Česká národní rada 1990 – 1992

Zásada č. 1

Tímto zákonem se stanoví způsob a podmínky ochrany veřejného zdraví a zřizuje soustava orgánů ochrany veřejného zdraví. Pro účely tohoto zákona se pod pojmem veřejné zdraví rozumí zdravotní stav populace a jejích skupin, vymezených územím, věkem nebo profesí.

Právo na ochranu zdraví je zakotveno v Listině základních práv a svobod v čl. 31. Zdraví lze chápat jednak jako zdraví jednotlivce, jednak jako veřejné zdraví, tj. zdraví populace nebo jejích skupin, vymezených takovými znaky jako je např. věk, region nebo profese. Není však prostým souhrnem individuálního zdraví. Má své specifické rysy, kterým odpovídají i zvláštnosti péče o veřejné zdraví. Přitom ochrana veřejného zdraví je nedílnou součástí ochrany zdraví jednotlivce a naopak. Ochrana zdraví má jednak informační hodnotu, jednak v sobě obsahuje aktivní dohled, pozitivní ovlivňování veřejného zdraví, sledování vývojových trendů, určování příčinných vztahů a priorit.

Zásada č. 2

Ochrana veřejného zdraví spočívá v péči o zdravé životní a pracovní podmínky ve stanoveném rozsahu a stanovenými prostředky, v předcházení vzniku, šíření a omezení výskytu infekčních onemocnění, hromadně se vyskytujících onemocnění, nemocí podmíněných prací a jiných významných poruch zdraví a v ochraně a posilování zdraví realizací programů ochrany a podpory veřejného zdraví.

Důležitými předpoklady, za nichž lze zdraví dosáhnout jsou zdravé životní a pracovní podmínky, aktivní podpora zdravého životního stylu, včetně prevence a eliminace škodlivých návyků. Nedílnou součástí ochrany zdraví je předcházení infekčním a neinfekčním závažným a hromadně se vyskytujícím onemocněním, nemocem podmíněným prací a jiným významným poruchám zdraví, zamezení jejich šíření, popř. omezení jejich výskytu. Termín nemoc podmíněná prací není totožný s termínem nemoc z povolání. Pod termínem nemoc podmíněná prací se v tomto zákoně rozumí taková porucha zdraví, na jejímž vzniku nebo rozvoji se podílejí pracovní podmínky (pracovní prostředí nebo způsob práce), např. některá onemocnění páteře, chronický zánět průdušek. Nemocemi z povolání jsou nemoci uvedené v právních předpisech o sociálním zabezpečení, pokud vznikly za tam uvedených podmínek.

Zásada č. 3

Každá právnická osoba, jakož i fyzická osoba, která provozuje podnikatelskou činnost, je k ochraně veřejného zdraví povinna:

a) určit nebo zajistit určení škodlivých nebo zatěžujících faktorů životního a pracovního prostředí, které vznikají při její činnosti a jejichž výskyt je regulován prováděcími právními předpisy a oznámit zdravotnímu ústavu výskyt ostatních škodlivin, které by mohly ohrozit veřejné zdraví;

b) měřit nebo zajistit měření faktorů životního a pracovního prostředí, které vznikají při její činnosti a pro něž jsou stanoveny limity nebo jejich výskyt je zakázán tak, aby včas zamezila jejich vzniku nebo omezila jejich výskyt na míru co nejnižší, alespoň do výše limitů;

c) kontrolovat nebo zajistit kontrolu svých výrobků tak, aby splňovaly požadavky ochrany veřejného zdraví, stanovené prováděcími právními předpisy;

d) umožnit pověřeným pracovníkům, zdravotním inspektorům a orgánu zřízenému na ochranu veřejného zdraví vstup do budov, provozoven, místností, objektů, zařízení a na pozemky sloužící k provozování podnikatelské činnosti a k činnosti právnické osoby, vyšetření a prohlídky zaměstnanců, šetření a odebírání vzorků v potřebném množství a rozsahu a předkládat jim požadované doklady a sdělovat požadované údaje;

e) spolupůsobit při ochraně veřejného zdraví.

