ČESKÁ NÁRODNÍ RADA 1991
VI. volební období
výbor pro ochranu životního prostředí a urbanismus
Usnesení č. 111
ze dne 30. října 1991
k návrhu poslanců FS na vydání zákona
o životním prostředí
(tisk FS 921)
Výbor České národní rady pro ochranu životního prostředí a urbanismus po odůvodnění posl. Gandaloviče, Humla, Soldáta, zpravodajské zprávě poslanců Karla Pecháčka a Jana Květa a po rozpravě
I. vyslovuje souhlas s návrhem na usnesení podle tisku FS 921 po začlenění připomínek poslanců (tučně vytištěny) v následujícím znění:
ZÁKON O ŽIVOTNÍM PROSTŘEDÍ
Federální shromáždění České a Slovenské Federativní Republiky, vycházejíc ze skutečnosti, že člověk je spolu s ostatními organismy neoddělitelnou součástí přírody,
připomínajíc si přirozenou závislost člověka a ostatních živých bytostí,
respektujíc přitom právo člověka užívat rozumu k přetváření přírody v souladu s principem trvale udržitelného rozvoje,
zdůrazňujíc právo na příznivé životní prostředí, jakožto jedno ze základních práv člověka
vědomo si své odpovědnosti za zachování příznivého životního prostředí budoucím generacím
usneslo se na tomto zákoně:
§ 1
Účel zákona
Účelem zákona je stanovit základní práva a povinnosti právnických a fyzických osob při ochraně životního prostředí, při využívání přírodních zdrojů a při vytváření příznivých podmínek pro život člověka a jiných živých organismů, a to při respektování svébytné hodnoty přírody a principu trvale udržitelného rozvoje.
ZÁKLADNÍ POJMY
§ 2
Životní prostředí
Životním prostředím ve smyslu tohoto zákona je vše, co vytváří přirozené podmínky existence organismů, včetně člověka, a je předpokladem jejich dalšího vývoje. Jeho složkami jsou zejména ovzduší, energie, voda, horniny, půda, organismy, ekosystémy a životodárné biosférické systémy.
§ 3
Trvale udržitelný rozvoj
Trvale udržitelný rozvoj společnosti je takový rozvoj, který současným i budoucím generacím umožní uspokojovat jejich základní životní potřeby a přitom zachovává rozmanitost přírody a přirozené funkce ekosystémů.
§ 4
Ekosystém a životodárný biosférický systém
(1) Ekosystém je funkční soustava živých a neživých součástí, zejména organismů, půdy, hornin, vody a ovzduší, jež jsou navzájem spojeny výměnou látek, tokem energie a předáváním informací a které se vzájemně ovlivňují a vyvíjejí v určitém prostoru a čase.
(2) Mezi životodárné biosférické systémy patří globální klimatický systém, hydrologický cyklus, stratosférická ozónová vrstva a další planetární systémy.
§ 5
Přírodní zdroje
(1) Přírodní zdroje jsou části živé nebo neživé přírody, které člověk využívá nebo může využívat k uspokojování svých potřeb.
(2) Obnovitelné přírodní zdroje mají schopnost se při postupném spotřebovávání částečně nebo úplně obnovovat, a to samy nebo za přispění člověka, neobnovitelné přírodní zdroje spotřebováváním zanikají.
§ 6
Ekologická stabilita
Ekologická stabilita je schopnost ekosystémů vyrovnávat se se změnami způsobenými vnějšími činiteli a zachovávat své přirozené vlastnosti a funkce.
§ 7
Znečišťování a poškozování životního prostředí
(1) Znečišťování životního prostředí je vnášení takových fyzikálních, chemických nebo biologických činitelů do životního prostředí v důsledku lidské činnosti, které jsou svou podstatou, množstvím nebo koncentrací cizorodé tomuto prostředí.
(2) Poškozování životního prostředí je zhoršování jeho stavu znečišťováním, nešetrnými zásahy do krajiny, narušováním ekologické stability nebo jinou lidskou činností, která svým rozsahem nebo způsobem přesahuje míru stanovenou zvláštními předpisy.
§ 7a
Ochrana a péče o životní prostředí.
(1) Ochrana životního prostředí zahrnuje činnosti, jimiž se předchází znečišťování nebo poškozování životního prostředí nebo se toto znečišťování nebo poškozování odstraňuje; zahrnuje ochranu jeho jednotlivých složek, druhů organismů nebo konkrétních ekosystémů a jejich vzájemných vazeb i ochranu životního prostředí jako celku a životodárných biosférických systémů.
