Předsedající místopředseda
FS K. Viktorín: Ďakujem. Ďalšia interpelácia
- tlač 1017 - je tiež vaša.
Poslanec SN V. Váňa: Jedná se o propojení
dráhy Hevlín - státní hranice ČSFR.
Bylo poukázáno na to, že by měl region
na to přispět. O tom silně pochybuji, protože
tento region je velmi chudý, nemá peníze.
Předsedající místopředseda
FS K. Viktorín: Ďakujem. Tlač 1045 - interpelácia
pána poslanca Hanáka. Pán poslanec Hanák
tu nie je.
Odpovede na interpelácie na pána ministra dopravy
Jiřího Nezvala. Tlač 1015 - interpelácia
pána poslanca Váňu.
Poslanec SN V. Váňa: To je opět ohledně
už zmíněné dráhy. Platí
to samé.
Předsedající místopředseda
FS K. Viktorín: Ďakujem. Tlač 1057 - interpelácia
poslanca Hanáka. Pán poslanec tu nie je.
Tlač 1058 - interpelácia pána poslanca Musílka.
Poslanec SL J. Musílek: S odpovědí jsem spokojen,
děkuji. Myslím, že odpověď uspokojí
i ostatní kolegy a kolegyně.
Předsedající místopředseda
FS K. Viktorín: Ďakujem. Tlač 1059 - interpelácia
pána poslanca Kormana. Nie je tu.
Prejdeme k tlači 1069 - interpelácia poslanca Sochora.
Poslanec SN V. Sochor: Mám k tomu malou připomínku.
Interpelace je literárně zpracována perfektně.
Ovšem to regionu vůbec nepomůže. Bylo
by velmi dobré, kdyby vláda vyslala někdy
v sobotu - já to sám zaplatím ze svých
prostředků - svého pozorovatele do Bohumína
a Těšína, abychom to objeli, podívali
se a postavili se půl hodiny na hranici, aby si udělali
obrázek o tom, jak vypadá situace. Týká
se to silnice I/58 přechodu první třídy
do Polska. Tam je třeba skutečně najít
prostředky a situaci vyřešit. Myslím,
že interpelacemi to nevyřešíme, je potřeba
se tam zajet podívat a uznat, že priorita tam je,
že půl milionů občanů, kteří
bydlí za spadlým mostem, má nárok,
aby bylo součástí této republiky.
Předsedající místopředseda
FS K. Viktorín: Ďakujem. Chce zaujať stanovisko
pán minister? Nechce. Ďakujem.
Ďalšie interpelácie sú na pána
ministra predsedu Federálneho výboru pre životné
prostredie, Josefa Vavrouška. Tlač 904 - interpelácia
poslanca Richtera, Voleníka a Šebka.
Poslanec SL M. Richter: Nemáme k odpovědi námitky.
Chtěli bychom ještě požádat, abychom
byli v pravidelných intervalech informováni, jak
se vyvíjí nový stav.
Předsedající místopředseda
FS K. Viktorín: Vidíme, že pán minister
súhlasí. Ďalej máme interpelácie
na podpredsedu vlády a ministra zahraničných
vecí, pána Jiřího Dienstbiera. Tlač
977 - interpelácia poslancov Janstu, Cuhru, Bobovnického,
Dostála, Romana, Hubálka, Humla a ďalších.
Interpelácia mala číslo tlače 884.
Je tu niekto z týchto poslancov, aby sa k tomu vyjadril?
Prosím, slovo má pán poslanec Hubálek.
Poslanec SL B. Hubálek: Budu hovořit za sebe. Moje
interpelace se týkala otázky smlouvy s Německem.
Včera jsme zde slyšeli vyjádření
pana ministra. Jen bych vyzdvihl to, co v jeho odpovědích
považuji za neuspokojivé. Nejen v odpovědích
jeho, ale stává se bohužel všeobecným
jevem, že věc se utápí do záplavy
slov a my si z toho musíme vybrat. Je to snaha jednat s
parlamentem jako jedná - promiňte mi - sňatkový
podvodník s naivním děvčetem. Nerad
to používám, ale kolikrát jsem už
měl představu, že udělám něco,
co udělal John Bok, ono se to k poslaneckému místu
nehodí.
Je strašné, jestliže nám zde pan ministr
i v souvislosti s Podkarpatskou Rusí říká,
že my v tom nemůžeme nic dělat, přitom
Maďaři v tom něco dělají. Škoda,
že panu ministrovi je jedno, jestli máme ve smlouvě
termín "vyhnání" nebo "odsun".
