Česká národní rada 1990 – 1992

Ministerstvo

a) stanoví hlavní úkoly na úseku ochrany zvířat a organizuje, řídí a kontroluje jejich plnění,

b) řídí výkon státní správy na úseku ochrany zvířat,

c) spolupracuje s ostatními ústředními orgány státní správy, Československou akademií věd, vysokými školami a zájmovými sdruženími, které se podílejí na plnění úkolů ochrany zvířat.

(1) Ústřední komise doporučuje opatření a koordinuje plnění úkolů na úseku ochrany zvířat.

(2) Ústřední komisi zřizuje, jejího předsedu a členy jmenuje ministr zemědělství České republiky z odborníků navržených příslušnými státními orgány, Společností pro vědu o laboratorních zvířatech a zájmovými sdruženími, které se podílejí na plnění úkolů ochrany zvířat.

(3) Ústřední komise

a) projednává, koordinuje a kontroluje plnění úkolů ochrany volně žijících zvířat, hospodářských a pokusných zvířat a zvířat v zoologických zahradách,

b) vede ústřední evidenci počtu pokusných zvířat použitých pro testace, bezpečnostní záruky, projekty základního výzkumu, vyhledávací výzkum a výuku,

c) stanovuje podmínky pro akreditaci uživatelských zařízení a pro vydání osvědčení pro chovná zařízení a dodavatelská zařízení,

d) stanovuje okruh a rozsah znalostí potřebných pro práci s pokusným i zvířaty,

e) rozhoduje o udělení akreditace uživatelským zařízením,

f) projednává souhrnné zprávy o činnosti příslušných státních orgánů vymezené v § 24 odst. 1.

(4) Pro plnění úkolů uvedených v odstavci 3 ústřední komise vytváří jako své pracovní orgány výbory pro ochranu hospodářských zvířat, volně žijících zvířat, zvířat v zájmových chovech včetně zvířat v zoologických zahradách a pokusných zvířat.

(5) Proti rozhodnutí ústřední komise ve správním řízení podle odstavce 3 písm. e) se nelze odvolat; proti tomuto rozhodnutí je přípustná žádost o jeho přezkoumání soudem.

(1) Okresní a městské veterinární správy

a) vykonávají dozor nad dodržováním povinností uložených chovatelům a ostatním fyzickým a právnickým osobám tímto zákonem a obecně závaznými právními předpisy vydanými na jeho základě,

b) rozhodují o odebrání týraného zvířete chovateli nebo občanu, vyžaduje-li to zdravotní stav zvířete a zabezpečují na náklady chovatele nebo občana péči o něj,

c) vydávají osvědčení, pokud musí být podle § 19 odst. 1 tohoto zákona vyžádáno pro vydání oprávnění k provozování chovného nebo dodavatelského zařízení a nebo k podnikatelské činnosti v chovu zvířat určených pro zájmové chovy a k obchodu s nimi,

d) navrhují orgánu příslušnému k registraci změnu nebo odnětí oprávnění, jestliže se změnily nebo odpadly podmínky, za nichž bylo uděleno,

e) schvalují chov nebezpečných zvířat podle § 13 odst. 3 tohoto zákona.

(2) Státní veterinární správa České republiky

a) rozhoduje o odvolání proti rozhodnutí okresní nebo městské veterinární správy podle odstavce 1 písm. b),

b) vykonává dozor nad dodržováním povinností stanovených tímto zákonem a obecně závazným i právními předpisy vydanými na jeho základě v případech, kdy si to vyhradí.

(l) Příslušné státní orgány

a) vydávají právnickým a fyzickým osobám na základě vyjádření odborných komisí (§ 18 odst. 3 písm. b)) povolení k použití pokusných zvířat pro projekty základního výzkumu, vyhledávacího výzkumu, testací, bezpečnostních záruk a výuky,

b) vedou evidenci o počtu a druhu zvířat použitých pro pokusné účely,

c) v pravidelných časových intervalech uveřejňují ve stanoveném rozsahu statistické údaje o použití pokusných zvířat,

d) vydávají osvědčení podle § 17 tohoto zákona.