V zásadě jsou stanoveny povinnosti právnických a fyzických osob oprávněných k podnikání. Plnění těchto povinností je předpokladem ochrany veřejného zdraví. Jde o povinnosti zaměřené na péči o životní a pracovní prostředí, jeho ochranu před škodlivými a zatěžujícími faktory i péči o vlastní produkci kontrolou plnění stanovených požadavků. Limity stanoví prováděcí právní předpisy. Vedle těchto základních povinností jsou právnické osoby a podnikatelské subjekty povinny spolupůsobit při ochraně veřejného zdraví zejména tím, že se v rozsahu své působnosti budou podílet na péči o další složky životních a pracovních podmínek (zásada č. 9), zejména na péči o zdravý vývoj dětí a dorostu (např. jako provozovatelé zotavovacích akcí), na péči o údržbu objektů, které užívají ke své činnosti nebo souvisí s ochranou veřejného zdraví (např. pozemky v pásmu hygienické ochrany vod) a na zdraví nepoškozujícím poskytování služeb, péči o zdravou výživu a zdravý způsob výživy.

Zásada č. 4

Fyzické osoby jsou k ochraně veřejného zdraví povinny:

a) podrobit se v případech stanovených prováděcími právními předpisy zdravotním prohlídkám, vyšetřením, diagnostickým zkouškám a očkování, léčení infekčních nemocí, izolaci a karanténním opatřením;

b) předložit orgánům ochrany veřejného zdraví, pověřeným pracovníkům a zdravotním inspektorům v případech stanovených prováděcími právními předpisy zdravotní průkaz, sdělit okolnosti důležité v zájmu epidemiologického vyšetřování, protiepidemických opatření a z hlediska zajištění ochrany veřejného zdraví;

c) při onemocnění infekční nemocí sdělit lékaři na jeho výzvu skutečnosti nezbytné pro určení zdroje nákazy a osob, které mohly samy nakazit;

d) podrobit se v případech stanovených prováděcími právními předpisy zákazu výkonu zaměstnání nebo podnikatelské činnosti a přezkoušení svých znalostí orgánem ochrany veřejného zdraví, které jsou nezbytné pro takový výkon činnosti, aby nebylo ohroženo veřejné zdraví;

e) podrobit se opatřením stanoveným prováděcími právními předpisy na ochranu před infekčními a hromadně se vyskytujícími onemocněními, nemocemi podmíněnými prací a jinými významnými poruchami zdraví.

Aby bylo dosaženo účelu stanoveného tímto zákonem je nezbytné, aby se na jeho realizaci podílely všechny fyzické osoby. Jejich podíl bude spočívat buď v aktivní činnosti ve prospěch ochrany veřejného zdraví nebo ve zdržení se činnosti s negativními dopady na veřejné zdraví, popřípadě ve strpění omezení, stanovených právními předpisy nebo orgány zřízenými na ochranu veřejného zdraví podle těchto právních předpisů. Stanovené povinnosti jsou předpokladem prevence vzniku, šíření a omezení výskytu infekčních, ale i neinfekčních hromadně se vyskytujících onemocnění, nemocí podmíněných prací a jiných významných poruch zdraví.

Zásada č. 5

Orgány státní správy a územní samosprávy jsou povinny:

a) spolupracovat s orgány zřízenými na ochranu veřejného zdraví na jejich úkolech v péči o ochranu veřejného zdraví, zejména poskytovat jim k tomu účelu potřebné údaje a informace, které mají k dispozici nebo jsou povinny zjišťovat, popř. oprávněny vyžadovat;

b) projednat s orgány zřízenými na ochranu veřejného zdraví návrhy koncepčních opatření, která se dotýkají ochrany veřejného zdraví.

