Česká národní rada 1990 – 1992

Předkládám poslancům ČNR přehled ústních interpelací, otázek a podnětů, vznesených poslanci České národní rady na členy vlády České republiky na 34. schůzi České národní rady. Texty interpelací jsou převzaty ze stenografických záznamů.

34.I 01 Naléhavá interpelace poslance Antonína Hrazdíry na předsedu vlády Petra Pitharta ve věci stanoviska k uzavírání dohod podle transformačního zákona, tj. zákona č. 42/1992 Sb.

Vážený pane místopředsedo, vážená vládo, kolegyně a kolegové, chci touto naléhavou interpelací požádat předsedu vlády o stanovisko k uzavírání dohod podle transformačního zákona, tj. zákona č. 42/1992 Sb.

Na okrese Vyškov v roce 1974 osm zemědělských družstev převzalo do trvalého bezplatného užívání budovy a stavby od Semenářského státního statku Vyškov a Bučovice, které byly delimitovány do Semenářského státního statku Slavkov u Brna. Tento majetek je stále ve správě okresního úřadu ve Vyškově a činí podle inventarizace k 31. 12. 1991 celkem 49,843 mil. Kčs. Na druhé straně byla delimitací převedena dvě zemědělská družstva do Semenářského státního statku Slavkov u Brna.

Dne 28. ledna 1992 nabyl účinnosti zákon o úpravě majetkových vztahů a vypořádání majetkových nároků v družstvech - tzn. transformační zákon - tj. zákon č. 42/1992 Sb., který v § 3 ukládá zemědělským družstvům povinnost do 3 měsíců, tj. do 28. dubna 1992 uzavřít dohodu s orgánem republiky příslušným podle zvláštních předpisů o majetkovém vypořádání se státem. Jelikož tento orgán nebyl ustanoven, žádám o informaci, kdy tak bude učiněno, protože pokud se tak nestane, bude ohrožen transformační proces družstev se všemi důsledky.

Dále žádám výklad k § 20 - jedná se o novelu zákona o půdě, tzn. zákona č. 93/1992 Sb., a sice kdo je povinnou osobou pro vydání živého a mrtvého inventáře v těchto případech:

1/ živý a mrtvý inventář byl úplatně převeden ze zlikvidovaného družstva na státní organizaci. Jde tedy o vnos do JZD, které bylo zlikvidováno a neexistuje;

2/ živý a mrtvý inventář byl úplatně převeden ze státní organizace do JZD;

3/ další variantou je stav, kdy původní vnos převzalo JZD, následně bylo převedeno do státní organizace.

Výše uvedené úplatné převody byly provedeny v souladu s rozhodnutím ministerstva zemědělství a výživy ČSR čj. 1320/73 - III/2 a uděleného souhlasu k převodu čj. 1578/73/III/2 ze dne 11. 12. 1973.

Dále žádám stanovisko k rozsahu náhrad v případě užívání více právnických osob. Jedná se o případy znehodnocení, případně zhodnocení budov a staveb, na kterém se podílelo více právnických osob bez přesného zjištění rozsahu poškození v rozhodném období užívání tou kterou povinnou osobou. Jde o případ, zda má povinná osoba vydávající nemovitosti vypořádat celou náhradu a poměrnou část uplatnit u předcházející povinné osoby nebo zda se budou na náhradě podílet každý samostatně svým podílem v rozhodném období užívání.

Česká národní rada prohlásila tuto interpelaci za naléhavou a stanovila lhůtu 10 dní k odpovědi

34.I 02 Naléhavá interpelace poslankyně Gerty Mazalové na ministra zdravotnictví ČR Martina Bojara ve věci poskytnutí dotace kardiocentru v Brně ve výši 29,5 mil. Kčs.

Vážený pane ministře, obracím se na vás se svou interpelací až nyní, když jsem zjistila dotazem na centru kardiovasculární a transplantační chirurgie v Brně u sv. Anny, že se stále nic neděje a že dotace na toto, tak důležité centrum, přiděleny nebyly. Hovořila jsem s vámi osobně, jednala jsem i prostřednictvím pana náměstka Šilhana, našeho předsedy výboru pro sociální politiku a zdravotnictví MUDr. Loma a bylo mi řečeno, že vše je v jednání na ministerstvu zdravotnictví Praha. Končí už volební období a stále nic. Zřejmě Prahu nebolí to, co nutně musí bolet obyvatele Moravy a Slezska. Mám pocit, že se žádnému nemocnému s nějakým úrazem nebo nádorovým onemocněním, bolestmi břicha, hlavy atd. nemůže stát, že by nebyl ošetřen. Nemůže se ani stát nemocnému s chorobou ať už oční, krční, plicní či nervovou, že by nebyl přijat v nemocnici, pokud to potřebuje.