(2) Proti rozhodnutí příslušného státního orgánu podle odstavce 1 písm. a) lze podat do 15 dnů námitky k ústřední komisi, která rozhoduje s konečnou platností.

(3) Příslušné orgány učiní potřebná opatření, aby k plnění úkolů podle odstavce 1 měly poradce z kruhu odborníků.

Obce

a) projednávají přestupky na úseku ochrany zvířat,

b) ukládají pokuty chovatelům podle § 28 tohoto zákona.

Pracovníci orgánů ochrany zvířat pověření výkonem dozoru nad dodržováním povinností stanovených tímto zákonem a obecně závazným i právními předpisy vydanými na jeho základě jsou oprávněni

a) vstupovat do chovných, dodavatelských a uživatelských zařízení, do objektů v nichž je prováděna obchodní činnost se zvířaty, do objektů chovatelů v nichž jsou chována zvířata a do objektů, v nichž jsou zvířata porážena,

b) vyžadovat od chovatelů potřebné doklady, informace, věcnou osobní a jinou pomoc nezbytnou k výkonu své činnosti; tato pomoc je bezplatná.

Pověřen výkonem dozoru může být pouze odborný pracovník, který dosáhl věku 18 let, získal osvědčení o způsobilosti po úspěšném složení zkoušek podle zkušebního řádu určené organizace a prokázal v rámci zkoušky znalost obecně závazných právních předpisů, vztahujících se k činnosti jím vykonávané. Zkušební řády schvaluje a organizace pověřené prováděním zkoušek určuje na návrh ústřední komise ministerstvo.

(l) Správního deliktu [§ 2 odst. 1 zákona ČNR č. 200/1990 Sb., o přestupcích.] na úseku ochrany zvířat proti týrání se dopustí chovatel, který

a) ztěžuje nebo maří výkon dozoru prováděného příslušným orgánem ochrany zvířat,

b) poruší jinou povinnost stanovenou chovateli tímto zákonem a obecně závazným i právními předpisy vydanými na jeho základě.

(2) Za porušení povinností podle odst. 1 se uloží pokuta do výše 50.000 Kčs a za opětovné porušení povinností uvedené v odstavci 1 pokuta do výše 200.000 Kčs.

(3) Opětovným porušením povinnosti se rozumí porušení povinnosti jehož se chovatel dopustil v době do jednoho roku od předchozího porušení povinnosti uvedené v odstavci 1, za něž mu byla uložena pokuta.

(4) Při stanovení výše pokuty se přihlédne zejména k závažnosti, způsobu, době trvání a následkům protiprávního jednání.

(5) Pokutu lze chovateli uložit do jednoho roku ode dne, kdy příslušný orgán ochrany zvířat zjistil porušení povinnosti, nejdéle však do tří let ode dne kdy k porušení povinnosti došlo.

(6) Pokuta je splatná do 30 dnů ode dne, kdy rozhodnutí o jejím uložení nabylo právní moci.

(7) Výnos pokut je příjmem obce.

(l) Přestupku na úseku ochrany zvířat proti týrání se dopustí občan, který

a) provádí bez povolení pokusy na zvířatech,

b) chová nebezpečné zvíře bez schválení podle § 13 odst. 3 tohoto zákona,

c) poruší jinou povinnost stanovenou tímto zákonem a obecně závaznými právními předpisy vydanými na jeho základě.

(2) Za přestupek podle odstavce 1 písm. c) lze uložit pokutu do 3.000 Kčs a za přestupek podle odstavce 1 písm. a) a b) a za opětovné spáchání přestupku podle odstavce 1 písm. c) pokutu do výše 5.000 Kčs.