Ochrana veřejného zdraví se neobejde bez spolupráce orgánů ochrany veřejného zdraví s ostatními orgány státní správy a územní samosprávy. Aby se předešlo duplicitě v činnosti státních a samosprávných orgánů, ukládá se ostatním orgánům státní správy povinnost poskytovat k ochraně veřejného zdraví známé a zjišťované údaje. Velmi podstatné z hlediska realizace zdravotní politiky ve všech stupních státní správy a samosprávy bude povinné projednávání návrhů koncepčních opatření ostatních orgánů státní správy a územní samosprávy, která se dotýkají ochrany veřejného zdraví.

Zásada č. 6

K ochraně veřejného zdraví se zřizují orgány ochrany veřejného zdraví, kterými jsou hlavní hygienik České republiky a okresní zdravotní ústavy. Ministr zdravotnictví České republiky může rozhodnout o sloučení okresních zdravotních ústavů za podmínek, které stanoví prováděcí právní předpisy.

Hlavní hygienik České republiky je ustanoven v ministerstvu zdravotnictví České republiky. Jmenuje a odvolává ho na návrh ministra zdravotnictví České republiky vláda České republiky.

Okresní zdravotní ústavy jsou řízené hlavním hygienikem České republiky. Mají právní subjektivitu. Ředitele okresního zdravotního ústavu jmenuje a odvolává hlavní hygienik České republiky.

Okresní zdravotní ústavy mohou provádět specializované odborné výkony pro větší území než je příslušný okres, a to na základě pověření hlavním hygienikem České republiky.

Statutárním orgánem okresního zdravotního ústavu je ředitel.

Okresní zdravotní ústavy mohou pro území své působnosti vydávat obecně závazné právní předpisy [čl.139a ústavního zákona č. 143/1968 Sb., o československé federaci, ve znění později vydaných právních předpisů.].

Soustava orgánů ochrany veřejného zdraví je dvoustupňová. Prvním stupněm je okresní zdravotní ústav, druhým stupněm hlavní hygienik České republiky, ustanovený v ministerstvu zdravotnictví České republiky. Při konstrukci orgánů ochrany veřejného zdraví se vychází ze zákona č. 1/1969 Sb., ve znění později vydaných právních předpisů, který zakotvil postavení hlavního hygienika České republiky jako zvláštního orgánu zřízeného pro usměrňování péče o vytváření zdravých podmínek života a práce. Dále se vychází z nutnosti zrušit krajské články hygienické služby a z faktu, že zřizovat zdravotní ústavy na nižší úrovni než je okres je ekonomicky nesmírně finančně náročné - vybudování jednoho průměrně vybaveného zdravotního ústavu při ceně přístrojů, chemikálií, výši nájemného a platů by stálo desítky milionů korun. Okresní zdravotní ústavy se vytvoří na bázi okresních (městských, obvodních) hygienických stanic, krajských hygienických stanic (Hygienické stanice hl.m.Prahy), vykonávajících dosud státní zdravotní dozor, usměrňování zdravých životních podmínek a sledování zdravotního stavu obyvatelstva, a oddělení zdravotní výchovy zrušených OÚNZ a KÚNZ. Pro plnění některých specializovaných úkolů, jako je zejména zacházení se zdroji ionizujícího záření a jedy a ochrana zdraví před jejich účinky, byly dosud vybaveny pouze krajské hygienické stanice. Protože tyto stanice zaniknou, je třeba vytvořit v zákoně předpoklady pro možnost pověření některých okresních zdravotních ústavů, které budou vybaveny pro takovou činnost, jejím prováděním pro větší území než je okres. Vybavení všech okresních zdravotních ústavů by bylo rovněž neúměrně finančně náročné. Jmenováním ředitelem okresního zdravotního ústavu se ve smyslu § 27 odd. 4 zákoníku práce zakládá pracovní poměr. Vnitřním předpisem bude stanoveno, kteří jiní pracovníci mohou za orgán ochrany veřejného zdraví činit právní úkony.

