Česká národní rada 1990 – 1992

Z pověření předsednictva České národní rady předkládám v souladu s § 69 zákona ČNR č. 35/1989 Sb., o jednacím řádu ČNR, poslancům České národní rady následující písemnou interpelaci poslance ČNR Josefa Hejska na vládu České republiky, která je přílohou tohoto sněmovního tisku.

Příloha: 10 listů

Vážený pane premiére, vážení ministři vlády České republiky.

Při projednávání různých záležitostí týkajících se privatizace jsem zjistil řadu nedostatků, které mohou podle mého názoru mít neblahý vliv na průběh samotné privatizace, na důvěru občanů v ni i na budoucí ekonomický vývoj naší země. Chápejte prosím proto tuto interpelaci jako snahu domoci se řešení problémů, které jsou s privatizací spojeny, problémů, které podle mého mínění řešitelné jsou, aniž by to mělo neblahý dopad na časový nebo faktický průběh celého privatizačního procesu.

Ve snaze získat potřebná fakta o průběhu privatizace jsem mluvil s řadou ředitelů podniků, s dalšími pracovníky managementu, s několika soukromými podnikateli podnikajícími v různých oblastech podnikání, s úředníky i dělníky. Vyslechl jsem názory několika členů privatizačních komisí i názory pracovníků různých ministerstev. Prostudoval jsem řadu privatizačních projektů základních i konkurenčních. Zúčastnil jsem se i jednání ministerské komise rozhodující o doporučení či nedoporučení privatizačních projektů. Toto uvádím, aby bylo zřejmé, že to, co budu dále zmiňovat, vychází ze znalosti faktů a má naprosto reálný podklad.

První poznatek, který jsem učinil, je umělé snižování ceny různých objektů, podléhajících privatizaci. S tímto jevem jsme se mohli setkat již při aukcích malé privatizace, velmi často se však projeví v privatizaci velké. Má několik různých forem - od vyčlenění určitých věcí z majetku privatizovaného objektu (například dopravních prostředků, skladišť a částí objektů), přes vyplácení vysokých odměn které jsou hrazeny odprodejem majetku až po umělé stlačení zisku podniku. Setkáváme se s případy, kdy ještě před rokem vysoce prosperující podnik se najednou, doslova přes noc a bez skutečně podstatného důvodu stává nesolventním a ztrátovým. Takovéto podivné procesy nikdo nepostihuje a já si dovedu docela dobře představit, o jakou částku přijde stát například při přímém prodeji takto předem podhodnocených objektů. Podle toho, jak jsem poznal způsoby rozhodování komisí doporučujících určité privatizační projekty ke schválení si dovolím vyslovit podezření, že záměrné a uměle připravené podhodnocení není a nebude postižitelné a stane se prostředkem předání určitých objektů do předem připravených rukou.

Při jedné z posledních plenárních schůzí ČNR podával pan ministr Ježek zprávu o přípravě kupónové privatizace. Protože optimistický tón jeho vystoupení poněkud kontrastoval s jeho vyjádřením v tisku na sklonku minulého roku, byl jsem donucen se nad tím zamyslit. Pan ministr jistě nelhal - a já jsem dalek jej ze lži podezírat - když nám vysvětloval, kolik podniků a za jakou částku bude privatizováno již v první vlně, jak je to s investičními privatizačními fondy a se vstupem zahraničního kapitálu. Nezmínil však jednu důležitou věc: Totiž jak jsou privatizační projekty projednávány, jaká jsou kritéria rozhodování komisí. Opět z toho, o čem jsem se přesvědčil: Základem rozhodování jsou ekonomické ukazatele, čísla. Mám vážné obavy, že při rozhodování není kladen dostatečný důraz například na zaměstnanost v příslušném regionu a stabilizaci zaměstnanosti, na sociální a další aspekty. Toto nechť pan ministr Ježek nebere jako výtku, jestliže jeho komise mají projednat všech 8 500 privatizačních projektů za situace, že některým z těchto bylo podáno až několik desítek projektů konkurenčních, pak asi komise na takovéto zvažování skutečně nemají čas. Já však cítím povinnost svou obavu vyslovit.