(3) Přestupek podle odstavce 1 písm. c) byl spáchán opětovně, dopustil-li se ho občan, kterému byla v posledním roce za jednání podle odstavce 1 písm. c) uložena pokuta pravomocným rozhodnutím o přestupku.

(4) Není-li v tomto zákoně stanoveno jinak, platí o přestupcích a jejich projednávání obecné předpisy [Zákon ČNR č. 200/1990 Sb., o přestupcích. Zákon č. 71/1967 Sb., o správním řízení (správní řád).].

Okresní nebo městská veterinární správa může rozhodnout o odebrání týraného zvířete chovateli nebo občanu, vyžaduje-li to zdravotní stav zvířete a zabezpečit na náklady chovatele nebo občana péči o něj.

Ministerstvo upraví vyhláškou bližší podmínky chovu a využití pokusných zvířat, jejich označování a způsob vedení jejich evidence a požadavky na rozsah odborných znalostí nezbytných pro osvědčení způsobilosti pracovníka.

Obecná část:

Návrh zákona o ochraně zvířat proti týrání vychází z potřeby upravit vztah člověka ke zvířatům tak, aby byly respektovány konvence prohlubující zabezpečení ochrany jednotlivých kategorií živočichů před týráním působeným přímo nebo nepřímo člověkem, zejména Evropská konvence o ochraně obratlovců používaných pro pokusné a jiné vědecké účely, Evropská konvence o ochraně zvířat v chovech a Evropská konvence o ochraně oblíbených zvířat, jejichž ustanovení je nezbytné vzhledem k členství ČSFR v Radě Evropy - zapracovat do právního řádu.

Předmětem navrhované právní úpravy jsou společenské vztahy, které vznikají při zajišťování adekvátního zdravotního a psychického stavu zvířat a povinností osob zdržet se chování, kterým by přiměřený zdravotní a psychický stav obratlovců narušovaly nebo ohrožovaly. Jedná se tedy o specifický druh společenských vztahů, odlišných od vztahů upravovaných zákonem o veterinární péči, i když spolu úzce souvisejících.

Přísnější a hlubší ochrana, byt by se mohla jevit některým kruhům veřejnosti žádoucí, by se nejenom vymykala právním standardům v Evropě obvyklým, ale vyžadovala by též finanční náklady v neúměrném rozsahu.

Poslední komplexní právní úpravu v této oblasti představovalo vládní nařízení č. 106/1939 Sb., o ochraně zvířat proti týrání. Tato právní norma byla sice připravena za trvání Československého státu, k jejímu vydání však došlo již po počátku okupace, takže jako právní předpis vydaný v době nesvobody pozbylo toto vládní nařízení platnosti a nestalo se součástí československého právního řádu. Ukládat postih za týrání zvířat umožnil opět trestní zákon správní č. 88/1950 Sb. V současné době je zákaz týrání zvířat upraven § 6 zákona č. 87/1987 Sb., o veterinární péči,ve znění zákona č. 239/1991 Sb., který v obecné poloze konstatuje, že "zvířata nesmějí být týrána", přičemž nevymezuje pojem "týrání" legální definicí a ponechává jej interpretaci orgánů aplikujících právo.

Avšak nízká úroveň právního vědomí, a to jak obecného, tak zejména profesionálního právního vědomí pracovníků orgánů veterinární péče uvedených v § l zákona č. 108/1987 Sb., o působnosti orgánů veterinární péče České republiky, ve znění zákona ČNR č. 437/1991 Sb., jimž přísluší podle platných právních předpisů uplatňovat v praxi ustanovení zákona o veterinární péči a předpisů vydaných na jeho základě, vedla k tomu, že toto ustanovení nebylo efektivní a sankce za porušení tohoto zákazu nebyly prakticky uplatňovány. Přitom z platné právní úpravy zcela jasně vyplývá, že většina porušení povinností stanovených zákonem o veterinární péči a obecně závazným i právními předpisy vydanými na jeho základě, zakládá skutkovou podstatu přestupku týrání zvířat.

