Česká národní rada 1990 – 1992

Z pověření předsednictva České národní rady předkládám v souladu s § 89 zákona ČNR č. 35/1989 Sb., o jednacím řádu ČNR, poslancům České národní rady následující písemnou interpelaci poslance ČNR Zbyňka Máci na ministra školství, mládeže a tělovýchovy České republiky Petra Vopěnku.

"Vážený pane ministře, dne 9. 2. t. r. jsem dostal petici 284 občanů obcí Holubov, Třísov a Krásetín a listinu s podpisy 46 dětí ve věku 7-10 let z těchto obcí. Občané nesouhlasí s rozhodnutím ředitele školského úřadu v Českém Krumlově odvolat z funkce ředitele základní školy v Holubově. Jsou přesvědčeni, že ředitel školy je člověk na svém místě a bez morální úhony. Petice je uvedena dopisem obecního úřadu v Holubově s podepsána starostou obce. Na vědomí byla zaslána ministerstvu.

Brzy jsem zjistil, že odvolání by se mělo týkat 10 ředitelů školských a předškolských zařízení okresu Český Krumlov. Osobně a dobře z nich znám pouze jednoho, a to bývalého ředitele gymnázia, na němž jsem studoval. V roce 1988 jej soudruzi z OV KSČ donutili toto místo opustit. V současnosti zastává funkci ředitele základní umělecké školy.

Brzy se na mne začalo obracet velké množství občanů se žádostí o vysvětlení možností ředitele školského úřadu odvolávat ředitele škol, jeho volnosti při aplikaci tzv. lustračního zákona i s obvyklými informacemi o osobních aspektech důvodů k odvoláním. Proto jsem navštívil ředitele školského úřadu a téměř tři hodiny jsme se touto věcí zabývali.

V listopadu loňského roku dostali všichni ředitelé k podpisu mimo jiné i formulář "Čestné prohlášení". Tím se měli distancovat od aktivit uvedených v § 2, odst. 1, písm. d-h, zákona 451/91 Sb., kterým se stanoví některé další předpoklady pro výkon některých funkcí ve státních orgánech a organizacích ČSFR, ČR a SR.

Někteří z tehdejších ředitelů toto prohlášení nepodepsali a byli odvoláni. Potom však prý pan ředitel úřadu měl několik telefonických upozornění, že některá z prohlášení nejsou podepsána podle pravdy a tudíž není myslitelné, aby dotyčné osoby setrvávaly ve funkcích. Pan ředitel se dle vlastních slov rozhodl měřit každému stejným metrem a prověřit pravdivost všech podepsaných prohlášení. Mně neznámým způsobem si opatřil nejrůznější podklady, na jejichž základě odvolal oněch deset ředitelů.

Nejdříve si je všechny bez oznámení důvodu pozval na stejnou dobu na úřad. Tam jim zřejmě sdělil svá zjištění a vyzval je k odstoupení, jinak, že je odvolá. To také udělal. Odvolání zní takto: "Na základě § 14, odst. 1 zákona č. 451/91 Sb., v souladu s § 6, odst. 2 zákona ČNR č. 564/90 Sb. o státní správě a samosprávě ve školství Vás odvolávám z funkce... k 31. květnu 1992".

Mimochodem, zcela chybějí obvyklé náležitosti jako značka, číslo, referent, datum, poučení.

Se značnou neochotou mi pan ředitel předložil ony podklady pro odvolání. Z trezoru vyndal složku písemností, nikterak neoznačenou ani nezapsanou. Šlo o tzv. "Záznamy o pracovně politickém hodnocení pracovníka" z roku 1970, které bez bližšího označení podepisovali 3 až 4 lidé za tzv. "pohovorovou komisi". Pan ředitel mi nevysvětlil, jak se dostal k těmto materiálům, které byly brzy po převratu v listopadu 1989 rozdávány s kádrovými materiály občanům. Nemohl tedy doložit, jak k nim přišel, nedoložil jejich kompletnost ani hodnověrnost. Na jejich základě však usoudil, že u oněch deseti byla splněna litera g/ paragrafu 2 tzv. lustračního zákona, tedy členství v prověrkové a normalizační komisi po 21. 8. 1968. Odvolával se též na jakési nařízení vlády č. 213 z roku 1970.

V celé věci je několik nejasností, jež mi nevysvětlili ani telefonicky konzultovaní pracovníci ministerstva.

Jestliže se v podkladech píše o "pohovorových komisích", jde terminologicky o něco jiného než o "prověrkové a normalizační komise" uvedené v zákoně. Divím se, že pan ředitel neměl potřebu dotázat se na ministerstvu anebo se dle zákona obrátit na nezávislou komisi při FMV.

Dále je možné, že sepsání a podepsání "Záznamu" patřilo v roce 1970 k povinnostem ředitelů škol, jakožto vedoucích organizace, a tudíž vyplývalo z pracovně právních norem, zejména ze zákoníku práce a podobných předpisů, o čemž by svědčila i zmínka o nařízení vlády č. 213.

Pochybným se mi jeví i stav, kdy ředitel školského úřadu se může samostatně rozhodovat o kvalitě, kvantitě a způsobu získávání materiálů, podle nichž se sám rozhodne o setrvání ve funkci.

Pokud by se nepodařilo zjistit a prokázat, co to vlastně znamenají ony prověrkové a normalizační komise ve srovnání s pohovorovými, mohlo by se stát, že zákon nezasáhne, tam, kde má, a naopak. Může se stát, že tyto "Záznamy" budou klasifikovány jakožto pozdější "komplexní hodnocení pracovníka", čímž získají pracovně-právní charakter, a příslušné ustanovení zákona, zaměřené na politickou odpovědnost, se stane bezzubým, neboť neuplatnitelným. Je tedy dle mého nezbytné mít k dispozici vyjádření nezávislo komise při FMV a snad i názor FMV.

Rozhodně však nelze déle trpět stav, kdy se nějaký ředitel školského úřadu rozhodne důkladně prověřovat údaje v Čestném prohlášení a odvolávat ty, u nichž usoudí, že prohlášení jsou v rozporu s pravdou, zatímco teoreticky může ředitel sousedního školského úřadu vědomě setrvat v naprosté nečinnosti. Pak je zákon nejenom k ničemu, ale i nebezpečnou zbraní jednotlivce. Ke skandalizaci kohokoli to stačí určitě.

Rozhodnutí o odvolání vzbudilo v okrese Český Krumlov veliký rozruch. V místním tisku se objevilo mnoho protichůdných názorů, jež mají s různou mírou objektivity jedno společné - svědčí o malé věcné znalosti veřejnosti o zákonu č. 451, který je nepřesně nazýván jako lustrační. Nedůsledný postup při jeho realizaci jenom stupňuje napětí ve veřejnosti. Napětí o to méně žádoucí, že jde právě o školství a tedy o mladou generaci.

Stranou ponechávám svůj osobní názor na možnost případné osobní motivace pana ředitele okresního školského úřadu na jeho rozhodnutí.

Věřím, že záležitost bude důkladně a rychle vyřízena.