Česká národní rada 1990 – 1992

Obecná část

Jedním ze základních principů péče o životní prostředí zakotvených v programu činnosti ministerstva životního prostředí České republiky je realizace preventivních systémových opatření směřujících k minimalizaci negativních vlivů na životní prostředí. Mezi účinná preventivní opatření úspěšně uplatňovaná ve vyspělých zemích patří systém hodnocení vlivů na životní prostředí - Environmental Impact Assessment (dále EIA). Kategorie EIA se konstituovala a poprvé byla legislativně zakotvena v roce 1969 a jako nástroj pro komplexní systémové zkoumání důsledků navrhovaných projektů na životní prostředí, především záporných ekologických a sociálních efektů, se postupně rozšířila do většiny zemí s tržní ekonomikou. Základem systému je zhodnocení veškerých předpokládaných přímých i nepřímých důsledků určitého záměru na životní prostředí při využití stanovených kritérií a formalizovaných metod posouzení s cílem navrhnout variantu představující optimální kombinaci ekologických, ekonomických i sociálních nákladů a užitků.

Účinný preventivní systém EIA nebyl u nás dosud uplatněn. Stávající právní úprava procesu výstavby, ani úprava problematiky ochrany jednotlivých složek životního prostředí nestanoví jednoznačnou povinnost posuzování vlivů staveb a dalších činností na životní prostředí. Rovněž stávající právní úprava posuzování nových výrobků není vyhovující.

Tuto nepříznivou situaci je nutno urychleně řešit, a to i s ohledem na Konvenci Evropské hospodářské komise OSN o hodnocení vlivů na životní prostředí přesahující státní hranice - Environmental Impact Assessment in Transboundary Context. Podmínkou přistoupení k této Konvenci je uplatnění systému EIA v československém právním řádu. Zavedení tohoto systému je rovněž podmínkou pro poskytování zahraniční pomoci na ekologické projekty.

V souvislosti s citovanou Konvencí zpracovalo ministerstvo životního prostředí České republiky v závěru roku 1990 "Program hodnocení vlivu staveb a činností na životní prostředí a jeho uplatnění v působnosti ministerstva životního prostředí ČR", který stanovil hlavní zásady zavedení systému EIA do československých podmínek, a tím byl učiněn první krok k jejímu zavedení u nás.

Zpracování návrhu právního předpisu o hodnocení vlivů na životní prostředí bylo uloženo ministerstvu životního prostředí České republiky v Souboru opatření k zabezpečení programu ozdravení životního prostředí České republiky, který vláda České republiky projednala v březnu t.r.

Návrh zákona ČNR byl zpracován v rozsahu zmocnění uvedeného v § 21 federálního zákona č. 17/1992 Sb. o životním prostředí. Tímto ustanovením je ČNR zmocněna zákonem určit příslušné orgány státní správy jakož i upravit podrobnosti o posuzování vlivů na životní prostředí včetně možnosti rozšířit a konkretizovat seznam činností uvedených v příloze č. 1 zákona č. 17/1992 Sb. a zpřísnit požadavky na obsah dokumentace o hodnocení vlivů na životní prostředí.

Předkládaný návrh zákona řeší posuzování

1. staveb, jejich změn a změn v užívání staveb, včetně technologií, které jsou součástí staveb, a jiných zásahů či opatření území, které představují závažný zásah trvale a podstatně měnící současný stav a vzhled přírody, krajiny a sídelních útvarů a technologií, které nejsou součástí staveb,

2. rozvojových záměrů a programů (např. energetická, zemědělská, dopravní koncepce) s tím, že jejich povinnou součástí je posouzení jejich vlivu na životní prostředí a návrh opatření k minimalizaci těchto vlivů,

3. výrobků, kromě potravin, a to tuzemských i dovážených, stanovených ministerstvem životního prostředí ČR ve spolupráci s Federálním úřadem pro normalizaci a měření u kterých lze předpokládat jejich závažný vliv na životní prostředí.

Návrh zákona neřeší posuzování chemických látek, jejich hodnocení má být řešeno v zákoně ČNR o chemických výrobcích a přípravcích, který připravuje ministerstvo zdravotnictví České republiky.

