Česká národní rada 1990 – 1992

Předkládám poslancům ČNR přehled ústních interpelací, otázek a podnětů, vznesených poslanci České národní rady na členy vlády České republiky na 31. schůzi České národní rady. Texty interpelací jsou převzaty ze stenografických záznamů.

31. I 01 Naléhavá interpelace poslanců KDU vůči vládě ČR ve věci projednávání zásad zákona o České akademii věd a umění přednesené poslancem Zdeňkem Smělíkem

Vážený pane předsedající, vážené paní kolegyně, vážení páni kolegové, naléhavá interpelace klubu poslanců KDU, k níž se připojili poslanci ČNR Jan Květ, Pavel Klener a Martin Bursík, vládě ČR ve věci projednávání zásad zákona o České akademii věd a umění a zásad zákona o vědě a technologii:

Práce na návrhu zákona o České akademii věd a umění byly zahájeny v srpnu 1990 na základě usnesení 59. valného shromáždění ČSAV. Vzorem pro cílovou přestavbu organizace České akademie věd a umění je například struktura MPG Max-Planck-Geselschaft zur Förderung der Wissenschaften v NSR nebo CNRS Centre National de la Recherche Scientifigue ve Francii vzhledem k flexibilitě jejich organizační struktury a osvědčené spolupráci s ostatními partnery v oblasti vědy a vzdělávání. Na podzim roku 1990 proběhlo interní připomínkové řízení v rámci ČSAV a v upraveném znění byl návrh v únoru 1991 schválen Komorou volených zástupců Akademie věd. V březnu 1991 byl pak ministrem pro hospodářskou politiku a rozvoj ČR Karlem Dybou podle plánu legislativních prací vlády ČR návrh rozeslán do meziresortního připomínkového řízení. Po zapracování připomínek byl předložen do Legislativní rady ČR, která jej v říjnu 1991 projednala a vrátila předkladateli k dopracování s ohledem na nutnost aktualizovat jej podle nově přijímaných zákonů - Obchodní a Občanský zákoník.

Přepracovaný návrh zásad zákona byl dodán ministerstvu pro hospodářskou politiku a rozvoj 15. 11. minulého roku. Teprve v posledních dnech prosince jej ministr Dyba předložil do Legislativní rady vlády, která jej projednala 21. 1. 1992 a konstatovala, že návrh byl projednán v meziresortním připomínkovém řízení, přičemž předkladatel neudával, že by připomínkové řízení bylo rozporné, a doporučila vládě ČR schválit návrh zásad zákona po zapracování připomínek Legislativní rady vlády ČR.

Zásady vznikaly v úzké návaznosti na návrh zásad zákona ČNR o vědě a technologii s využitím našich i zahraničních zkušeností. Zásady obou zákonů vycházejí ze současného stavu organizace vědecké činnosti v České republice a umožňují postupnou transformaci institucionálně oddělených oblastí základního výzkumu, aplikovaného výzkumu a vzdělávání ve vzájemně propojenou soustavu, efektivně využívající potenciál Akademie, vysokých škol a resortních ústavů v oblasti vědecké činnosti a vzdělávání. Podotýkáme, že návrh zásad zákona o České akademii věd a umění byl poprvé dán na pořad vlády 21. 1. 1992, ale byl předkladatelem, ministrem Karlem Dybou stažen z programu jednání. Znovu byl na program jednání vlády zařazen 12. 2., ale jeho projednávání bylo opět oddáleno na základě stanoviska ministra školství, mládeže a tělovýchovy prof. Petra Vopěnky, které předpokládalo strukturální změnu organizace České akademie věd a umění, a to postupnou integrací do vysokých škol a následně zřízením ministerstva školství a vědy po červnových volbách.

To konstatuje i usnesení č. 218/92 výboru pro vědu vzdělání a kulturu České národní rady ze dne 13. 2. s tím, že návrh pana ministra Vopěnky je v rozporu se zákonem České národní rady č. 105/91 § 29 odst. 2, neboť na rozdíl od něj nepředpokládá vůbec zákon o akademii. Přitom plán legislativních prací vlády České republiky předpokládá předložení zásad tohoto zákona do konce února 1992. Stejně tak nebyly dosud ve vládě České republiky projednány zásady zákona o vědě a technologii, ačkoliv jejich projednání bylo v legislativním plánu už v roce 1991. Naléhavá potřeba urychleného projednání těchto zásad byla obsahem i interpelace posl. Jana Květa, tisk 423 a byla též součástí usnesení pléna České národní rady - zákon o státním rozpočtu České republiky ze dne 22. 12. m. r., po připomínce posl. Pavla Klenera.