(2) Péče o životní prostředí je soubor činností zaměřených na zlepšování podmínek života organismů včetně člověka.
§ 8
Ekologicky únosné zatížení území
Ekologicky únosné zatížení území je takové zatížení území lidskou činností, při kterém ještě nedochází k poškozování životního prostředí, zejména jeho složek, funkcí ekosystémů nebo ekologické stability.
§ 9
Ekologická újma
Ekologická újma je ztráta nebo oslabení přirozených funkcí ekosystémů, vznikající narušením jejich složek nebo narušením vnitřních vazeb a procesů lidskou činností.
ZÁSADY OCHRANY ŽIVOTNÍHO PROSTŘEDÍ
§ 10
(1) Každý je povinen především předcházet znečišťování nebo poškozování životního prostředí a minimalizovat nepříznivé důsledky své činnosti na životní prostředí.
(2) Hrozí-li nebezpečí nevratného nebo závažného poškození životního prostředí, nesmí být nedostatek plné jistoty, že dojde k takovému poškození důvodem pro odklad opatření, jež mají takovému poškození zabránit.
(3) Zásady ochrany životního prostředí se musí přiměřeně uplatňovat i při přípravě základních koncepčních dokumentů a programů státní politiky.
§ 11
(1) Znečišťování nebo poškozování životního prostředí je každý povinen předcházet a omezovat především opatřeními přímo u zdroje.
(2) Přípustnou míru znečišťování životního prostředí určují mezní hodnoty stanovené zvláštními předpisy: tyto hodnoty se stanoví v souladu s dosaženým stavem poznání tak, aby nebylo ohrožováno zdraví lidí a aby nebyly ohrožovány další živé organismy a ostatní složky životního prostředí.
(3) Mezní hodnoty musejí být stanoveny s přihlédnutím k možnému kumulativnímu a synergickému působení znečišťujících látek a důsledků činností.
§ 12
Území nesmí být zatěžováno lidskou činností nad míru ekologicky únosného zatížení.
§ 12a
Právnické a fyzické osoby podnikající podle zvláštních předpisů jsou povinny u nových nebo rekonstruovaných staveb nebo výrob použít nejlepší dostupné technologie, které co nejméně poškozují životní prostředí.
§ 13
Výchova, osvěta a vzdělávání se provádějí tak, aby vedly k myšlení a jednání, které je v souladu s principem trvale udržitelného rozvoje, k vědomí odpovědnosti za udržení kvality životního prostředí a jeho jednotlivých složek a k úctě k životu ve všech jeho formách.
PRÁVA A POVINNOSTI
§ 14
(1) Každý, kdo svou činností znečišťuje nebo poškozuje životní prostředí, nebo kdo využívá přírodní zdroje, je povinen na vlastní náklady zajišťovat sledování tohoto působení a znát jeho možné důsledky.
(2) Právnické a fyzické osoby oprávněné k podnikání podle zvláštních předpisů jsou povinny v rozsahu a za podmínek stanovených zákony České národní rady a Slovenské národní rady poskytnout informace orgánům státní správy a občanům o svém působení na životní prostředí.
§ 15
(1) Každý, kdo zjistí, že hrozí znečištění nebo poškození životního prostředí, nebo že k němu již došlo, je povinen učinit v mezích svých možností nezbytná opatření ke zmírnění následků a neprodleně ohlásit tyto skutečnosti příslušnému orgánu státní správy.
(2) Každý je povinen zakročit, je-li k odvrácení poškození životního prostředí zákroku neodkladně třeba;nemusí tak učinit, brání-li mu v tom důležitá okolnost nebo jestliže by tím vystavil vážnému ohrožení sebe nebo osoby sobě blízké.
§ 16
Každý se může domáhat u příslušného orgánu svých práv vyplývajících z tohoto zákona a dalších předpisů upravujících věci životního prostředí.
POSUZOVÁNÍ VLIVU ČINNOSTÍ NA ŽIVOTNÍ PROSTŘEDÍ.