Nedocházelo ani k signalizacím porušování zákazu týrání zvířat ze strany veřejnosti, protože právní úprava veterinární péče, upravující úzkou oblast práva správního, se nestala součástí obecného právního vědomí.

Již z těchto důvodů je úprava ochrany zvířat před týráním samostatným zákonem České národní rady krajně žádoucí. Navrhovaný zákon upravuje tento okruh společenských vztahů sice široce, ale tak, aby nerecipoval ustanovení platných právních předpisů upravujících souvisící oblasti společenských vztahů. Návrh zákona chrání racionálně vymezený okruh životního prostředí, biotopu a živých organismů - obratlovců, pokud jsou za daných poznatků a stavu lidské společnosti chránitelné též právním i prostředky. Návrh zákona je zaměřen na ochranu obratlovců. Jiní živočichové jsou chráněni v určitém rozsahu obecně závaznými právními předpisy upravujícími ochranu přírody a ochranu volně žijících živočichů. To však neznamená, že by neexistovala morální povinnost člověka chránit zvířata a nejširší formy života i nad rámec nezbytné právní úpravy. Toto nejširší působení k ochraně života a zdraví zvířat je zajišťováno především výchovným působením, a to i za spolupůsobení státních orgánů a jiných institucí. Zároveň na tomto úseku se ve velké míře uplatňují zájmové organizace ochrany zvířat.

Při přípravě návrhu zákona bylo kromě výše uvedených Evropských konvencí přihlíženo i k právní úpravě zemí Evropského hospodářského společenství, zejména Spolkové republiky Německo.

Realizace zákona bude mít dopad na státní rozpočet nepřímo, při zajištění podmínek pro chov a využití pokusných zvířat ve státních organizacích, které jsou v současné době organizacemi příspěvkovými nebo rozpočtovými. V rozsahu do 10 mil. Kčs lze předpokládat náklady spojené s činností orgánů ochrany zvířat. Realizace zákona patrně přinese určité příjmy do rozpočtu obcí, a to z výnosu pokut.

Návrh zákona byl předložen do širokého připomínkového řízení všem ústředním orgánům České republiky, ústředním orgánům federace, Československé akademii věd, Státní veterinární správě České republiky, zájmovým sdružením a organizacím ochrany zvířat. V připomínkách a námětech k návrhu zákona byla vyjádřena doporučení k zpřesnění navrhované právní úpravy a její formulace. K uplatněným připomínkám bylo v zásadě přihlédnuto při úpravě předkládaného návrhu zákona.

Zvláštní část:

K § l:

Předmětem zákonné ochrany je život a zdraví obratlovců, jak volně žijících, tak i chovaných v zajetí. Zakazuje se jejich týrání, kterým se rozumí nejen přímé způsobení fyzické bolesti, ale i poškození zdraví a utrpení jiné než tělesné.

K § 2:

Toto ustanovení vymezuje dopad zákona tak, že se týká jak zvířat volně žijících tak i chovaných v lidské péči.

K § 3 a 4:

Vymezují se základní pojmy v zákoně používané. § 4 navazuje na obecné ustanovení § l a vymezuje ta protiprávní jednání, která zakládají skutkovou podstatu týrání zvířat.

K § 5:

Jde o velice závažné ustanovení obsahující - s výjimkou přiměřených důvodů v návrhu uvedených - zákaz zabít zvíře. Obdobný zákaz se jinde v československém právním řádu nevyskytuje.

K § 6 až 8:

Povinnosti všech subjektů jsou vymezeny jak pozitivním, tak i negativním způsobem, a to tak, aby nebyla recipována ustanovení zákona č. 87/1987 Sb., o veterinární péči ve znění zákona č. 239/1991 Sb., upravující povinnosti chovatele.

