Česká národní rada 1990 – 1992

Ministr zemědělství České republiky Bohumil Kubát zaslal odpověď na interpelaci poslance ČNR Ladislava Krčmy dopisem ze dne 16. 3. 1992.

Podle § 89 zákona ČNR č. 35/1989 Sb., o jednacím řádu České národní rady, předkládám České národní radě odpověď ministra zemědělství České republiky Bohumila Kubáta na interpelaci poslance Ladislava Krčmy, která je přílohou tohoto sněmovního tisku.

Příloha: 6 listů

Vážený pane poslanče,

Vaše interpelace svědčí o zájmu na dobrém skloubení ekonomické reformy a obhospodařování lesů v užším, tj. lesnickém slova smyslu. Mohu Vás ujistit, že stejný zájem má i MZe ČR, které řídím. Ke škodě věci však vyrůstá Vaše hodnocení připravovaných a probíhajících změn v lesním hospodářství ČR z neúplných i zkreslených informací a do jisté míry i z předsudků.

Dovolím si nejprve zdůraznit, že koncepce ekonomické reformy lesního hospodářství, vypracovaná MZe ČR, zcela jednoznačně usiluje o odstranění dvou státních monopolů:

- monopolu na vlastnictví a využívání lesů, založeného na dosud platném článku č. 10 Ústavy,

- monopolu na provádění činností v lese. Tento monopol se uskutečňuje prostřednictvím státních lesních podniků, které provádějí výkony, jimiž se realizuje péče o les i jeho využívání.

Rušení prvního monopolu je zajištěno restitucí původních vlastnických práv k lesům. V důsledku již vydaných zákonů a po očekávané obnově církevního vlastnictví bude podíl státu menší než 50% a v tom podíl "Lesů České republiky" menší než 40%, protože lesy národních parků mají být spravovány samostatnými právnickými osobami, obdobně jako jsou již nyní spravovány lesy vojenské, škol, výzkumných ústavů a podobně. Je však třeba připomenout, že monopol státního vlastnictví a využívání byl (a dosud je) doprovázen státním monopolem na činnosti v lesích. Tento druhý monopol se uskutečňuje prostřednictvím státních lesních podniků, které provádějí výkony, jimiž se realizuje využívání lesa i péče o les. Má-li stát jisté důvody k tomu, aby si zachoval postavení dominantního nebo téměř dominantního vlastníka lesů, pak účelnost nebo dokonce nezbytnost zachování monopolu na "dodávku" prací a služeb pro tyto lesy tím dána není.

Statut "Lesů ČR", který zakotvuje záměr zajišťovat činnosti v lesích prostřednictvím podnikatelských subjektů, má tedy výrazně demonopolizační charakter, protože ruší i druhý monopol státu, tj. monopol na provádění činností v lesích. Tvrzení o "monopolní struktuře státních lesů" je ve světle uvedených skutečností neudržitelné.

Následující část mé odpovědi bude reakcí na formulace, vztahující se k podmínkám činnosti podnikatelských subjektů v lesích. Tyto formulace překvapují absencí jakékoliv zmínky o přístupu nestátních (soukromých) vlastníků k činnostem v lesích, ačkoliv jim bude náležet více lesů než "Lesům ČR". Na druhé straně z formulací vyplývá zcela zkreslená představa o právech a povinnostech podnikatelských subjektů (zejména lesních akciových společností) vůči "Lesům ČR". Podnikatelské subjekty nezískávají v "Lesích ČR" ani práva ani povinnosti vlastníka lesů. Předmětem jejich podnikání není les, ale činnosti v lese a zužitkování produktů lesa a samozřejmě jím budou i činnosti realizované v lesích jiných vlastníků a činnosti s lesem nesouvisející.

Z toho vyplývá, že finanční zdroje potřebné pro obhospodařování "nevýnosových" lesních hospodářských celků musí (a bude) zabezpečovat vlastník lesů (tedy Lesy ČR), nikoliv "firmy", které činnosti a služby s obhospodařováním spojené provádějí.