Já jsem zde včera zdůrazňoval závažnost
precizní formulace na příkladu rozdílu
mezi vraždou a zabitím.
Obojí má výslednici jednu a tutéž
věc - smrt člověka. Ale je v tom rozdíl,
jako mezi vyhnáním a odsunem. Nerad bych dál
věc rozváděl, protože je to jenom věc
životní zkušenosti a názoru a nejspíš
to vystihne naše hlasování, konkrétně
při ratifikaci smlouvy s Německem.
Nezlobte se, jsem člověk emotivní, jako emotivní
musí být každý, komu jde o prosazení
spravedlivé věci. Já ji za spravedlivou považuji
a dosavadní způsob jednání ze strany
ministra Dienstbiera mě svým způsobem uráží,
protože mi připadá, že nás považuje
za duševně méněcenné.
Předsedající místopředseda
FS K. Viktorín: Ďakujem. Prejdeme k tlači 990,
interpelácia poslanca Kočtúcha. Pán
poslanec tu nie je, prejdeme k interpelácii poslancov,
je to dodatok k tlači 823, interpelácia má
číslo 1303. Je niekto z týchto poslancov
tu, aby sme mohli zaujať stanovisko? Nie je.
Tým skončili interpelácie na ministrov, ktorí
sú tu prítomní. Ešte sa hlási
pán poslanec Batta. Dávam mu slovo.
Poslanec SL .I. Batta: Vážený pán predsedajúci,
mám otázku. Podal som interpeláciu ministrovi
Dienstbierovi pod číslom 950, odpoveď som dostal
písomne pod číslom 1408. Teraz sa tu neobjavila.
Předsedající místopředseda
FS K. Viktorín: Nemám ju v tlači, ale je
tu pán minister Dienstbier a môžeme tejto veci
urobiť zadosť.
Poslanec SL I. Batta: Boli to tri body. Po prvé, som spokojný
s navrhovaným riešením prekladov. Považujem
za potrebné zdôrazniť rýchlosť prekladov
- ukrajinského, rusínskeho a rómskeho. Po
druhé, sprístupnenie dokumentov nie je podľa
mojej mienky dostatočne zabezpečené. Len
Ľudskú dimenziu vydali v 2800 exemplároch.
Dokument ženevskej schôdzky odborníkov KBSE
o národnostných menšinách z roku 1991
sa nevydal a neviem ani o zverejnení dokumentov z Moskvy.
Po tretie, vašu odpoveď, pán minister, s ohľadom
na splnenie záväzkov ČSFR a sprístupnenie
dokumentov KBSE považujem za málo konkrétnu.
Dávam otázku: Nehodlá Federálne ministerstvo
zahraničných vecí vydať dokument vo
vlastnom náklade?
Ministr zahraničních věcí ČSFR
J. Dienstbier: Nemám zde žádné podklady,
protože jsem toto neměl v odpovědích
na interpelace. Musím ovšem říci, že
ministerstvo zahraničních věcí nemá
prostředky, aby něco takového ve velkých
nákladech vydávalo. Ministerstvo může
vydávat něco v různých jazycích,
ale nemůžeme vydávat materiály v tak
velkých nákladech jako nakladatelství. Museli
bychom na to mít prostředky. Ujišťuji
vás, že bychom velice rádi vydali různé
propagační materiály. Máme plné
sklady materiálů na krásném křídovém
papíře - také na velvyslanectvích
jsou takové materiály o krásách naší
socialistické vlasti s předmluvami G.Husáka
- ale nemáme dostatek nových propagačních
materiálů, protože na ně nejsou prostředky.
Předsedající místopředseda
FS K. Viktorín: Ďakujem. Tým sme skončili
odpovede na interpelácie, ktoré tu boli. Prosím
teraz pánov poslancov, aby podávali interpelácie
na tých pánov ministrov, ktorí sú
prítomní. Ako prvý sa hlási poslanec
Hubálek. (Poslanec SL B. Hubálek: Podám interpelaci
písemně.) S faktickou sa hlási poslanec Ransdorf.
Poslanec SN M. Ransdorf: Chtěl bych se zeptat místopředsedy
vlády pana Dienstbiera, proč skupině 36 poslanců,
kteří podali interpelaci tisk 1035, která
byla označena jako naléhavá, nebyla dána
odpověď?
Předsedající místopředseda
FS K. Viktorín: Môžete približne charakterizovať,
čo v nej bolo?
