I. Obecná část
Jedním z nových zákonů, který
bude působit v nastávajících společensko
ekonomických podmínkách je i zákon
o správních poplatcích.
Současná právní úprava správních
poplatků pochází částečně
ještě z doby unitárního Československa;
dosud platí zákon č. 105/1951 Sb., o správních
poplatcích, ve znění zákonného
opatření předsednictva Národního
shromáždění č. 138/1960 Sb. V
roce 1971 bylo rozhodnuto příslušnými
legislativními orgány o vydání společné
vyhlášky všech tří ministerstev
financí o správních poplatcích, a
to z důvodu racionalizace tehdejšího pojetí
právního řádu.
Ve smyslu novelizovaného ústavního zákona
o československé federaci (zákon č.
143/1968 Sb., ve znění pozdějších
předpisů) upravuje zákon Federálního
shromáždění poplatky, které mají
podle své povahy výlučně nebo převážně
vztah k zahraničí nebo souvisí s výkonem
působnosti orgánů federace. V důsledku
těchto kompetenčních změn je třeba
vydat samostatné zákony ČNR a SNR o správních
poplatcích a současně též zákon
Federálního shromáždění
o správních poplatcích v působnosti
orgánů federace.
Již při přípravě zásad
tohoto zákona bylo zvažováno přihlédnout
k některým principům rakouského poplatkového
práva, např. ke zpoplatňování
písemností a právních jednání
souvisejících s propůjčením
nebo utvrzením práva či oprávnění,
zejména smluv, majetkových vyrovnání,
odstoupení od práva uzavíraných nebo
sepsaných před komerčními právníky,
advokáty nebo veřejnými notáři.
Tyto úvahy však byly v rámci připomínkového
řízení odmítnuty s poukazem na skutečnost,
že je třeba správní poplatky vybírat
výhradně za úkony spojené s činností
orgánu státní správy a nikoliv za
sepsání různých písemností
před veřejnoprávními osobami, které
za tuto činnost vybírají odměnu na
základě tarifů stanovených příslušnými
předpisy. Vzhledem k tomu, že je potřeba v
tomto přechoném období zajistit návaznost
na předchozí právní stav, zejména
na činnost správních orgánů
na jednotlivých úsecích státní
správy, byla i právní úprava správních
poplatků ponechána v logické návaznosti
na dosavadní systém správního práva.
K potřebám Evropského společenství
však je přihlédnuto u některých
jednotlivých položek, kupř. u položky
36, kde poplatky za povolení zahraničních
přeprav jsou navrženy v návaznosti na připravovanou
koncepci Evropských společenství na tomto
úseku.
Zásady zákona ČNR o správních
poplatcích, které byly v průběhu prosince
1991 a ledna 1992 projednány ve výborech ČNR
vycházely ze dvou variant. Podle varianty I. navrhované
a doporučované ministerstvem financí ČR
i většinou ústředních orgánů
státní správy se vycházelo z dosavadního
pojetí, kdy sazebník správních poplatků
by byl stanoven prováděcím předpisem,
zatímco zákon by upravoval všechny ostatní
právní náležitosti. Důvodem jsou
velmi časté změny v hmotně právních
předpisech i pohyb cenové hladiny.
Tak např. v r. 1990 došlo ke třem dílčím
novelizacím vyhlášky o správních
poplatcích. Rovněž tak z důvodu operativnosti
reakce na potřeby praxe se jeví uvedení jednotlivých
poplatných úkonů a sazeb poplatků
v prováděcí vyhlášce jako výhodnější.
Naproti tomu varianta II., požadovaná ve většině
výborů ČNR při projednávání
zásad zákona stanovila, že úkony, za
které mají být poplatky placeny, a výše
těchto poplatků by byly upraveny přímo
v zákoně. Varianta II. byla navržena proto,
že podle čl. 11 odst. 5 Listiny základních
práv a svobod, schválené ústavním
zákonem č. 23/1991 Sb., a podle čl. 12 ústavního
zákona č. 143/1968 Sb., o československé
federaci, ve znění pozdějších
předpisů, lze daně a poplatky ukládat
jen na základě zákona.