Další má pochybnost směřuje k potřebné informovanosti těch, kteří privatizační projekty posuzují. Jsem vyznavačem filozofie, že privatizace je nutná a že je třeba provést ji co nejrychleji, že by však neměla být prováděna tak, aby se privatizovaný majetek dostal do rukou bývalým nomenklaturním kádrům, komunistickým a novodobým mafiím. Opět musím vyslovit obavy, že toto hrozí. Kdo má totiž nejlepší a nejvšestrannější informace, potřebné kontakty na ministerstvech, na kterých se toho mnoho nezměnilo, potřebné zkušenosti a schopnosti? Odpověď je nasnadě - bývalí ředitelé, šéfové a bossové z dob totality. Tomu ostatně nasvědčuje další má osobní zkušenost. Při projednávání privatizačních projektů v jedné komisi určitého ministerstva právě takovýto "kádr" natolik příznivě zapůsobil na jednoho člena této komise, že tento řekl: "Kdybychom dali přednost jeho projektu, za dva roky by spolkl celý podnik i s chlupama". Dále argumentoval tím, že podnik, jehož základní privatizační projekt byl touto komisí nakonec doporučen, prodává výrobky technicky zastaralé. Nevěděl totiž nic o tom, že zmíněný "kádr" stál po léta - až do listopadu 1990 - v čele právě tohoto podniku a podnik se dodnes nemůže zbavit své minulosti, totiž prodat právě ty technicky zastaralé výrobky, které byly ještě za éry jeho panování vyrobeny. Takovíto lidé však dnes vystupují jako velice progresivní soukromí podnikatelé a příslušné komise s neznalostí potřebných faktů jsou schopny rozhodnout pro jejich projekt a tak jim zajistit jejich další osobní prosperitu.

Setkal jsem se i s případem, kdy byla předkladateli konkurenčního privatizačního projektu vytknuta skutečnost, že ve svém projektu navrhuje úhradu přímého prodeje podniku na základě bankovního úvěru. Výtka přišla ze strany představitele komise projednávající privatizační projekty. Z tohoto jsem vyvodil závěr, že tyto komise - a tak tomu bylo alespoň v tomto případě - dávají přednost přímé platbě, a to i při splacení desetimiliónových částek. Kdo však má takovéto peníze k dispozici, je zcela zřejmé. A zcela zřejmé je i to, že v rámci privatizace dochází opět k praní špinavých peněz, které je tímto způsobem rozhodování podporováno.

Při demonstraci další zjištěné skutečnosti uvedu na tomto místě konkrétní případ projednávání privatizačních projektů na podnik HTN PISTOL. Vedle základního byly podány další dva konkurenční projekty. Jedním z nich je projekt zařazený pod číslem 175 00176 761/03. Podnikatelský záměr uvedený v tomto projektu je nejen velmi zajímavý, ale je zcela v souladu s hospodářskou politikou, kterou náš stát chce uplatňovat a která skýtá záruky skutečně žádoucího vývoje naší ekonomiky. Je postaven na nákupu polotovarů a materiálu ze zemí východní Evropy, jmenovitě Ukrajiny, Gruzie a dalších států, kde, jak víme, ceny výrobků ze železných materiálů tvoří pouhý zlomek cen podobných výrobků a materiálů z naší produkce. Z těchto materiálů a polotovarů by byly vyráběny výrobky, které již nyní mají zajištěn prodej do zemí západní Evropy, a to za velmi lukrativní ceny. Vše potřebné v tomto směru bylo již dojednáno s obchodníky z výše zmíněných zemí, naopak vyrobené vzorky byly předvedeny několika západním firmám a získaly okamžitě jejich velký zájem.

Přes tyto skutečnosti ministerská komise pro tento projekt nerozhodla. Nerozhodla ani pro další slibný projekt. Rozhodla pro projekt, za kterým stojí firma METRINCH z USA. Považuji za správné umožnit zahraničnímu kapitálu proniknout do naší ekonomiky. Ale v tomto případě jsem zjistil, že výše zmíněná firma nefiguruje na seznamu vysoce výnosných a dobře zavedených zahraničních firem, tato firma patří podle mých informací k těm, které jsou až v nejspodnější částí tohoto seznamu. (Pro potvrzení této skutečnosti přikládám fax s posledními získanými informacemi o této firmě.) Proto se ptám: Mají rezortní komise potřebné informace o zahraničních firmách? Že ministerstvo pro privatizaci potřebné informace má, to nám pan ministr Ježek řekl. Ale zda je mají rezortní komise, které dávají ministerstvu pro privatizaci svá doporučení, o tom vážně pochybuji.