Zásada č. 7

Hlavnímu hygienikovi České republiky náleží:

a) stanovit jednotné metodické postupy pro šetření a odebírání vzorků při výkonu státního zdravotního dozoru;

b) stanovit jednotné zásady posuzování návrhů a jiných podání z hlediska jejich vlivu na veřejné zdraví a odborného usměrňování ochrany veřejného zdraví;

c) posuzovat návrhy podle zásady č.12 písm. e) až g) a i), které mají být zavedeny celorepublikově a provádět hodnocení výrobků, technologií a služeb podle zásady č. 13 písm. b);

d) stanovit jednotné zásady prevence hromadně se vyskytujících onemocnění, nemocí podmíněných prací a jiných významných poruch zdraví a prevence infekčních nemocí, včetně zásad aktivní a pasívní imunizace;

e) dávat souhlas k výrobě, dovozu a použití očkovacích látek, sér a biologických diagnostických přípravků;

f) stanovit při epidemii nebo nebezpečí jejího vzniku podle zásady č. 15 a při chemických, radiačních a jiných haváriích podle zásady č. 16 písm. e) opatření pro ochranu veřejného zdraví, která mají být provedena celorepublikově;

g) stanovit jednotné zásady monitorování zátěže obyvatelstva faktory životních a pracovních podmínek;

h) řídit celorepublikové programy ochrany a podpory veřejného zdraví;

i) usměrňovat výchovu ke zdraví, prováděnou okresními zdravotními ústavy a plnit úkoly podle zásady č. 18 v celorepublikovém rozsahu;

j) spolupracovat podle zásady č. 5 s ústředními orgány státní správy v ochraně veřejného zdraví;

k) přezkoumávat rozhodnutí a stanoviska okresních zdravotních ústavů;

l) vykonávat státní zdravotní dozor nad právnickými osobami a fyzickými osobami, provozujícími podnikatelskou činnost, nad nimiž si to vyhradí a nad právnickými a fyzickými osobami provozujícími podnikatelskou činnost v oblasti činností s radioaktivními látkami a ionizujícím zářením; u těchto subjektů stanovit opatření i podle zásady č. 14 a 16;

m) udělovat právnickým a fyzickým osobám pověření k vyšetřováním podle zásady č. 13 písm. c), hodlají-li tuto činnost vykonávat celorepublikově a kontrolovat tuto činnost, včetně oprávnění odejmout pověření;

n) provádět související expertizní, konzultační a poradenskou činnost.

V odůvodnění zásady č. 6 je uvedeno, že funkce hlavního hygienika České republiky vyplývá ze zákona č. 2/1969 Sb., ve znění později vydaných právních předpisů. Jde o orgán státní správy, jemuž jsou svěřeny specifické správní funkce v oblasti péče o zdravé podmínky života a práce. Úkoly druhostupňového orgánu státní správy v ochraně veřejného zdraví bude hlavní hygienik České republiky plnit využitím kapacity rozpočtové organizace s názvem Státní zdravotní ústav. Státní zdravotní ústav vznikl k datu 1. ledna 1992 jako právní nástupce zrušeného Institutu hygieny a epidemiologie, který patřil mezi organizace vědecko-výzkumné základny resortu zdravotnictví. Pro plnění všech základních úkolů v oblasti státního zdravotního dozoru a posuzování návrhů podle zásady č. 12 je nezbytné, aby Státní zdravotní ústav byl doplněn pracovníky z terénu hygienické služby. Proto je připraveno sloučení Státního zdravotního ústavu s krajskou hygienickou stanicí Středočeského kraje a organizační přizpůsobení struktury nově vzniklé instituce úkolům ochrany veřejného zdraví.

