Česká národní rada se usnesla na tomto
zákoně:
Účelem zákona je zmírnění
některých dalších majetkových
křivd vzniklých v důsledku platnosti nebo
zvláštního použití některých
právních předpisů nebo na základě
jiných důvodů na území České
republiky.
(1) Oprávněným osobám [§ 4
zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických
vztahů k půdě a jinému zemědělskému
majetku, ve znění zákona č. 93/1992
Sb.] budou vydány nemovitosti, které v rozhodném
období přešly na stát nebo jinou právnickou
osobu v důsledku konfiskace majetku podle dekretu prezidenta
republiky č. 12/1945 Sb., o konfiskaci a urychleném
rozdělení zemědělského majetku
Němců, Maďarů, jakož i zrádců
a nepřátel českého a slovenského
národa, a podle dekretu prezidenta republiky č.
108/1945 Sb., o konfiskaci nepřátelského
majetku a Fondech národní obnovy, jestliže
a) osoby výše uvedené nebyly uznány
právoplatným rozhodnutím Zemského
národního výboru nebo odsouzeny právoplatným
rozsudkem jakožto nepřátelé českého
a slovenského národa [Dekret prezidenta republiky
č. 12/1945 Sb. Dekret prezidenta republiky č. 108/1945
Sb. Dekret prezidenta republiky č. 16/1945 Sb.]
b) nabyli československého státního
občanství podle Ústavního dekretu
prezidenta republiky č. 33/1945 Sb., o úpravě
československého státního osob národnosti
německé a maďarské,
c) nabyli československého státního
občanství podle zákona č. 245/1948
Sb., o státním občanství osob maďarské
národnosti,
d) nabyli československého státního
občanství podle zákona č. 194/1949
Sb., o nabývání a pozbývání
československého státního občanství,
e) nabyli československého státního
občanství podle zákona č. 34/1953
Sb., jímž některé osoby nabývají
československého státního občanství,
pokud se tak již nestalo ústavním dekretem
prezidenta republiky č. 33/1945 Sb.
(2) Pokud byly půda, obytné a hospodářské
budovy, přiděleny podle zvláštních
předpisů fyzickým osobám náleží
právo té z nich, která vlastnictví
pozbyla nejdříve.
(3) Uhradila-li fyzická osoba, které byly přiděleny
nemovitosti uvedené v odstavci 2 stanovenou částku
za přidělené nemovitosti, přidělí
jí Pozemkový fond náhradní pozemky
stejné bonity a pokud to nebude možné, vrátí
na požádání Pozemkový fond částku
zaplacenou za příděl státu.
(1) Obytné a hospodářské budovy a
pozemky, nacházející se v prostorách,
které byly v období nesvobody používány
jako vojenské střelnice a v období od 25.
2. 1948 do 1. 1. 1990 byly darovány vlastníky státu
nebo jiným právnickým osobám nebo
byly zabrány v důsledku politické persekuce,
jsou ve vlastnictví původních vlastníků
nebo jejich dědiců, pokud tyto jsou občany
ČSFR a mají trvalý pobyt na území
ČSFR. Na darování se pohlíží
jako na právní akt učiněný
v tísni.
(2) Úroky z původně bezúročných
půjček poskytnutých na zvelebení nebo
obnovu obytných a hospodářských budov
na územích uvedených v odstavci 1 bankovní
ústavy odepíší na žádost
dlužníků.
Smlouvy o převodu vlastnictví uzavřené
po 9. 5. 1945, u nichž se předpokládala intabulace
a které nebyly schváleny ministerstvem zemědělství
jsou platné a účinné i když nedošlo
k jejich zaknihování. Zabrání tohoto
majetku bylo protiprávním aktem.
Darovací smlouvy, kterými vlastnictví fyzických
osob přešlo na československý stát
v období od 25. 2. 1948 do 1. 1. 1990 jsou neplatné.
Darování majetku státu je považováno
za právní akt učiněný v tísni.
V případě pochybnosti zda jde o území
bývalé vojenské střelnice podle §
4 rozhodne na návrh ministerstvo zemědělství
České republiky.
