Česká národní rada 1990 – 1992

Předseda vlády České republiky Petr Pithart zaslal odpověď na interpelaci poslance ČNR Josefa Kašuby dopisem ze dne 13. 3. 1992.

Podle § 89 zákona ČNR č. 35/1989 Sb., o jednacím řádu České národní rady, předkládám České národní radě odpověď předsedy vlády České republiky Petra Pitharta na interpelaci poslance Josefa Kašuby, která je přílohou tohoto sněmovního tisku.

Příloha: 3 listy

Vážený pane poslanče,

zasílám Vám požadovanou odpověď na Vaši interpelaci na vládu České republiky ve věci střešního zákona o ochraně kulturního dědictví minulosti, vznesenou na 30. schůzi České národní rady.

Problém střešního zákona o kulturním dědictví byl po odborné stránce již vyřešen. Jednalo by se o tak obecný právní předpis, že jeho faktický právní dopad by byl prakticky nulový. Z tohoto důvodu jsou proto připravovány jednotlivé zákony upravující příslušné obory. V těchto zákonech je možno danou problematiku upravit patřičně detailně a řešit příslušné obory v dostatečné komplexnosti. Společných znaků pro všechny obory je totiž velmi málo a střešní zákon, který doporučujete,by byl stručný a mohl by mít pouze deklaratorní charakter, což není záměrem zákonodárce.

Zákon č. 87/1991 Sb., o mimosoudních rehabilitacích, a zákon č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, nedovolují vydání majetku v případě, že se jedná o národní kulturní památku, a to až do doby vydání nových právních předpisů o kulturních památkách (památkový zákon). Toto omezení není dobré, neboť více méně bezdůvodně blokuje restituce majetku v těchto případech. V navrhovaných zásadách nového zákona se ruší kategorie národní kulturní památky. Zavedení pojmu NKP nepřispělo ke zlepšení péče o památky. Naopak. Je v zásadním rozporu se základní moderní koncepcí památkové péče zrovnoprávňující všechny památky bez ohledu na jejich znalecké hodnoty. Jakákoli kategorizace vede namísto uvážlivé péče o jednotlivé památky podle jejich významu (který je navíc relativní a závislý na subjektivním znaleckém hodnocení)k diskriminaci těch památek, které jsou "nižní kategorie". U těchto památek je tato skutečnost často zneužívána laickou veřejností k vážnému zanedbávání péče o ně.

Současná právní úprava péče o kulturní památky (zákon ČNR č. 20/1987 Sb., o státní památkové péči) stanoví povinnosti vlastníkovi kulturní památky, tzn. také těm subjektům, do jejichž vlastnictví kulturní památka přechází, na vlastní náklad pečovat o její zachování, udržovat ji v dobrém stavu a chránit ji před ohrožením, poškozením, znehodnocením nebo odcizením. Vlastník je povinen kulturní památku užívat pouze způsobem, který odpovídá jejímu významu, památkové hodnotě a technickému stavu. V případě, že vlastník neplní tyto povinnosti, vydá okresní úřad (pověřený obecní úřad) rozhodnutí o opatření, které je vlastník povinen učinit, uloží pokutu za porušení povinností. Zákon stanoví vlastníku kulturní památky řadu dalších povinností, např oznamovací, které zabezpečují ochranu takové památky bez ohledu na to, kdo je jejím majitelem.

Nedomníváme se, že by restituce vedla k degradaci památek. To, že stát přestane být vlastníkem takového předmětu, neznamená, že upouští od jeho další ochrany. Z této zásady vycházíme při přípravě nové právní úpravy péče o kulturní památky. V návrhu zásad této právní úpravy se výslovně prohlašuje, že péče o památky, soubory památek a památkově chráněná území je ve veřejném zájmu. Připravovaný zákon stanoví úkoly státu a obcí, práva a povinnosti státu, obcí, právnických a fyzických osob jako vlastníků takových věcí, práva a povinnosti právnických a fyzických osob, jejichž činnost se těchto věcí dotýká. Jedná se např. o předkupní právo státu - vlastník je povinen v případě zamýšleného prodeje přednostně písemně nabídnout kulturní památku okresnímu úřadu, pod sankcí neplatnosti právního úkonu, pokud tuto povinnost nesplní. Dalším způsobem zajištění ochrany kulturní památky je povinnost vlastníka kulturní památky v případě její obnovy vyžádat si rozhodnutí příslušného orgánu památkové péče. V případě porušení povinnosti mohou místní úřady v sídle okresních úřadů uložit sankce, např. pokuty. Výše pokut se liší podle charakteru porušení povinností od 10 000 až po 500 000 Kčs. Návrh zásad zakotvuje také povinnost ministra kultury ČR předložit České národní radě jednou ročně zprávu o památkové péči.

Restituce nemá tedy za následek zánik kulturní památky. Konečně ty objekty, které představují skutečné národní památky (Národní divadlo, korunovační klenoty apod.), z podstaty věci restituci nepodléhají.

Otázku vývozu kulturních předmětů řeší předložený návrh zákona o předmětech kulturní hodnoty a jejich vývozu, jehož předložení České národní radě se z časových důvodů předpokládá formou zákonné poslanecké iniciativy.