Ale naprosto běžně a každodenně se stává u několika nemocných třeba s chlopenní srdeční vadou, že čekají měsíce na vyšetření a pak další měsíce a celé roky na operaci.

Ještě dlouho není a nebude potřebná zdravotní péče dostupnou pro všechny naše občany, už vůbec ne pro občany Moravy a Slezska.

Jako příklad mohu uvést chirurgické léčení kardiovasculárních chorob, což je zdaleka nejčastější příčina úmrtí našeho obyvatelstva. V ČSFR je toho času 5 kardiochirurgických center - IKEM Praha, Kardiocentrum Motol, Kardiochirurgická klinika Hradec Králové, Centrum kardiovasculární a transplantační chirurgie Brno a Ústav kardiovasculárních chorob Bratislava. Na těchto pracovištích se provádí cca 100 operací na 1 milion obyvatel, přitom reální potřeba těchto operací je 500 na 1 milion obyvatel.

Pro srovnání - sousední Rakousko provádí těchto operací 505 na 1 mil., Holandsko více než 800 operací na 1 milion za rok a USA více než 1000 operací na 1 milion za rok. V léčení ischemické choroby srdeční provádíme 9x méně operací na 1 mil. obyvatel než Rakousko a přitom se dostáváme na přední místo ve světě ve výskytu této choroby.

Z toho vyplývá, že provedeme-li v našem státě 5x méně operací než v Rakousku, znamená to, že se u nás dostane dobrodiní operace jedné pětině z celkového počtu nemocných, kteří by operaci potřebovali. To znamená, že kardiochirurgové a kardiologové musejí provádět selekci nemocných, tedy vybírat ty nejvíce ohrožené. Provede-li se 5x méně operací než je skutečná potřeba, znamená to, že je každoročně odsouzeno k smrti rychlé či pomalé 6000 nemocných.

Aby bylo možné srdeční chorobu léčit, je třeba ji předem diagnostikovat. A zde vidíme, že diagnostické možnosti jsou, zvláště na Moravě, značně omezené. Dřívější diskriminace Moravy a Slezska v oblasti ekonomické, sociální a kulturní se nevyhnutelně promítla i do oblasti zdravotnictví.

K diagnostice většiny srdečních chorob je nezbytný speciální rentgenový přístroj, jehož cena se pohybuje kolem 30 mil. devizových korun. Zatímco se těchto přístrojů dnes nachází v Čechách 12 a na Slovensku 5, na Moravě existuje jeden jediný, který je po 12 letech provozu již natolik amortizován, že je pro poruchy často mimo provoz. Je to zřejmě následek onoho "spravedlivějšího přerozdělování rozpočtů" pro Moravu a Slezsko! Na zakoupení nového rentgenového diagnostického přístroje pro brněnskou kardiochirurgii bylo v roce 1990 uvolněno 32 mil. devizových korun. Nebyl však dosud dodán, neboť devalvace koruny v říjnu 1990 obchodní jednání zabrzdila.

Dnes je situace brněnského kardiochirurgického centra, které provádí největší počet srdečních operací v našem státě s nejlepšími výsledky natolik závažná, že každým okamžikem hrozí zastavení diagnostiky srdečních chorob a tedy i zastavení jejich operační léčby. Je třeba zdůraznit, že na angiokardiografické vyšetření čekají stovky nemocných z obou moravských krajů, z nichž mnozí jsou ohroženi nebezpečím z prodlení, takže je oprávněná obava, že mnozí z nich se pro pokročilost své choroby tohoto vyšetření již bohužel nedožijí.

Nevím, jak se priorita kardiovasculárního programu projevovala v Čechách, ale na Moravě jsme ji s jedním katetrizačním přístrojem příliš nepociťovali.

Z toho všeho vyplývá, že bychom měli vytvořit všechny předpoklady k tomu, aby u nás i na Moravě a ve Slezsku byla zdravotní péče skutečně všeobecně dostupná. A to zatím, bohužel, není.

Vypisujeme různé nadace, aby se naši nemocní, a to jak děti tak i dospělí, mohli dát operovat v zahraničí, protože nemáme potřebné finanční prostředky na přístrojovou techniku, mozky a ruce lékařů i zdravotnických pracovníků nechybí.

Stačí vzpomenout příkladu transplantace jater u Patrika Polanského z Českého Těšína, který čekal až příliš dlouho. Vezmeme-li v úvahu současný stav našeho zdravotnictví a dáme na misky vah potřeby našich nemocných a na straně druhé naše možnosti, musíme si uvědomit, že bychom museli denně vypisovat podobné nadace na desítky a stovky nemocných. Operace stojí zhruba 3 miliony korun na jednoho pacienta. Přitom stačí zajistit pracoviště u nás doma a našim nemocným můžeme dobře a hlavně včas pomoci. Co z toho vyplývá?