V případech, kdy nelze jednoznačně
určit, která právnická osoba je povinnou
osobou k poskytnutí náhrady za vnesený živy
a mrtvý inventář rozhodne ministerstvo zemědělství
České republiky.
(1) Pozemkový fond České republiky [Zákon
ČNR č. 569/1991 Sb., o Pozemkovém fondu České
republiky.] je příslušný
1. k přijetí nedoplatku přídělové
ceny, za kterou oprávněná osoba nemovitost
původně získala [§ 6 odst. 4 zákona
č.229/1991 Sb.], kupní ceny nebo náhrady,
která byla oprávněně osobě
státem nebo jinou právnickou osobou při převodu
nemovitosti vyplacena [§ 6 odst. 4 zákona č.229/1991
Sb.], náhrady za vypořádání
pohledávek peněžních ústavů
[§ 6 odst. 5 zákona č. 229/1991 Sb.],
2. k poskytnutí finanční náhrady [§
12 zákona č. 229/1991 Sb.],
3. k proplacení hodnoty živého a mrtvého
inventáře a zásob [§ 20 odst. 2 zákona
č. 229/1991 Sb.],
4. k vrácení kupní ceny [§ 6 odst.
7 zákona č. 229/1991 Sb.],
5. k vrácení kupní ceny a k úhradě
nákladů účelně vynaložených
na nemovitost [§ 8 odst. 2 zákona č. 229/1991
Sb.],
6. k náhradě za účelně vynaložené
náklady [§ 8 odst. 1 zákona č. 229/1991
Sb.] vůči původnímu vlastníkovi,
jemuž byla nemovitost vydána podle zvláštního
předpisu [§ 10 odst. 3 zákona č.
229/1991 Sb.],
7. k úhradě nezbytných nákladů
spojených s oceněním věcí,
identifikací parcel a vyměřením pozemků
[§ 16 odst. 1 první věta zákona č.
229/1991 Sb.],
8. k poskytnutí náhrady za pozemky, které
se podle zvláštního předpisu nevydávají
oprávněným osobám a za které
se neposkytl jiný pozemek [§ 24 odst. 3 zákona
č. 229/1991 Sb.],
9. k poskytnutí náhrady hodnoty trvalých
porostů [§ 17 odst. 4 zákona č. 229/1991
Sb.].
(2) Ministerstvo zemědělství České
republiky rozhoduje v pochybnostech o tom, zda se jedná
o nemovitosti, na které se vztahuje zvláštní
předpis [Zákon č. 229/1991 Sb.]l.
Lhůty pro uplatnění nároků
se podle tohoto zákona řídí lhůtami
upravenými zvláštním předpisem
[§§ 136 - 142 občanského zákoníku].
Pokud není v tomto zákoně stanoveno jinak,
řídí se právní vztahy mezi
oprávněnými osobami ustanovením obecných
předpisů.
Pokud nárok podle tohoto zákona neuplatní
všechny oprávněné osoby, které
mají většinu podílů a nárok
uplatní jen některé z nich, vydá se
jim věc jen do výše jejich podílů,
jestliže se zbývající oprávněné
osoby výslovně nevzdají podílu ve
prospěch osoby, která nárok uplatnila. Ostatní
majetek spravuje až do uplatnění nároku
dalších oprávněných osob Pozemkový
fond [§ 12 odst č. 229/1991Sb.], který
při rozhodování o společné.věci
vystupuje jako zmocněnec těchto oprávněných
osob.
Sporné případy z uplatňování
tohoto zákona rozhoduje na návrh soud.
Tento zákon nabývá účinnosti
dnem 1. července 1992.
Zákon č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických
vztahů k půdě a jinému zemědělskému
majetku ve znění zákona č. 93/1992
Sb., zmocňuje Českou národní radu
v § 7, aby zmírnila zákonem ČNR některé
další majetkové křivdy vzniklé
v důsledku platnosti nebo zvláštních
použití některých právních
předpisů nebo na základě jiných
důvodů jen na území České
republiky.
V odstavci 2 § 7 citovaného zákona je ČNR
zmocněna, aby zákonem upravila restituci majetku
československých občanů trvale žijících
na území České republiky, kteří
ztratili majetek podle dekretů prezidenta republiky č.