V této souvislosti si dovolím doplněk k formulaci, že "hospodaření v lesích Šumavy bude zajišťovat stát, ale v podstatně horších podmínkách než lesní a. s."

Hospodaření v lesích Šumavského národního párku (i ostatních národních parků) mají perspektivně zajišťovat jiné právnické osoby než "Lesy ČR". Ony samy rozhodnou o proporcích, v jakých budou příslušné výkony realizovány "dodavatelsky" nebo ve vlastní režii. Zachování dosavadních státních lesních závodů v těchto oblastech a jejich pozdější delimitace k novým správním subjektům je výsledkem dohody mezi MZe ČR a MŽP ČR, nikoliv "paradoxem".

A nakonec k Vámi uváděným závěrům a návrhům. Není pravda, že lesnická odborná veřejnost nebyla ve své většině nikdy přesvědčena o správnosti reformní koncepce MZe.

Naopak lze konstatovat, že koncepce reformy v lesním hospodářství je přijímána lesnickou veřejností, kritická stanoviska jsou vznášena pouze pracovníky podniku Jihomoravských státních lesů. Lesnická veřejnost je připravena nést zvýšenou samostatnost a zodpovědnost za lesní provoz, ale má obavy z vnějších zásahů do koncepce, které tyto atributy ohrožují.

Dále bych chtěl seznámit pana poslance se stanoviskem MZe ČR k zahraničním expertízám na koncepci ekonomické reformy v lesním hospodářství ČR, které vypracovali universitní profesoři z Universität für Bodenkultur Wien pánové Dr. W. Sagl a Dr. P. Glück a samostatně profesor Dr. K. R. Volz z Ludwig-Maxmilians-Universität München.

K posudku prof. Sagla a Glücka:

Expertíza se omezuje pouze na teoretickou analýzu možných variant organizace LČR. Ke konkrétním ustanovením Statutu, základnímu organizačnímu schematu a k funkcím LČR zaujímá stanovisko jen v několika málo případech. To svědčí o úctyhodné vědecké korektnosti expertů, protože dodané podklady se organizační struktuře LČR věnují jen velmi rámcově a navíc byly pro špatnou kvalitu překladu téměř nesrozumitelné.

Expertíza se nevyjadřuje k privatizačnímu a transformačnímu procesu, experti nebyli seznámeni s právními normami, které privatizaci řídí, např. se zákonem 92/91 Sb., jak se v diskusi vyslovili. Názory expertů na budoucí organizační strukturu LČR nevyústily v žádný doporučený model. Zpracované modely (celkem 7) mají sloužit jako východisko k diskusi.

Z hlediska zpracovatelů koncepce MZe ČR je významné, že dvě z těchto variant jsou velmi blízké principům ekonomické reformy lesního hospodářství. Statut právnické osoby Lesy České republiky je zcela konformní s modelem druhým, tzv. redukovaným modelem Rakouských státních lesů, jehož bodové hodnocení je nejvyšší (vyjma autonomní model). Vývoj připomínek a pozměňovacích návrhů k první verzi koncepce, blízké autonomnímu modelu (model č. 7), potvrzuje pravdivost názorů expertů, že jde sice o model velmi výkonný a životaschopný, ale politicky a společensky za jistých okolností obtížně průchodný. Úloha vlastních kapacit a konkurence mezi podnikatelskými subjekty nabízejícími služby a práce pro státní lesy, kterou experti považují oprávněně za podmínku působení tržního prostředí, je v privatizační koncepci a ve Statutu respektována. Konkrétně byla zakotvena do Zásad hospodaření LČR.

Již z těchto důvodů není v expertíze nic, co by opravňovalo k vývodům, že by privatizace státních lesních podniků měla být odložena.

K posudku p. prof. Volze:

Expertíza se zjevně neopírá o v zadání uvedenou koncepci. Je nepravidelně deformována nekvalitním překladem a zřejmě i neznámým zdrojem dezinformací. Jen tím si lze vysvětlit skutečnost, že podstatná část vyjádření polemizuje s údajnými záměry privatizovat resp. pronajímat státní lesní půdu a lesní porosty, k čemuž nelze nalézt v koncepci žádné opodstatnění.