§ 16a
(1) Záměry na realizaci staveb nebo jejich odstranění, využívání území a přírodních zdrojů, zavedení nebo rekonstrukce technologií, zavedení vybraných výrobků nebo látek do výroby nebo do oběhu, nebo zahájení jejich dovozu (dále jen "záměry") podléhají před vydáním rozhodnutí podle zvláštních předpisů (x) posouzení z hlediska jejich možných vlivů na životní prostředí (dále jen "posouzení záměru"). Záměry se předkládají ve variantách.
x) Zákon č. 50/1976 Sb., o územním plánování a stavebním řádu, zákon č. 30/1968 Sb., o státním zkušebnictví, ve znění pozdějších předpisů
(2) Zásady posuzování vlivu činností a jejich důsledků na životní prostředí jsou přiměřeně uplatňovány i při přípravě rozvojových koncepcí a programů a návrhů právních předpisů.
§ 16b
(1) Posouzení záměrů uvedených v příloze č. 1 tohoto zákona provádějí příslušné orgány státní správy, určené zákonem České národní rady a Slovenské národní rady (dále jen "posuzující orgány"). Hodnocení vlivu záměru na životní prostředí se zpracovává podle přílohy č. 2.
(2) Zákony České národní rady a Slovenské národní rady mohou rozšířit a konkretizovat seznam činností uvedených v příloze 1 (zejména určit rozsah těchto činností) a zpřísnit požadavky na obsah dokumentace o hodnocení vlivu záměru na životní prostředí, uvedené v příloze 2.
§ 16c
Posuzující orgány přezkoumávají záměry podle povahy věci zejména z hlediska:
- ekologické únosnosti dotčeného území,
- důsledků běžné činnosti a možných havárií,
- kumulativních a synergických jevů, a to v různých časových horizontech a s uvážením nevratných jevů,
- prevence, minimalizace, případně kompenzace účinku záměru na životní prostředí,
- způsobů nakládání s realizovaným výsledkem záměru po jeho dožití nebo upotřebení (možnosti zneškodnění, recyklace, apod.),
- použitých metod hodnocení a úplnosti informací,
- srovnání s dostupnými nejlepšími technologiemi.
§ 16d
(1) V případě, že navrhovaný záměr, který má být realizován na území jedné republiky, může být příčinou nepříznivých vlivů na životní prostředí druhé republiky, vyžádá si posuzující orgán stanovisko prostřednictvím příslušného ústředního orgánu republiky. Případné rozpory řeší ústřední orgány republik dohodou.
(2) Nedojde-li k dohodě, řeší rozpor rozhodčí komise složená ze zástupců českého a slovenského orgánu odpovědného za péči o životní prostředí a Federálního výboru pro životní prostředí. Nedospěje-li rozhodčí komise k souhlasnému závěru, nelze záměr uskutečnit.
POSUZOVÁNÍ VLIVU ČINNOSTÍ A JEJICH DŮSLEDKŮ NA ŽIVOTNÍ PROSTŘEDÍ PŘESAHUJÍCÍCH STÁTNÍ HRANICE.
§ 16e
(1) Navrhovatelé záměrů uvedených v příloze č. 3 tohoto zákona jsou povinni předložit hodnocení vlivu záměrů na životní prostředí ke stanovisku posuzujícímu orgánu (§ 16b) před vydáním územního rozhodnutí o umístění stavby nebo územního rozhodnutí o využití území.
(2) Posuzující orgány, příslušné k vydání stanoviska podle § 16b
v případech uvedených v příloze 3 tohoto zákona, předloží návrh stanoviska Federálnímu výboru pro životní prostředí. Federální výbor pro životní zajistí v případech, kdy důsledky navrhovaného opatření mohou přesahovat státní hranice, v dohodě s orgány příslušnými k vydání stanoviska, mezistátní projednání podle přijatých mezistátních závazků.
(3) Hodnocení vlivu záměrů na životní prostředí přesahujícího státní hranice musí obsahovat zejména údaje uvedené v příloze č. 4 tohoto zákona.
(4) Příslušné ústřední orgány státní správy republik mohou stanovit na vyžádání Federálního výboru pro životní prostředí, které vyplyne z mezistátních závazků (x), že záměry jinak nepodléhající hodnocení jejich vlivů na životní prostředí budou posouzeny podle tohoto zákona.
(5) Federální výbor pro životní prostředí na základě informací o záměrech připravovaných na území jiných států, které by svými důsledky mohly poškodit životní prostředí na území České a Slovenské Federativní Republiky, předaných příslušnými orgány těchto států, organizuje spolu se zodpovědnými orgány republik hodnocení záměrů v souladu s přijatými mezistátními závazky (x).
x) Postup vzájemného projednávání plánované činnosti, která může mít značně škodlivý vliv přesahující státní hranice, stanoví Konvence EHK OSN o hodnocení vlivu na životní prostředí, přesahujícího státní hranice.