Důsledky tohoto zdržení jsou pro akademii jako významnou součást české vědy mimořádně nepříznivé. Akademie je dosud federální institucí, kterou není možno podle současných zákonů zcela restrukturovat. Federální shromáždění nemůže, vzhledem ke kompetenčnímu zákonu č. 556/90 prodloužit platnost dosavadního zákona o České akademii věd. Pokud nebudou České národní radě předloženy zásady zákona o České akademii věd a umění před 15. 3. 92, Česká národní rada nebude moci tyto zásady projednat v tomto volebním období a akademie by mohla zaniknout k 31. 12. 92, kdy končí platnost dosavadního federálního zákona o Československé akademii věd.

Obáváme se rovněž, že nebudou-li v České národní radě ještě v tomto volebním období projednány zásady zákona o vědě a technologii, nebude moci ani tento zákon vyjít včas, tj. nejpozději do konce roku 1992 s účinností od 1. 1. 1993. Tím se vzhledem k červnovým volbám stává nereálné přijetí zákona o České akademii věd a umění do konce roku 1992. Nebude možno připravovat věcné ani finanční zajištění České akademie věd pro následující rok.

Tak by nastalo v lednu 1993 právní vakuum a rozklad Československé akademie věd se všemi plynoucími důsledky sociálními i ekonomickými i s negativním dopadem na českou vědu a vzdělanost. To si úspěchy české vědy a umění i bez uvádění přídomků nezaslouží. Téměř 10 tisíc vysoce kvalifikovaných pracovníků přestane plnit své úkoly, množství mezinárodních kontaktů a závazků bude násilně přerušeno. Po léta budované týmy a vědecké školy se rozpadnou. Došlo by k výraznému úniku mozků nejen do zahraničí, ale i do řady náhradních profesí, kde kvalifikace těchto pracovníků nebude racionálně využita. Důsledky se sice neprojeví okamžitě, ale v průběhu několika let, v dlouhodobém oslabení intelektuálního a v důsledku toho i hospodářského potenciálu České republiky. Takové hospodaření s duševním bohatstvím národa, k němuž věda patří, považujeme za neuvážené a politicky neodpovědné.

Žádáme proto vládu České republiky, aby ve světle těchto okolností znovu uvážila své rozhodnutí ze 12. 2. 92 a na své nejbližší schůzi obnovila projednávání zásad zákona o České akademii věd a umění a splnila legislativní plán, tj. předložila tyto zásady k projednání České národní radě do konce února 1992.

Dále žádáme stejně naléhavě vládu České republiky, aby návrh zásad zákona o vědě a technologii předložila k projednání České národní radě do 15. 3. 92, tj. bez dvou týdnů a jednoho roku od původně stanoveného termínu. Odpověď očekáváme do pátku, tj. 21. 2. t. r. Děkuji za pozornost.

31. PO 1 Podnět poslance Aloise Válka na vládu České republiky ve věci pionýrské organizace

Vážená paní předsedkyně, dámy a pánové, nedávno byl poslancům ČNR doručen dopis předsedy Českého pionýra. Na něj jsem reagoval otevřeným dopisem. Dovolte mi, abych vás s jeho obsahem a následným návrhem obeznámil:

Vážený pane předsedo České rady pionýra, v minulých dnech mi byl doručen váš dopis s přiloženými materiály ze dne 11. 2. 1992, obsahující stanovisko okresních organizací a Rady vaší pionýrské organizace. V tomto stanovisku se hovoří o současné kampani vedené proti občanskému sdružení Pionýr a požadujete v něm, aby se k pionýrské organizaci přistupovalo stejně jako k jiným občanským sdružením. Dále v přiložených materiálech uvádíte, že jste obviňováni z držení značného majetku, o který se nechcete s ostatními dětskými organizacemi dělit. Musím oponovat vašim názorům na tento problém na základě vlastních zkušeností. Je vám snad známo, že tato organizace vznikala v roce 1949 z potřeby KSČ, která se touto formou pokoušela zpracovávat myšlení a vývoj dětí v duchu své ideologie. Všechny další dětské organizace, například Junák, Sokol a Orel byly zakázány a jejich majetek převáděn na ČSM a Pionýr. Vím také, jakými metodami byly děti naháněny do pionýrské organizace a jakému tlaku byli vystaveni jejich rodiče, mající obavy o další osud svých potomků po ukončení základní školy.

V letech 1968 až 1969, pro KSČ krizových, došlo také k první metamorfóze pionýra motivované rozkladem ČSM, i k pokusům o jeho přijatelnější podobu. V období normalizace je obnovený Junák opět zakázán a majetek zabaven, avšak Pionýr pokračuje dál ve své činnosti pod křídly SSM a jeho malí členové oživují slavnostní tribuny sjezdů a tzv. manifestací lidu, aby byli již tradičně zahrnováni pocely nejvyšších funkcionářů. Patrně šlo o nějakou ilegální pionýrskou organizaci, neboť dle vaší argumentace byla tato zlikvidována v roce 1970, asi proto, že údajně měla být - cituji - jedním z neprogresivnějších proudů v procesu Pražského jara. Váš pionýr prostě pokračoval v určené cestě po vyjetých kolejích minulosti, prohloubených normalizačním úporným úsilím KSČ o ovládnutí myšlení všech občanů.

