Česká národní rada 1990 – 1992

Ministr zdravotnictví České republiky Martin Bojar zaslal odpověď na interpelaci poslankyně ČNR Gerty Mazalové dopisem ze dne 27. 4. 1992.

Podle § 89 zákona ČNR č. 35/1989 Sb., o jednacím řádu České národní rady, předkládám České národní radě odpověď ministra zdravotnictví České republiky Martina Bojara na interpelaci poslankyně Gerty Mazalové, která je přílohou tohoto sněmovního tisku.

Příloha: 8 listů

Vážená paní poslankyně,

odpovídám na Vaši naléhavou interpelaci ze dne 24. 4. t. r., která se týká řady závažných otázek, jimiž se již delší dobu zabýváme.

Vaše kritika neutěšené situace v Čechách a na Moravě v kardiovaskulární a transplantační chirurgii je plně oprávněná. Orientačně uvedená negativní bilance z údajů o jiných zemích (USA, Holandsko, Rakousko) ve srovnání s námi je bohužel skutečností, která trvá řadu let, přičemž se rozdíly v poslední době zvýraznily. Nemáme však nedostatek zkušených chirurgů; jak v Čechách tak na Moravě jsou schopni řešit celý program kvalitativně i kvantitativně, což doložily výsledky jejich práce na zahraničních pracovištích. Chybí však prostředky k zajištění základních provozů a dovybavení pracovišť v různých směrech, nejen ve smyslu nedostatku angiolinek, jak uvádíte. Rozdíly v distribuci finančních prostředků mezi Moravou a Čechami nelze ad hoc jednoznačně vyčíslit, pravděpodobně však existují.

Při řešení kardiovaskulární problematiky, kde hrají zásadní roli ekonomické důvody, jsou uvažovány dvě alternativy:

(a) vytvořit nové kardiocentrum nejspíše v Praze s dostatečným vybavením a kapacitou, jež by současnou situaci v dohledné době zlepšilo. Garantem této alternativy by měli být zahraniční partneři, konkrétně francouzská strana, se kterou jsme v jednání.

(b) Druhou cestou je podpora stávajících pracovišť, které dáváme přednost; přihlížíme nejenom k tradici, ale hlavně k aktuelním dobrým předpokladům rychle a efektivně nepříznivou situaci v kardiovaskulární a transplantační chirurgii vyřešit. Standardně jsou uvažována pražská pracoviště (IKEM, Motol, I. chirurgie, ÚVN) a ostatní (Hradec Králové, Brno, případně Ostrava).

Přihlédneme-li k operačním výsledkům kardiovaskulární chirurgie, je pořadí v námi sledovaném údobí takové, že na prvním místě stojí brněnské pracoviště (400 - 500 výkonů za rok), na druhém Hradec Králové a na třetím místě IKEM a ostatní pracoviště nepřesahují 100 výkonů, kdy celkový počet se pohybuje kolem 1200 výkonů za rok. V celostátním výkazu se zvýší zhruba o 400 operací ročně slovenského podílu. K nim je třeba přiřadit intervenční kardio-výkony (PTCA) s celkovým počtem asi 450 za rok v pořadí: II. interní klinika, IKEM, ÚVN. Ostatní pražské i mimopražské pracoviště se uplatňují podstatně méně.

Celková potřeba kardiovaskulárních a invazivních kardiologických výkonů je však zhruba 4 x vyšší, tedy až 6 - 7 tis. operací za rok. V průměru je dnes cena kardiochirurgické operace 70 tis. Kčs (bez materiálu, bez předoperační diagnostiky, pooperační péče a ostatních náležitostí). Celkový náklad na každého operanta lze odhadnout nejméně na 250 tis. Kčs s příslušným perspektivním nárůstem.

Je Vám třeba dát za pravdu, že brněnské pracoviště poskytuje dobré předpoklady k řešení současné negativní bilance a je vedle ostatních pracovišť v popředí našeho zájmu i přísunu potřebních financí (viz přiložený dopis).

Nezmiňujeme se o problematice dětské kardiologie a kardiochirurgie, která se zdá být v rámci FN Motol poměrně uspokojivě vyřešena.

Vážená paní poslankyně, děkuji Vám za vaše vystoupení. Jak je uvedeno, dalo nám příležitost přehlédnout naši usilovnou práci, jež však přesahuje rámec našeho resortu po stránce ekonomické.

Brno 3. února 1992

Vážený pane ministře,

na základě Vašeho pokynu, který jsem obdržel od Dr. Horáka, si Vám dovoluji zaslat zdůvodnění našich požadavků na zvýšení našeho finančního limitu o investiční i neinvestiční prostředky.

I. Investiční prostředky:

a) k dofinancování angiokardiografické jednotky Angiostar potřebujeme celkem 7,5 mil. Kčs. Z toho 6,5 mil. na doplacení ceny přístroje a asi 1 mil. Kčs na jeho instalaci.

/Rtg angiokardiografický přístroj Angiostar byl zakoupen na podzim roku 1990. Finanční prostředky, které byly na zakoupení přístroje poskytnuty, nestačily po dvojí devalvaci koruny pokrýt cenu přístroje. V roce 1991 jsme opakovaně žádali Ministerstvo zdravotnictví ČR i Ministerstvo financí ČR o přidělení finančních prostředků, které by uhradily náš dluh; tyto prostředky se nám však nepodařilo získat. V současné době se instalace přístroje blíží ke konci a v krátké době bude zahájen jeho provoz./

b) k zaplacení přístroje pro mimotělní oběh Stöckert potřebujeme 1 250 000 Kčs, což je polovina ceny přístroje.