Poslanec SN M. Ransdorf: Jednalo se o onu informaci, která
proběhla čs.tiskem a vzbudila dost velké
pobouření, šlo o údajnou tajnou sovětsko-německou
smlouvu o rozdělení Československa. 36 poslanců
z několika poslaneckých klubů se tázalo
pana ministra, zda jsou jeho ministerstvu známy informace,
které by tyto údaje vyvracely nebo potvrzovaly,
a jak hodlá případně ministerstvo
v této věci postupovat.
Ministr zahraničních věcí ČSFR
J. Dienstbier: Na tuto interpelaci odpovíme, ale domnívám
se, vážení kolegové, že kdybychom
se zabývali takovými fámami, tak bychom se
skutečně nikam nedostali. To bychom se mohli zabývat
i jinými světovými spiknutími proti
Československu a nevím proti komu. Ale nezlobte
se, i když odpovím v řádném termínu,
zda bychom se měli zabývat tím, že si
nás Německo se Sovětským svazem, nebo
vím s kým, jestli s Ukrajinou, nebo s Ruskem, rozdělí,
že se Čechy stanou německou kolonií
a Slovensko ruskou. Nepovažuji to za dostatečně
podstatnou informaci, abychom se jí opravdu mohli zabývat
seriózně. Navíc ti, kteří to
publikovali, na tiskové konferenci jako svůj pramen
uvedli jakýsi fax ze Švýcarska, aniž uvedli,
kdo tento fax poslal a na čem je tato informace založena.
Poslanec SN M. Ransdorf: Jinak řečeno, ministerstvo
si neověřovalo, zda tato informace je správná?
Ministr zahraničních věcí J. Dienstbier:
Chcete-li odpověď - nevím, jak si máme
ověřovat neexistující skutečnosti?
Poslanec SN M. Ransdorf: Jestliže tyto skutečnosti
neexistují, děkuji.
Předsedající místopředseda
FS K. Viktorín: Ďakujem. Teraz má slovo pán
poslanec Kvasnička.
Poslanec SN L. Kvasnička: Vážený pán
predsedajúci, vážené Federálne
zhromaždenie. Využívam svojho ústavného
práva a interpelujem vládu ČSFR, menovite
pána premiéra Čalfu a pána podpredsedu
Mikloška v nasledujúcej veci: Bývalí
vojaci z povolania armády slovenského štátu
združení v Hnutí poškodených občanov
vedú už mnoho rokov urputný boj proti štátnej
byrokracii, ktorá im ani po novembrovom prevrate 1989 nechce
priznať elementárne ľudské práva.
Právo na to, aby sa im roky odslúžené
v armáde slovenskej republiky 1939 až 1945 zahrnuli
pri výpočte starobného dôchodku. Preto
sa opakovane obracajú na mňa ako na poslanca Federálneho
zhromaždenia, cestou dennej tlače aj na ostatných
poslancov a žiadajú nás o pomoc. Po podrobnej
analýze aj doterajšej rozsiahlej korešpondencie
so štátnymi úradmi, súdmi, ale aj s
predsedom Federálneho zhromaždenia a pánom
prezidentom a po zvážení námietok sme
dospeli k presvedčeniu, že svojho práva sa
domáhajú oprávnene.
Chcel som navrhnúť novelu príslušných
zákonných ustanovení, ktoré z nich
robia diskriminovaných občanov, ale keďže
nie som právnik a celá vec je z legislatívneho
hľadiska značne zložitá, rozhodol som
sa interpelovať vládu, ktorá prostredníctvom
svojho legislatívneho odboru môže uviesť
veci na správnu mieru.
Pre lepšie pochopenie ich oprávneného požiadavku
uvediem niekoľko objasňujúcich skutočností.
Bývalí vojaci z povolania, ako aj príslušníci
Bezpečnosti, ktorí slúžili za bývalého
slovenského štátu, začali sa domáhať
svojich oprávnených práv v roku 1964, keď
bol prijatý zákon o dôchodkovom zabezpečení
číslo 101, ktorý z nich vytvoril zvláštnu
skupinu diskriminovaných občanov. Ďalší
zákon, ktorý túto skutočnosť
potvrdzuje, je zákon č. 121/75, a to hlavne jeho
§ 147 ods. 2. Zákon č. 121/75 bol síce
zrušený zákonom č. 100/68 Zb., ktorý
nadobudol účinnosť 1. októbra 1988,
avšak § 175a vykonávacej vyhlášky
č. 149/88 stanoví, že službu príslušníkov
polície a četníctva, ktorí boli prijatí
do služby v čase neslobody, je treba hodnotiť
v rozsahu a za podmienok stanovených predpismi platnými
pred 1. októbrom 1988, a to sa týka aj uvádzaných
diskriminovaných vojakov z povolania.
