Česká národní rada 1990 – 1992

(1) Pokud nastala před účinností tohoto zákona skutečnost, která byla podle dřívějších předpisů předmětem poplatku (daně) z dědictví, z darování a převodu nebo přechodu nemovitostí, postupuje se podle dřívějších předpisů.

(2) Nastala-li před účinností tohoto zákona skutečnost, která byla předmětem poplatku podle dosavadních předpisů, ale poplatek nebyl ještě vyměřen a zaplacen, příslušné územní finanční orgány dokončí zahájené řízení o vyměření notářských poplatků uvedených v odstavci 1, které nebylo v den účinnosti tohoto zákona pravomocně skončeno.

(1) Ministerstvo financí České republiky může obecně závazným právním předpisem poskytnout daňové osvobození nebo jinou úlevu pro určité druhy majetku nebo i urči tým skupinám osob.

(2) Ministerstvo financí České republiky může po projednání s federálním ministerstvem financí ve vztahu k cizině podle potřeby stanovit odchylky od zákona k zabránění dvojímu zdanění, k zachování vzájemně stejného postupu s cizinou nebo k provádění opatření nutných s ohledem na postup cizích orgánů.

(1) Zrušují se:

1. Zákon České národní rady č. 146/1984 Sb., o notářských poplatcích, ve znění zákona České národní rady č. 201/1990 Sb., kterým se mění a doplňuje zákon České národní rady č. 146/1984 Sb., o notářských poplatcích.

2. Vyhláška ministerstva financí České socialistické republiky č. 150/1984 Sb., kterou se provádí zákon České národní rady o notářských poplatcích, ve znění vyhlášky ministerstva financí, cen a mezd České republiky č. 237/1990 Sb., kterou se mění a doplňuje vyhláška ministerstva financí České socialistické republiky č. 150/1984 Sb. a vyhlášky ministerstva financí České republiky č.         /1992 Sb.

3. Výnos ministerstva financí, cen a mezd České socialistické republiky o opatření k odstranění tvrdosti při vyměřování notářských poplatků, č.j. 153/14 779/1988 ze dne 15. srpna 1988 (oznámeno v částce 29 Sbírky zákonů 1988 ze dne 9. září 1988).

4. Výnos ministerstva financí, cen a mezd České socialistické republiky o osvobození osobních počítačů a mikropočítačů od notářského poplatku z darování, č.j. 153/17 283/1989 z 28. září 1989 (oznámeno v částce 30 Sbírky zákonů 1989 ze dne 28. listopadu 1989).

5. Výnos ministerstva financí, cen a mezd České socialistické republiky o osvobození od notářských poplatků za úkony, č.j. 153/17 282/1989 z 28. září 1989 (oznámeno v částce 34 Sbírky zákonů 1989 ze dne 22. prosince 1989).

6. Opatření ministerstva financí České republiky o úlevách u notářských poplatků ze dne 19. října 1990 (uveřejněno v částce 73 Sbírky zákonů 1990 ze dne 25. října 1990).

7. Opatření ministerstva financí České republiky o úlevě u notářských poplatků z dědictví - odškodnění podle zákona o soudní rehabilitaci ze dne 5. března 1991 (uveřejněno v částce 24 Sbírky zákonů 1991 ze dne 29. března 1991).

8. Opatření ministerstva financí České republiky o úlevách u notářských poplatků souvisejících s vydáním věci podle zákona č. 87/1991 Sb., o mimosoudních rehabilitacích ze dne 30. dubna 1991 (uveřejněno v částce 47 Sbírky zákonů 1991 ze dne 20. června 1991).

(2) Dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se nepoužijí:

1. Vynos ministerstva financí České socialistické republiky k provedení zákona č. 146/1984 Sb., o notářských poplatcích, č.j. 153/l 690/1985 ze dne 7. února 1985.

2. Výnos ministerstva financí České socialistické republiky o úlevách u notářských poplatků. č.j. 153/2 350/1985 ze dne 7. února 1985.

3. Výnos ministerstva financí České socialistické republiky o odvodu notářských a soudních poplatků do státního rozpočtu České socialistické republiky, č.j. 153/20 873/1986 ze dne 28. listopadu 1986.