Při přípravě návrhu zákona se vycházelo z rakouské a holandské právní úpravy a ze směrnice ES č. 85/337/EEC, o hodnocení vlivu některých veřejných a soukromých projektů na životní prostředí.

Návrh zákona určuje orgány příslušné k posuzování vlivů na životní prostředí. Těmito orgány jsou:

a) ministerstvo životního prostředí ČR, které bude posuzovat vlivy staveb, činností a technologií uvedených v příloze č. 1 navrhovaného zákona, posuzovat koncepce a určovat výrobky podléhající posuzování,

b) Česká inspekce životního prostředí, jejíž činnost bude zaměřena na kontrolu výrobků v oběhu a ukládání pokut,

c) okresní úřady budou posuzovat vlivy staveb, činností a technologií uvedených v příloze č. 2 návrhu zákona a těch, k jejichž posouzení je ministerstvo životního prostředí ČR pověří, popřípadě i dalších, k jejichž posouzení bude dán podnět ve smyslu zákona.

Účinnost zákona je navrhována 3 měsíce od jeho vyhlášení. Odklad účinnosti je nezbytný k zabezpečení chodu celého mechanismu posuzování.

2. K jednotlivým ustanovením:

K § 1 Zpracováním tohoto zákona má být dosaženo významného preventivního účinku československého právního řádu, kde dosud neexistuje podrobná úprava zjišťování možných důsledků aktivit subjektů na životní prostředí. Institut posuzování má mít komplexní charakter, nesleduje vliv na životní prostředí odděleně na jeho jednotlivé složky. Návrh zákona vymezuje okruhy aktivit, u kterých se posuzování vlivů na životní prostředí bude provádět. Jde o takové aktivity, u nichž se nejčastěji předpokládají nepříznivé účinky na životní prostředí. Tím je odůvodněna potřeba zákonem upravit v našem právním řádu nově systém posuzování vlivu vybraných aktivit s nepříznivými účinky na životní prostředí s cílem výrazně omezit jeho další zhoršování.

K § 2 Posuzování se provádí jak u nově navrhovaných staveb, tak u změn staveb již existujících, jestliže tyto změny mohou vést ke zhoršení vlivu těchto staveb na životní prostředí. Posouzení se podle návrhu zákona nemusí provádět u existujících staveb, na nichž se změny neprovádí. Posuzování se provádí u některých vybraných činností, jako např. velkoplošné kácení lesa, rozsáhlejší změny ve využití území (protierozní ochrana půd, terénní úpravy, výsadba vinic, chmelnic, lesů a sadů, zřizování hřišť, skladovacích, odstavných a parkovacích ploch), a některých technologií.

Posuzování staveb, činností a technologií je stanoveno jako povinné a jako nepovinné. Rozlišení odpovídá předpokládané závažnosti vlivu stavby, činnosti nebo technologie na životní prostředí. Stavby, činnosti a technologie, které jsou uvedeny v příloze č. 1 až 2 podléhají hodnocení povinnému. Jsou to stavby, činnosti a technologie u nichž lze vždy očekávat zvýšený nepříznivý vliv na životní prostředí. Tento výběr odpovídá požadavkům hodnocení přijatým Směrnicí ES č. 85/337/EEC z roku 1985.

Je dána možnost posuzování i těch staveb, činností a technologií, které nedosahují hodnot stanovených v přílohách, stanoví-li tak okresní úřad, pokud mají být prováděny v územích chráněných podle zvláštních předpisů.

K § 3 Základní kriteria pro posuzování jsou navržena tak, aby vedla k co možná nejkomplexnějšímu posouzení konkrétního záměru. Důležitým prvkem je navržený systém variant řešení, který by umožňoval výběr pokud možno optimální varianty. U staveb, činností či technologií nelze negativní vlivy zcela vyloučit, ale je možné vybrat takovou variantu řešení, která nabízí co nejmenší negativní vlivy na životní prostředí, popř. i zvýší vlivy pozitivní.

K § 4 Posuzování je navrženo z hlediska času nejen pro dobu provádění a užívání stavby, činností nebo technologie, ale i pro dobu provádění jejího fyzického odstranění, popř. též pro období následující po jejím odstranění (např. stavby, jejichž součástí jsou jaderná zařízení).

