Ministr pro správu národního majetku a jeho
privatizaci České republiky Tomáš Ježek
zaslal odpověď na interpelaci poslance ČNR
Josefa Hejska dopisem ze dne 10. 3. 1992.
Podle § 69 zákona ČNR č. 35/1 989 Sb.,
o jednacím řádu České národní
rady, předkládám České národní
radě odpověď ministra pro správu národního
majetku a jeho privatizaci České republiky Tomáše
Ježka na interpelaci poslance Josefa Hejska, která
je přílohou tohoto sněmovního tisku.
Příloha: 3 listy
Vážený pane poslanče,
ve své písemné interpelaci vznesené
na vládu ČR a jejího předsedu pana
Petra Pitharta jste vyjádřil obavy z existence některých
jevů, které by podle Vašeho názoru mohly
ohrozit průběh privatizačního procesu.
Dovolte mi, abych se z pověření p. Petra
Pitharta vyjádřil k základním bodům
Vaší interpelace.
Hovoříte o umělém snižování
ceny různých objektů, podléhajících
privatizaci. Snaha o získání majetku za co
nejnižší cenu je logická a pochopitelná
a nemohla se neobjevit. Základním lékem,
který v této souvislosti aplikujeme, je kupónová
privatizace. Používáme však v hojné
míře i preskripce léků jiných
- veřejné aukce, veřejné soutěže,
prodeje prostřednictvím burzy atd., tedy všech
privatizačních metod, které v sobě
obsahují prvek konkurence a mají tendenci zvyšovat
cenu prodávaného majetku. Přímý
prodej předem určenému vlastníkovi
aplikujeme pouze tehdy, jestliže po privatizovaném
majetku je malá poptávka - existuje-li jediný
zájemce nebo jsme-li schopni vybrat nabídku nejvyšší.
V případě prodeje majetku zahraničnímu
zájemci musí byt určena tržní
cena, jejíž správnost posuzuje tým nezávislých
expertů.
K Vašemu výroku o umělém snižování
cen v malé privatizaci bych chtěl dodat, že
holandská aukce se uskutečnila pouze v 15% případů
a převážně se týkala majetku
málo atraktivního. Prodej za cenu nižší
než je cena vyvolávací byl jednoznačně
okrajovou záležitostí.
Obáváte se, že při rozhodování
není kladen dostatečný důraz na zaměstnanost
v příslušném regionu. Mohu vás
ujistit, že tomu tak není. Zachování
existujících pracovních příležitostí
a vytvoření příležitostí
nových považuji za jedno z kritérií
dobrého privatizačního projektu. Není
a nemůže být ovšem kritériem jediným.
Zastáváte stanovisko, že privatizovaný
majetek se nesmí dostat do rukou bývalým
nomenklaturním kádrům, komunistickým
a novodobým mafiím. Souhlasím s Vámi
potud, že jedním z kritérií pro schválení
privatizačního projektu musí být i
jistá morální způsobilost občana,
který se o majetek uchází. V tomto ohledu
spolupracujeme s okresními privatizačními
komisemi, od nichž získáváme reference.
Nedomnívám se však, že současné
vedení privatizovaných státních podniků
by mělo být plošně označeno nálepkou
příslušnosti k minulosti a diskvalifikováno
v procesu privatizace. Nebylo by to ani prospěšné
ani spravedlivé.
Kritizujete práci posuzování privatizačních
projektů v odvětvových komisích na
příslušných ministerstev a jejich rozhodování
a dokumentujete ji na příkladě konkrétního
privatizačního podniku. Chtěl bych Vás
nejprve upozornit, že odvětvové komise nemohou
rozhodovat, není to v jejich kompetenci. Mohou pouze doporučit,
aby příslušný privatizační
projekt byl, resp. nebyl schválen. U projektu, o jehož
potenciální efektivnosti hovoříte,
zřejmě komise brala v úvahu rozpad východního
trhu a jeho současnou nestabilitu.
Ještě několik slov k otázce konkurenčních
privatizačních projektů. Nesouhlasím
s Vámi v tvrzení, že podávání
konkurenčních privatizačních projektů
managementu je nežádoucí.
Není důvod vylučovat kohokoli z konkurence
a skutečnost, že podnikový management navrhuje
nejčastěji přímý prodej sám
sobě, není v rozporu ani se zákonem ani s
budoucí prosperitou podniku.
Souhlasím s Vámi, že žadatelé o
informace pro zpracování konkurenčních
privatizačních projektů naráželi
na obtíže a neochotu informace vydat. Tento problém
řeší novela zákona číslo
92/1991 Sb.
Jsem přesvědčen, že proces velké
privatizace by měl být i procesem vzájemného
vyjasňování názorů a stanovisek,
zpětných vazeb a reakcí na vznikající
problémy. V tomto směru považuji připomínky
a podněty obsažené ve Vaší interpelaci
za velmi cenné.
V Praze dne 10. 3. 1992 | Tomáš Ježek v. r. |