Keď budujeme právny štát, musím
zvážiť, nakoľko podobná prax sa zhoduje
s našou snahou budovať demokratický štát.
V podobnom duchu ide o majetok násilne vysťahovaných
karpatských a sudetských Nemcov. Tí, ktorí
ho získali príklonom k Národnému frontu
a jeho stranám - a vieme, ktorá strana z tohto majetku
najviac získala - zákonmi vydanými po roku
1955 alebo prv, oň prišli. Teraz sa im má vrátiť.
Povedzme aspoň dočasne, než sa otázka
arizovaného majetku a majetku karpatských a sudetských
Nemcov a niektorých vyhnaných Maďarov bude
riešiť zásadne. Nemôžeme stavať
jednu nespravodlivosť na iné alebo jednu spravodlivosť
na iné nespravodlivosti. Nemôžeme tiež
strkať hlavu do piesku, ale veci postupne riešiť
zásadne. Aby sme, keď budeme vstupovať do Európy,
sa vyhli nepríjemným otázkam. SRN bude istotne
inakšie posudzovať náš nárok na odškodné,
ktorý nám spôsobila tretia ríša,
ako to urobila vzhľadom na Francúzsko, Poľsko
či Izrael. Nebudem sa týmto viac podrobnejšie
zaoberať, ale upozorňujem, aby sme na tento historický
aspekt krívd nezabúdali.
Je ich tu celá vrstva a každú vrstvu musíme
postupne odkryť, posúdiť a čestne sa s
ňou vysporiadať. Prosím, aby toto moje stanovisko
bolo adekvátnym spôsobom zanesené do dôvodovej
správy. Ďakujem za pozornosť.
Předsedající předseda SL R. Battěk:
I já děkuji panu poslanci Mlynárikovi. Nyní
uděluji slovo členu předsednictva poslanci
Mikulemu.
Poslanec SN V. Mikule: Vážené kolegyně
a vážení kolegové, mám kritický
názor k více ustanovením předloženého
návrhu, nicméně předložím
pouze dva pozměňovací návrhy, které
by podle předběžného jednání
neměly činit žádné potíže,
a ještě doporučím navrhovateli uvážit
některé otázky.
První pozměňovací návrh je
tento: navrhuji, aby text § 1 byl doplněn takovým
způsobem, že se k němu připojí
věta, která zní: "Za odnětí
vlastnického práva ve smyslu tohoto zákona
se považuje i přechod vlastnického práva
na základě kupní smlouvy podle ustanovení
§ 4, odst. 1 a 2 vládního nařízení
15 z r. 1959 Sb." Návrh je odůvodněn
tím, že tady jde o kupní smlouvu zcela specifického
druhu, jejíž vznik a právní účinky
jsou upraveny právě tímto nařízením
č. 15/1959. Kupní smlouva totiž vyžadovala
ke své platnosti schválení finančním
odborem národního výboru a praktický
postup byl takový - přečtete-li si §
4 vládního nařízení, je to
vidět na první pohled:
Nejprve organizace, která věc užívala,
mohla toho, kdo byl vlastníkem, vyzvat, aby uzavřel
kupní smlouvu s tím, že mu hned předestřela,
co ho čeká, jestliže smlouvu dobrovolně
neuzavře, tzn., že během krátké
doby bude vydáno rozhodnutí příslušného
orgánu s eventuálními dalšími
nepříznivými následky pro dosavadního
vlastníka. Domnívám se tedy, že kupní
smlouva, pokud byla ve smyslu § 4 odst. 1 a 2 vládního
nařízení uzavřena, v žádném
případě nemohla být uzavřena
svobodně. Následky uzavření této
smlouvy, tedy přechod vlastnictví, nebyl svobodný.
Jde tedy o stejný případ, jako když
došlo k odnětí podle rozhodnutí příslušného
právního orgánu. To je první návrh.