K § 9 až 12:

Tato ustanovení upravují ochranu hospodářských zvířat. Největším problémem je - v současných hospodářských podmínkách v zemědělství - časté používání technologie poškozující zdraví zvířat a jejich chov v nevhodně velkých nebo nevhodně uspořádaných skupinách, které působí hospodářským zvířatům utrpení. Proto návrh zákona upravuje povinnost chovatele upravit nebo změnit nevhodnou technologii chovu, působí-li poškozování zdraví zvířat a povinnost chovat zvířata v takových podmínkách, které jim nepůsobí utrpení.

K § 13:

K zamezení týrání zvířat v zájmových chovech je uloženo právnickým a fyzickým osobám vytvářet podmínky chovu nezbytné k zachování fyziologických funkcí a zajištění biologických potřeb zvířat a zabraňovat degenerativním změnám a působení utrpení zvířeti vlivem jeho nedostatečné domestikace. Z hlediska ochrany života a zdraví lidí a zvířat se podmiňuje chov nebezpečných zvířat mimo zařízení zoologických zahrad registrovaných státem schválením okresní nebo městské veterinární správy, příslušné podle místa chovu zvířete.

K § 14:

K zamezení týrání volně žijících zvířat jsou taxativně vyjmenovány zakázané způsoby lovu, nejde-li o výkon práva upravený zvláštními předpisy. Volně žijící zvířata jsou též chráněna ve značném rozsahu obecně závazným i právními předpisy upravujícími ochranu přírody, myslivost a rybářství.

K § 15 až 17:

Využívání zvířat pro pokusné a diagnostické účely je v určitém rozsahu nezbytné a je na ně vázán pokrok zejména v lékařských a biologických vědách, kde pokusy na živých tvorech jsou zatím v některých oblastech nenahraditelné. K tomu je nutné přihlížet i při vytváření právních předpisů, které musí zabezpečovat jak nezbytnou míru ochrany pokusných zvířat proti zbytečnému trápení, tak i dostatečný prostor pro pokusnou práci. Tyto požadavky nejsou rozporné. Zabezpečení optimálních a standardních podmínek je nezbytné i pro samotné výsledky práce a stupeň definovanosti a standardnosti použitého pokusného zvířete se příznivě promítne do snížení počtu pokusných zvířat používaných k experimentálním účelům, a tím i omezí jejich týrání. Zároveň je účelem omezit provádění pokusů, které jsou někdy prováděny zbytečně, bez využití jiných dostupných metod, nekvalifikovanými osobami a bez respektování pokusného zvířete jako živého tvora. Zvířata jsou vystavována větším než nezbytným útrapám, mnohdy se s nimi jedná krutě jen z neznalosti. Poměrně rozsáhlé znalosti a zahraniční zkušenosti, zakotvené v řadě mezinárodních úmluv, je třeba uplatnit i v našich podmínkách a zajistit tak vysoce etický přístup k pokusným zvířatům.

K § 18:

Úprava zvláštních povinností chovných, dodavatelských a uživatelských zařízení je nezbytná zejména z důvodu možnosti přenosu zoonóz na lidskou populaci, z důvodů možnosti neoprávněné manipulace se zvířaty a v neposlední řadě i z důvodů etických, které směřují ke snižování počtu pokusných zvířat vyšších vývojových forem pro experimentální účely.

K § 19:

Účelem tohoto ustanovení je zamezit týrání zvířat při podnikatelské činnosti v chovech pokusných zvířat a zvířat určených pro zájmové chovy a obchodu s nimi. Proto se navrhuje vydávat oprávnění k této činnosti pouze na základě osvědčení orgánu ochrany zvířat, který garantuje, že činnost bude prováděna osobou odborně způsobilou a že budou vytvořeny takové životní podmínky zvířat, které vylučují jejich týrání.

K § 20 až 22:

Tato ustanovení stanoví orgány, jejichž předním úkolem je ochrana zvířat, upravují jejich působnost a vzájemné vztahy. Konstituuje se Ústřední komise pro ochranu zvířat jako zvláštní orgán zřizovaný ministrem zemědělství České republiky složený z odborníků. Mezi nejdůležitější oprávnění ústřední komise patří rozhodování o udělení oprávnění (akreditace) uživatelským zařízením k provádění pokusů na zvířatech. V zájmu zabezpečení právní jistoty se navrhuje, aby rozhodnutí o udělení akreditace bylo přezkoumatelné soudem.