12/1945 Sb., o konfiskaci a urychleném rozdělení
zemědělského majetku Němců,
Maďarů, jakož i zrádců a nepřátel
českého a slovenského národa, nebo
č. 108/1945 Sb., o konfiskaci nepřátelského
majetku a Fondech národní obnovy, neprovinili se
proti československému státu a nabyli zpět
občanství osob maďarské národnosti,
zákona č. 194/1949 Sb., o nabývání
a pozbývání československého
státního občanství, nebo zákona
č. 34/1953 Sb., jímž některé
osoby nabývají československého státního
občanství, pokud se tak nestalo již ústavním
dekretem prezidenta republiky č. 33/1945 Sb., o úpravě
československého státního občanství
osob národnosti německé a maďarské.
Návrh zákona předpokládá restituci
majetku fyzických osob, kterým byl zkonfiskován
majetek podle dekretu prezidenta republiky č. 12/1945 Sb.,
o konfiskaci a urychleném rozdělení zemědělského
majetku Němců, Maďarů, jakož i
zrádců a nepřátel českého
a slovenského národa. Dekret okamžitě
a bez náhrady konfiskoval zemědělský
majetek všech osob německé a maďarské
národnosti. Obdobně dekret prezidenta republiky
č. 108/1948 Sb., o konfiskaci nepřátelského
majetku a Fondech národní obnovy, konfiskuje nemovitý
a movitý majetek fyzických osob národnosti
německé nebo maďarské.
Dekrety považují za zrádce a nepřátele
Československé republiky osoby, které kolektivně
nebo individuálně vyvíjely činnost
směřující proti státní
svrchovanosti, samostatnosti, celistvosti, demokraticko-republikánské
formě, bezpečnosti a obraně Československé
republiky, které k takové činnosti podněcovaly
nebo jiné osoby svésti hleděly a záměrně
a aktivně podporovaly jakýmkoli způsobem
německé a maďarské okupanty (§
3 dekretu č. 12/1945 Sb.), případně
fyzické osoby, které nadržovaly germanizaci
nebo maďarizaci na území Československé
republiky, nebo se chovaly nepřátelsky k Československé
republice nebo k českému nebo slovenskému
národu, jakož i osoby, které strpěly
takovou činnost a osob spravujících jejich
majetek nebo podnik.
Dekrety umožňovaly osobám německé
a maďarské národnosti, které se aktivně
zúčastnily boje za zachování celistvosti
a osvobození Československé republiky, aby
se proti rozhodnutí o konfiskaci odvolaly k zemskému
národnímu výboru, případně
k ministerstvu zemědělství a ministerstvu
vnitra (tedy resortům řízeným p. Ďurišem
a p. Noskem).
Aniž by šlo o zpochybňování dekretů
prezidenta republiky č. 12/1945 Sb. a 108/1945 Sb., je
nutno se odvolat na dekret prezidenta republiky č. 16/1945
Sb., o potrestání nacistických zločinců,
zrádců a jejich pomahačů a o mimořádných
lidových soudech. Právě podle citovaného
dekretu prezidenta republiky byly trestány osoby, které
se v době nesvobody dopustili činů, uvedených
v zákoně na ochranu republiky č. 50 ze dne
19.3.1923. Ostatní osoby, jimž byl konfiskován
majetek podle dekretů prezidenta republiky č. 12/1945
Sb. a č. 108/1945 Sb., byly považovány za nepřátele
českého a slovenského národa, aniž
byly právoplatným rozsudkem soudu odsouzeny, protože
tehdejší orgány vycházely z presumpce
viny. Oba citované dekrety prezidenta republiky (č.
12/1945 Sb. a č. 108/1945 Sb.) je nutno posuzovat v kontextu
a v návaznosti na dekret prezidenta republiky č.
16/1945 Sb., o potrestání nacistických zločinců,
zrádců a jejich pomahačů a o mimořádných
lidových soudech. Právní stav je proto nutné
posuzovat podle právní skutečnosti pravomocného
odsouzení. Pokud byl občan pravomocným rozsudkem
uznán vinným propadl jeho majetek právem.