Obdobně jako předcházející expertíza nemá konkrétní připomínky a návrhy k vlastnímu transformačnímu procesu a vyjadřuje se pouze rámcově k organizační struktuře LČR. Nebere na vědomí, že tato struktura není objektem privatizace a je řešena v materiálech, které expert neměl k dispozici.

Z hlediska koncepce je podstatné, že jeho doporučení, která jsou obsažena zejména v bodech 11, 12, 14 a 15 se s ní téměř zcela shodují, a předcházející body z koncepce vůbec nevycházejí. Přístup experta k oblastním lesním správám (viz bod 13) je centralistický, zatímco Koncepce vychází z pojetí blízkého rakouským poměrům, které lépe odpovídají naší současné politické a hospodářské situaci.

Z uvedených důvodů nemůže být expertíza interpretována jako kvalifikovaná.

Imperativní formulace, jimiž se podstatně liší od expertízy rakouské, na tomto konstatování nemohou nic změnit.

Závěrem k oběma expertízám připomínáme rizika, vyplývající z nedostatečné znalosti současných politických, hospodářských, sociálních a vlastnických poměrů v ČR. Pro dokumentaci uvedeme názory p. prof. Glücka, vyžadující jednoznačné uplatnění maximálního zisku jako cílového kriteria LČR, nebo jeho odmítavý postoj k lesním hospodářským plánům. Do stejné kategorie patří i zkreslené představy p. prof. Volze o hospodářské zodpovědnosti za zalesňování imisních ploch a další.

Diskuse k ekonomické reformě v lesním hospodářství probíhaly na mnoha úrovních a nebyly to diskuse jednoduché. Poslední jednání na toto téma proběhlo v ČNR dne 21. února 1992, kde bylo přijato usnesení, v němž ČNR žádá vládu:

- o vytvoření pracovní komise, která zabezpečí zapracování osvědčených zkušeností našich lesníků a zahraničních expertů do koncepce lesnické politiky ČR

- o urychlenou přípravu zákona o lesích tak, aby mohl být projednán v ČNR do konce tohoto volebního období.

ČNR přijala toto usnesení téměř jednomyslně, bez rozpravy, bezprostředně po vystoupení ministra zemědělství ČR MVDr. Kubáta, který s oběma návrhy souhlasil. Překvapivé rychlé a bezkonfliktní přijetí usnesení by nepochybně nebylo možné u původního návrhu, který m. j. doporučoval privatizovat pouze podniky a závody nelesní výroby.

Podnětem ke změně byla intenzívní opakovaná jednání v komisi pro zemědělství a lesnictví ČNR i se skupinami poslanců. Jednání byla zakončena ve čtvrtek 20. února dohodou, kterou podepsali zástupci MZe ČR, zástupci výboru ČNR pro ochranu životního prostředí a další poslanci.

Zápis konstatuje, že byly odstraněny nejasnosti související se strukturou a činností Lesů České republiky, a přijat závěr, že současný stav ekonomické reformy v lesním hospodářství není v rozporu s usnesením ČNR ze dne 11.10. 1991, takže obě strany považují tuto dohodu za závěr jednání o privatizaci státních lesních podniků.

Zápis končí prohlášením, že dohoda je východiskem pro konstruktivní spolupráci v dalším období. Hlavní náplň této spolupráce je obsažena v obou na začátku uvedených bodech usnesení ČNR.

Vážený pane poslance, byl bych velmi rád, kdyby moje odpověď na Vaši interpelaci pomohla k odstranění zkreslených informací, které částečně ovlivňují Vaše hodnocení probíhajících změn v lesním hospodářství ČR a zároveň bych Vás chtěl ujistit, že zájem na co nejúčelnějším spojení ekonomické reformy s obhospodařováním lesů a tím i jejich zachování pro další generace je jistě naším společným zájmem.