Česká národní rada 1990 – 1992

ve věci možnosti neradostných výsledků vynuceného ročního poslaneckého průzkumu procesu malé privatizace a činnosti okresních komisí pro privatizaci ve vztahu k neexistujícímu funkčnímu kontrolnímu systému malé privatizace, s důrazem na nové úkoly okresních komisi pro privatizaci v procesu velké privatizace.

Z pověření předsednictva České národní rady předkládám v souladu s § 89 zákona ČNR č. 35/1989 Sb., o jednacím řádu ČNR, poslancům České národní rady následující písemnou interpelaci poslance ČNR Zbyňka Máci na místopředsedu vlády ČR Jana Stráského, ministra ČR Tomáše Ježka a ministra ČR Igora Němce.

"Před více než rokem vyzval ministr Ježek poslance, aby mu pomohli při výběru členů okresních privatizačních komisí, které měly odstartovat privatizační proces. V únoru začaly první aukce.

Brzy jsem byl ve svém volebním kraji upozorněn na některé nesrovnalosti. Proto jsem se začal zajímat, jak je vlastně zajištěn kontrolní systém malé privatizace, a to jak ve smyslu zákonnosti, tak i ekonomičnosti procesu. Paralelně začínal proces privatizace i v bývalé NDR, a tak se nabídlo srovnávání.

Metodické materiály ministerstva pro správu národního majetků a jeho privatizaci /MSNMP/ slovně velice zdůraznily význam preciznosti procesu, který jistě bude pod veřejnou kontrolou. Sám pan ministr Ježek se nechal slyšet, že půjde o přesný byrokratický proces, v němž nebude místo pro byť jenom stín pochybností nad prací ministerstva a komisí /OPK/.

Jak tedy vyhlížela ministerská představa o kontrole malé privatizace a jaká byla a je skutečnost?

Kontrolní systém měl spočívat na třech oporách:

1/ okresní úřady

2/ kontrolní útvar MSNMP

3/ typový program ministerstva státní kontroly

ad 1/ MSNMP předpokládá ze strany okresního úřadu /OÚ/ základní a běžnou kontrolu veškerých výdajů OPK, neboť tyto odsouhlasují veškerá vydáni OPK. Jejich povinnosti je upozornit na připadnou nepřípustnost nebo nehospodárnost úhrady". Současně však podle jiných ministerských pokynů "nejsou OÚ oprávněny nařizovat nebo omezovat výdaje komisi. Ministerstvo však předpokládá, že OÚ formou odborné a technické pomoci budou do jisté míry kontrolovat oprávněnost výdajů a jejich účtování.Tím by mělo být zajištěno, že nedojde k nehospodárnostem".

Připomínám, že kompetenčně nemá OÚ k OPK žádný vztah. Zájem na jisté kontrolní supervizi nad hospodařením komise může být jen dobrovolný. A to jde jen o finanční otázky a nikoli a odbornou podstatu malé privatizace. V situaci, kdy komise jsou podřízeny ministerstvu, ale placeny jsou z Fondu národního majetku, z účtů, které neznáme, se zdá být maličkostí, že komise nemají své rozpočty, takže nemohou plýtvat. A parlament na ně nemůže, protože o nich vlastně moc neví. Jde sice o řádné orgány státní správy, ale mimo státní rozpočet, byt každý jednotlivý člen je jmenován přímo ministrem. Předpokládám, že se za tohoto stavu zapomnělo i na uplatněni tzv. lustračního zákona na těchto i.600 státních úředníků

ad 2/ Kontrolní útvar MSNMP. "Kontrola průběhu malé privatizace bude prováděna příslušným útvarem MSNMP ČR. Bude ověřována činnost všech OPK, a to zejména z hlediska dodržováni základních zákonů, vyhlášek i metodického pokynu. Cílem kontroly nebude nacházeni nedostatků", ale "snaha pomoci komisím v jejich práci a tím urychleni celého privatizačního procesu".

V průběhu prvního pololetí 1991 žádné pravidelné kontroly prováděny nebyly. Cituji z jedné ministerské informace: "podle našeho názoru je kontrola hospodařeni privatizačních komisi dostatečná a bude v budoucnu ještě více prohloubena...". Tato věta bývalého ředitele kontrolního útvaru dr. Gottlieba na mne přiváta vzpomínku na nerozborná přátelství a nikdy jinak a podobná bolševická hesla, když bylo třeba lhát.

Kontrolní útvar dlouho vydržel proti 1.600 členů komisi s jedním zaměstnancem ředitelem. Posléze vzrostl až na 3-4 členy. Spolehlivě stačili evidovat, jak docházejí podněty. Ta bylo vše. Není divu, že komise se chovaly doslova ekonomicky a nelze se za to na ně zlobit. Ostatně se nějak nemravně nechovaly zdaleka všechny. Kontroly v Brně a v Praze vedly k odvolání předsedů, mimo jiné za značné úniky financí na cestovních náhradách. Podobné signály jsem měl i já, ale doposud se mi nepodařilo přimět ani MSNMP, ani MSK, aby prověřily mé podněty.

Jedné z kontrol jsem byl přítomen. Bohužel, kontrolní zpráva, kterou jsem po delší době dostal hovořila jiným jazykem o něčem jiném než čemu jsem byl osobně přítomen. Vše bylo podle ní v pořádku, a tak jsem dodnes přesvědčen, že vinou nečinnosti MSNMP a MSK přijel Fond o milióny korun jen v důsledku toho, že namísto hromadné veřejné dopravy se vesele cestuje taxíky a soukromými vozy a ještě se falšují délky jízd. A ministerstva to kryjí.

ad 3/ Ministerstvo státní kontroly. Třetím opěrným pilířem kontrolního systému malé privatizace měla být "vlastni kontrola prováděná ministerstvem státní kontroly, a to podle již zpracovaného typového programu".

Ten jsem ovšem nikdy neviděl. Ani psaný, ani fungující. Ministr Ježek se při hodinkách s vládou o něm vyjádřil tak, jako by mu nevěřil a náměstek Herda vůbec nevěděl, o co jde. Ministerstvo kontroly jej zřejmě důkladně utajilo, až jej samo nenašlo. Kontrolní systém velké privatizace dopadne stejně? Zdá se.

Ve své snaze dopídit se poznání napsal jsem osobně v loňském roce několikrát panu ministrovi Ježkovi, předsedovi privatizační komise ve svém okrese, oba jsem několikrát navštívil. Výsledek je nesmírně podivný a podezřelý. Pan ministr neodpověděl nikdy ani na jeden můj dopis s podněty veřejnosti, které jsem předával k prošetření. Zato jsem se stal terčem útoků jak některých členů privatizační komise, tak i dr. Hášové a náměstka Herdy, i samotného pana ministra.

Byly a jsou činěny pokusy zastavit mou poslaneckou aktivitu, na niž mám zákonné právo, nezákonnými prostředky. Mé podněty ministr nevyřizuje a neodpovídá na dopisy. Byl napsán štvavý dopis mandátovému a imunitnímu výboru ČNR. Byl jsem opakovaně osočen ministerskými úředníky v tisku. Bylo mi zakázáno zúčastnit se schůze privatizační komise. Byl vydán zákaz podávat mi informace z privatizační komise. Byl učiněn pokus poštvat na mne městské zastupitelstvo. Ministr mne opakovaně na půdě ČNR nazývá fanatikem a lhářem a otevřeně odmítá zabývat se jakýmkoli podnětem.

Domnívám se, že jde o protizákonné jednání. Žádám nápravu.

V Praze dne 3. března 1992

Dagmar Burešová v. r.