Česká národní rada 1990 – 1992

Pozn.:

1) Pokud rehabilitační pracovník bude vykonávat specializační pracovní činnost uvedenou v § 30 a 31 směrnic, musí mít ukončené specializační studium v uvedeném úseku činnosti.

2) Pokud zdravotní laborant bude vykonávat specializační pracovní činnost uvedenou v § 41, 42, 43, 44, 45, 46, 47, 48, 49, 50 směrnic, musí mít ukončené specializační studium v uvedeném úseku činnosti.

3) Pokud radiologický laborant bude vykonávat specializační pracovní činnost uvedenou v § 57, 58, 59 směrnic, musí mít ukončené specializační studium v uvedeném úseku činnosti.

4) Pokud zubní laborant bude vykonávat specializační pracovní činnost uvedenou v § 61, 62, 63 směrnic, musí mít ukončené specializační studium v uvedeném úseku činnosti.

Pozn.:

1) U ostatních farmaceutických laborantů je kvalifikačním požadavkem úplné střední odborné vzdělání.

Pozn.:

1) Nižší zdravotničtí pracovníci mohou poskytovat zdravotní péči pouze pod vedením pracovníka s vyšší odbornou kvalifikací, který určuje rozsah jejich samostatné činnosti.

2) Pomocní zdravotničtí pracovníci mohou poskytovat zdravotní péči pouze pod vedením pracovníka s vyšší odbornou kvalifikací, který určuje rozsah jejich samostatné činnosti.

Pozn.:

1) V nestátním zdravotnickém zařízení může samostatně pracovat pouze klinický psycholog.

2) V nestátním zdravotnickém zařízení může samostatně pracovat pouze klinický logoped.

Obecná část

Až do konce roku 1991 zakotvoval zákon č. 20/1966 Sb., o péči o zdraví lidu státní monopol zdravotnických služeb. Podle § 11 odst. 1 cit. zákona poskytoval zdravotnické služby pouze stát svými zařízeními. Přes tuto skutečnost i po vydání zákona v roce 1966 přežívalo poskytování zdravotnických služeb v soukromých ordinacích na základě vyhlášky ministerstva zdravotnictví č. 129/1958 Ú. 1., o soukromých ordinacích lékařů a dentistů a vyhlášky ministerstva zdravotnictví č. 209/1958 Ú. 1., o sazbách za úkony prováděné v soukromých lékařských a dentistických ordinacích.

Uvedený stav byl dán tehdejším politickým přístupem, podle kterého v socialistické společnosti bylo nutné omezovat soukromé podnikání včetně soukromé lékařské praxe. Soukromé ordinace mohly být podle vyhlášky č. 129/1958 Ú. 1. ponechány pouze akademikům, vysokoškolským profesorům, docentům a doktorům lékařských věd, kteří prokazatelně pokračovali ve vědecké práci, popřípadě i jiným vynikajícím odborníkům - lékařům, pokud měli plný pracovní úvazek pro státní zdravotní nebo školskou správu. Dále mohla být ponechána soukromá ordinace lékařům a dentistům, kteří pobírali plný invalidní důchod, nebo kteří pobírali starobní důchod a byli starší 60 let, ženy 55 let, nepřicházelo-li u nich v úvahu plné zapojení do práce ve veřejných zdravotnických zařízeních. O ponechání oprávnění provozovat soukromou ordinaci rozhodoval odbor zdravotnictví krajského národního výboru na návrh odboru pracovních sil, zdravotnictví a sociálního zabezpečení okresního národního výboru. Pro tuto činnost byl ze strany ministerstva zdravotnictví stanoven postup, jehož cílem bylo omezit počet soukromých lékařských a dentistických ordinací a který vyústil ve zrušení soukromých ordinací vyhláškou ministerstva zdravotnictví ČSR č. 5/1978 Sb.

Demokratické přeměny v naší společnosti umožnily provést skutečně objektivní zhodnocení stavu československého zdravotnictví. Bylo konstatováno, že rigidní hierarchická soustava zdravotnických služeb, v níž chybí moderní řízení, ekonomické podněty a kontrola kvality, ztratila schopnost racionálně zacházet se zdroji a odpovídat na potřeby veřejnosti. Jednou z příčin nízké efektivnosti zdravotnictví a nespokojenosti občanů byl i umělý mocensky udržovaný státní monopol zdravotní péče.