K § 23:

Výkon dozoru nad dodržováním povinností stanovených zákonem se svěřuje ve vymezeném rozsahu orgánům veterinární správy. Jako orgánu státní správy jim přísluší i rozhodování o odebrání týraného zvířete, vydávání osvědčení, na jehož základě může být vydáno oprávnění k provozování chovu pokusných zvířat, obchodu s nimi anebo k podnikatelské činnosti v chovu zvířat určených pro zájmové chovy a schvalování chovu nebezpečných zvířat.

K § 24:

Ústřední orgány státní správy, do jejichž působnosti spadá řízení uživatelských zařízení a Československá akademie věd plní zejména úkoly vyplývající pro Českou republiku z Evropské konvence o ochraně obratlovců určených pro pokusné a jiné vědecké účely. Dalším důležitým oprávněním příslušných orgánů státní správy je vydávat v rámci své působnosti právnickým a fyzickým osobám povolení k použití pokusných zvířat pro projekty základního výzkumu, vyhledávacího výzkumu, testací, bezpečnostních záruk a výuky. Navrhuje se, aby tato povolení přezkoumávala, na základě vznesené námitky, ústřední komise.

K § 25:

Obcím se svěřuje projednávání přestupků a ukládání pokut, jejichž výnos připadá obci, vzhledem k tomu, že obce při rozhodování mohou vycházet z kvalifikovaných znalostí místních poměrů. Rovněž tak bylo vzato v úvahu, že je nezbytné zajistit obcím prostředky pro plnění úkolů na úseku ochrany zvířat.

K § 26 a 27:

Upravují se nezbytná oprávnění pracovníků orgánů ochrany zvířat pověřených výkonem dozoru k zajištění součinnosti kontrolovaných subjektů a zároveň se stanoví zvláštní odborná způsobilost těchto pracovníků.

K § 28 a 29:

Rozlišují se správní delikty chovatelů a přestupky občanů. Týrání zvířat ze strany chovatele je společensky daleko nebezpečnější a je žádoucí postihovat je vyšší pokutou, než protiprávní jednání občany. Jinak by mohlo dojít k případům, kdy pro chovatele bude finančně výhodnější uhradit pokutu, než zajistit zvířatům takové podmínky, aby nemohlo docházet k jejich týrání. Vymezují se skutkové podstaty deliktů a stanoví výše pokut za ně. Nejzávažnější porušení povinnosti se stíhá jako trestný čin podle § 203 trestního zákona. Například porušení povinností uvedených v § 4 písm. d) návrhu může být stíháno podle § 203 odst. 2 trestního zákona s horní hranicí trestu odnětí svobody až na 1 rok. Případná odpovědnost za náhradu škody podle občanského zákoníku není dotčena.

K § 30:

Z hlediska ochrany života a zdraví zvířete se umožňuje orgánům veterinární správy nařídit odebrání týraného zvířete chovateli nebo občanu, vyžaduje-li to zdravotní stav zvířete. Náklady na péči o odebrané zvíře nese chovatel nebo občan.

K § 31:

Ustanovení obsahuje zmocnění ministerstva zemědělství České republiky upravit vyhláškou bližší podmínky chovu a využití pokusných zvířat, jejich označování a způsob vedení evidence a požadavky na rozsah odborných znalostí nezbytných pro posouzení způsobilosti pracovníků. Tuto problematiku je nutno blíže upravit již z důvodů vstupu ČSFR do Rady Evropy a tedy i vázaností Evropskou směrnicí na ochranu obratlovců používaných pro pokusné účely.

V Praze dne 4. března 1992

Předseda vlády České republiky

Ministr zemědělství České republiky