To isté určuje novelizované znenie §
175 tohto vykonávacieho predpisu zmeneného vyhláškou
123/90 Zb. s platnosťou od mája 1990, teraz však
pod písmenom d).
Proti súčasnému stavu v tejto oblasti chcem
uviesť niekoľko námietok.
Po prvé - podľa doterajšieho zistenia sme jediným
štátom v Európe, ktorý v dôsledku
akejsi kolektívnej viny nezapočítava dobu
strávenú bývalým vojenským
osobám z povolania za II. svetovej vojny do doby služby
pre výpočet do dôchodku. Nevychádza
sa z prezumcie neviny, ale z akejsi fiktívnej kolektívnej
viny.
Po druhé - uvedené zákonné ustanovenie
vytvárajúce skupinu diskriminovaných občanov
je v príkrom rozpore s článkom 20 doteraz
platnej ústavy a tiež s Listinou základných
ľudských práv a slobôd, hlavne s §
6. Je potrebné zdôrazniť, že slovenská
armáda sa na genocíde Židov ani na odsune Čechov
zo Slovenska nepodieľala, ba práve naopak, pokiaľ
to bolo možné napríklad Židom pomáhala
v ich ťažkom postavení. V tejto súvislosti
by som chcel upozorniť na to, že vyššie uvedený
diskriminačný zákon sa nevzťahuje na
príslušníkov pohotovostných organizácií,
akými boli napríklad príslušníci
Hlinkovej gardy alebo pohotovostné oddiely POHG, ktorí
sa práve na tejto genocíde podieľali.
Vojaci z povolania v slovenskej armáde boli vychovávaní
a vycvičení v Československej armáde
a v duchu tejto výchovy pôsobili po dobu trvania
slovenského štátu. To sa ukázalo nielen
po ohrození hraníc v roku 1939, ale aj vtedy, keď
sa posádka slovenských vojakov v Ružomberku
vzbúrila proti Hlinkovej garde a nakoniec aj pri Slovenskom
národnom povstaní dokázala svoju statočnosť.
Bez slovenskej armády by nebolo ani Slovenského
národného povstania a bez SNP by bola obnovujúca
sa Československá republika zaradená medzi
porazené štáty.
Vyššie uvedený diskriminačný zákon
nepostihuje ani tých, čo vyrábali bojovú
techniku pre Wehrmacht. V súčasnej dobe nie sú
diskriminovaní ani bývalí mocipáni
totalitného režimu, pracovníci aparátu
KSČ a KSS, uvoľnení velitelia Ľudových
milícií, pracovníci aparátu ŠtB
a ich spolupracovníci, velitelia vojsk Ministerstva vnútra
a ďalší. Všetkým sa doba ich pôsobenia
v totalitnom systéme započítava do doby zamestnania
pre dôchodok. Meria sa teda dvojitým metrom a obdobie
neslobody má u nás dva diametrálne odlišné
významy, a to si hovoríme, že budujeme právny
štát.
Vojaci a príslušníci polície, ktorí
slúžili za neslobody, za slovenského štátu,
sú zatracovaní a diskriminovaní, zatiaľ
čo vojaci, esenbáci, milicionári a estébáci
slúžiaci za skutočnej neslobody v totalitnom
období sú exculpovaní a chránení.
Je to do neba volajúca nespravodlivosť.
Lustračný zákon, ktorý nedávno
prijalo Federálne zhromaždenie, sa odsudzuje, poukazuje
sa na porušovanie Listiny základných ľudských
práv a slobôd, ale pokiaľ sa jedná o
nevinných bývalých slovenských vojakov
z povolania, tí sa diskriminujú nielen v rozpore
s Listinou základných ľudských práv
a slobôd, ale aj v rozpore s doteraz platnou ústavou.
Nemám na mysli tých vojakov a príslušníkov
polície, ktorí sa previnili tým, že
spolupracovali nejakým spôsobom s fašistami.
Je poľutovaniahodné, že aj tí vojaci z
povolania a príslušníci polície, ktorí
boli činní v odboji, sa nemôžu dočkať
uznania svojich práv.
Uvediem pre ilustráciu len dva z niekoľkých
príkladov. Prvý: Bývalý vojak z povolania
pán Vykysalý z Trenčína v dobe Slovenského
národného povstania umožňoval vývoz
zbraní z kasární v Bratislave partizánom,
o čom má hodnoverné úradné
doklady. Niekoľko posledných rokov, ktoré mu
chýbajú do konca života, je vyplnených
márnym bojom so štátnou byrokraciou.