Druhý návrh se týká § 25. Navrhuji,
aby tento paragraf byl doplněn ještě dalším
odstavcem: "Uzavřením dohody podle § 5
odst. 2 a nebo právní mocí rozsudku (§
22 odst. 3) pozbývá platnost: rozhodnutí
o odnětí věci vydané podle právních
předpisů uvedených v § 1; stejně
pozbývá platnosti i kupní smlouva podle ustanovení
§ 4 odstavec 1 a 2 vládního nařízení
č. 15/1959 Sb.". Návrh totiž přináší
zvláštní situaci. V § 25 se uvádí,
že vládní nařízení 15
z roku 1959 a zákon č. 71/1959 Sb., se ruší,
ovšem nikoliv zpětně, tedy od samého
počátku své platnosti a účinnosti,
ale teprve dnem účinnosti tohoto zákona,
pokud bude schválen. Aplikační rozhodnutí
správních orgánů, která byla
vydána zejména podle vládního nařízení
č. 15/1959 Sb., mají svůj samostatný
právní osud, tzn. zrušením vládního
nařízení samotnéno nedochází
k nějakému globálnímu zrušení
všech individuálních rozhodnutí aktu
aplikace tohoto nařízení, která byla
vydána v době jeho platnosti.
Rozhodnutí budou dvojí povahy. Buď se budou
týkat případu, kdy tzv. oprávněná
osoba nepožádá o vrácení majetku,
pak musí mít rozhodnutí nadále právní
moc a vykonatelnost jako ji má dosud, jinak by dosavadní
vlastník nebo organizace, která se považuje
za vlastníka, která nabyla majetek podle vládního
nařízení č. 15/1959 Sb., vlastně
nebyla vlastníkem. Nebo požádá oprávněná
osoba o vrácení, pak ovšem není možně
připustit, aby se majetek vrátil někomu jinému
(původnímu vlastníkovi nebo jiné oprávněně
osobě), ale současně by tu platilo pravomocné
a vykonatelné rozhodnutí, podle kterého tento
majetek patří státu nebo nějaké
právnické osobě. Totéž platí,
když došlo k přechodu vlastnického práva
na základě kupní smlouvy podle vládního
nařízení č. 15/59 Sb.. Tuto úpravu
navrhuji proto, aby se alespoň trochu pročistila
situace z právního hlediska.
Konečně dávám navrhovatelům v úvahu (neformuluji to přímo jako pozměňovací nebo doplňující návrh), aby v § 14 odst. 1 nahradili slova: "ve výši stanovené podle stavu ke dni odnětí, a to s použitím vyhl. ministerstva financí č. 73/1964 Sb." slovy "ve výši stanovené ke dni odnětí podle předpisů pro oceňování movitých a nemovitých věcí platných v době odnětí". Navrhovatelé zde totiž konstruují takovou zvláštní situaci, že věci nemovité by se oceňovaly podle vyhlášky č. 73/1964, která nebyla samozřejmě v platnosti
v roce 1959 respektive v době, kdy se vládní
nařízení č. 15/1959 aplikovalo. Na
druhé straně už několik desítek
let není v účinnosti ani nyní. Potom
by se ve svých důsledcích vlastně
srovnávala jablka s hruškami.
Dále doporučuji navrhovatelům, aby uvážili
v témže ustanovení slova "s připočtením
3 % úroků" vypustit nebo nějak upravit.
O žádné prodlení nejde, takže výraz
"úrok" je tu zcela neadekvátní.
Byla-li tímto výrazem myšlena nějaká
valorizace původní částky, mělo
by se zcela jednoznačně říci, že
jde o valorizaci s ohledem na inflaci a nemělo by se mluvit
o úrocích. Jinak je to ustanovení zcela zavádějící.
Předsedající předseda SL R. Battěk:
Děkuji. Do rozpravy je dále připravený
poslanec Juraj Gyimesi.