V novém systému zdravotní péče, schváleném usnesením vlády České republiky č. 339/1990 je konstatováno, že státní monopol ve zdravotní péči se přežil. Odstranění tohoto monopolu a vytvoření plurality sektorů ve zdravotní péči zvýší možnost výběru a efektivnost užívání zdrojů, motivaci zdravotnických pracovníků na kvalitním poskytování zdravotní péče a povede i ke zlepšení vztahů mezi zdravotnickými pracovníky a pacienty. Většinu zdravotní péče bude poskytovat síť veřejných zdravotnických zařízení, tj. zařízení bez ohledu na vlastnický subjekt smluvně napojených na zdravotní pojišťovnu.

Novelizací zákona č. 20/1966 Sb., provedenou zákonem č. 548/1991 Sb. došlo ke zrušení uvedeného státního monopolu zdravotní péče a je umožněno poskytovat zdravotní péči ve zdravotnických zařízeních státu, obcí, fyzických a právnických osob. Předkládaný návrh zákona o zdravotní péči v nestátních zdravotnických zařízeních v návaznosti na novelizaci zákona č. 20/1966 Sb. stanoví podmínky, za nichž může být zdravotní péče poskytována jinými subjekty než státními a rovněž podmínky, za nichž takové zařízení může být provozováno.

Takováto úprava nevyžaduje podle názoru předkladatele jednotu právního řádu ve smyslu článku 37 odst. 3 ústavního zákona o čs. federaci a spadá do kompetence České republiky, neboť obsahuje pouze způsob realizace jednoho z obecných principů péče o zdraví. Poskytování zdravotní péče nelze ztotožňovat s podnikatelskou činností, byť se nepochybně jedná o formu soustavné výdělečné činnosti. Cílem výkonu zdravotnického povolání není vytváření majetkových hodnot, ale péče o zdraví občanů s výraznými etickými aspekty, které je od ostatních profesí odlišují. Nelze je proto kvalifikovat jako podnikání a z ústavně právního hlediska na právní úpravu poskytování zdravotní péče aplikovat čl. 24 písm. b) ústavního zákona o čs. federaci. Shodný názor zastává i ministerstvo zdravotnictví Slovenské republiky.

Přijetím zákona č. 550/1991 Sb., o všeobecném zdravotním pojištění a zákona č. 551/1991 Sb., o Všeobecné zdravotní pojišťovně jsou vytvořeny předpoklady pro napojení většiny nestátních zařízení na zdravotní pojišťovnu a tím by se tato zařízení, s výjimkou těch, která budou poskytovat tzv. "nadstandardní péči" měla stát dostupnými pro většinu obyvatelstva a mohla by přispět, spolu s dalšími změnami ve zdravotnictví ke zlepšení zdravotní péče.

Předkládaný návrh si nevyžádá nároků na státní rozpočet. Z hlediska příjmů bude státní rozpočet posílen o výnosy z ukládaných pokut.

Zvláštní část

K § 1 a 2

Předmětem úpravy jsou jak podmínky poskytování zdravotní péče v nestátních zařízeních, tak i podmínky jejich provozování. Nestátním zařízením se rozumí nejen např. družstevní, obecní, církevní, soukromé zdravotnické zařízení, ale i zdravotnické zařízení státní, které je jiným než státním subjektem pronajato.

Zdravotnickým zařízením se rozumí nejen samostatné zdravotnické zařízení, ale i ordinace umístěná např. v rodinném domku nebo bytě, pokud odpovídá předpokládanému druhu a rozsahu poskytované péče. Není vyloučena ani návštěvní služba v bytě nemocného. Nelze však připustit poskytování zdravotní péče zdravotnickým pracovníkem, který nemá odpovídající pracoviště.

K § 3

Ustanovení umožňuje poskytovat v nestátních zařízeních všechny druhy zdravotní péče za předpokladu, že bude pro takovou činnost náležitě vybaveno. Hygienické požadavky na provoz zdravotnických zařízení, jakož i technické a věcné požadavky na jejich vybavení stanoví vyhlášky MZ ČR vydané k provedení tohoto zákona.

K § 4

Obecné podmínky poskytování zdravotní péče jak ve státních, tak i v nestátních zdravotnických zařízeních vyplývají ze zákona č. 20/1966 Sb., o péči o zdraví lidu v platném znění a z předpisů vydaných k jeho provedení. Ustanovení obsahuje i další úkoly, které je nestátní zařízení povinno plnit.

