Česká národní rada 1990 – 1992

Praha, únor 1992

Ustanovení § 2, odst. 1) zákona ČNR č. 209/1990 Sb. se upraví tak, aby komerční právníci mohli poskytovat právní pomoc v tomto rozsahu:

Komerční právník poskytuje právní pomoc fyzickým a právnickým osobám, zejména ve věcech souvisejících s jejich podnikatelskou činností jako nezávislé povolání, a to tím, že poskytuje právní porady, zpracovává právní rozbory, sepisuje smlouvy a jiné listiny, zastupuje v řízení před soudy, pokud zvláštní předpisy nestanoví jinak, státními notářstvími, orgány státní správy, popř. v řízení před jinými orgány.

Odůvodnění:

Zákon ČNR č. 209/1990 Sb., o komerčních právnících a právní pomoci jimi poskytované, upravil poskytování právní pomoci komerčními právníky, jako výkon nezávislého povolání a na stejných principech, jak toto povolání upravil zákon ČNR č. 128/1990 Sb., o advokacii. Rozsah právní pomoci poskytované komerčními právníky byl však omezen pouze na okruh věcí souvisejících s podnikáním. Toto omezení bylo v dubnu a květnu 1990 při projednávání zákona odůvodněno tím, že jako komerční právníci, poskytující právní pomoc v rámci Komory komerčních právníků budou vystupovat především bývalí podnikoví právníci, pro něž je orientace v oblasti hospodářského, finančního, pracovního a správního práva bližší, než organizaci advokátů, tradičně specializovaných na oblasti práva občanského, trestního, rodinného a pracovního. Tyto aspekty však nebyly jediné, které vedly k dosavadní formulaci ustanovení § 2, odst. 1) zákona ČNR č. 209/1990 Sb. V době projednávání a přijetí citovaného zákona Českou národní radou sehrál svoji roli i politický úmysl formulovaný ve stanovisku Legislativní rady vlády ČR a v důvodové zprávě k zákonu, že je žádoucí rozbít monopol advokacie na poskytování právní pomoci, neboť každý monopol může vést k určitému zneužívání postavení. Od počátku účinnosti zákona ČNR č. 209/1990 Sb. nastaly obtíže s výkladem i aplikací ustanovení jeho § 2, odst. 1). Legislativně nepřesná dikce "ve věcech souvisejících s jejich podnikatelskou činností" umožňovala a nadále umožňuje nejednotný výklad, kdy dochází k pochybnostem o právním postavení komerčních právníků (v řízení před orgány soudu a státními notářstvími) a nepřispívá k právní jistotě jejich klientů. Na základě požadavku představenstva Komory komerčních právníků České republiky o sjednocení praxe soudů, arbitráží a ostatních státních orgánů při posuzování otázky, které věci souvisejí s podnikatelskou činností, doporučil ministr spravedlnosti ČR, předseda Nejvyššího soudu ČR, předseda Nejvyššího soudu ČSFR a Hlavní arbitr ČSFR, aby uvedený nedostatek zákona byl odstraněn jeho novelizací, nikoliv výkladem.

Dalším důvodem pro navrhovanou novelizaci je skutečnost, že se od května loňského roku zásadně změnil právní řád. Odborné předpoklady, se kterými do praxe vstupovali komerční právníci nebo advokáti je zapotřebí průběžně doplňovat o poznání řady nových právních předpisů, vycházejících z odlišného pojetí právního řádu. Tyto nové právní předpisy se musí učit všichni, jak advokáti, soudci nebo arbitři, tak i komerční právníci. S výjimkou oblasti práva trestního mají proto advokáti i komerční právníci stejné kvalifikační předpoklady pro poskytování právní pomoci fyzickým i právnickým osobám. Členy obou komor se za stejných podmínek stávají bývalí arbitři, notáři i soudci. Od prosince 1991 také Česká advokátní komora uznává profesní zkoušku komerčního právníka za rovnocennou zkoušce advokátní. Některé z komerčních právníků, kteří o to požádali, zapsala bez dalších zkoušek do Komory české advokacie. Omezování komerčních právníků na nejasně vymezenou oblast věcí souvisejících pouze s podnikáním, pak v současné době pozbyla věcný základ.

V současné době se předpokládá postupné sbližování advokacie a komerčních právníků, které by mělo být v budoucnu završeno jednotnou právní úpravou poskytování právní pomoci a sjednocením obou komor. O uvedeném sjednocení však musí rozhodnout členské základny sdružené v obou komorách. Celostátní sněm komerčních právníků, jako nejvyšší orgán Komory, si rozhodování o této otázce vyhradil svým usnesením z 27. 11. 1991. Další celostátní sněm komerčních právníků se bude konat v listopadu 1993, a do té doby by měla proběhnout jednání směřující k budoucímu sjednocení.

Skupina poslanců České národní rady - navrhovatelů zákona, požádala předsednictvo České národní rady o upuštění od předložených zásad zákona s ohledem na malý rozsah požadované novelizace. Tato žádost poslanců však byla zamítnuta s odůvodněním, že otázka sjednocení obou zákonů a splynutí obou profesně stavovských organizací je záležitostí krátkodobou, neboť sjednocující zákon je již připraven. Jak vyplývá z výše uvedeného, tato informace neodpovídá skutečnému stavu. V současné době nejsou dosud připraveny ani zásady uvedeného zákona a o jeho podobě teprve začínají představenstva obou komor jednat.

Pro úplnost je nutno uvést, že zákon SNR č. 129/1991 Sb., o komerčných právníkoch, který nabyl účinnosti dnem 1. 7. 1991, shora uvedené omezení rozsahu poskytování právní pomoci komerčními právníky již neomezuje.

Z ustanovení § 2, odst. 1) je nutno vypustit slova "orgány hospodářské arbitráže", neboť ty byly zrušeny k 1. 1. 1992 a doplnit toto ustanovení slovy "státními notářstvími", neboť omylem nebyly zapracovány do zákona při jeho projednávání v květnu 1991.

Vypouští se ustanovení § 43 zákona ČNR č. 209/1990 Sb.

Odůvodnění:

Tato zásada je odůvodněna tím, že vyjadřuje pouze skutečnost vyplývající z ústavních předpisů. Obsahem § 43 je v podstatě jen konstatování nesporného faktu, že Česká národní rada může svými zákony upravovat práva a povinnosti jen na území České republiky. Z důvodu legislativní čistoty je proto správné toto ustanovení jako nadbytečné vypustit.

V Praze, dne 5. února 1992