Česká národní rada 1990 – 1992

Ministr zemědělství České republiky Bohumil Kubát zaslal odpověď na interpelaci poslance ČNR Antonína Hrazdíry dopisem ze dne 23. 4. 1992. Podle § 89 zákona ČNR č. 35/1989 Sb., o jednacím řádu České národní rady, předkládám Česká národní radě odpověď ministra zemědělství České republiky Bohumila Němce na interpelaci poslance Antonína Hrazdíry, která je přílohou tohoto sněmovního tisku.

Příloha: 3 listy

K Vaší interpelaci ve věci restitucí zemědělského majetku podle zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku ve znění zákona č. 93/1992 Sb., (dále jen o půdě) a transformace zemědělských družstev podle zákona č. 42/1992 Sb., o úpravě majetkových vztahů a vypořádání majetkových nároků v družstvech (dále jen transformační zákon) sdělujeme:

Otázka určení, který ústřední orgán je stanoven k vypořádání nároků mezi zemědělským družstvem a státem v souladu s § 3 transformačního zákona byla vyřešena přijetím zákona České národní rady ze dne 15. 4. 1992, kterým se upravují některé otázky související se zákonem č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění zákona č. 93/1992 Sb. Tímto ústředním orgánem republiky se stalo podle schváleného zákona ČNR ministerstvo zemědělství ČR.

Pokud se týká Vaší žádosti o výklad § 20 zákona o půdě, je nutné připomenout, že autorem návrhu uvedeného zákona je federální ministerstvo hospodářství, jeho návrh předkládala ke schválení Federálnímu shromáždění vláda ČSFR. Vládě ČR a jejím orgánům z tohoto pohledu nepřísluší jeho výklad. Podle platné právní úpravy může závazný výklad zákonů činit pouze soud, který ustanovení zákonů aplikuje při svém rozhodování. Případný autentický výklad by mohlo podat federální ministerstvo hospodářství. Z pohledu těchto skutečností by bylo proto vhodnější se s interpelací obrátit na federální zákonodárný sbor.

Naše následující stanovisko je tedy právně nezávazné. K uvedeným příkladům ve Vaší interpelaci uvádíme:

Podle § 20 odst. 2 zákona o půdě má povinnost poskytnout náhradu živého a mrtvého inventáře a zásob právnická osoba, která tyto věci převzala. To je právní povinnost, jíž se tato právnická osoba nemůže zprostit. Teprve v případě, že tato právnická osoba ke dni účinnosti zákona o půdě již z právního hlediska neexistuje (byla vymazána z podnikového, resp. obchodního rejstříku), přechází tato povinnost na jejího právního nástupce. Právním nástupcem zaniklé právnické osoby je právnická osoba, která převzala její práva a závazky.

Pokud se jednalo o úplatný převod majetku a právní nástupce uhradil státu hodnotu živého a mrtvého inventáře, má tato právnická osoba právo dle § 20 zákona č. 229/1991 Sb., na proplacení částky, kterou jako náhradu zaplatila, vůči státu.

Nepodaří-li se v konkrétním případě zjistit, kdo je právním nástupcem již neexistující povinné osoby, máme za to, že zákon o půdě tuto otázku neřeší a náhradu oprávněné osobě neumožňuje. Zákon schválený ČNR dne 15. 4. 1992 v § 9 stanoví, že v případech, kdy nelze jednoznačně určit, která právnická osoba je povinnou osobou k poskytnutí náhrady za vnesený živý a mrtvý inventář, rozhodne MZe ČR ve správním řízení, která z nástupnických organizací je povinnou osobou.

Povinnou osobou k poskytnutí náhrady za živý a mrtvý inventář v konkrétních případech uvedených ve Vaší interpelaci tedy jsou:

ad 1), 3) státní organizace, která se stala právním nástupcem zlikvidovaného, neexistujícího družstva,

ad 2) a) státní organizace, pokud spolu s převodem inventáře nedošlo k převodu všech práv a závazků na JZD,

b) družstvo, pokud k takovému převodu práv a závazků došlo, rozhodné tedy je, jak bylo upraveno právní nástupnictví v delimitačním protokolu.

Co se týká znehodnocení, případně zhodnocení budov a staveb, připomínáme, že zákon o půdě zná pouze jednu povinnou osobu, kterou je právnická osoba, která věc drží ke dni účinnosti zákona o půdě, nebo držela v době zániku nemovitosti a nebo jí převedla na osobu, která nemovitost nevydává (§ 16 odst. 2 zákona o půdě). Je-li takovou právnickou osobou družstvo, může si vypořádat eventuální nároky se státem podle § 3 transformačního zákona.

Podíl různých uživatelů na znehodnocení, resp. zhodnocení, budov, tedy zákon č. 229/1991 Sb., nerozlišuje a povinná osoba vydávající takovou nemovitost se musí vypořádat s oprávněnou osobou v plném rozsahu, aniž by měla jakákoliv práva vůči předchozím uživatelům.

Státní podniky řeší otázky restitucí zemědělského majetku v rámci svých privatizačních projektů.