Poslanec SL J. Gyimesi: Vážený pán predseda,
vážené Federálne zhromaždenie,
vo vinobranických oblastiach východného Slovenska
začiatkom šesťdesiatych rokov bola bežná
prax, že drobné vinice boli odnímané
pôvodným majiteľom s odôvodnením,
že ich neobrábajú sami, ale využívajú
- vykorisťujú iné pracovné sily. Tieto
vinice boli potom dávané ľudom, ktorí
boli spätí s režimom, alebo do užívania
štátu.
Pri uplatnení tohoto návrhu reštitučného
zákona by mohlo dôjsť k tomu, že tieto
vinice by sa vracali pôvodným majiteľom, respektíve
títo by za ne dostali náhradu, avšak od užívateľov,
ktorí neprávom z titulu príslušnosti
k elite totalitného režimu dostali tieto vinice za
minimálny poplatok 60 halierov za m2 do vlastníctva.
Na tomto príklade chcem ukázať, že doterajšie
znenie § 15 je nedokonalé. Preto plne podporujem pána
poslanca Bendu na jeho zmenu. V danom prípade navrhujem,
aby § 15 bol doplnený tým, že osoby, ktoré
nadobudli neprávom odňatý majetok, zaplatia
zaň v terajších cenách. (Myslím
tým súkromné osoby.)
Poslanec SL J. Kovář: Pozemky nejsou předmětem
tohoto zákona.
Předsedající předseda SL R. Battěk:
Děkuji. Do rozpravy je přihlášen poslanec
Ladislav Roman a po něm poslanec Jurečka.
Poslanec SN L. Roman: Vážený pán predsedajúci,
vážené pani kolegyne, vážení
páni poslanci, patrím k tej skupine poslancov, ktorí
zmenili morálnu a právnu filozofiu návrhu
zákona o zmiernení niektorých majetkových
krívd v tom, že v danom prípade vládne
nariadenie č. 15/1959 Zb. a zákon č. 71/1959
Zb. treba hodnotiť ako protiústavné a preto
tu nejde o vrátenie vlastníctva, ale o vrátenie
veci.
Cieľom návrhu zákona je zmiernenie niektorých
krívd, ktorých sa dopustil čs. štát
proti určitej skupine občanov, ktorým vládnym
nariadením č. 15/1959 Zb. a zákonom čís.
71/1959 Zb. odňal niektoré nehnuteľnosti, prípadne
aj hnuteľný majetok. Ale ani zmiernením tejto
skupiny občanov návrh zákona plne nenahrádza
vzniklé škody, ale len zmierňuje krivdy. Našou
povinnosťou je, aby sme odsúhlasili také riešenie,
ktoré by rovnako zmierňovalo krivdy tým občanom,
ktorým sa vracajú stavby udržiavané,
zhodnocované i znehodnocované. Preto som už
vo výboroch ústavnoprávnych navrhol urobiť
zmenu v § 10, 13 a 14 v znení variantu č. 1.
Nesúhlasím s návrhom spoločného
spravodajcu výborov pre plán a rozpočet obidvoch
snemovní pánom poslancom Senjukom, ktorý
navrhuje naďalej v § 10 a v § 14 variant č.
2. Ak by sa prijal variant č. 2, problematiku budeme riešiť
nespravodlivo. Tým, ktorým budeme vracať zhodnotené
stavby, vznikne bezdôvodné obohatenie, naopak tí,
ktorým budeme vracať znehodnotené stavby, budú
poškodení vlastnícky i finančne.
Vychádzajúc z výsledkov hlasovania, ktoré
sa uskutočnilo v predmetnej veci v ústavnoprávnych
výboroch obidvoch snemovní, navrhujem schváliť
u § 10 a 14 variant č. 1. Zároveň poznamenávam,
že podporujem návrh, ktorý predniesol pán
poslanec Benda. Je mi trochu ľúto, že sa tu nerieši
problematika tzv. vynúteného darovania. Ďakujem.
Předsedající předseda SL R. Battěk:
Já též děkuji. Dále hovoří
pan poslanec Jurečka.