Zásada č. 8

K ochraně veřejného zdraví plní okresní zdravotní ústavy tyto úkoly:

a) vykonávají státní zdravotní dozor;

b) odborně usměrňují péči o ochranu veřejného zdraví a odborně posuzují návrhy a jiná podání, která se dotýkají ochrany veřejného zdraví;

c) stanoví opatření k předcházení vzniku, šíření a omezení výskytu infekčních nemocí, hromadně se vyskytujících onemocnění, nemocí podmíněných prací a jiných významných poruch zdraví;

d) sledují reakce lidského organismu na faktory životních a pracovních podmínek; určují, vyhledávají, objektivizují a regulují faktory, které mají na zdraví významný vliv;

e) sledují a analyzují veřejné zdraví v souvislosti s vývojem životních a pracovních podmínek; podílejí se na přípravě, prosazování a realizaci programů ochrany a podpory veřejného zdraví;

f) vychovávají občany k péči o zdraví a k podpoře veřejného zdraví;

g) provádějí související expertízní, konzultační a poradenskou činnost.

K plnění úkolů a) až g) okresní zdravotní ústavy a k plnění úkolů zásady č. 7 hlavní hygienik České republiky sledují a hodnotí životní a pracovní podmínky z hlediska jejich vlivu na veřejné zdraví.

Zdraví člověka je třeba chápat ve složitých bio-psycho-sociálních souvislostech. O zdraví jedince spolurozhoduje rodina, on sám a současně společnost tím, že vytváří a usměrňuje podmínky života a práce a zakládá instituce na ochranu zdraví. Vztah občana a institucí ke zdraví, veřejnému zdraví a životním a pracovním podmínkám je třeba cíleně a aktuálně usměrňovat výchovou ke zdraví. Na uchování a upevňování individuálního veřejného zdraví se podílejí orgány ochrany veřejného zdraví tím, že významně přispívají k regulaci faktorů životních a pracovních podmínek, zejména prevencí rizikových faktorů nebo alespoň jejich nadměrné intenzity a prosazováním ochranných faktorů při tvorbě životních a pracovních podmínek. Přitom jde o ochranu před patogenními účinky chemických látek, biologických agens, radiace a jiných fyzikálních faktorů, o podchycení a prosazování zdravé výživy a úpravu zátěže v rozpětí adaptačních možností organismu až do mezí fyziologického optima. Současně půjde o přijatelné zvládnutí nepřímých zdravotních účinků široké škály psychologických, sociálních a estetických složek prostředí, k nimž patří zejména pracoviště, bydlení, město, využívání krajiny a doprava.

Zásada č. 9

Životními a pracovními podmínkami se rozumí:

a) způsob a kvalita výživy;

b) podmínky pro vývoj dětí a dorostu;

c) jednotlivé složky životního a pracovního prostředí;

d) způsob života a práce.

Zdravé životní a pracovní podmínky se vytvářejí péčí o zdravou výživu, zdravý způsob výživy a uspokojování potřeb předměty běžného užívání, zdravé podmínky pro vývoj dětí a dorostu, zdravý způsob života a práce a jednotlivé složky životního a pracovního prostředí. Životní a pracovní podmínky nesmí být nad míru stanovenou právními předpisy ovlivňovány chemickými, fyzikálními, biologickými, psychosociálními a ergonomickými faktory, např. chemickými látkami a prachem, ionizujícím a neionizujícím zářením, hlukem a vibracemi a musí splňovat požadavky stanovené pro zdravý vývoj dětí a dorostu a ostatní složky životních a pracovních podmínek. S tím souvisí potřeba plánovat, projektovat, stavět, zřizovat a rekonstruovat budovy, provozovny, objekty a zařízení, provozovat či zavádět technologie, vyrábět a prodávat zboží a poskytovat služby jen za podmínek stanovených k ochraně veřejného zdraví. Úroveň jednotlivých požadavků se stanoví na základě současného stavu poznání o vlivu chemických, fyzikálních, biologických, psychosociálních a ergonomických faktorů na veřejné zdraví.

Zásada č.10

Zdravotní péče poskytovaná orgány ochrany veřejného zdraví je hrazena ze státního rozpočtu České republiky s výjimkou péče poskytované výhradně v zájmu fyzických a právnických osob. Rozsah této zdravotní péče poskytované za ceny podle cenových předpisů stanoví prováděcí právní předpisy.