Pokud však občan nebyl uznán vinným
pravomocným rozsudkem a podle dekretu prezidenta republiky
č. 33/1945 Sb., o úpravě československého
státního občanství osob národnosti
německé a maďarské, nebo podle zákona
č. 245/1948 Sb., o státním občanství
osob maďarské národnosti nebo podle zákona
č. 194/1949 Sb., o nabývání a pozbývání
československého státního občanství
nebo podle zákona č. 34/1953 Sb., jímž
některé osoby nabývají československého
státního občanství, pokud se tak již
nestalo ústavním dekretem prezidenta republiky č.
33/1945 Sb. za akt politické persekuce nebo postup porušující
obecně uznávaná lidská práva
a svobody, jak je má na mysli ustanovení §
6, odstavec 1 písm. r) zákona č. 229/1991
Sb., o úpravě vlastnických vztahů
k půdě a jinému zemědělskému
majetku a ustanovení § 2 odstavec 2 a odstavec 3 zákona
č. 87/1991 Sb., o mimosoudních rehabilitacích,
pokud využili práva se odvolat a jejich odvolání
bylo vyhověno. V případech pochybnosti je
možno podat návrh soudu, aby zamítnuté
odvolání přezkoumal na návrh.
Předloha návrhu zákona vychází
z právního stavu v době provedení
konfiskace, respektive z doby vydání dekretů
č. 12/1945 Sb., a 108/1945 Sb., tj. z doby, kdy se přechod
vlastnického práva řídil ustanoveními
§§ 431 - 434 občanského zákona
z roku 1811 a knihovním zákonem z roku 1871. Vlastnické
právo se nabývalo nebo pozbývalo jedině
až zápisem do pozemkových knih. To se týkalo
i přechodu vlastnictví na stát.
Právní akt konfiskace měl několik
fází, z nichž vydání prezidentských
dekretů, představovalo pouze základní
právní předpoklad (rámec konfiskace).
Následovalo rozhodnutí Zemského národního
výboru (případně rozhodnutí
ministerstva zemědělství v dohodě
s ministerstvem vnitra) ke konfiskaci konkrétního
majetku.
Teprve po uvedeném individuálním právním
aktu byla možná intabulace, tj. zápis nového
vlastníka do pozemkové knihy (což byla poslední
fáze právního aktu). Protože rozhodným
obdobím je doba od 25. 2. 1948 do 1. 1. 1990 (viz. §
4 odst. 2 zákona č. 229/1991 Sb., ve znění
zákona č. 93/1992 Sb.) vztahuje se ustanovení
§ 2 předloženého návrhu pouze na
případy, kdy k zaknihování došlo
po 25. 2. 1948.
Zákon č. 229/1991 Sb. v § 12 stanoví,
že pokud z důvodů uvedených v §
6 odst. 1 (restituované formy převodu majetku na
stát) pozbylo svého vlastnictví postupně
více oprávněných osob, náleží
právo té z nich, která vlastnictví
pozbyla dříve. Ostatní oprávněné
osoby mají v takovém případě
právo na náhradní pozemky, respektive na
finanční náhradu.
Další ustanovení (§ 3) předkládaného
návrhu zákona upravuje specifickou problematiku
České republiky. V době nesvobody byla na
území Čech a Moravy vybrána některá
území jako ostré školní střelnice
pro německou armádu. Jde o několik desítek
vesnic. Armáda zabrala budovy, pozemky, mrtvý a
živý inventář.
Po skončení války se původní
vlastníci vrátili v převážné
části do svých původních domovů.
Vojenské střelnice zřízené
po vystěhování obyvatel měly různě
určené osudy. V některých vesnicích
bylo ubytováno vojsko, v jiných se hospodařilo
za pomoci tzv. SS Hofů. Nejhůře na tom byly
prostory, jež byly určeny jako tzv. dopadová
pásma. Tyto vesnice byly určeny k rozstřílení
a také z části tak skončily. Co do
výše škod jsou mezi vesnicemi, i mezi objekty,
značné rozdíly.