Z tohoto důvodu bylo přistoupeno k provedení
varianty II. Vychází se z předpokladu, že
sazebník správních poplatků bude přílohou
zákona, kdy v sazebníku budou uvedeny sazby poplatků
i nezbytně nutná zmocnění a poznámky
k položkám.
Příjmy správních poplatků,
které byly v roce 1990 placeny na účet státního
rozpočtu ČR, včetně plateb kolkovými
známkami do 1000 Kčs, činily cca 590 mil.
Kčs. Příjmy tehdejších národních
výborů z tohoto titulu představovaly v roce
1990 cca 187 mil. Kčs.
Z návrhu zásad federálního zákona
o správních poplatcích vyplývá,
že nebudou již úkony prováděné
federálními orgány, u nichž výše
poplatků nepřesahuje 1 000 Kčs, placeny kolkovými
známkami, které jsou nyní příjmem
rozpočtu republik.
Podle kvalifikovaného odhadu lze i při očekávaném
snížení příjmů státního
rozpočtu republiky z tohoto titulu ve výši
150 mil. Kčs předpokládat příjem
státního rozpočtu České republiky
ze správních poplatků za rok ve výši
cca 800 mil. Kčs. S tímto příjmem
lze uvažovat s přihlédnutím k dosavadnímu
vývoji, z důvodu zpoplatňování
některých žádostí a podání
u orgánů státní správy podle
nové položky 1, v důsledku zvýšení
některých sazeb a zejména v návaznosti
na zavedení nových správních poplatků
vybíraných u katastrálních úřadů
za úkony související s právními
vztahy k nemovitostem. To je za vklady a jiné podobné
úkony do katastru, které budou tyto orgány
provádět namísto dnešních státních
notářství, jež budou privatizována.
Z titulu nové právní úpravy správních
poplatků nedojde k potřebě nových
pracovních sil. Přechod části pracovníků
ze státních notářství na nově
vznikající katastrální úřady,
příp. na finanční úřady,
je důsledkem celkových změn v uspořádání
notářství, nikoliv však zákona
o správních poplatcích.
Pokud jde o příjmy okresních úřadů
a obcí, dojde k jejich podstatnému nárůstu
na částku cca 800 mil až 1 mld Kčs v
roce 1993 a to z důvodu zpoplatnění vydání
živnostenského listu nebo koncesní listiny
novým správním poplatkem, zavedeným
již nyní vyhl. č. 522/1991 Sb., v souvislosti
s živnostenským zákonem a zřízením
živnostenských úřadů.
II. Zvláštní část
K § 1 a 2
Zákon upravuje správní poplatky vybírané
a vyměřované orgány státní
správy České republiky, obcemi při
výkonu přenesené působnosti a státními
archivy.
Vychází se z předpokladu, že správní
poplatky se budou vybírat především
za úkony spojené s činností orgánů
státní správy, uvedené v sazebníku
správních poplatků, který bude přílohou
zákona. Nově se navrhuje, aby poplatkům podléhala
i podání ke správním orgánům,
jejichž vyřízení si vyžaduje rozhodnutí
správního orgánu ve správním
řízení nebo daňovém řízení.
Podle položky 1 sazebníku by poplatkům podléhaly
i ostatní úkony orgánů státní
správy, které nejsou výslovně uvedeny
v ostatních položkách sazebníku, t.
j, i úkony nově vzniklé na základě
obecně závazných předpisů po
nabytí účinnosti tohoto zákona, neboť
nebude již možno okamžitě reagovat na vznik
nových právních předpisů dodatečným
stanovením příslušné položky
v prováděcím předpise, jak to bylo
možné dosud.
