Česká národní rada 1990 – 1992

Ministr životního prostředí České republiky Ivan Dejmal zaslal odpověď na interpelaci poslankyně ČNR Milady Vorlové dopisem ze dne 6. 3. 1992.

Podle § 89 zákona ČNR č. 35/1969 Sb., o jednacím řádu České národní rady, předkládám České národní radě odpověď ministra životního prostředí České republiky Ivana Dejmala na interpelaci poslankyně Milady Vorlové, která je přílohou tohoto sněmovního tisku.

Příloha: 3 listy

Vážená paní poslankyně,

v odpověď na Vaši interpelaci v záležitosti přeložky části silnice 1/9 Mělník - Vehlovice, jejíž znění jsem obdržel od předsedy vlády ČR, Vám sděluji.

Ministerstvo životního prostředí ČR usiluje již od roku 1990 o změnu vedení trasy přeložky výše uvedené silnice. Důvody našeho nesouhlasu s řešením trasy podle schváleného územního plánu města Mělníka jsou ekologické i územní povahy. Důsledky dopravní nedořešenosti celého problému se projeví především mimo území města Mělníka, neboť, a to je třeba zdůraznit, není k dnešnímu dni uzavřena otázka dalšího pokračování této silnice I. třídy, která by na sebe měla soustředit veškerou, místní i tranzitní dopravu.

Územnímu rozhodnutí o umístění stavby vytýkáme nezákonnost spočívající v tom, že ve smyslu § 37 odst. 2 zák. č. 50/1976 Sb., nebyla hodnocena potřeba navrhovaného opatření v území a jeho důsledky. Soulad navrhované stavby se schváleným územním plánem je jenom jedním z předpokladů vydání územního rozhodnutí. Ze schváleného územního plánu Pražské středočeské aglomerace je zřejmé, že účelem nové trasy I/9 je řešení dopravních problémů jak Mělníka, tak i Liběchova. V rozporu s tímto záměrem je povolenou stavbou přeložky řešen pouze dopravní problém na území Mělníka, zatímco možnost a reálnost pokračování trasy směrem k Liběchovu není doložena. Proto není prokázána ani účelnost stavby Mělník - Vehlovice na území Mělníka.

Stejný nedostatek, to jest nekomplexnost řešení problému, vytýkáme i pravomocnému stavebnímu povolení, k jehož přezkoumání z hlediska zákonnosti jsem dal podnět panu ministru pro hospodářskou politiku a rozvoj ČR Ing. Karlu Dybovi. I v případě stavebního povolení zastáváme názor, že zanedbání procesně právních ustanovení stavebního zákona má ve svém důsledku vydání věcně nesprávného rozhodnutí.

Naše ministerstvo považuje za přijatelnou výstavbu nové komunikace v území Průhon - Vehlovice pouze pro místní dopravu, jako spojnici stávajících cest. Technické řešení této komunikace by muselo odpovídat obytnému charakteru tohoto území (maximálně dvoupruhový profil, úrovňové křižovatky) i dopravnímu účelu (chodníky, pruh pro cyklisty, napojení na přilehlé pozemky). Nezbytná je i úprava polohy a výšky u části trasy. Tím by se zároveň snížil její negativní zásah do území a stavba by se zlevnila.

Na základě Vaší interpelace se dne 17. 2. 1992 se uskutečnilo jednání mezi pracovníky ministerstva životního prostředí ČR a ministerstva pro hospodářskou politiku a rozvoj ČR, jehož zástupce přislíbil, že ve spolupráci s investorem prověří možnost změny technického řešení přeložky. Obě strany se také dohodly, že bude vhodné znovu celou věc posoudit přímo na místě. Podnětem k tomuto novému prověření jsou i výsledky jednání na Okresním úřadě Mělník dne 6. 2. 1992, kde nedošlo k dohodě o možnosti pokračování silnice I. třídy z Vehlovic dále k Liběchovu.

Po společném znovuupřešetření celé záležitosti pracovníky obou ministerstev z těchto nových pohledů Vám, paní poslankyně, podám doplňující zprávu.