4. Opatření ministerstva financí České socialistické republiky o osvobození členů Českého svazu protifašistických bojovníků od soudních a notářských poplatků, č. j. 153/8 399/1987 ze dne 12. června 1987.

Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. ledna 1993.

Zpracoval: Ing. Michal Morawski ředitel odboru státních příjmů ministerstva financí České republiky

Všeobecná část

Jedním z nových zákonů, který by měl plnit významou úlohu při rozvoji tržního hospodářství, bude i zákon o dani dědické, darovací a z převodu nemovitostí. Podle schválených principů a zásad daňové reformy má tento zákon nahradit dosavadní notářské poplatky z dědictví, darování a z převodu nemovitostí, které jsou upraveny zákonem České národní rady č. 146/1984 Sb., o notářských poplatcích, ve znění zákona České národní rady č. 201/1990 Sb., a vyhláškou ministerstva financí České socialistické republiky č. 150/1984 Sb., ve znění vyhlášky č. 237/1990 Sb.

Ministerstvo financí ČR zpracovalo v roce 1991 návrh zásad zákona o dani dědické, darovací a z převodu nemovitostí. Tyto zásady byly schváleny vládou České republiky a návazně předloženy k projednání České národní radě. Výbory České národní rady projednávaly návrh zásad koncem roku 1991 a počátkem roku 1992.

Při tvorbě paragrafovaného znění tohoto zákona byly zohledněny doporučení národohospodářského výboru, rozpočtového a kontrolního výboru a ústavně právního výboru České národní rady. Do návrhu paragrafovaného znění zákona se promítají i změny, ke kterým by mělo dojít při oddělení rozhodovací činnosti notářů od činnosti listinné a osvědčovací, kdy např. vlastní vyměřovací daňová činnost přejde na územní finanční orgány, vlastnické vztahy k nemovitostem budou nově zakládány u katastrálních úřadů, řízení o dědictví přejde na soudy.

Při přípravě tohoto zákona bylo přihlédnuto k některým principům právní úpravy v SRN a Rakousku, zejména při konstrukci jednotlivých skupin poplatníků, daňových sazeb i osvobození podle příbuzenského vztahu. Při zpracování návrhu zákona o dani dědické, darovací a z převodu nemovitostí byl přijat též princip progresívního zdanění a klouzavé progresívní sazby, na rozdíl od dřívějšího poplatkového pojetí se sazbami lineárními, princip daňového přiznání apod. Muselo však být zároveň přihlédnuto k návaznosti na předcházející právní stav i na pojetí československého občanského práva a jeho institutů v tomto přechodném období. Podle názoru předkladatele není tento návrh v rozporu s právem a legislativními záměry Evropských společenství.

Nově se zavádí označení "daň", neboť jde o nabytí majetku děděním, darem, zpravidla bez vlastního přičinění. Nejde tudíž o poplatky za úkon nebo službu, uvedené platby mají v podstatě povahu jednorázové daně či dávky majetkového charakteru. Navrhuje se zavedení progresívní daňové sazby podle výše základu a skupin poplatníků tak, aby vyšší základy daně byly výrazněji zdaněny než dosud.

Celkové příjmy z notářských poplatků činily v roce 1991 celkem 692 mil. Kčs Kčs, z toho notářské poplatky z dědictví, z darování a z převodu nemovitostí (t. j. bez notářských poplatků za úkony) byly dosazeny ve výši 535 mil. Kčs.

Vzhledem k nově navrženým progresívním sazbám daní lze předpokládat vyšší příjem z těchto daní, a to též v souvislosti s vývojem cenové hladiny, zejména u nemovitostí. Podle předběžného odhadu lze uvažovat s příjmy ve výši cca 800 mil. Kčs. Přesnější propočet nelze zatím kvantifikovat, poněvadž není zatím přesně známo, jaký bude další vývoj cen zejména u nemovitostí.

