ČESKÁ NÁRODNÍ RADA 1992

VI. volební období

787

Ústní interpelace

přednesená

na 35. schůzi České národní rady

dne 28. dubna 1992

Předkládám poslancům ČNR přehled ústní interpelaci vznesenou poslankyní České národní rady na vládu České republiky na 35. schůzi České národní rady. Text interpelací je převzat ze stenografických záznamů.

35. I 01 Naléhavá interpelace poslankyně Daniely Kolářové na vládu České republiky ve věci restitučních nároků rodinného majetku firmy Otta na a. s. Rakona a prodeje a. s. Rakona firmě Procter and Gamble.

Vážená předsedkyně, vážená vládo, vážená sněmovno. V době, kdy 6 přímých potomků České republiky soustřeďovalo veškeré podklady k uplatnění nároků na naturální restituci rodinného majetku firmy František Otta od dubna 1991 se z denního tisku dozvěděli, že byla podepsána smlouva mezi ministerstvem pro privatizaci a správu národního majetku ČR a americkou firmou Procter and Gamble o prodeji akciové společnosti Rakony. Přes okamžité upozornění pověřené členem rodiny ing. Bartošem jak ministra Ježka tak ministra Kubáta, tak předsednictva vlády České republiky a přes podání výzvy k vydání věci 18. 7. 1991 podle § zákona č. 87/1991 Sb. a č. 92/1991 Sb. a přes určenou lhůtu končící až dnem 30. 9. 1991. Česká vláda dne 21. 7. 1991 prodej akciové společnosti Rakony firmě Procter and Gamble schválila bez důkladně podložené jistoty zda tento majetek je či není nebo může být vznesen oprávněný či neoprávněný nárok občanů ČR. Termín podání dědiců František Otta je 26. 7. 1991. Po kompletní základní dokumentaci a tedy v době kdy jejich majetek vlastní firma Procter and Gamble. To tedy znamená, že vláda schválila kdy neměla k dispozici kompletní dokumentaci oprávněných osob. I následující další kroky oprávněných osob byly bez výsledku. Až 5. 8. 1991 na ministerstvo pro privatizaci ČR dr. Fišer a dr. Vodička doporučili zástupcům oprávněných osob obrátit se k soudu. Přes další úpornou snahu, hlavně prosbu pro osobní setkání s panem ministrem Ježkem s nulovou odezvou 22. 11.1991 podávají oprávněné osoby žalobu v Praze. Šest občanů této země uplatnilo nárok na majetek svých přímých předků v pevné a dobré víře, že jejich kauza bude posuzována tak jak bylo ze zákonné lhůty stanoveno pro všechny občany ČR, kteří v termínu a řádně dokumentované žádosti o navrácení majetku podali. Jejich důvěra ve slušnost a zákonný postup české vlády byla tak pevná, že až do možných mezí chtěli jednat diskrétně a bez skandalizování postupu české vlády v tisku a mediích, ale případ s nakládáním majetku dědiců pokračuje dál. Rodině Ottů byl navrácen v Rakovníku dům, ale jeden z pozemků na němž rodina také uplatňuje nárok byl 14. 2. 1992 prodán v aukci. Nemám ověřeno zda to bylo přes protest okresní privatizační komise, zato na přímý příkaz ing. Zemana ministerstva pro privatizaci. To je potřeba ověřit. Další pozemek rodiny Ottů je zahrnut do jiného privatizačního projektu, i když konečný termín pro podání výzvy na vydání je až 31. prosinec 1992. Dne 2. 1. 1992, měsíc po podání žaloby náměstek Muroň podává navrhovatelům vyjádření. Mimo jiné zní, cituji:

"V případě, že by soud dospěl k závěru, že nárok uživatelů je v souladu s právem, bylo by potřeba uvedený nárok vypořádat podle paragrafu 47 zákona 92/91 Sb. formou doplňku k již vládou schválenému privatizačnímu projektu. Odškodnění navrhovatelů by bylo možno provést finanční náhradou z akcií restitučního investičního fondu."

Tedy až 6 měsíců od podání žádosti k navrácení majetku pan náměstek Muroň připouští možnost, že by soud mohl dospět k závěru, že nárok uživatelů je v souladu s právem. Bez omluvy a bez začervenání. Vážená sněmovno, patřím k občanům, kteří chtějí věřit, že před zákonem jsme si všichni rovni. Chci věřit v právní cestu, kterou se má proces malé a velké privatizace ubírat a především chci věřit ve slušnost a serióznost své vlády. Proto považuji obsah své interpelace za nesmírně závažný, a to nejen pro přítomnost, ale hlavně do budoucích dnů a měsíců. Jde o vážnou věc, totiž o etiku vládnutí, o respektování práv občanů České republiky, jako zásady prioritní v zemi, která chce právním státem být.

Vznáším otázky, na které bych prosila vládu o odpověď:

1. Kdy, kde a kým byl privatizační projekt prodeje 100% akcií a. s. Rakony firmě Procter and Gamble odsouhlasen?

2. Podle čeho byla vypracována osnova projektu?

3. Jaké byly předloženy konkurenční privatizační projekty a jaká byla majetková účast státu na a. s. Rakona a kdy a. s. Rakona vznikla?

4. Jaký byl v privatizačním projektu podíl ceny továrny a tržní sítě na celkové částce a jak byl vůbec proveden odhad ceny Rakony při prodeji?

5. Základní filozofie restituce byla naturální restituce. Ministerstvo pro privatizaci a správu národního majetku ČR připouští, že by eventuálně nezávislý soud mohl přiznat právní nároky rodiny Ottů. Vylučuje však možnost naturální restituce. Znamená to, že zájem firmy Procter and Gamble je pro naši vládu zájmem vyšším, než nároky těžce postižené rodiny Ottů?

6. Je správné, že o způsobu vypořádání oprávněného nároku na restituci rozhoduje na základě zákona č. 92/91 Sb. ministerstvo pro privatizaci a správu národního majetku ČR podle vyhlášek, které si samo vydává a podle potřeby mění?

Navrhuji proto sněmovně ČNR k přijetí text tohoto usnesení:

"Česká národní rada po vyslechnutí závažných a sporných skutečností v případě prodeje a. s. Rakona americké firmě Procter and Gamble českou vládou dne 21. 6. 1991 ukládá české vládě k přezkoumání postup svého postupu při schválení smlouvy o prodeji akcií akciové společnosti Rakona firmě Procter and Gamble z těchto hledisek: V době schválení smlouvy o uplatnění nároku oprávněných osob věděli premiér a dva ministři české vlády. Postupem vlády byla tak

a) zkrácena možnost rodiny vypořádat ji naturální restitucí,

b) vypořádat rodinu akciemi nově vzniklé společnosti,

c) možnost rodiny vypracovat konkurenční privatizační projekt.

Jako bod II. a) Česká národní rada požaduje písemnou odpověď, a to do 8 dnů, a údaje o tom, kdo všechno prováděl odhad majetku a jaký byl a podle čeho byla určena prodejní cena, b) jakým způsobem byl proveden výběr partnera. Děkuji.

Česká národní rada prohlásila tuto interpelaci za naléhavou a stanovila lhůtu 8 dní k odpovědi.

6. května 1992

Dagmar Burešová v.r.

předsedkyně České národní rady


Související odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP