Česká národní rada 1990 – 1992

Předseda vlády České republiky Petr Pithart zaslal odpověď na interpelaci poslanců ČNR Viktora Dobala, Jaroslava Cabala, Jiřího Fiedora, Jiřího Haringera, Jana Kadlece a Kamila Procházky dopisem ze dne 16. 3. 1992.

Podle § 89 zákona ČNR č. 35/1989 Sb., o jednacím řádu České národní rady, předkládám České národní radě odpověď předsedy vlády České republiky Petra Pitharta na interpelaci poslanců Viktora Dobala, Jaroslava Cabala, Jiřího Fiedora, Jiřího Haringera, Jana Kadlece a Kamila Procházky, která je přílohou tohoto sněmovního tisku.

Příloha: 3 listy

Vážený pane poslanče,

zasílám Vám odpověď na Vaši interpelaci ve věci usnesení vlády ČR ze dne 29. 1. 1992 č. 60 ke Zprávě o stavu prací na návrhu strategie rozvoje farmaceutického průmyslu a dalších oborů výroby pro potřeby zdravotnictví, kterou jste na mne vznesl spolu s poslanci J. Cabalem, J. Fiedorem, J Haringerem, J. Kadlecem a K. Procházkou.

Úvodem bych Vás chtěl ujistit, že vláda ČR má velký zájem na dalším úspěšném rozvoji čs. farmaceutického průmyslu a jeho věcně správné privatizaci. To bylo také důvodem, že vláda uložila vypracování strategie dalšího rozvoje tohoto odvětví. Uvedeným problémem se vláda od 8. 11. 1989 opakovaně zabývala. Tak, jak se postupně měnily ekonomické i politické podmínky, byl tento úkol zpřesňován. Jeho původním nositelem bylo ministerstvo zdravotnictví ČR a po delimitaci farmaceutického průmyslu resort ministerstva průmyslu ČR. Na začátku roku 1991 byl úkol usnesením vlády ČR č. 211/1991 uložen ministerstvu průmyslu ČR ve znění "Vypracovat strategii rozvoje farmaceutického průmyslu a dalších oborů pro potřeby zdravotnictví".

Vzhledem k závažnosti úkolu rozhodlo MP ČR využít při jeho realizaci zkušeností zahraniční konzultantské firmy. Při zabezpečování takovéto firmy se ukázala možnost financování úkolu - studie z fondu PHARE. Tato možnost byla využita a na studii strategie začala koncem září 1991 pracovat firma Boston Consulting Group, která vyhrála konkurs provedený podle pravidel fondu PHARE. Bylo to důležité i s ohledem na cenu této studie, která přesahuje částku 20 mil. Kčs.

Kromě toho vláda rozhodla o zařazení s.p. Léčiva, s.p. Dental, s.p. Farmakon a s.p. Chemopharma do první privatizační vlny. Toto rozhodnutí bylo přijato na základě požadavku podniků a doporučení MP ČR a v době rozhodnutí nebyl, kromě určité časové kolize s ukončením předpokládané studie, žádný důvod k odsunutí těchto podniků do druhé vlny.

S opožďováním postupu prací na přípravě všeobecného zdravotního pojištění, na přípravě kategorizace léčiv, na legislativě v oblasti léčiv a získáním dílčích výsledků analýzy farmaceutického průmyslu, se začal ukazovat rozpor jak časový, tak i věcný mezi předloženými privatizačními projekty (včetně privatizačních projektů Sanitasu a Zdravotnického zásobování, které jsou v druhé privatizační vlně) a dílčími závěry studie k rozvoji farmaceutického průmyslu.

Vláda ČR považuje rozhodnutí o způsobu privatizace farmaceutického průmyslu za velice závažné, vzhledem k jeho přímé vazbě na životní úroveň, úroveň péče o zdraví obyvatelstva a dopadům na státní rozpočet. Považuje proto za správné toto rozhodnutí provést na základě všech dostupných podkladových materiálů. Toto rozhodnutí je třeba provést tak, aby byl vytvořen konsistentní systém počínaje výzkumem a vývojem farmak a konče jejich finálním využitím včetně systému financování. Protože však předložené privatizační projekty tuto skutečnost plně nezabezpečují, vláda ČR rozhodla na svém zasedání dne 29. ledna 1992 usnesením č. 60 o schvalování předložených privatizačních projektů organizací farmaceutického průmyslu až v návaznosti na schválené zásady restrukturalizace čs. farmaceutického průmyslu včetně systémových opatření. Toto rozhodnutí má výhradně věcný charakter.

Dovolte mi, vážený pane poslanče, abych Vás i Vaše interpelující kolegy znovu ubezpečil, že vláda ČR svým usnesením č. 60 nesleduje jiný cíl, než věcně správné rozhodnutí o privatizaci tohoto důležitého sektoru. Vaše obavy o likvidaci výzkumu, případně výroby považuji za neopodstatněné a domnívám se, že vycházejí z nedostatečných nebo zkreslených informací. Je však možno považovat za jisté, že další rozvoj farmaceutických výrob se neobejde bez podpory státu, tj. přijetí určitých systémových opatření, která by měla řešit nejen stránku např. správné výrobní praxe, ale i vstup zahraničního kapitálu. Řešení dalšího rozvoje farmaceutického průmyslu bude navíc komplikované i tou skutečností, že se bude muset zajišťovat bez prudkého nárůstu cen léků pro konečné spotřebitele a v podmínkách platební neschopnosti našeho zatím největšího odběratele, tj. SNS.