Pokud se týká dotací na Výzkumný ústav kardiovasculární Brno, je zde situace nadále velmi špatná, protože dotace na nezbytné přístroje pro provádění kardiochirurgických zákroků a transplantací nebyly stále tomuto pracovišti přiděleny a chybí. Mimochodem mohlo by se provádět na tomto pracovišti 50 transplantací ročně!

K tomu a dalším operacím je potřeba:

1. nový rentgen v ceně 7 mil. Kčs

2. přístroj pro mimotělní oběh 1,25 mil. Kčs

3. přístroj pro autotransfuzi 1,2 mil. Kčs.

Mám-li to rekapitulovat, chybí pracovišti prof. Černého na investice celkem 9,5 mil. Kčs a na rozvoj transplantací a kardio - 20 mil. Celkem 29 milionů korun.

Protože se jedná o pracoviště, které zajišťuje uzdravení pacientů z Moravy a Slezska, je téměř nezbytné tyto prostředky ihned zajistit, třeba vyčleněním zvláštní vládní dotace.

Rozšiřují se a posunují restituce, možná je to dobře, možná špatně, ale zbytečně umírají lidé a to je zcela určitě špatné a nedobré.

34.I 03 Naléhavá interpelace poslankyně Gerty Mazalové na ministra zdravotnictví ČR Martina Bojara ve věci poskytnutí dotace diabetickým dětem ve výši 18 mil. Kčs stejně jako v loňském roce

Vážený pane ministře,

obracím se na vás se svou interpelací ohledně pomoci diabetickým dětem poskytnutím mimořádné dotace.

V České republice je k 1. 1. 1992 evidováno 1580 diabetických dětí. Zatím co dříve byl průměrný nárůst 60 - 80 dětí ročně, pak za rok 1990 to bylo 160 a v roce 1991 již 200 dětí. Přesto si myslím, že nynější počet 1580 diabetických dětí není tak velký, abychom nemohli jejich základní potřeby zabezpečit.

Od r. 1990 se o tyto děti stará sdružení rodičů a přátel diabetických dětí. Vykonalo obrovskou práci pro tyto děti zdarma a ve svém voleném čase. Mám a samozřejmě předám podrobný rozbor o přidělených dotacích a hospodaření s nimi.

V loňském roce obdrželo sdružení dotaci ve výši cca 35 mil. korun. Tyto prostředky byly okamžitě po přidělení využity k zabezpečení insulínů, glukometrů, proužků a dalších materiálů, určených lékařům pro dia děti. Nejenže se tím zabezpečily životy dětí, ale byly vytvořeny i základní předpoklady pro kvalitativní skok ve zlepšení péče o ně.

Současně se podařilo ušetřit velké částky, které by se musely uhradit Zdravotnickému zásobování a Lékárenské službě. V loňském roce to bylo 30 - 50% původní ceny.

Sdružení se podařilo snížit po jednání s Chemapolem i obstaravatelskou přirážku. Jen tato úspora činila 390 tisíc korun. Při jednání s dodavatelskými firmami využilo sdružení jejich konkurenčního postavení a dosáhlo výhodných cen a velkých darů. Celková dosažená úspora činila přes 13 mil. Kčs.

To umožnilo vybavit všechny dia děti glukometry a postupně vytvořit podmínky pro převedení asi 50% z nich na lidské insulíny, to znamená lepší insulíny. Vzhledem k přesné a přísné evidenci se glukometry, proužky a insulíny dostaly opravdu konečně k diabetickým dětem.

Veškeré odborné otázky řešili lékaři pod vedením doc. Vavřince z Fakultní nemocnice Motol. Sdružení pracovalo stovky a stovky hodin po pracovní době a po nocích na organizační stránce věci, která tak byla dovedena k cíli.

Veškeré úsilí bylo motivováno snahou, aby péče o naše diabetické děti byla srovnatelná s civilizovanými zeměmi. Z prostředků dotace nebyla čerpána ani jedna koruna na mzdy.

Nyní však nastala situace, která může vážně ohrozit celý, tak pracně vybudovaný a prováděný projekt. Sdružení pro letošní rok neobdrželo dotaci na insulíny a proužky.