K § 5

Zdravotní péči mohou v nestátních zařízeních poskytovat pouze zdravotničtí pracovníci, jejichž výčet je přímo uveden v zákoně. Tuto činnost však mohou vykonávat vždy jen v rozsahu a způsobem odpovídajícím jejich odborné způsobilosti. Odbornou způsobilost budou u svých členů garantovat Komory, u ostatních zdravotnických pracovníků budou požadavky vyplývat ze zákona č. 20/1966 Sb., o péči o zdraví lidu ve znění zákona č. 548/1991 Sb. a z vyhlášky ministerstva zdravotnictví ČSR č. 77/1981 Sb., o zdravotnických pracovnících a jiných odborných pracovnících ve zdravotnictví. Kvalifikační předpoklady jsou obsaženy v příloze tohoto zákona. Na odbornost péče poskytované ostatními zdravotnickými pracovníky bude dbát orgán příslušný k registraci podle § 16.

K § 6

Po zavedení všeobecného zdravotního pojištění lze předpokládat, že zdravotní péče v nestátních zařízeních se bude převážně poskytovat na základě smluvního vztahu s pojišťovnou provádějící všeobecné zdravotní pojištění. Předpokládá se však i existence nestátních zařízení, která nebudou mít uzavřen smluvní vztah s pojišťovnou, ale s některým jiným zdravotnickým zařízením, které jim náklady poskytnuté péče uhradí (půjde např. o provedení některých diagnostických, laboratorních či jiných vyšetření apod.). Zákon uvažuje i s takovými případy, kdy provozovatel od úhrady upustí (např. v církevních zařízeních, z důvodu sociálních, při poskytování zdravotní péče rodinným příslušníkům apod.). Úhrada se provádí podle zvláštních předpisů. Příjmy z provozování nestátních zařízení budou zdaněny příslušnou daní podle zvláštních předpisů.

K § 7

Oprávnění k provozování nestátního zařízení je založeno na principu registrace. Tento princip znamená, že registrující orgán je povinen registraci provést, pokud žadatel splní všechny podmínky uvedené dále v § 9. Výčet podmínek je stanoven taxativně; registrující orgán nemůže proto požadovat podle své úvahy splnění podmínek dalších. Rovněž není oprávněn odmítnout registraci s poukazem na skutečnost, že na území okresu zabezpečuje daný druh zdravotní péče již dostatečný počet odborníků. Ustanovení dále uvádí, které orgány provádějí registraci.

K § 8

Ustanovení obsahuje obecné podmínky registrace nestátního zařízení. V případě nestátních zařízení zřizovaných právnickými osobami je třeba zajistit, aby v takovém zařízení byla určena fyzická osoba odpovědná za odborné vedení tohoto zařízení. Tato osoba musí splňovat všechny požadavky kladené jinak na provozovatele, je-li jím fyzická osoba.

K § 9

Zákonem je nutné stanovit garance provozování nestátních zařízení tak, aby zdravotní péče byla poskytována odborně a za podmínek, které zamezí nepříznivému působení na zdraví občanů, jimž je péče poskytována. Udělením osvědčení Komory jsou garantovány odborné předpoklady na straně provozovatele. Souhlas s personálním a věcným vybavením nestátního zařízení a s předmětem a rozsahem činnosti zajišťuje v nestátních zařízeních provozovaných zejména právnickými osobami odbornost poskytované péče. Působnost Komor se však nevztahuje na všechny kategorie zdravotnických pracovníků. Bude-li provozovatel poskytovat zdravotní péči v oboru spadajícím do profese, na níž se nevztahuje působnost Komory, bude povinen připojit doklad o kvalifikačních předpokladech pro výkon profese podle přílohy tohoto zákona. V případě poskytování lékárenské péče je také nutný souhlas ministerstva zdravotnictví České republiky, popřípadě orgánu jím pověřeného, aby bylo zajištěno dodržování všech podmínek vyplývajících zejména z vyhlášky č. 284/1990 Sb., o správné výrobní praxi, řízení jakosti humánních léčiv a prostředků zdravotnické a obalové techniky a vyhlášky č. 10/1987 Sb., o závaznosti Československého lékopisu - 4. vydání v ČSR. Souhlas Českého inspektorátu lázní a zřídel je odůvodněn především skutečností, že poskytování lázeňské péče je spojeno s ochranou přírodních léčivých zdrojů, která podléhá dozoru Českého inspektorátu lázní a zřídel. Jde-li o poskytování péče ve zdravotnickém zařízení na základě nájemní smlouvy, je třeba doložit tuto skutečnost předběžnou smlouvou s takovým zdravotnickým zařízením tak, aby registrující orgán mohl v rozhodnutí o registraci uvést místo provozování nestátního zařízení tak, jak vyplývá z § 10 odst. 1 a z § 9 odst. 2. Výpis z rejstříků trestů je pak dokladem o bezúhonnosti provozovatele či odborného zástupce, která je obecnou podmínkou pro poskytování zdravotní péče v nestátním zařízení.