Škody, které vznikly, jsou po válce posuzovány
jako válečné škody a sepisují
se na vydaných tiskopisech jako válečné
škody. Každý poškozený je po vyplnění
předává k několikastupňové
kontrole a nakonec jsou hromadně odesílány
Fondu nár. obnovy. Mezitím však přichází
na podzim r. 1945 měnová reforma a peníze
jež byly tak nutně potřebné k nejnutnější
obnově domovů, jsou vázanými vklady
a nelze je ze záložen vybírat. Vystěhovalci
se naráz ocitli zcela bez fin. prostředků.
Posléze přichází Československý
stát s nabídkou na bezúročnou půjčku
se stát. zárukou, která je zdůvodňována
nemožností tak brzkého projednání
válečných škod, aby to nezdržovalo
obnovu inkriminovaného území. Vystěhovalci
si z půjček mají čerpat potřebné
peníze k nápravě škod a je slíbeno,
že se půjčka odečte od výše
náhrad za válečné škody. Vystěhovalcům
ani nic jiného nezbývá. Později každý
od státu dostává 25 tis. Kčs jako
zálohu na válečné škody, což
zdaleka potřebu nepokrývá. Půjčky
jsou stanoveny podle hlášené výše
válečných škod.
Prostředků na obnovu hospodářství
bylo třeba hodně, neboť neobdělávaná
pole nedávala téměř žádný
užitek a vyžadovala hodně namáhavé
práce. Nákup potřebného zařízení
a potřeb byl velmi nákladný. Po 25. 2. 1948
se z půjček stal nátlakový prostředek
ke vstupu do družstev. Ze sjednaných bezúročných
půjček se staly půjčky úrokované
a poněvadž vystěhovalci neměli čím
platit, půjčky o úroky ještě
vzrůstaly a tak to stále pokračovalo. Paradoxní
je, že úroky z těchto půjček
byly počítány až do poslední
doby, ačkoliv původní vlastníci na
pozemcích a v hospodářských budovách
již nehospodařili.
Darování uvedeného majetku státu nebo
právnickým osobám bylo motivováno
obavami z dalšího postihu, a proto je nutno pohlížet
na takové darovací smlouvy jako na právní
akty učiněné v tísni.
Návrh zákona v § 4 počítá
s právní účinností trhových,
kupních a podobných smluv mezi fyzickými
osobami, i když nebyly předepsaným způsobem
intabulovány.
Mnoho čsl. občanů zakoupilo před rokem
1948 statky platnou smlouvou trhovou, která nenabyla právní
účinnosti proto, že ministerstvo zemědělství
vedené p. Ďurišem, vykonávalo programově
na tyto občany politický nátlak. Persekuce
byla charakterizována odnímáním pracovních
sil a trestními sankcemi pro neplnění dodávek,
stanovením trojím odstupňováním
cen za zemědělské výrobky, ale především
odepřením schválení trhových
smluv. Po 25. 2. 1948 byli tito vlastníci, hospodařící
na statcích dle platných trhových smluv,
vyhnáni a často i vězněni.
Pro tyto čsl. občany není v zákonu
č. 229/1991 Sb., ani v jeho novelizaci ustanovení,
které by vyřešilo napravení této
křivdy. Nemají možnost se na statky, kde hospodařili,
vrátit. Naopak, někteří potomci bývalých
majitelů, využívají této mezery
v zákonech a žádají o vrácení
nemovitostí, které již jednou prodali a za
které obdrželi stanovenou prodejní cenu.
Ani v tomto případě nejde o narušení
rozhodné doby, a to z toho důvodu, že občané,
kteří se stali majiteli na základě
trhových nebo kupních smluv užívali
těchto majetků v dobré víře,
že jsou jejich majiteli a čekali na schvalovací
doložky (intabulace) ministerstva zemědělství.
Po 25. 2. 1948 byly uvedené smlouvy prohlášeny
za neplatné, protože nedošlo k jejich zaknihování
a majetek byl prohlášen za státní.
Další ustanovení (§ 5 návrhu) řeší
současný složitý právní
stav, kdy původní vlastníci musí žádat
soudní orgány, aby rozhodly, že darování
státu bylo učiněno v tísni. Jen obtížně
lze předpokládat, že vlastník nějakého
majetku svůj majetek dobrovolně odevzdá,
pokud nejsou vytvořeny specifické podmínky,
za něž majetek nemůže využívat
nebo stane se pro něj vlastnictví přítěží.