/Přístroj byl zakoupen koncem roku 1990 pro havarijní stav přístroje Gambro, s nímž jsme zajišťovali mimotělní oběh nepřetržitě po dobu 13 let./

c) k uhrazení ceny přístroje pro peroperační autotransfuzi Haemonetics potřebujeme částku 1,4 mil. Kčs.

/Přístroj je nezbytný pro kardiochirurgii i pro transplantační chirurgii. V roce 1990 jsme si tento přístroj zapůjčili a s jeho pomocí jsme úspěšně operovali dva členy sekty Jehovových svědků a několik dalších nemocných se závažnou srdeční chorobou. S pomocí tohoto přístroje jsme provedli i dvě úspěšné transplantace jater. Bez přístroje pro peroperační autotransfuzi je dnes transplantace jater zvláště u nemocných s jaterní cirrhozou a portální hypertenzí prakticky neproveditelná./

II. Neinvestiční prostředky

Naši žádost o zvýšení našeho finančního limitu na rok 1992 alespoň o 20 mil. Kčs zdůvodňuji takto:

1) Vzhledem k tomu, že přibývá počet nemocných s irreverzibilním jaterním selháním, kteří by byli vhodnými kandidáty pro transplantaci jater, bude třeba, abychom v tomto roce provedli minimálně 10 transplantací jater. Doufám, že s narůstajícími zkušenostmi se nám podaří cenu této operace, včetně předoperačního vyšetření a pooperační léčby snížit na částku 1,5 mil. Kčs.

2) Aby se v kardiochirurgii postupně překonal propastný rozdíl mezi námi a západními státy, bylo by nutné každoročně zvyšovat počty srdečních operací na všech našich stávajících centrech asi o 20%. Počítáme-li, že pouze přímé náklady na srdeční operaci v mimotělním krevním oběhu se pohybují v rozmezí od 60 000 do 150 000 Kčs, /tj. včetně předoperačního vyšetření a pooperační péče/ pak ke zvýšení počtu operací o 100/rok bychom potřebovali částku nejméně 10 mil. Kčs.

Cenu přístrojů pro mimotělní oběh a peroperační autotransfúzi budeme pravděpodobně moci uhradit z prostředků, které získáme pro naše granty za předpokladu, že námi plánované finanční částky budou schváleny.

Není však v našich možnostech získat finanční prostředky na zaplacení angiokardiografické jednotky bez Vaší pomoci.

Proto se na Vás, vážený pane ministře, obracím s žádostí, abyste podpořil náš požadavek o zvýšení finančního limitu na rok 1992 pro náš ústav, a tím nám umožnil další rozvoj srdeční a transplantační chirurgie.

Děkuji Vám a srdečně Vás zdravím

Příloha: co dopisu ing. Přibíka ze 4. 10. 1991

Vážený pan

MUDr. Martin BOJAR, CSc.

ministr zdravotnictví ČR

Palackého nám. 4

Praha

Brno 21. 4. 1992

Vážený pane ministře,

v návaznosti na náš rozhovor v Brně si Vám dovoluji předložit rámcový návrh na rozvoj kardiochirurgie v ČR. Tento návrh vychází ze základního předpokladu, že chceme co nejrychleji zvýšit počet srdečních katetrizací, PTCA a srdečních operací a respektuje naše současné ekonomické podmínky a možnosti. Počet srdečních katetrizací bude možné zvýšit teprve tehdy, až se zvýší operativa v kardiochirurgických centrech, neboť nemá smysl katetrizovat nemocné bez naděje na jejich brzkou operaci, a tím zvyšovat počty nemocných ve waiting listu. Ve svém návrhu vycházím ze základní skutečnosti, že operační kapacita stávajících kardiochirurgických pracovišť není ani z poloviny využita. To znamená, že nejsou využity ani operační sály ani drahé vybavení pracovišť přístrojovou technikou.

Proto doporučuji rozdělit rozvoj kardiochirurgie v ČR na dvě etapy:

I. V první etapě by bylo třeba odstranit všechny limitující faktory, které zatím nedovolují stávajícím kardiochirurgickým centrům využít plně své operační kapacity. Jedná se o následující faktory:

a) finanční prostředky na nákupy speciálního spotřebního zdravotnického materiálu /chlopně, oxygenátory, šicí materiál, kanyly aj./ a přístrojové dovybavení pracovišť.

b) posílit zdravotnický personál na JIP a tyto sestry finančně zvýhodnit.

c) chirurgy a personál operačních sálů odměňovat podle počtu operací a jejich výsledků.

Splnění těchto základních požadavků povede ke zvýšení počtu operací v jednotlivých centrech více než na dvojnásobek, to znamená, že bychom rychle dosáhli počtu 250 - 300 srdečních operací na 1 mil. obyvatel. V průběhu této 1. etapy, délku odhaduji na 3 - 5 let, by bylo třeba připravovat se na zahájení 2. etapy cílevědomou výchovou perspektivních kardiologů, kardiochirurgů, perfusionistů a anesteziologů, kteří najdou své uplatnění v nově zakládaných centrech.

II. V druhé etapě, jejíž začátek odhaduji na rok 1995/96, bude již možné zakládat další kardiochirurgická centra tak, aby v budoucnosti existovalo 1 centrum pro 1,5 mil. obyvatel, s operační kapacitou zpočátku 500, později 800 - 1 000 srdečních operací ročně.

Tento návrh respektuje potřeby našich nemocných i požadavky kardiologů, neboť každé větší kardiologické pracoviště, které se bude zabývat invazivní rtg diagnostikou a terapií /PTCA, valvuloplastiky aj./ potřebuje nezbytně kardiochirurgické zázemí.

Srdečně Vás zdraví

Vážený pan

MUDR. Martin BOJAR, CSc.

ministr zdravotnictví ČR

Palackého nám. 4

Praha