Poslanec SL J. Jurečka: Pan předsedající,
dámy a pánové, jen dvě poznámky:
Za prvé - zaujala mě starost poslance Ransdorfa
o to, že by měly být tomuto shromáždění
předkládány návrhy pečlivě
připravené. Chtěl bych pana poslance - ale
vlastně nemám koho - informovat o tom, že výbor
pro plán a rozpočet, jehož on je členem,
21.9. se po několik hodin právě u tohoto
návrhu snažilo o takovou pečlivou přípravu;
arci bez jeho účasti. Takže se pak nemůže
divit, že zaznívají falešné tóny
o tom, z jeho příspěvku, co bylo v návrhu
nebo v jeho přípravách zanedbáno,
co všechno jsme přehlédli, z čím
jsme nekalkulovali.
A druhá poznámka se týká sporu o §
10. Poslanec Senjuk jako společný zpravodaj zde
tlumočil názor výboru pro plán a rozpočet.
To byla jeho povinnost. Současně však na základě
včerejšího jednání klubu OF je
všeobecně známo, že poslanci OF podporují
variantu č. 1. Děkuji.
Poslanec SL O. Világi: Vážený pán
predsedajúci, vážené Federálne
zhromaždenie, chcel by som sa vyjadriť k pozmeňujúcemu
návrhu pána Bendu. A prečo? Ja v tom vidím
určitým spôsobom vytvorenie veľmi nebezpečného
právneho precedensu. Týmto návrhom môžeme
rušiť uzavreté zmluvy registrované štátnym
notárom len z toho dôvodu, že títo ľudia,
ktorí jednali nie v dobrej vôli, nie bona fide, určitým
spôsobom porušili zákon. Oni neporušili
zákon, oni práve dodržali zákon, že
konali podľa platného právneho poriadku. Keď
my vyhlásime teraz, že ten platný právny
poriadok neplatí v určitých právnych
prípadoch, tak vytvoríme precedens, na čo
sa môžeme potom odvolávať. Títo
ľudia teda predložili návrh na registráciu
kúpnej zmluvy štátnemu notárovi, ktorý
podľa platného právneho poriadku návrh
posúdil a potom tieto zmluvy registroval. To znamená,
že tam k porušeniu platného právneho poriadku
nedošlo. Ako povedal pán Sacher, že je to analogický
prípad k § 484 - vydanie dedičstva neoprávnenému
dedičovi, to nie je pravda. Prečo? Lebo podľa
paragrafu Občianskeho zákonníka dedičstvo
nadobúda dedič smrťou poručiteľa.
To znamená, že vlastnícky titul u dediča
je podľa platného Občianskeho zákonníka.
Ale pokiaľ by sme chceli porovnávať toto s týmto
prípadom, tak by sme neobstáli. Lebo títo
ľudia, keď vtedy konali, predložili návrh
zmluvy, mali list vlastníctva, kde bol uvedený československý
štát, správa napr. ONV Bratislava I. To znamená,
že vlastnícky titul bol daný.
Aby som to zhrnul: to znamená, že prijatím
tohto pozmeňovacieho návrhu jednak poškodíme
určitú skupinu občanov, ktorí si to
nijakým spôsobom nezaslúžili a nezaslúžia
a po druhé vytvoríme právny precedens, čo
určitým spôsobom Federálne zhromaždenie
ako najvyšší zákonodarný zbor ČSFR
podľa môjho názoru devalvuje, ale určitým
spôsobom mu to neprislúcha. Ďakujem.
Předsedající předseda SL R. Battěk:
Děkuji též. Do rozpravy se ještě
přihlásili dva členové předsednictva;
nejprve pan poslanec Ján Vosček.
Poslanec SN J. Vosček: Vážený pán
predsedajúci, vážené Federálne
zhromaždenie, myslím, že pozmeňovací
návrh pána poslanca Bendu skutočne má
vytvoriť zásadný precedens, a síce v
tom zmysle, aby bolo zachované originálne vlastnícke
právo pôvodného vlastníka. Keď
vládne nariadenie č. 15/1959 Zb. a zákon
č. 71 /1959 Zb. odporujú Ústave z 9. mája
1948 tak, ako tu už bolo dosť podrobne zdôraznené
- pôvodní vlastníci vlastnícke právo
nemohli stratiť. A preto ďalší nadobúdateľ
mohol zmluvu uzavrieť. Myslím si, že to je prirodzené
právo pôvodného vlastníka a my ho musíme
chrániť. Preto aj ďalšie zákony,
ktoré tu budeme prerokovávať a schvaľovať,
musia z tohto prirodzeného princípu vychádzať,
pretože zodpovedá etickým zásadám,
ktoré my v našom zákonodarstve budeme chcieť
dodržiavať.
I keď v danom prípade nejde o plnú majetkovú reštitúciu, ale iba o napravenie, zmiernenie niektorých krívd, myslím, že to zmiernenie by malo byť maximálne možné, a nie také, že pripustíme ďalšie krivdy.
Ešte by som chcel reagovať na námietku pána
poslanca Ransdorfa o právnej kultúre prerokovaného
návrhu. Myslím, že nijaké konkrétne
námietky, čo do právnej kultúry tohoto
návrhu neboli predložené. Ale myslím
si, že sa musíme zaoberať i etickými princípmi
a aby aj tieto boli z toho zrejmé, dovoľte, aby som
zacitoval zo spoločnej spravodajskej správy k vládnemu
naradeniu č. 15/59, ktoré sa prerokovávalo
vo vtedajšom Národnom zhromaždení.
"Niet vhodných právnych predpisov, ktoré
by umožňovali vykonať likvidáciu týchto
nájomných pomerov k tým nemovitostiam, ktoré
my teraz vlastne prerokovávame, tak by nebol príliš
zaťažený štátny rozpočet a
nebola nadbytočne zvyšovaná kúpna sila
obyvatvateľstva." Myslím, že tento vtedajší
možno porovnať a každý z nás si dokáže
urobiť úsudok nielen o právnej, ale predovšetkým
o etickej kultúre prerokovaných zákonných
predlôh. Ďakujem za pozornosť. (Potlesk.)
Předsedající předseda SL R. Battěk:
Dále je přihlášen poslanec Šimko.
Poslanec SL I. Šimko: Vážený pán
predsedajúci, vážené kolegyne, vážení
kolegovia, vážení hostia, najskôr sa
ospravedlňujem, za svoj hlas, ale momentálne iný
nemám.
Kresťansko demokratické hnutie podporuje vo svojej
politickej činnosti všetko, čo je morálne,
čo je spravodlivé. Vieme, že všetky krivdy,
ktoré sa v minulosti spáchali, sa nedajú
odčiniť. Považujeme sa však zaviazaní
tým, aby sme sa usilovali učiniť nápravu
aspoň tam, kde sa to dá. Reprivatizácia bola
súčasťou nášho volebného
programu. Tento navrhovaný zákon považujeme
za nevyhnutný, ak chceme novú demokratickú
spoločnosť vytvárať aspoň ako tak
s čistým svedomím. Preto tiež budeme
podporovať návrh poslanca Bendu. Niekoľko slov
chcem povedať k vystúpeniu poslanca Ransdorfa.
Chápem, že pre komunistickú stranu nie je tento
návrh zákona príjemný. Veď napráva
to, čo ona spôsobila. Napriek tejto dojemnej snahe
o to, aby v súvislosti s týmto zákonom nedošlo
k novým krivdám, aby bola zachovaná právna
istota, považujeme za pokryteckú. Právna istota
tých, ktorí sa niečoho zmocnili nespravodlivo,
nemôže byť nikdy právnou istotou. Ďakujem.
(Potlesk.)
Předsedající předseda SL R. Battěk:
Děkuji. Dále hovoří pan poslanec Novosad.