Za vrchol ideologické ekvilibristiky a k sarkastickému smíchu mě donutilo vaše vysvětlení symbolů názvu vaší nové organizace, údajně odvozené od francouzského "pioneer", když každý ví, že pochází ze země, kde padl výstřel z lodi zvané Aurora. Nevím, pane Bělohlávku, zdali jste byl předsedou Rady pionýrské rady v lednu 1990, kdy se vaší organizaci povedl neuvěřitelný administrativní manévr, jímž byla separace pionýra od spontánně se rozpadajícího SSM. Tato druhá metamorfóza pionýra je jádrem problému dneška, kdy je majetek SSM předáván dle ústavního zákona ze dne 16. 11. 1990 lidu ČSFR, s výjimkou § 2 odstavce 5, kde se praví - ustanovení odst. 4 se nevztahuje na věci, peněžité prostředky a majetková práva, které jsou v držení organizace Pionýr. Vznikla tak absurdní situace, kdy například 22 pionýrů středně velikého města Příbor v okrese Nový Jičín má k dispozici prostředky pro desítky či stovky dalších dětí, které je nemohou využívat, a můžeme si domyslet, kolik ne právě laciných stanů, spacích pytlů a dalších věcí v celé republice zbytečně zahálí a znehodnocuje se. O myšlenkové, argumentační a výtvarné úrovni letáčků se nemíním zmiňovat dále, i když mě pobuřuje zneužití citátů Tolstého a Husa v sousedství staronové demagogie Zaujal mě však závěrečný text: Vyzýváme opět všechny, kterým jde skutečně o děti, ke spolupráci v jejich prospěch.

Nešpiňme dětský svět hrátkami dospělých.

Nechme raději stranou fakt, že lidé dobře vědí, kdo to špinil nejen dětský svět hrátkami jistých známých dospělých. Vřele však souhlasím s tím, že nám všem by mělo jít o děti. A to bez přihlédnutí k rozdílům politických sympatií či příslušností jejich rodičů k té nebo oné straně. Majetek Pionýra jsme totiž vytvořili všichni, jsouce daňovými poplatníky. Musí proto patřit všem dětem a pokud budou mít zájem o členství v Pionýru, tak také jim. Majetek pionýrské organizace je třeba rovnoměrně rozdělit podle počtu registrovaných mezi všechny organizace dětí v republice. Obracím se proto na vás, pane předsedo, a českou radu pionýra, kterým jde tak o blaho dětí, aby se existujícího majetku vzdala v jejich prospěch. Nepředpokládám však že tohoto činu budete schopni. V tomto případě vás, pane předsedo, mohu ujistit o svém úmyslu udělat vše, co je v mých možnostech, aby onen ostudný § 2 pozbyl platnosti a věřím, že ve svém úsilí nebudu osamocen.

Jsem přesvědčen o tom, že naše děti nesmí být již nikdy zneužívány ve jménu jakékoli ideologie a zásadní povinností nás všech je zajistit jim zdravý tělesný a duševní rozvoj v libovolné organizaci na základě vlastní vůle. Vaši reakci očekává Alois Válek. Dne 23. 2. 1992.

Odpověď jsem dosud neobdržel.

Na závěr uvádím, že si autoři pionýrského letáčku na téže straně naprosto protiřečí. Víme-li, že ideologie znamená nauku o ideálech. V prvním bodě totiž tvrdí, že jejich organizace je -cituji - demokratická, na politických stranách a hnutích a jiných ideologiích nezávislá, aby v bodě posledním prohlásili, že je mimo jiné spojují ideály. Jaké asi ideály mají na mysli, to je další záhadou. Proč tedy měli a dosud vlastní majetek pionýra číslo jedna, který působil od roku 1949 do roku 1968 a pak od roku 1970 jako jednotná dětská organizace, od níž se distancují. Nástupnický charakter pionýra číslo dvě dokládá například předání nemovitosti plzeňskému Junáku, zabavené v roce 1970, kterou předal již zcela nový, nezávislý Pionýr v lednu 1991. Vyluští někdo hlavolam, kde vlastně přišel k majetku pionýr číslo dvě, který působil od 20. ledna 1990 jako údajně zcela nové občanské sdružení?

Záhad ohledně pionýra je ještě více, a proto se obracím s prosbou na příslušné ministry České vlády, aby iniciovali, pokud to půjde, prošetření a vyřešení tohoto problému na úrovni federace, kde byl onen ústavní zákon přijat. Děkuji.