Pro dokreslení situace bych měl ještě uvést, že ředitel zmíněného podniku po zjištění některých skutečností o firmě METRINCH okamžitě podal konkurenční privatizační projekt - údajně z důvodů nesolventnosti této firmy.

Ještě k poslední větě:

V uvedeném případě pokládám to, že ředitel podniku za daného stavu věcí podal konkurenční projekt, za správné (i když by jistě bylo správnější, kdyby si potřebné informace o oné zahraniční firmě opatřil dříve a z těchto vycházel při zpracování základního projektu). Podávání konkurenčních privatizačních projektů managementem podniku však obecně za správné nemohu pokládat. Kde máme totiž záruku, že základní privatizační projekt byl vypracován skutečně v zájmu podniku, když titíž lidé podávají konkurenční projekty, v nichž často navrhují přímý prodej podniku - nebo jeho částí společnostem a firmám, ve kterých jsou zastoupeni? V západních zemích existuje něco, co je nazýváno loajalitou k firmě. Toto u nás není. Proto se domnívám, že takovíto lidé, jednající vlastně proti zájmům své firmy, měli by být neprodleně ze svých funkcí odvoláni.

Opět se vrátím k již jednou zmíněnému konkurenčnímu privatizačnímu projektu: V jeho 14. bodě - Způsob zajištění převodu úvěru, práv a závazků, je uvedeno:

"Podklady závazků a povinností a vzniklého úvěru nebyly přes několikrát opakovanou žádost a výzvu člena Okresní privatizační komise předány. Ani telefonické apelace na příslušného pracovníka MP ČR nepomohly k tomu, aby zpracovatel konkurenčního projektu tyto podklady obdržel."

Je to skutečně tak. Předkladatelé za účasti člena Okresní privatizační komise žádali ředitele a náměstka podniku o předání příslušných podkladů, nebylo jim však vyhověno. Na telefonický dotaz na ministerstvu průmyslu jim příslušný pracovník potvrdil, že tyto údaje nedostanou. Na dotaz předkladatelů, jak mají ve svém projektu potvrdit, že závazky a povinnosti dodrží když je neznají, odpověděl, že dodržet je musí, i když informace o nich nedostanou. Je to prý chyba v zákonech, kterou udělali v parlamentu a že on to řešit nebude. Přitom ovšem on jako člen dozorčí rady podniku věděl, že jak základní, tak další konkurenční projekt byl zpracován se znalostí kompletních ekonomických informací včetně dodavatelsko odběratelských vztahů, protože tyto dva projekty zpracovávalo stávající vedení podniku.

Další informaci obdrželi předkladatelé telefonicky opět od pracovníka ministerstva po projednání projektů. Komise prý jejich projekt nedoporučila s odůvodněním, že v něm chybí právě řešení dodavatelsko odběratelských vztahů a ekonomické údaje, které se od těchto měly odvíjet. Čímž se prý jejich projekt stává takzvaně nekonkrétní. Nebudu komentovat. Očekávám však, že toto okomentuje příslušný pan ministr a vyvodí patřičné závěry včetně donucení svých pracovníků k vydání zmiňovaných údajů a nového projednání projektu.

Ještě k témuž projektu, ale z poněkud jiného soudku: Předkladatelé vedle referencí o svých firmách uvedli také údaje o svém členství v KSČ, případně jeho neexistenci a to samé o vztahu k STB. I toto jim bylo pracovníkem ministerstva vytknuto jako zápor projektu, prý se v projektu zbytečně zabývají kádrovou politikou. Ani v tomto se s tímto pracovníkem ani s komisí nemohu ztotožnit.

Alarmující je však další skutečnost - k projednávání projektu předkladatelé nebyli přizvání a nebyl jim sdělen výsledek s tím, že je to tajné. Nebyli přizváni ani zástupci Okresní privatizační komise, byť o to písemně požádali. Toto mi poněkud nehraje s mou zkušeností z projednávání jiných projektů jinou komisí téhož ministerstva, kterého jsem se zúčastnil. Tam byli pozvání předkladatelé základního i konkurenčních projektů. Na závěr jednání komise byli všichni přítomní předkladatelé seznámeni s výsledkem - tedy s rozhodnutím komise. Nechci vyslovovat žádné ukvapené soudy, ale zcela zákonitě se naskýtá otázka: Proč takový rozdíl mezi prací komisí jednoho ministerstva?

