ČESKÁ NÁRODNÍ RADA 1991
VI. volební období
271
USNESENÍ
České národní rady
z 24. schůze 6. listopadu 1991
k vládnímu návrhu zákona České národní rady o sociální potřebnosti /sněmovní tisky 415 a 433/
Česká národní rada se usnesla takto:
Česká národní rada
schvaluje vládní návrh zákona České národní rady o sociální potřebnosti podle sněmovního tisku 415, ve znění společné zprávy výborů České národní rady podle sněmovního tisku 433 a schválených pozměňovacích návrhů.
v z. Jan Kalvoda v.r.
předsedkyně České národní rady
Jiří Karas v.r.
ověřovatel České národní rady
Zákon
České národní rady
ze dne 6. listopadu 1991
o sociální potřebnosti
Česká národní rada se usnesla na tomto zákoně:
Sociální potřebnost
§ 1
1) Občan se považuje za sociálně potřebného, jestliže jeho příjem nedosahuje částek životního minima stanovených zvláštním zákonem 1/ (Dále jen "částky životního minima") a nemůže si tento příjem zvýšit vzhledem ke svému věku, zdravotnímu stavu nebo z jiných vážných důvodů vlastním přičiněním, zejména vlastní prací.
2) Možnost zvýšit si příjem se nezkoumá při posuzování sociální potřebnosti
a) poživatele starobního důchodu nebo invalidního důchodu,
b) občana staršího 65 let,
c) občana (osvojitele, občana, který dítě převzal do péče nahrazující péči rodičů, pěstouna) celodenně osobně řádně pečujícího alespoň o jedno dítě do tří let věku nebo o dítě starší, které nemůže být umístěno v předškolním zařízení, nebo o tři a více dětí do patnácti let věku, nebo o dítě, které je dlouhodobě těžce zdravotně postižené a vyžaduje mimořádnou péči,
d) nezaopatřeného dítěte 2/
3) Příjem občana3/ se zjišťuje za posledních šest kalendářních měsíců před podáním žádosti o dávku sociální péče, popřípadě dojde-li k podstatné změně sociálních poměrů občana, ke dni podání žádosti.
1
/ Zákon č. /1991 Sb., o životním minimu2
/ § 49 odst. 2 zákona č. 100/1988 Sb., o sociálním zabezpečení3
/ § 4 a 5 zákona č. /1991 Sb.
§ 2
1) Jestliže zdravotní stav občana vyžaduje podle doporučení příslušného orgánu státní zdravotní správy zvýšené náklady na dietní stravování, částka potřebná k zajištění výživy a ostatních základních osobních potřeb občana stanovená zvláštním zákonem4/ se při posuzování sociální potřebnosti zvyšuje o 500 Kčs měsíčně.
2) Částka potřebná k zajištění nezbytných nákladů na domácnost stanovená zvláštním zákonem5/ se při posuzování sociální potřebnosti občanů, jimž byly přiznány mimořádné výhody III. stupně (průkaz ZTP/P), zvyšuje o 500,- Kčs měsíčně.
§ 3
1) Občan, jehož příjem je vyšší než částky životního minima, se považuje se zřetelem na jeho celkové sociální a majetkové poměry za sociálně potřebného, jsou-li nezbytné náklady na zajištění jeho výživy a ostatních základních osobních potřeb a nezbytné náklady na domácnost stanovené zvláštním zákonem5/ odůvodněně vyšší a občan nemůže tyto náklady uhradit vlastním přičiněním.
2) Občan se nepovažuje za sociálně potřebného, i když jeho příjem nedosahuje částek životního minima, jestliže jeho celkové sociální a majetkové poměry jsou takové, že mu mohou plně zrušit dostatečné zajištění jeho výživy a ostatních základních osobních potřeb nezbytných nákladů na domácnost a toto zajištění vlastním přičiněním lze na občanu spravedlivě žádat; na občanu však nelze požadovat prodej nebo pronájem nemovitosti, kterou užívání k přiměřenému trvalému bydlení.
3) Občan se nepovažuje za sociálně potřebného, i když jeho příjem nedosahuje částek životního minima, jestliže je umístěn v ústavu sociální péče s celoročním pobytem, v psychiatrické léčebně, v léčebně pro dlouhodobě nemocné nebo v jiném obdobném zařízení, ve vazbě, ve výkonu trestu odnětí svobody a dále při výkonu základní vojenské služby, náhradní služby a civilní služby.
4
/ § 3 odst. 2 zákona č. /1991 Sb.5
/ § 3 odst. 3 zákona č. /1991 Sb.4) Nedosahuje-li příjem občana částek životního minima proto, že není v pracovním nebo obdobném poměru ani nevykonává samostatnou výdělečnou činnost, nepovažuje se za sociálně potřebného, jestliže není veden v evidenci uchazečů o zaměstnání6/; splnění této podmínky se nevyžaduje u občanů uvedených v § 1 odst. 2.
Poskytování dávek sociální péče
§ 4
Občanu, který se považuje za sociálně potřebného, náleží jednorázové nebo měsíčně se opakující peněžité nebo věcné dávky na zabezpečení výživy a ostatních základních osobních potřeb a k zajištění nezbytných nákladů na domácnost, popřípadě zvýšených nákladů spojených s dietním stravováním, a to ve výši rozdílu mezi jeho příjem a částkami životního minima, popřípadě částkami zvýšenými podle § 2 nebo § 3 odst. 1.
§ 5
Příspěvek na výživu dítěte
1) Nezaopatřenému dítěti2/, které se považuje za sociálně potřebné, a ke kterému povinná osoba neplní vyživovací povinnost, náleží příspěvek na výživu do výše částek, které se považují za potřebné k zajištění výživy a ostatních základních osobních potřeb stanovených zvláštním zákonem4/. Žije-li toto nezaopatřené dítě ve vlastní domácnosti, přihlíží se též k částce potřebné k zajištění nezbytných nákladů na domácnost stanovené zvláštním zákonem.5/
2) Je-li výživné upraveno rozhodnutím soudu, náleží příspěvek na výživu ve výši upraveného výživného, nejvýše však v částkách uvedených v odstavci 1; pokud je výživné upravené rozhodnutím soudu nižší než částky uvedené v odstavci 1 a dítě je nadále sociálně potřebné, náleží příspěvek na výživu do výše těchto částek.
6
/ § 7 odst. 1 zákona č. 1/1991 Sb., o zaměstnanosti