Při uplatňování zákona č.
229/1991 Sb., ve znění zákona č. 93/1992
Sb., stejně jako v případech uplatnění
tohoto zákona, se mohou vyskytnout problémy, které
znesnadňují rozhodnutí o tom, zda jde o nemovitost
patřící do území bývalé
vojenské střelnice, nebo kdo je právním
nástupcem povinné osoby při náhradě
za mrtvý a živý inventář. V takových
případech by měl rozhodovat soud. Vzhledem
k situaci v české justici je vyřešení
uvedených nejasností dlouhodobou záležitostí.
Přičemž vzhledem ke lhůtám stanoveným
zákonem č. 229/1991 Sb. a zákonem č.
42/1992 Sb., o transformaci družstev, po rozhodnutí
soudu by bylo téměř nemožné docílit
vrácení majetku nebo získání
náhrady. Proto návrh zákona počítá
s rozhodnutím ministerstva zemědělství
ČR.
Při projednávání zákona č.
229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů
k půdě a jinému zemědělskému
majetku ve Federálním shromáždění
nebyla předložena ekonomicko-finanční
rozvaha a nebyl vyhotoven odhad na zatížení
rozpočtu federace, ani rozpočtů republiky
v souvislosti se vznikem nároku na vrácení
kupní ceny jiné osobě, než je stát,
jestliže tato osoba nemovitost zakoupila od státu,
jestliže soud na návrh původního vlastníka
rozhodne, že na něj přechází
vlastnické právo k nemovitosti, která je
ve vlastnictví nebo osobním užívání
fyzické osoby, jestliže vznikly náklady spojené
s oceněním věci, identifikací parcel
a vyměřením pozemků, jestliže
podle zákona nelze pozemky vydat, jestliže je nutno
poskytnout náhradu za hodnotu trvalých porostů.
Ani ministerstvo zemědělství ČR není
schopno provést přesný odhad a kvantifikaci
potřebných prostředků, protože
nejsou k dispozici celkové údaje o nedoplatcích
přídělových cen a odhad kvantifikace
ovlivňují výsledky soudních rozhodnutí
o prodejích v tísni a možnost doložit
doklady o finančních nárocích. Podle
výměry a záboru zemědělské
a lesní půdy v letech 1948 až 1989 je odhadován
počet případů na 422 000. Celková
hodnota. záborů pozemků v cenách je
odhadována na 29 mld. Kčs. Tento nárok bude
převážně uspokojován poskytnutím
náhradních pozemků z nemovitostí,
které obhospodařuje Pozemkový fond ČR.
Při odhadu uplatnění nároku na plnění
v hotovosti to představuje částku odhadnutou
na 600 - 700 mil. Kčs.
Ministerstvo financí České republiky sdělilo
ministerstvu zemědělství ČR dne 8.
11. 1991 (č.j. 221/52843/1991), že pro výše
uvedený důvod není v rozpočtu České
republiky na rok 1992 pro daný účel vytvořena
žádná rezerva. S ohledem na napjatost rozpočtu
České republiky je předkládán
návrh na řešení obdobné úpravy
vypořádání Fondem národního
majetku České republiky, kde § 20 odst. 2 zákona
ČNR č. 171/1991 Sb., o působnosti orgánů
České republiky ve věcech převodů
majetku státu na jiné osoby a o Fondu národního
majetku České republiky stanoví Fondu národního
majetku České republiky povinnost vypořádat
nároky vzniklé na základě zákona
č. 87/1991 Sb., o mimosoudních rehabilitacích.
Návrh tohoto zákona předpokládá,
že vypořádání podle zákona
č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických
vztahů k půdě a jinému zemědělskému
majetku ve znění zákona č. 93/1992
Sb., bude v působnosti Pozemkového fondu ČR,
který je finančně napojen na Fond národního
majetku ČR, nikoliv však na rozpočet České
republiky.
W. Piverka v. r. | J. Stibic v. r. |
J. Litomiský v. r. | D. Kolářová v. r. |
Č. Hofhanzl v. r. | H. Chromý v. r. |