A ještě jeden závažný moment - předkladatelům projektu bylo pracovníkem ministerstva řečeno, že z jejich projektu není patrno, že úvěr ze zisku uhradí. Nechám-li stranou řadu dalších otázek, zůstane stále ještě ta, z jakých informací asi tento pracovník vychází, je-li v projektu uveden podnikatelský záměr včetně zcela jasných údajů o spolupráci a zájmu dalších zahraničních firem? Může projekt obsahovat ještě něco výmluvnějšího - samozřejmě kromě konkrétních čísel, které však vyplynou až ze smluv uzavřených po schválení projektu?

Dalším problémem, na který jsem byl upozorněn, je únik informací. Stalo se, že ministerstvu byl předán základní projekt, z něho byly "vykradeny" některé velmi podstatné informace - nikoliv ty, ke kterým má každý předkladatel konkurenčního projektu ze zákona právo přístupu, ale ty, které byly součástí podnikatelského záměru a tyto byly v konkurenčních projektech použity. Je zcela zřejmé, že takováto znalost musí vyústit ve vypracování takového projektu, který má při rozhodování komise jasně výhodnější postavení.

Jedním z předkladatelů jsem byl upozorněn na další problém. Vypracovatel základního projektu prý musí každé číslo, každý údaj zdokladovat, vypracovatel konkurenčního projektu prý toto dělat nemusí. Tuto skutečnost jsem neměl možnost ověřit, ale pokud tomu tak je, pak opět vzniká zcela jasná nerovnost. Vždyť některé údaje, pokud je nemusí předkladatel zdokladovat, mohou být nadhodnoceny a tak předkládaný projekt již předem zvýhodnit.

Konečně poslední můj negativní poznatek:

Někteří pracovníci stávajících podniků jsou zřejmě ochotni předávat důležité ekonomické informace a technologické údaje tak říkajíc konkurenci, která jich využije při vypracování konkurenčních projektů. Děje se tak zřejmě za úplatu, popřípadě takovíto pracovníci odejdou brzy ke konkurenční firmě pracovat. Jaké škody tak vzniknou, je nasnadě (byl jsem informován například o případu pracovníků konstrukce jednoho podniku, kteří při odchodu ke konkurenci odnesli s sebou výkresy a dokumentaci, kteréžto byly náplní práce tohoto oddělení v posledním roce jejich práce na tomto pracovišti). Nejde jen o samotný privatizační projekt, ale i o to, že zvláště znalost důležitých faktů o technologii, chemických postupech, recepturách a podobně umožní konkurenční firmě podnik v budoucnosti možná i zlikvidovat. Současný stav je však takový, že jestliže k předání informací prokazatelně došlo, popřípadě existuje velmi vážné podezření že k němu dojde, nemá vedení podniku možnost pracovníka který se takového jednání dopustí, ani přeřadit na jiné místo, natož pak propustit.

V této souvislosti připomínám, že jsem dne 15. listopadu 1991 navrhl usnesení ČNR, které bylo posléze většinou 107. hlasů sněmovnou přijato. Tímto usnesením je Českou národní radou doporučeno vládě ČR, aby přijala taková opatření, která zamezí zneužívání informací vyplývajících z postavení osob jako pracovníků státních organizací a orgánů. Toto usnesení však zřejmě vládou ČR nebylo realizováno. To mi poněkud kontrastuje s tím, že již na jaře roku 1991 například krajská správa spojů Pardubice cítila nutnost upozornit všechny své zaměstnance na možnost rozvázání pracovního poměru s každým, kdo svůj pracovní poměr při soukromých podnikatelských aktivitách zneužije.

Vážený pane premiére, vážená vládo,

nastínil jsem zde několik závažných problémů, se kterými jsem se setkal. Je mi jasné, že s některými z nich již nic nenaděláme. Ale přesto jich zbývá ještě řada, které jdou podle mého skrovného mínění napravit. Žádán Vás proto o urychlené řešení právě těchto problémů.