Bude nutno jako dosud rozlišovat činnost prováděnou z úřední povinnosti, tj. státem garantovanou míru péče o veřejné zdraví poskytovanou bezplatně a zdravotní péči poskytovanou na žádost a ve výhradně osobním zájmu fyzické a právnické osoby. Za poskytování takové péče se platí ceny podle příslušných cenových předpisů.

Zásada č. 11

Státní zdravotní dozor spočívá v kontrole dodržování tohoto zákona a předpisů vydaných k jeho provedení a v kontrole plnění rozhodnutí, vydaných podle těchto právních předpisů. Pracovníci pověření ředitelem okresního zdravotního ústavu nebo hlavním hygienikem České republiky výkonem státního zdravotního dozoru se označují jako zdravotní inspektoři.

Zdravotnímu inspektorovi náleží:

a) vydávat rozhodnutí k odstranění zjištěných závad, včetně zákazu určité činnosti nepříznivě ovlivňující veřejné zdraví a příkazu ke zničení zdravotně závadných potravin a jiných výrobků nebo k jejich použití pro jiné účely;

b) nařídit ověření odborné způsobilosti podle prováděcích právních předpisů;

c) ukládat blokové pokuty.

V koncepcích jednotlivých oborů hygieny a epidemiologie se rozlišuje tzv. běžný a preventivní hygienický dozor.Výkonem běžného dozoru, který spočívá v kontrole plnění požadavků stanovených příslušnými právními předpisy a rozhodnutími, vydanými na jejich základě, ředitel okresního zdravotního ústavu a hlavní hygienik České republiky pověřuje pracovníky označované jako zdravotní inspektoři. Svěřením některých nových oprávnění a přímé sankční pravomoci těmto inspektorům se zvýší nepochybně účinnost státního zdravotního dozoru. Posuzování návrhů a jiných podání z hlediska jejich vlivu na veřejné zdraví (zásada č. 12) je činností odborně i administrativně náročnější, vyžadující v řadě případů týmovou spolupráci různých oborů, která je předpokladem všestranného posouzení podání. Proto je výkon této činnosti svěřen do působnosti okresních zdravotních ústavů.

Zásada č. 12

Otázky vlivu na veřejné zdraví musí být v rozsahu a za podmínek stanovených prováděcími právními předpisy posouzeny v:

a) územně plánovacích podkladech, územně plánovací dokumentaci a dokumentaci staveb ve stavebním řízení;

b) zadání staveb;

c) návrzích na stanovení zvláštního hygienického režimu území;

d) návrzích na výstavbu a provoz zařízení hromadného zásobování obyvatel pitnou a užitkovou vodou;

e) návrzích na výrobu poživatin a předmětů běžného užívání;

f) návrzích na výrobu a dovoz strojů a strojního zařízení;

g) návrzích na výrobu, dovoz a užívání zdrojů ionizujícího záření;

h) návrzích na zřizování a provoz zdravotnických zařízení;

i) návrzích na výrobu a používání jedů a chemických karcinogenů;

j) řízení o uvedení staveb, jejichž dokumentaci okresní zdravotní ústav posuzoval, do trvalého provozu;

k) podáních, která si okresní zdravotní ústav na základě předložení, ohlášení nebo vlastního zjištění vyhradí a návrzích určených k posouzení podle zvláštních právních předpisů.

Přísluší-li podle zvláštních právních předpisů rozhodnutí ve věci, ve které vydává posouzení okresní zdravotní ústav jinému orgánu státní správy, vydává okresní zdravotní ústav posouzení formou stanoviska. Týká-li se posuzovaný návrh dvou a více okresních zdravotních ústavů, vydají okresní zdravotní ústavy svá stanoviska po vzájemné dohodě. Orgány státní správy, kterým přísluší podle zvláštních právních předpisů rozhodnutí, nemohou toto rozhodnutí vydat v rozporu se stanoviskem okresního zdravotního ústavu. V ostatních případech je posouzení provedeno formou správního rozhodnutí.