V souvislosti s navrhovaným přechodem vyměřovací činnosti u daně dědické, darovací a z převodu nemovitostí ze státních notářství na územní finanční orgány se předpokládá zvýšení počtu pracovníků územních finančních orgánů zhruba o 300 osob. Půjde v podstatě o delimitaci pracovníků ze sféry státních notářství na územní finanční orgány.

Zvláštní část

K § 1 - úvodní ustanovení

V tomto paragrafu se nově zavádí termín "daň", neboť jde o nabytí majetku děděním, darem zpravidla bez vlastního přičinění. Současné notářské poplatky z darování a z převodu nemovitostí mají již dnes povahu jednorázové majetkové daně, o notářském poplatku z dědictví to platí v převážné míře. Notářské poplatky za úkony již nejsou do návrhu této úpravy zahrnuty, neboť v souvislosti s privatizací notářství se počítá s tím, že se v převážné většině stanou příjmem notářů, část těchto poplatků bude vybírána ve formě správních poplatků (např. za vklady do katastrů) nebo soudních poplatků, a to v závislosti na tom, který orgán bude provádět konkrétní úkon (např. dědické řízení, umořování listin a úschovy listin budou provádět soudy).

K § 2 - poplatník daně dědické

Daň bude platit každá fyzická a právnická osoba, která nabývá movitý a nemovitý majetek dědictvím.

K § 3 - předmět daně dědické

Navrhované ustanovení vychází ze skutečnosti, že zdanění podléhají jak movité a nemovité věci, byty a nebytové prostory, tak i pohledávky a jiná majetková práva nabytá děděním. Dále se upravuje postup při zdanění movitých věcí a nemovitých věcí osob, které nebyly v době své smrti československými státními občany, pokud se majetek nachází na území ČSFR.

K § 4 - základ daně dědické

V tomto ustanovení se upravuje, co je základem daně dědické. Jde-li o cenu movitých věcí a majetkových práv, je nutno vycházet z ceny obvyklé v místě a v době úmrtí. Při stanovení ceny nemovitostí bude nutno ještě určitou dobu vycházet z ceny zjištěné podle zvláštních předpisů. Předpokládá se, že v přechodném období cca 3 - 5 let bude takovýmto zvláštním předpisem vyhláška o cenách nemovitostí, v pozdějším období po ustálení cenové hladiny a vytvoření cenových map nemovitostí budou zvláštní předpisy odkazovat na tyto cenové mapy nebo vycházet z odborné literatury.

K § 5 - poplatník daně darovací

Subjekt daně darovací je nutno rozlišit podle toho, zda jde o dar v tuzemsku či z ciziny anebo jde-li o dar do ciziny. Daň darovací je povinna platit každá fyzická a právnická osoba, která nabyla majetek zcela nebo zčásti bezúplatně jinak než úmrtím občana.

K § 6 - předmět daně darovací

Předmět darovací daně a její konstrukce jsou obdobné jako u daně dědické. Bez této daně by docházelo k obcházení daně dědické částečným nebo úplným bezúplatným poskytnutím daru a přechodu majetku zůstavitele za jeho života budoucím dědicům. Pokud se jedná o dary z ciziny, vychází se z dosavadních principů současné právní úpravy.

K § 7 - základ daně darovací

Stanovení základu daně darovací vychází z obdobných principů jako stanovení základu daně dědické včetně ceny nemovitostí. Cenu majetku nabývaného od téže osoby tímtéž nabyvatelem v průběhu dvou po sobě jdoucích kalendářních roků je nutno sčítat, a to za účelem zdanění v případě darování majetku po částech do výše hranice pro osvobození movitého majetku.

K § 8 - poplatník daně z převodu nemovitostí

Při stanovení poplatníka se vychází ze současné právní úpravy, kdy poplatníkem je převodce, tj. prodávající, pouze v případě nabytí nemovitosti výkonem rozhodnutí, konkursem, vydržením nebo je-li zřízeno věcné břemeno či poskytnuto jiné plnění, poplatníkem se stává nabyvatel. Toto ustanovení též upřesňuje, kdo je poplatníkem v případě bezpodílového spoluvlastnictví manželů a podílového spoluvlastnictví.