Druhý príklad: Bývalý príslušník
polície pán Ján Hladký z Trenčína
má hodnoverné doklady o tom, že sa zúčastnil
organizovania a aktívnej činnosti v Slovenskom národnom
povstaní, čo potvrdzuje miestny národný
výbor v Prešoviciach, ako aj miestna organizácia
Zväzu protifašistických bojovníkov. Predsedníctvo
Slovenskej národnej rady mu udelilo v roku 1947 na znamenie
zásluh o obnovenie Československej republiky a oslobodenie
slovenského národa pamätnú medailu,
Rad Slovenského národného povstania. Na základe
návrhu previerkovej komisie bol 13. augusta 1945 preverený
ako schopný a bez závad pre službu v Národnej
bezpečnosti v doterajšom služobnom postavení,
hodnosti a pri zachovaní všetkých služobných
a platových nárokov. Preverovací dekrét
bol podpísaný vtedajším poverencom SNR
dr. Husákom. Tento človek má už nalomené
duševné zdravie z márneho boja z donkichotskými
veternými mlynmi štátnej byrokracie, ktorá
sa stereotypne odvoláva na § 147 ods. 2 zákona
č. 121/75.
Ja myslím, že bývalých vojakov z povolania
ako aj príslušníkov polície, ktorí
slúžili za slovenského štátu, je
treba posudzovať individuálne, nehodnotiť ich
podľa akejsi pochybnej kolektívnej viny, ale je treba
pri ich hodnotení vychádzať z prezumcie neviny.
Všetkých tých, ktorí boli po II. svetovej
vojne preverení a mohli ďalej slúžiť
na svojich pôvodných miestach, je treba považovať
za nevinných. Keby sa boli bývali previnili, iste
by boli bývali súdení alebo aspoň
nepreverení.
Viem, že na moju interpeláciu by sa dalo odpovedať
ukážkou na diskriminačný § 147
a na novelizáciu zákona č. 121/75 Zb., ktorá
ponecháva § 147 v platnosti a celá vec by bola
opäť zhodená zo stolu. Aby sa tak nestalo, a
hlavne v záujme spravedlnosti, navrhujem:
Po prvé - zrušiť ustanovenie § 111 zákona
č. 101/64 Zb., § 147 ods. 2 zákona č.
121/75 Zb., ako aj príslušné ustanovenie všetkých
noviel zákona o sociálnom zabezpečení,
pokiaľ obsahujú podobné diskriminačné
ustanovenie.
Po druhé - odporúčam uviesť do súladu
všetky zákonné ustanovenia, ktoré sa
týkajú započítavania doby služby
vojakov z povolania a príslušníkov polície
slúžiacich za slovenského štátu
s doteraz platnou a novo sa tvoriacou ústavou a s Listinou
základných ľudských práv a slobôd.
Po tretie - pritom je treba dbať na to, aby akákoľvek
novelizácia zákona o sociálnom zabezpečení
vojakov z povolania a príslušníkov polície
slovenského štátu, slúžiacich v
rokoch 1939 až 1945, s ohľadom na započítavanie
odslúžených rokov do dôchodku nevychádzala
z kolektívnej viny, ale z prezumpcie neviny.
Vážený pán predseda Čalfa, vážený
pán podpredseda dr. Mikloško, verím, že
sa pričiníte o realizáciu mojich návrhov
a pomôžete odstrániť krivdu, ktorá
sa už takú dlhú dobu pácha na našich
občanoch. Ďakujem za pozornosť. Interpeláciu
odovzdám písomne.
Předsedající místopředseda
FS K. Viktorín: Ďakujem pekne. Ako druhá interpelácia
bola podaná pánom poslancom Hubálkom. Prosím.
Poslanec SL V. Hubálek: Žádám pana místopředsedu
vlády dr. Mikloška, aby nám řekl, jaká
je situace v odškodnění obětí
a postižených sovětskou okupací a jejími
následky.
Federální shromáždění
k tomu přijalo své usnesení, tomu následovalo
usnesení vlády a při osobním jednání
koncem září mi pan místopředseda
přislíbil, že do 3 měsíců
bude ustavena realizační komise, která bude
nároky postižených lidí vyřizovat.
Budeme mít teď už polovinu prosince a já
bych současně s tím prosil, aby při
ustavení vládní komise byla dána zpráva
tiskem pro všechny postižené, aby mohli okamžitě,
bezprostředně reagovat, aby to, co usnese jak parlament
i vláda, se dotahovalo do konce s patřičnou
publicitou. Děkuji.
Předsedající místopředseda
FS K. Viktorín: Ďakujem. Chce reagovať pán
podpredseda vlády?