Zpoplatnění přiměřeným
poplatkem za správní nebo daňové řízení
u orgánů státní správy by mělo
přispět k zamezení neuvážených
podání a žádostí k orgánům
státní správy a kompenzovat též
vzrůstající náklady na vyřizování
těchto žádostí a podání
(poštovné, doručování apod.).
Poplatkům nebudou však podléhat podání,
ke kterým je účastník povinen na základě
obecně závazných právních předpisů
(např. podání daňového přiznání
či hlášení apod.).
K § 3
Uvedená ustanovení v podstatě přejímají
dosavadní princip, že poplatek se vybírá
za činnost v zájmu poplatníka, jako určitá
protihodnota za tuto činnost orgánu státní
správy. Ponechává se též solidarita
poplatníků, kdy poplatek jsou poplatníci
povinni zaplatit společně a nerozdílně.
K § 4
Ponechává se na základě současných
zkušeností pouze sazba stanovená pevnou částkou
nebo procentem ze základu poplatku. Z důvodu posílení
právní jistoty poplatníků se již
neuvažuje se sazbami stanovenými rozpětím.
K § 5
Toto ustanovení stanoví, co je základem procentního
poplatku a povinnost poplatníka sdělit cenu předmětu
úkonu správnímu orgánu vyměřujícímu
poplatek, jakož i další postup správního
orgánu, neučiní-li tak poplatník.
Rovněž tak se zde upravuje zaokrouhlování
základu poplatku a vyměřeného poplatku.
K § 6
Obecným principem poplatkového řízení
má být jeho jednoduchost a neformálnost,
kdy celé řízení musí být
hospodárné a nesmí zbytečně
zatěžovat správní orgány a poplatníky
při placení poplatků. Proto je ve velké
většině případů používáno
pevné sazby poplatků a pouze v případech,
kdy se vychází z ceny předmětu úkonu,
která je základem poplatného úkonu,
stanoví se poplatek procentní sazbou. U poplatků
stanovených pevnou sazbou je splatnost zpravidla okamžitě
při podání bez vyměření,
v případě procentního poplatku je
splatnost zpravidla do 15 dnů ode dne doručení
platebního výměru. Současně
se zde upravuje postup v případě nezaplacení
poplatku.
K § 7
Zůstává dosavadní princip placení
poplatků kolkovými známkami do 1000,- -Kčs,
jde-li o úkony prováděné správními
orgány České republiky, s výjimkou
úkonů prováděných okresními
úřady a orgány obcí. Možnost
placení poplatků i převodem z účtu
u peněžního ústavu nebo poukázkou
na účet příslušného orgánu
bude upravena v zákoně o správě daní
a poplatků.
K § 8
Při vracení poplatků se postupuje v závislosti
na tom, zda vůbec nedošlo k provedení úkonu
nebo k věcnému projednání nebo zda
nedošlo k provedení úkonu vinou poplatníka.
Jde-li o vrácení poplatku zaplaceného kolkovými
známkami, je příslušný k vracení
poplatku na základě opisu pravomocného rozhodnutí
příslušného orgánu, pro celou
Českou republiku, výhradně Finanční
úřad pro Prahu 1, který je pro tyto účely
vybaven jak dlouhodobými zkušenostmi, tak i materiálním
zabezpečením při hospodaření
s kolkovými známkami.
Částka 50,- Kčs, která se nevrací,
je stanovena shodně s novým zákonem č.549/1991
Sb., o soudních poplatcích a poplatkem za výpis
z rejstříku trestů.
K § 9
Toto ustanovení v odst. 1) a 2) přiznává
osvobození od správních poplatků všem
subjektům zde výslovně uvedeným;v
těchto případech jde o osobní osvobození.
Věcné osvobození se navrhuje přiznat
úkonům vázaným na mezinárodní
ujednání, která ČSFR uzavřela
a dále úkonům v tomto odstavci výslovně
uvedeným na základě současného
stavu a potřeb praxe.