K § 9 - předmět daně z převodu nemovitostí

Ve většině případů půjde o úplatné převody nemovitostí. Pokud bude docházet k tzv. smíšeným smlouvám, kdy půjde částečně o převod bezúplatný (darování) a částečně o převod úplatný, např. v důsledku určitého protiplnění (doživotní užívání nemovitostí) bude touto daní zdaňována pouze část odpovídající poskytnuté protihodnotě.

K § 10 - základ daně z převodu nemovitostí

Při stanovení základu daně z převodu nemovitostí je třeba zásadně vycházet z ceny sjednané dohodou, nejméně však ve výši ceny zjištěné podle zvláštního předpisu. Toto opatření by mělo zabránit tomu, aby se za "úplatný převod" nepodkládal i převod za symbolickou cenu, k čemuž by mohlo i nepochybně docházet, dokud nebudou vytvořeny všechny předpoklady k úplnému vytvoření tržního mechanismu při zakládaní trhu s nemovitostmi. Při nabytí nemovitosti vydržením bude nutno vycházet z ceny zjištěné.

K § 11 - rozdělení osob do skupin pro účely výpočtu daně

Rozdělení poplatníků do tří skupin vychází ze zkušeností a poznatků právní úpravy v Československu z dřívějších let, zejména po roce 1957. Zároveň však dochází k rozšíření okruhu osob ve II. skupině, a to o příbuzné manžela v řadě přímé (tcháni, tchyně), manžele vlastních a osvojených dětí (zeťové a snachy), synovce, neteře, strýce a tety. Tyto osoby jsou za současné právní úpravy zařazeny do III. skupiny.

K § 12, § 13, § 14 a § 15 - sazby daně dědické, darovací a z převodu nemovitostí

Sazby daně dědické, darovací a z převodu nemovitostí jsou stanoveny jako sazby progresívně klouzavé s tím, že přechod z jednoho pásma do druhého je povlovný. Vychází se přitom ze zásady daňové spravedlnosti s nižšími sazbami u osob I. a II. skupiny, zatímco u III. skupiny se navrhuje progresívnějsí sazba. Sazba daně se stanoví podle výše hodnoty nabytého majetku a podle příbuzenského vztahu či poměru mezi zůstavitelem (dárcem, převodcem) a dědicem (nabyvatelem). Čím vzdálenější bude příbuzenský poměr a vyšší cena nabytého majetku, tím vyšší je sazba daně. Jde o zásadní rozdíl oproti dosavadní úpravě, podle které je nyní stanovena lineární sazba bez ohledu na výši základu daně (poplatku).

V § 12 jsou stanoveny sazby daně dědické, darovací a z převodu nemovitostí u osob zařazených do I. skupiny v rozpětí od 1% do 5%.

§ 13 upravuje sazby daně dědické, darovací a z převodu nemovitostí u osob zařazených do II. skupiny, a to v rozpětí od 3% do 10%.

Při stanovení výše sazeb u těchto skupin se vychází ze skutečnosti, ze sazba daně darovací musí byt obdobná sazbě daně z převodu nemovitostí, aby u příbuzných nedocházelo k předstíraným úplatným převodům nemovitostí namísto darování z důvodu případné nižší sazby daně z převodu nemovitostí.

Sazby daně dědické a darovací u osob zařazených do III. skupiny jsou upraveny v § 14 a činí 7% až 40% ze základu daně.

U daně z převodu nemovitostí u osob zařazených do III. skupiny se v § 15 navrhuje sazba od 4% do 20% ze základu daně.

K § 16 - věcná břemena, opětující se plnění

Toto ustanovení rámcově upravuje věcná břemena a opětující se plnění, která mohou být předmětem daně, např. právo doživotního užívání nemovitosti či jiná věcná břemena.

K § 17 - minimální výše a zaokrouhlování

Uvedené ustanovení stanoví minimální výši daní, která činí 100,- Kčs a způsob zaokrouhlování daní.

K § 18

Toto ustanovení upravuje splatnost daně.