Na žádost okresního zdravotního ústavu je navrhovatel podání podle písm. a) až k) povinen doplnit všechny potřebné doklady k objasnění návrhu, a to v kterékoli fázi řízení o něm. Totéž platí pro posuzování návrhů hlavním hygienikem České republiky.

Ostatní podání, neuvedená pod písm. a) až j), která by mohla mít negativní vliv na zdravé životní a pracovní podmínky a veřejné zdraví jsou fyzické a právnické osoby povinny okresnímu zdravotnímu ústavu ohlásit.

Zásada stanoví okruh návrhů a podání fyzických a právnických osob, včetně státních a územních samosprávných orgánů, která vyžadují posouzení z hlediska možného negativního dopadu na životní a pracovní podmínky a veřejné zdraví.Posouzení vydávaná okresními zdravotními ústavy pro orgány, kterým přísluší rozhodování podle zvláštních předpisů (např. stavební úřady) se navrhuje vydávat ve formě stanoviska, pro jehož vydávání a přezkoumávání platí zásady správního řízení a předpisy o přezkoumávání podnětu a stížností občanů. O posouzení formou stanoviska půjde zejména podle bodu a) až d) a bodu h) a j) této zásady, kde odborné vyjádření tzv. neopomenutelných účastníků řízení je podkladem pro rozhodnutí vydávané v tzv. koncentrovaném řízení. Tento postup je zaveden nejen ve stavebním řízení ale i řadou předpisů z oblasti ochrany jednotlivých složek životního prostředí. Rozhodnutí okresních zdravotních ústavů vydávaná jako konečná fyzické nebo právnické osobě zejména v případech podle písm. e) až g) a i) budou mít formu správního rozhodnutí.

Zásada č. 13

K odbornému usměrňování ochrany veřejného zdraví okresní zdravotní ústavy:

a) kontrolují způsob určení a měření faktorů životního a pracovního prostředí (zásada č. 3 písm. a) a b)) pro účely posouzení dopadu na veřejné zdraví a způsob zajištění kontroly výrobků (zásada č. 3 písm. c)) a je-li to třeba stanoví nebo upraví tyto postupy a stanoví četnost měření;

b) hodnotí výrobky, technologie a služby z hlediska ochrany veřejného zdraví a výsledky hodnocení, zejména v případě ohrožení veřejného zdraví, může uveřejnit v hromadných sdělovacích prostředcích;

c) udělují fyzickým a právnickým osobám pověření k vyšetřením, jejichž výsledky mohou sloužit pro hodnocení účinnosti opatření na ochranu veřejného zdraví. Kontrolují dodržování podmínek pověření a správnost měření a vyšetření a v případě závad pověření odejmou;

d) poskytují fyzickým a právnickým osobám konzultace a poradenskou činnost a provádějí pro fyzické a právnické osoby expertízní činnost.

Základním prostředkem odborného usměrňování péče o veřejné zdraví je stanovení podmínek jeho ochrany cestou právních předpisů. Významným způsobem odborného usměrňování je i spolupráce s orgány státní správy a samosprávy při plnění jejich úkolů v péči o veřejné zdraví. Za velmi potřebné, a právem dosud neupravené, považujeme oprávnění okresních zdravotních ústavů kontrolovat a odborně usměrnit podnikatelské subjekty ve způsobu provádění kontroly ochrany veřejného zdraví. Přitom jde o usměrnění v otázkách metod měření a vyšetřování výrobků. S tím souvisí i oprávnění okresních zdravotních ústavů udělovat fyzickým a právnickým osobám oprávnění k vyšetřování, které má sloužit pro hodnocení účinnosti opatření na ochranu veřejného zdraví. Se zřetelem na prevenci závad v ochraně veřejného zdraví a k omezení nutnosti represívní činnosti budou okresní zdravotní ústavy poskytovat i expertízní, poradenskou a konzultační činnost.