Z pověření předsednictva České
národní rady předkládám v souladu
s § 69 zákona ČNR č. 35/1989 Sb., o
jednacím řádu ČNR, poslancům
České národní rady následující
písemnou interpelaci poslanců ČNR Viktora
Dobala, Jaroslava Cabala, Jiřího Fiedora, Jiřího
Haringera, Jana Kadlece a Kamila Procházky na předsedu
vlády České republiky Petra Pitharta, která
je přílohou tohoto sněmovního tisku.
Příloha: 3 listy
Vážený pane premiere,
usnese-li se vláda, které byla svěřena
důvěra především v otázce
důsledné přestavby naší ekonomiky,
na tom, že se vrátíme k již dávno
zavrženému způsobu řízení
vybraných odvětví průmyslu, je to
na pováženou a musí k tomu mít velice
pádné důvody. Obracíme se proto na
vás s důvěrou, že nám je sdělíte.
Jeden z možných pohledů na to, co vláda
inkriminovaným usnesením udělala, je tento.
Rozhodla se svěřit strategii dalšího
rozvoje farmaceutického průmyslu a jeho privatizaci
úředníkům Ministerstva průmyslu
ČR, jejichž zcela pochopitelným cílem
je zachovat se a zachránit svoje dosud dominantní
postavení všude tam, kde je to jen trochu možné.
Starostmi, které si o zachování právě
tohoto průmyslového odvětví dělají,
se těmto pánům asi podařilo přesvědčit
vládu o specifickém postavení farmaceutické
výroby a o nutnosti, aby vláda jejich zraky na ní
dále dohlížela. Žádné logičtější
vysvětlení nás totiž nenapadá.
Ač laici, musíme se ptát. Proč si
tyto starosti připouštějí až nyní?
Proč celé dva roky nevymyslili náhle požadovanou
strategii? Proč využívají služeb
poradenské firmy, která, máme-li dobré
informace, neviděla jediný privatizační
projekt? Co nám asi tato firma poradí?
Na poslední otázku si dovolíme dát
odpověď. Prohlásí, že výroba
léčiv má v našem státě
perspektivu. Měla by se však orientovat na výrobu
konečných lékových forem. Přeloženo
do lidské mluvy to znamená praktickou likvidaci
prvovýroby, výzkumu a technického rozvoje.
Takto radí všem zemím třetího
světa. Sami se ptáme: máme je poslechnout?
Zkušenost z jiných zemí, např. Maďarska,
velí nikoliv.
Souhlasíte-li dosud s našimi vývody, musíme
se ptát dál. Kdo jiný než samotné
firmy, nejlépe zprivatizované, lépe rozhodou
o strategii svého dalšího rozvoje?
Zamysleme se ještě nad tím, je-li vyčkávání
na místě. Především si musíme
uvědomit, že řada farmaceutických firem
již dávno odevzdala své privatizační
projekty a k řadě těchto projektů
existují také projekty konkurenční.
Souhrnně pro 1. vlnu kupónové privatizace
se jedná o částku 1,383 mld. Kčs.
To samozřejmě z hlediska nabídkové
strany ČR představuje necelé 1%. Farmaceutická
výroba jako celek však nikdy neměla v této
republice větší zastoupení.
Nyní se ptejme jaké škody v tomto průmyslu
způsobí čekání na úřednickou
strategii? Především se prodlužuje vakuum,
které má již dnes tyto neblahé důsledky:
- rozčarování a ztrátu důvěry těch, komu o něco jde,
- prodlužování improvizace v podnicích vyrábějících léčiva,
- nutné překážky v navazování pevných smluvních vztahů,
- odrazování potencionálních zahraničních investorů,
- stimulaci rychlého odlivu "mozků" do
jiných oblastí a do zahraničí, atd.
Domnívá se vláda České republiky,
že i kdyby se ministerským úředníkům
podařilo vypracovat sebelepší strategii, že
bude mít ty potřebné 3 mld. Kčs, které
je nutno do obnovy tohoto průmyslu minimálně
vložit?
A tak se musíme konečně tázat. Bude
pro nás výhodnější rozpustit
ambiciózní úředníky MP ČR
nebo dát urychleně šanci těm podnikům,
které se privatizace vehementně dovolávají?
Nemůžeme si v samotném závěru
odpustit poznámku, která se vztahuje k bodu III./3.
kritizovaného usnesení. Vláda zde ukládá
ministru zdravotnictví zajistit vypracování
privatizačních projektů Sanitas s.p. Říčany
a Zdravotnické zásobování s.p. Praha
tak, aby mohly být zahrnuty do 1. vlny kupónové
privatizace. Z celého textu bodu III. je však jasné,
že to může byt nejdříve 31. března
1992. Buď se jedná o překlep nebo o těžko
řešitelnou hádanku.
Žádáme Vás, vážený
pane premiere, abyste tuto interpelaci chápal jako naléhavou
a požadované informace nám sdělil na
nejbližším plenárním zasedání
České národní rady. Národohospodářsky
výbor ČNR přijal na své 64. schůzi
ze dne 12. 2. 1992 usnesení v tomto smyslu.
S pozdravem a nadějí, že se nad tímto
sdělením zamyslíte také jinak než
vám zákon stejně ukládá,
V Praze dne 12. února 1992