Osvobození od daně dědické, darovací a z převodu nemovitostí

K § 19

Navrhuje se osvobodit movité věci, které neslouží prokazatelně podnikatelské činnosti do určité výše v návaznosti na příbuzenský vztah, a to za předpokladu, že poplatník tyto věci řádně uvede v daňovém při znání. Současně se navrhuje do stejné výše podle příbuzenského vztahu osvobodit i vklady, finanční prostředky na účtech u peněžních ústavů a peníze v hotovosti. Toto částečné osvobození uvedených hodnot by mělo přispět za současného stavu, kdy dosud existuje anonymita vkladů, k přiznání uvedených finančních prostředků do dědictví, což napomůže finančním úřadům při vedení správy ostatních daní ke zjištění skutečného stavu solventnosti dědiců a k úhradě při placení jak daně dědické, tak i ostatních daní.

Jako podmínku k osvobození těchto hodnot se však navrhuje požadavek řádného přihlášení těchto prostředků do daňového přiznání.

K § 20

Toto ustanovení uvádí další případy, kdy se daň nevybírá nebo kdy půjde o osvobození od daně. Od daně dědické, darovací a z převodu nemovitostí se navrhuje osvobodit ČSFR, ČR a SR, rozpočtové organizace, příspěvkové organizace, okresní úřady a státní fondy. Uvedené subjekty jsou napojeny na státní rozpočet nebo rozpočet okresních úřadů a rozpočet obcí a placení daní by znamenalo zvýšení výdajové části příslušných rozpočtů. Současně se navrhuje osvobodit převody nemovitostí v případech, jde-li o převody nemovitostí prováděné při likvidaci státních podniků a při slučování a rozdělování obcí.

Pokud jde o osvobození od daně dědické a darovací u darů a odkazů na veřejně prospěšnou činnost, v podstatě se vychází ze současné úpravy dle vyhlášky č. 237/1990 Sb., k provedení zákona o notářských poplatcích.

Další případy osvobození v odst. 4) až 7) se v podstatě přejímají s dosavadních zákonů a opatření ministerstva financí ČR o úlevách u notářských poplatků (viz zejména body 7. a 8. ve zrušovacím ustanovení), která je třeba převzít i do nové právní úpravy (např. nároky na základě zákonů o soudní rehabilitaci, mimosoudní rehabilitaci apod.).

Navrhuje se též osvobodit převody nemovitého majetku z Federálního fondu národního majetku, Fondu národního majetku ČR a Pozemkového fondu ČR, pokud souvisejí s realizací privatizačních projektů a vklady společníků vložené do obchodních společností.

K § 21 - daňové přiznání

Navrhuje se, aby poplatník sám v daňovém přiznání uvedl všechny hodnoty patřící do dědictví, popř. které obdržel darem nebo vznikla-li mu daňová povinnost vkladem u katastrálního úřadu. Současně je nutno uložit povinnost i dalším subjektům, jejichž úkony předcházejí vyměřovací činnosti, informovat finanční úřady o těchto skutečnostech. Současně se vymezuje předmět daně, který nepodléhá daňovému přiznání.

Ustanovení přechodná a závěrečná

K § 22

Přechodné ustanovení vychází z dosavadní zásady, kdy se postupuje podle dřívějších předpisů i po nabytí účinnosti nového zákona, vznikla-li skutečnost, která byla předmětem poplatku za účinnosti předchozí právní úpravy. Toto ustanovení řeší též postup při vyměření poplatků po nabytí účinnosti nové právní úpravy.

K § 23

Navrhuje se, aby ministerstvo financí ČR mohlo poskytnout osvobození a poplatkové úlevy obecné povahy, týkající se určitého druhu majetku nebo skupiny osob. Ve vztahu k zahraničí se navrhuje zmocnění pro MF ČR, aby v případě potřeby stanovilo v dohodě s FMF odchylky od zákona k zachování stejného postupu s cizinou.

K § 24

Zrušovací ustanovení vychází z obecných principů legislativní povahy a kromě zákona a prováděcí vyhlášky je nutno zrušit i další výnosy a opatření, které byly na úseku notářských poplatků vydány a byly registrovány ve Sbírce zákonů.

K § 25

Předpokládaná účinnost tohoto zákona je k 1. 1. 1993.