že potřeby dítěte v pěstounské péči jsou zabezpečovány i dalšími plněními. Pěstounovi náleží na takové dítě též přídavky na děti nebo výchovné a u dětí zdravotně postižených příplatek k přídavku na děti nebo výchovnému na dítě dlouhodobě těžce zdravotně postižené vyžadující mimořádnou péči. Dále náleží státní vyrovnávací příspěvek ve výši 220 Kčs měsíčně při splnění podmínek rodičovský příspěvek a další dávky poskytované rodičům na nezaopatřené děti včetně slevy na dani ze mzdy.

Nově se do zákona o pěstounské péči zavádí institut tzv. předpěstounské péče, který umožňuje před rozhodnutím soudu o svěření dítěte do pěstounské péče vzájemné poznání budoucího pěstouna a dítěte a tím posouzení, zda svěření dítěte do péče konkrétní osoby bude vhodné. Tato předpěstounská péče bude dočasná. Délka jejího trvání bude omezena nutností zahájení řízení o svěření dítěte do pěstounské péče u soudu, a to nejpozději do tří měsíců od právní moci rozhodnutí příslušného orgánu o předpěstounské péči.

Poslanci výborů sociálních a kulturních Sněmovny lidu a Sněmovny národů navrhli, aby příslušný orgán měl možnost stanovit i lhůtu delší. Osobě, která bude mít dítě v předpěstounské péči, se zakládají nároky jako při pěstounské péči.

Zákon o pěstounské péči v § 12 umožňoval výkon pěstounské péče ve zvláštních zařízeních. Podmínkou však bylo, že se muselo jednat o zařízení zřízená a spravovaná národními výbory, tedy jen státními orgány. Tím byly vyloučeny, a to záměrně, společenské organizace, jako bylo např. Sdružení přátel SOS dětských vesniček. Tento státní monopol není nadále možný a je nutné umožnit jiným subjektům, zejména občanským sdružením a ústavním a charitativním organizacím, provozovat zařízení pro výkon pěstounské péče.

Novelou zákona o pěstounské péči se dále provádějí potřebné dílčí legislativní úpravy včetně přizpůsobení úpravám provedeným v jiných právních předpisech.

V současné době se vyplácí příspěvek podle zákona o pěstounské péči přibližně sedmi tisícům dětí v pěstounské péči.

Pokud jde o finanční náhrady navrhovaných opatření, zvýšení dávek si vyžádá v celoročním vyjádření 18,7 mil. Kčs v celé České a Slovenské Federativní Republice, a to z rozpočtů republik. Vzhledem k datu účinnosti zákona si uvedená opatření vyžádají pro rok 1992 náklady ve výši 14,1 mil. Kčs.

Návrh zákona byl projednán ve výborech Sněmovny lidu a Sněmovny národů. S úpravami obsaženými v návrhu výborů souhlasím.

Osobně jsem přesvědčen, že návrh zákona pozitivně ovlivní zabezpečení dětí v pěstounské péči, a proto vás, vážené paní poslankyně, vážení poslanci, žádám o jeho přijetí. Děkuji.

Předsedající první místopředseda FS Z. Jičínský: Děkuji panu ministrovi. Konstatuji, že návrh byl přikázán výborům sociálním a kulturním a ústavně právním a výborům pro plán a rozpočet obou sněmoven. Po projednání ve výborech připravily písemný podklad usnesení sněmoven - je to tisk 1310 - výbory sociální a kulturní a pověřily zpravodajskými zprávami paní poslankyni Drešerovou a paní poslankyni Bellušovou. Nevím, jaké si dámy daly pořadí. Paní poslankyně Bellušová bude mluvit jako první.