Podle usnesení vládního výboru pro zdravotně postižené bylo sice vyčleněno 18 mil. Kčs na uvedené potřeby, ale pro státní zdravotní správu. Podle uveřejněných údajů však dosud nebyly u výrobců žádné insulíny ani proužky objednány. Navíc budou-li tyto prostředky přiděleny do stávajícího systému zdravotnické péče, nastane v podstatě situace, která byla před dvěma léty: HM insulíny se sice dovážely v potřebné výši, ale nikdy se k našim dětem nedostaly. V naší republice je 75 tisíc diabetiků na insulínu a každý má v systému Zdravotnického zásobování či Lékárenské služby někoho známého. Obdobně budou unikat i proužky do glukometru. Navíc tyto prostředky budou naprosto nedostačující vzhledem ke:

- zvýšeným cenám insulínu pro rok 1992

- nákupům bez zvýhodněných cen, přiznávaných sdružení,

- přirážkám, které si bude účtovat Zdravotnické zásobování a Lékárenská služba nebo jejich nástupci. V podstatě bude moci být nakoupena asi polovina potřebných materiálů a tím zabezpečeny potřeby sotva poloviny diabetických dětí. Hrozí tedy reálně situace, že děti budou zpátky převáděny MC nebo dokonce Pur insulíny Spofa, nebudou mít proužky a glukometry se pro ně stanou bezcennou hračkou. Kvalita jejich života bude opět ohrožena.

Již v září loňského roku poslal předseda sdružení JUDr. Letocha dopis s upozorněním na tuto situaci ministru zdravotnictví, nedostal však odpověď. Také sdělení paní Olgy Havlové, že postoupila dopis z listopadu 1991 ministru zdravotnictví k řešení, zůstalo ze strany min. zdravotnictví bez odezvy.

8. 2. 1992 další dopis na ministerstvo zdravotnictví panu ing. Jungovi. Zřejmě opět marně.

Nebezpečí hrozící našim dětem obzvláště v letošním roce, kdy Všeobecná zdravotní pojišťovna ještě nebude moci zcela plnit své postavení, je nyní více než reálné.

Rodiče nemocných dětí nemohou klidně spát, pracovníkům ministerstva zdravotnictví spánek potíže zřejmě nedělá. Jinak si nedovedu vysvětlit jejich hrozivé mlčení. Nikdy jsem netušila, že podobné problémy mohou existovat. Od těch dob, co je znám, je mi těžko.

Jsem ráda, že existují lékaři, o nichž mi doktor Letocha vyprávěl, jako jsou v Motole. Obdiv zasluhuje úsilí a nespočetné hodiny vynaložené členy sdružení na pomoc diabetickým dětem. Ptala jsem se ho, jak je možné, že mnohdy tak malé děti mohou tak přesně a přísně dodržovat režim, dietu, několikrát denně píchat insulín - přece to nevydrží a musí si zamlsat, porušit režim.

Nikdy nezapomenu na jeho odpověď: "To byste se divila. Vydrží to - a jak! Jen jednou zhřeší a mají takové potíže, že na to dlouho nezapomenou!" A mně se udělalo špatně. Nad tím, že tyto malé děti, které mají právo si hrát, mají právo mlsat, občas i neposlouchat, tak brzy poznaly, co je to bolest, co je to odříkání.

Pořádáme sbírky na různá neštěstí doma i v zahraničí, přispíváme na nejrůznější nadace, rozdělujeme při rozpočtech peníze různým společenským organizacím. Musí se přece najít prostředky i pro pomoc našim nemocným dětem, ale ne až někdy, teď hned. Vždyť diabetické dítě potřebuje insulín každý den, pořád, jinak zemře.

Vím, že zdravotnictví je v těžké situaci, vím ale také, že rezervy jsou. Již dávno jsme zde, v parlamentě, navrhovali různá úsporná opatření, která nebyla dosud uvedena v platnost a další úspory by se také našly. Třeba placení léčení za záměrné sebepoškozování našich občanů, ať už se děje na svobodě či v různých nápravných zařízeních. Jedno je ale jisté: naše nemocné děti musí mít všechno co potřebují, aby jejich už tak těžký úděl byl alespoň trochu zmírněn.

Proto žádám pana ministra, aby sdružení byla poskytnuta dotace s výjimkou, tak jako v loňském roce, aby byla zabezpečena kvalita života našich nemocných dětí.Tyto děti si nezpůsobily nemoc ani z neopatrnosti, ani z nedbalosti. Jsou nevinné a jsou naše. Děkuji Vám.

Ještě mám k dispozici výběr z článku, jak mnohokrát dochází k přísunu peněz:

- sladidla za 200 tisíc Kčs převzal zástupce min. zdravotnictví ČR od švýcarské firmy a české firmy. Dar je určen asociaci rodičů diabetických dětí.

Chtěla jsem se zeptat pana ministra, jak je možné, že děti nedostaly ani sladidla ani 200 tisíc Kčs.

- dále byl v Děčíně projekt, na který bylo zasláno 70 tis. Kčs tomuto sdružení. Nedostalo je rovněž. Ústně jsem se zeptala pana ministra, který mi slíbil, že na příští schůzi tyto dotazy zodpoví, stejně jako že odpoví na tyto interpelace.

Česká národní rada prohlásila obě interpelace poslankyně Gerty Mazalové za naléhavé a stanovila lhůtu k odpovědi 12 dní