Poslanec SL K. Novosád: Vážený pane
předsedající, vážené kolegyně,
vážení kolegové, v intencích
návrhu poslance Bendy, se kterým se ztotožňuji,
doporučuji tento pozměňující
návrh. V § 4 tisku 152 doporučuji toto znění:
"Vydání podle § 2 a 3 se týká
věcí, které držely ke dni účinnost
tohoto zákona právnické osoby s výjimkou
podniků se zahraniční účastí.
Právnické osoby, jejichž účastníky
jsou pouze fyzické osoby, jak tomu rozumím já,
jsou družstva spotřební a výrobní.
Většina základních prostředků
těchto družstev byla převedena státem
a bezúplatně. Proto nevidím důvod,
proč by se toto vlastnictví nebo tyto provozovny
neměly vrátit svým bývalým
vlastníkům" (Potlesk.)
Předsedající předseda SL R. Battěk:
Posledním písemným přihlášeným
je pan poslanec Antonín Blažek.
Poslanec SN A. Blažek: Pane předsedající,
dámy a pánové, svévolné zásahy
státu do vlastnických práv občanů
v podobě zákonů z r. 1959, jejichž důsledky
se dnes pokoušíme zmírnit, nepřinesly
jen majetkovou újmu postiženým občanům,
ale těžce postihly právní i mravní
klima tehdejší společnosti, protože se
v nich loupeží dostalo právní satisfakce.
O to větší je význam naší
dnešní snahy napravit tehdejší zvůli
státu, protože vrácením alespoň
části neprávem odňatého majetku
obnovujeme ve společnosti důvěru v nadřazenost
práva nad jakýmkoli státním či
skupinovým zájmem. Je proto logické, že
po desetiletích porušování základních
lidských a občanských práv, které
se často obhajovalo tzv. "společenským
zájmem", musí naše úsilí
patřit především takovým právním
aktům, které upevní respekt k individuálním
právům a jejich nedotknutelnosti. Sem patří
i respekt k soukromému vlastnictví jako významné
podmínce nezávislosti občana na státu
a jeho moci. Odtud vychází i filozofie navrhovaného
zákona o zmírnění některých
majetkových křivd z období totalitní
minulosti. Já tento návrh zákona podporuji
a budu pro něj hlasovat, dovolte mi však upozornit
na některé důsledky, které jeho uplatnění
může vyvolat a které, jak se obávám,
mohou jeho kladný vliv ve společnosti oslabit. Navrhovatelé
zákona považovali původně za účelné
odlišit v dikci zákona v § 10 odst. 3 tisku číslo
152, objekty, jejichž stavební charakter byl po vyvlastnění
podstatně změněn, a navrhli, aby takové
objekty nebyly vráceny původním vlastníkům,
ale byla jim za ně vyplacena náhrada.
Já zde chci navrhnout, aby byl změněn mechanismus
vracení objektů, jejichž účel
a způsob využívání byly podstatně
změněny, a to ve prospěch humanitárních
aktivit, ve kterých se objektivně manifestuje veřejný
zájem. Mám na mysli takové objekty, které
byly původně vlastníkům odňaty
podle zákonů 15 a 71 z r. 1959 a které jsou
současnými vlastníky a uživateli využívány
pro humánní nebo charitativní cíle,
a po reprivatizaci by tento způsob jejich využití
byl ztížen nebo dokonce znemožněn. Mám
podrobné informace o konkrétním případu.
Jde o objekt, který je využíván pro
léčebně preventivní péči
a splňuje ty podmínky, o kterých jsem mluvil.
Domnívám se, že takových případů
může být více a měli bychom tedy
pro jejich řešení vytvořit právní
základ. Navrhuji proto, aby byl § 10 tisku 152 rozšířen
o odst. č. 5 s tímto textem: "Jde-li o objekt,
který prokazatelně slouží humanitárním
účelům a oprávněná osoba
v takové činnosti nemůže nebo nechce
pokračovat, bude oprávněné osobě
za takový objekt nabídnuta buď zvýšená
finanční náhrada, nebo jí bude v rámci
tzv. malé privatizace nabídnut k bezplatnému
převzetí objekt podobného charakteru a hodnoty."