K § 10
Při řízení ve věcech správních
poplatků se bude postupovat podle vyhlášky
č. 16/1962 Sb., popř. podle nově připravovaného
zákona o správě daní a poplatků,
který by měl nabýt účinnosti
k 1. 1. 1993, pokud není tímto zákonem stanoveno
jinak.
K § 11
Přechodné ustanovení řeší
případy vybírání poplatků
podle dosavadních předpisů, i když se
stanou splatnými po nabytí účinnosti
tohoto zákona.
K § 12
Zákon musí též umožňovat,
aby MF ČR obecně závazným právním
předpisem mohlo přiznat úplné nebo
částečné osvobození od poplatků
v budoucnosti i jiným skupinám osob nebo pro určité
úkony.
V rámci posílení odpovědnosti za hospodaření
s rozpočtovými příjmy se navrhuje
okresním úřadům a Magistrátnímu
úřadu hl. m. Prahy v jednotlivých odůvodněných
případech přiznat možnost poplatek snížit
nebo prominout, jde-li o úkon prováděný
okresním úřadem nebo orgánem obce(obvodním
nebo místním úřadem v městských
částech hl. m. Prahy). Obdobné oprávnění
se navrhuje též pro finanční ředitelství,
jde-li o úkony prováděné správními
orgány republiky.
K § 13
Derogační klausule uvádí, které
obecně závazné předpisy uvedené
ve Sbírce zákonů se zrušují.
K § 14
Nabytí účinnosti tohoto zákona se
předpokládá k 1. 1. 1993.
K sazebníku správních poplatků:
Sazebník správních poplatků byl nově
věcně uspořádán a doplněn
též věcným rejstříkem.
V rámci sazebníku došlo k přeskupení
některých položek podle věcné
příslušnosti, jakož i ke sloučení
některých dříve samostatných
položek, pokud to bylo možné (např. sňatky,
státní občanství, zápisy držitelů
motorových vozidel, zbraně, střelivo apod.).
U některých položek, kde sazby již neodpovídají
dnešním cenovým relacím a jsou poplatné
dřívějším přístupům(např.
stavební povolení, zbraně, střelivo),
dochází ke zvýšení sazeb, jiné
položky zůstávají na dřívější
úrovni.
Zcela nově se navrhuje zpoplatňování
podání žádostí u orgánů
státní správ, kdy se sazba za úkony
prováděné ústředními
orgány státní správy navrhuje v položce
1 a) ve dvojnásobné výši ve srovnání
se sazbami u ostatních podřízených
orgánů státní správy (též
okresních úřadů a obcí) v položce
1b). Podle této položky se navrhuje zpoplatňovat
všechny žádosti a podání u uvedených
orgánů, pokud není v sazebníku stanovena
samostatná položka a sazba za konkrétní
úkon. Rovněž tak se navrhuje podle poznámky
1. k položce 1 zpoplatňovat těmito poplatky
i mimořádné opravné prostředky
na základě správního řízení
nebo daňového řízení. Tato
položka umožní též zpoplatnění
nových úkonů orgány státní
správy, které vzniknou na základě
právních předpisů po nabytí
účinnosti tohoto zákona, aniž by bylo
nutno ihned přistoupit k novelizaci zákona o správních
poplatcích a doplnění sazebníku o
nově zpoplatňovaný úkon.
Novou položkou je též položka 35 za úkony
prováděné katastrálními úřady
z návrhu na vklad do katastru, jež nahradí
dosavadní notářské poplatky za úkony
při registraci smluv, které budou v souvislosti
s privatizací státních notářství
-rušeny, jakož i položky 46,47,48,49,50 a 51, jež
jsou nově navrženy příslušnými
ústředními orgány státní
správy.
Ostatní položky jsou v podstatě převzaty
ze současné právní úpravy,
byť s některými drobnými odchylkami.