K § 5 až 10 Vzhledem ke specifické povaze procesu posuzování je jeho průběh členěn do několika fází, v nichž jsou podrobněji upraveny postupy posuzování v jednotlivých jeho fázích, stanoven obsah dokumentace o hodnocení, včetně určení okruhu subjektů oprávněných k jejímu zpracování, stanovena pravidla zapojení veřejnosti do procesu posuzování, stanoven obsah posudku. V případech, kdy by mohlo dojít k porušení ochrany státního, hospodářského a služebního tajemství, je veřejnost z procesu posuzování vyloučena.

Při posuzování staveb, činnosti či technologií s vojenským významem projedná příslušný orgán před vydáním stanoviska tento záměr s příslušným odborným orgánem ČSA.

Výsledkem procesu posuzování je nově zaváděný právní institut "stanovisko". Jeho důležitost je podtržena navrženým principem, že bez tohoto stanoviska nelze vydat kladné rozhodnutí podle zvláštních předpisů.

Ustanovení o úhradě nákladů vychází ze zásady, že náklady spojené s posuzováním hradí v převážné míře potencionální znečišťovatel životního prostředí. V zájmu ochrany životního prostředí s cílem zabezpečení veřejné informovanosti je navržen systém evidence posudků a závazných stanovisek jak u okresních úřadů, tak u ministerstva životního prostředí ČR, které současně vede jejich souhrnnou evidenci.

K § 11 Při posuzování vlivů činností uvedených v příloze č. 3 zákona o životním prostředí přesahujících státní hranice se bude postupovat podobně jako při posuzování staveb, činností či technologií pouze s vlivem na území České republiky s tím rozdílem, že dokumentace bude zpracována podle přílohy č. 4 zákona o životním prostředí a příslušný orgán před vydáním konečného stanoviska zašle jeho návrh FVŽP, který zajistí mezistátní projednání.

K § 12 Právní úprava vychází z předpokladu, že životní prostředí může být negativně ovlivněno i postupy podle schválených rozvojových záměrů a programů, pro něž zákon používá jednotného označení "koncepce". Jedná se např. o rozvojové koncepce energetické, dopravní, zemědělské, hospodaření s vodami, nakládání s odpady, lesnictví, těžby a zpracování nerostů, rekreace, turistiky apod. (návrh Směrnice ES o hodnocení vlivů politických opatření, plánů a programů). Vlivy koncepcí na životní prostředí budou posouzeny v dokumentaci o hodnocení, kterou je zpracovatel koncepce povinen předložit současně s touto koncepcí. Orgán, jemuž bude koncepce předložena ke schválení (ústřední orgán státní správy,), je povinen při jejím schvalování přihlédnout ke stanovisku ministerstva životního prostředí ČR a k připomínkám veřejnosti sděleným po uveřejnění koncepce.

K § 13 až 16 Tímto zákonem se upravuje posuzování výrobků, jejichž uvedení do oběhu (včetně výrobků dovážených), by mohlo mít negativní účinky na životní prostředí. Ministerstvo na základě výběru stanoví ve spolupráci s Federální úřadem pro normalizaci a měření výrobky, které podléhají posuzování, vede a oznamuje jejich seznam a stanoví předpisy a normy, podle nichž budou určené výrobky posuzovány. Bez kladného výsledku posouzení nesmí být výrobky uváděny do oběhu.

Inspekce může uložit pokutu tomu, kdo nesplní povinnost posouzení stanoveného výrobku.

K § 17 a 18 Příslušnost orgánů k posuzování staveb, činností a technologií je závislá na předpokládané závažnosti vlivu stavby na životní prostředí. V nejzávažnějších případech je dána příslušnost ministerstva životního prostředí ČR. Základní úrovní pro posuzování budou okresní úřady s předpokladem zabezpečování této agendy referáty životního prostředí.

K § 19 Toto ustanovení zmocňuje MŽP ČR k vydání vyhlášky, ve které by stanovilo podmínky pro užívání výrobků či látek vážně ohrožujících životní prostředí.

K § 20 Na řízení již probíhající nebude dopadat zpřísněný postup podle tohoto zákona.

K § 21 Stanoviska podle druhé a třetí části zákona nemají charakter správních rozhodnutí.

K § 22 Účinnost zákona je navrhována 3 měsíce po vyhlášení proto, aby bylo možno vytvořit u příslušných orgánů odpovídající organizační a další podmínky.