K § 10 a 11

Z vydaného rozhodnutí o registraci musí být zřejmé všechny podmínky, ke kterým se registrace váže. Každou změnu údajů obsažených v rozhodnutí nebo v dokladech na základě nichž byla registrace provedena, je nutno ohlásit orgánu příslušnému k registraci tak, aby mohl rozhodnutí o registraci na základě nových skutečností změnit, popřípadě je zrušit.

K § 12 a 13

Zákon ukládá v těchto ustanoveních pravomoc orgánu příslušnému k registraci, registraci zrušit, popřípadě uložit pokutu. Rozlišují se případy, kdy tento orgán registraci zrušit musí a kdy registraci zrušit pouze může. Tří měsíční lhůta pro podání žádosti o zrušení registrace uveden a v § 12 odst. 2 je lhůtou pořádkovou. Pro zrušení registrace i uložení pokuty se stanoví lhůta. U zdravotnických zařízení zřizovaných obcemi je nutno respektovat při jejich zrušení ještě další podmínku, stanovenou v zákoně č. 548/1991 Sb., kterým se mění a doplňuje zákon č. 20/1966 Sb., o péči o zdraví lidu, tj. že do 31. 12. 1992 lze zrušit zdravotnická zařízení zřizovaná obcemi pouze se souhlasem ministerstva zdravotnictví ČR.

K § 14 a 15

Ustanovení upravuje povinnost zaměstnavatele uzavřít povinné smluvní pojištění odpovědnosti za škodu vzniklou při plnění pracovních úkolů. Občané, jímž je poskytována zdravotní péče v nestátních zařízeních, by z hlediska práva na náhradu škody neměli být v horším postavení než občané, kterým je poskytována zdravotní péče ve zdravotnických zařízeních státních. Náhrady za škody způsobené v souvislosti s poskytováním zdravotní péče představují v některých případech pro zdravotnická zařízení citelné finanční zatížení. Vzhledem ke skutečnosti, že nároky na náhradu škody nejsou u nestátních zařízení garantovány státem, je na místě, aby občan - pacient měl zajištěny své případné nároky na náhradu škody prostřednictvím povinného pojištění. Nelze připustit poskytování zdravotní péče, při němž by pacient nesl riziko, že v případě poškození zdraví lékařským výkonem se bude muset soudní cestou domáhat svých nároků, přičemž v době jejich uplatnění nemusí nestátní zdravotnické zařízení již existovat a nárok poškozeného bude pro nesolventnost lékaře obtížně vymahatelný.

K § 16

S ohledem na závažnost činnosti, kterou poskytování zdravotní péče nepochybně je, je nutno zajistit potřebné garance za odbornost této péče u těch subjektů, které získaly oprávnění k provozování nestátního zařízení. Odbornost svých členů zaručuje podle zákona č. 220/1991 Česká lékařská komora, Česká stomatologická komora a Česká lékárnická komora. U ostatních zdravotnických pracovníků se doporučuje, aby na jejich odbornost dbal orgán příslušný k registraci podle místa provozování zdravotnického zařízení s tím, že bude k tomu využívat ministerstva zdravotnictví, popřípadě jeho poradních orgánů, jakož i různých profesních občanských sdružení, v nichž se pracovníci podle různých oborů sdružují. Spolupráce s těmito profesními občanskými sdruženími vyplývá i ze zákona č. 548/1991 Sb., kterým se mění a doplňuje zákon č. 20/1966 Sb.

K § 17

V zájmu objektivity rozhodování je nutné vymezit i pravidla procesního postupu při provádění, změně nebo zrušení registrace a při ukládání sankcí. Je tím zajištěna i ochrana práv provozovatele jako účastníka řízení. Na přezkoumávání rozhodnutí orgánů příslušných k registraci soudy se vztahují ustanovení občanského soudního řádu (§ 244 a násl.).