ODPOVĚDNOST ZA PORUŠENÍ POVINNOSTÍ
PŘI OCHRANĚ ŽIVOTNÍHO PROSTŘEDÍ
§ 17
(1) Každý, kdo poškozováním životního prostředí nebo jiným protiprávním jednáním způsobí ekologickou újmu, je povinen obnovit přirozené funkce narušeného ekosystému nebo jeho části. Není-li to možné nebo z vážných důvodů účelné, je povinen ekologickou újmu nahradit jiným způsobem (náhradní plnění), není-li to možné, je povinen nahradit tuto újmu v penězích: souběh těchto náhrad se nevylučuje. Způsob výpočtu ekologické újmy a další podrobnosti stanoví zvláštní předpisy.
(2) O uložení povinnosti podle odstavce (1) rozhodne soud na návrh příslušného orgánu státní správy.
(3) Obecná ustanovení o náhradě škody, upravená zvláštními předpisy, nejsou tímto zákonem dotčena.
SANKCE ZA POŠKOZOVÁNÍ ŽIVOTNÍHO PROSTŘEDÍ.
§ 18
(1) Za porušení povinností stanovených zvláštními předpisy o ochraně životního prostředí ukládají orgány životního prostředí České republiky a Slovenské republiky pokuty nebo jiná opatření podle těchto předpisů: tím není dotčena případná trestní odpovědnost.
(2)Uložením pokuty nejsou dotčeny obecné předpisy o náhradě škody.
§ 19
Příslušné orgány státní správy pro životní prostředí jsou oprávněny v případech, kdy hrozí závažné poškození životního prostředí nebo kdy k poškození již došlo, rozhodnout o dočasném zastavení nebo omezení činnosti, která může toto poškození způsobit nebo je již způsobila, na dobu nejdéle 30 dnů (předběžné opatření) a současně navrhnout opatření k nápravě věcně příslušným orgánům státní správy. Podrobnosti stanoví zvláštní předpisy.
EKONOMICKÉ NÁSTROJE
§ 20
Za znečišťování nebo poškozování životního prostředí, případně jeho složek a za hospodářské využívání přírodních zdrojů platí fyzické nebo právnické osoby daně, poplatky, odvody a další platby, stanoví-li tak zvláštní předpisy.
§ 21
Zvláštní předpisy stanoví, kdy mohou být právnické nebo fyzické osoby, které chrání životní prostředí nebo využívají přírodní zdroje v souladu s principem trvale udržitelného rozvoje, zvýhodněny úpravami daní, odvodů a cen nebo poskytováním úvěrů a dotací.
§ 22
Nástroji ochrany životního prostředí jsou také fondy životního prostředí: podrobnosti stanoví zvláštní předpisy.
USTANOVENÍ PŘECHODNÁ A ZÁVĚREČNÁ
§ 23
(1) Využívání území, přírodních zdrojů, staveb, technologií, výrobků a látek, které neodpovídá ustanovením tohoto zákona a podmínkám vyplývajícím ze zvláštních předpisů o ochraně jednotlivých složek životního prostředí, musí být uvedeno do souladu s těmito předpisy ve lhůtách jimi stanovených.
(2) Pokud nebude ve lhůtách stanovených zvláštními předpisy dosaženo souladu podle odstavce (1), musí být předmětná činnost omezena nebo zastavena. Rozhodnutí vydají příslušné orgány státní správy.
§ 24
Právní předpisy vztahující se k ochraně životního prostředí, jeho složek a přírodních zdrojů, musejí být uvedeny do souladu s tímto zákonem do tří let ode dne jeho účinnosti.
§ 25
Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1.1.1992.
II. zmocňuje předsedu a zpravodaje výboru, aby s přihlédnutím k připomínkám ostatních výborů ČNR, které návrh projednaly, vypracovali spolu s předsedy a zpravodaji ostatních výborů ČNR společnou zprávu, aby ji předsedkyně České národní rady mohla zaslat předsedovi Federálního shromáždění.
|
Jaroslav Žižka, v.r. |
Ing. Leopold Zubek, v.r. |
|
ověřovatel |
předseda výboru |