K § 18

Pracovněprávní vztahy upravují zvláštní předpisy.

K § 19

S ohledem na kontraktační povinnost upravenou v § 26 zákona ČNR č. 551/1991 Sb., o Všeobecné zdravotní pojišťovně České republiky se navrhuje zasílání opisu rozhodnutí o registraci nově vzniklých zdravotnických zařízení i této pojišťovně.

Zpracoval:

doc. JUDr. Petr Tröster, CSc.

náměstek ministra zdravotnictví České republiky

Příloha k tisku č. 603

Ministerstvo zdravotnictví České republiky podle § 3 odst. 4 zákona ČNR č. .../1992 Sb., o zdravotní péči v nestátních zdravotnických zařízeních a podle § 42 a 70 odst. 1 písm. e) zákona č. 20/1966 Sb., o péči o zdraví lidu ve znění zákona ČNR č. 210/1990 Sb., zákona ČNR č. 425/1990 Sb. a zákona ČNR č. 548/1991 Sb., stanoví:

Tato vyhláška stanoví základní požadavky na technické řešení a vybavení zdravotnických zařízení.

Rozsah zařízení, provozní a dispoziční požadavky, požadavky na vybavení lékařskou technologií a nábytkem, požadavky na hygienu a bezpečnost, na stavební řešení a technická zařízení stanoví pro jednotlivé druhy zařízení stavebně technické směrnice [§ 70 odst. 1 písm. e) zákona č. 20/1966 sb., o péči o zdraví lidu ve znění zákona ČNR č. 548/1991 sb.].

(1) Zdravotnické zařízení je umístěno tak, aby byla zjištěna dostupnost vhodnou sítí veřejných komunikací, veřejnou dopravou a plochami pro parkování.

(2) Je umístěno ve zdravotně nezávadném prostředí a zajištěno z hlediska bezpečnosti.

(3) Pokud je zdravotnické zařízení součástí jiných objektů, musí tvořit provozně uzavřený funkční celek.

Rozsah, skladba a druh zdravotnického zařízení musí odpovídat rozsahu a druhu poskytované zdravotní péče. Jeho vybavení musí splňovat požadavky na bezpečnost a ochranu zdraví.

Zdravotnické zařízení může být vybaveno pouze přístrojovou technikou, jejíž použití bylo schváleno podle zvláštních předpisů [§ 62 odst. 3 písm. b) zákona č. 20/1966 sb., ve znění pozdějších předpisů.].

(1) Řešení zdravotnických staveb musí zajišťovat optimální provozní vztahy. Komunikační systém musí umožňovat přehledné, krátké a snadné spojení jednotlivých částí a musí umožňovat dodržování hygienických podmínek provozu.

(2) Zdravotnické stavby musí splňovat hygienické zásady provozu, požadavky na požární bezpečnost a bezpečnost práce a ochranu zdraví. Musí zajišťovat standard kvality prostředí, zejména tepelnou pohodu, vlhkost a čistotu vzduchu, světelnou pohodu a pohodu zvukovou.

(1) V prostorách zdravotnických staveb je nutno zajistit optimální vnitřní klima podle účelu jednotlivých místností a provozů. Pokud tyto požadavky není možno zaručit pouze vlivem vnějšího klimatu (větrání, osvětlení, slunění), je třeba prostředí ovlivnit technickým zařízením a vybavením.

(2) Místnosti, mající povahu trvalého pracoviště nebo pobytu musí být větratelné okny. Ostatní místnosti bez přirozeného větrání musí být opatření zařízením pro nucené větrání nebo pro obvod vzduchu. Pro místnosti, vymezené hygienickými předpisy a směrnicemi je nutno navrhnout vzduchotechnická zařízení zabezpečující požadované parametry prostředí.

Veškeré materiály použité pro zdravotnickou stavbu musí být zdravotně nezávadné a musí zaručovat snadnou čistitelnost. Musí být odolné proti účinku desinfekčních prostředků běžně používaných ve zdravotnictví.

Řešení zdravotnických staveb musí být v souladu s platnými hygienickými předpisy a směrnicemi, technickými normami a souvisejícími zákony a vyhláškami. Na zdravotnické stavby se vztahuje vyhláška č. 53/1985 Sb., o obecných technických požadavcích zabezpečujících užívání staveb osobami s omezenou schopností pohybu.