Česká národní rada 1990 – 1992

na vydání zákona

o Radě České republiky pro rozhlasové a televizní vysílání

Česká národní rada se usnesla na tomto zákoně:

(1) Zřizuje se Rada České republiky pro rozhlasové a televizní vysílání (dále jen "Rada").

(2) Rada dohlíží na dodržování právních předpisů upravujících rozhlasové a televizní vysílání [Např. zákon čís. 136/1991 Sb., o rozdělení působnosti mezi Českou a Slovenskou Federativní Republiku a Českou republiku a Slovenskou republiku ve věcech tisku a jiných informačních prostředků, zákon čís. 468/1991 Sb., o provozování rozhlasového a televizního vysílání, zákon ČNR čís. 483/1991 Sb., o České televizi, zákon ČNR čís. 484/1991 Sb., o Českém rozhlasu] (dále jen "vysílání"), dbá na rozvoj plurality vysílání a nezávislost jeho provozování.

(3) Rada vykonává ve stanoveném rozsahu [§ 2 písm. b) zákona čís. 136/1991 Sb.] státní správu v oblasti vysílání.

(1) Do působnosti Rady náleží zejména

a) podílet se svými stanovisky a návrhy na vytváření zásad státní politiky České a Slovenské Federativní Republiky ve vztahu k vysílání a koncepci jeho rozvoje,

b) podílet se na vypracovávání plánů využití kmitočtů pro vysílání,

c) podílet se svými stanovisky a návrhy na vytváření zásad státní politiky České republiky ve vztahu k vysílání a stanovit koncepci jeho rozvoje,

d) udělovat a odnímat licence k vysílání, pokud jde o subjekty působící jen na území České republiky nebo pokud jejich činnost podstatně nepřekračuje území České republiky [§ 1 písm. c), § 2 písm. b) zákona čís. 136/1991 Sb.],

e) vydávat upozornění a uplatňovat pokuty [§ 20 zákona čís. 468/1991 Sb.] vůči držitelům licencí, které udělila, provozovatelům, kteří získali oprávnění k vysílání zákonem České národní rady [Např. zákon ČNR čís. 483/1991 Sb. zákon ČNR čís. 484/1991 Sb.], nebo subjektům vysílajícím bez licence, k jejímuž udělení je příslušná,

f) zaujímat stanoviska k návrhům a plnění mezinárodních smluv, které souvisejí s vysíláním, a svá stanoviska předkládat Federální radě pro rozhlasové a televizní vysílání (dále jen "Federální rada"),

g) vést evidenci licencí, které udělila, a jejich změn,

h) informovat Federální radu o licencích, které udělila, a jejich změnách,

i) předkládat České národní radě zprávu o stavu vysílání a o své činnosti, a to nejméně jednou ročně nebo vždy, pokud o to Česká národní rada požádá.

(2) Rada pravidelně uveřejňuje přehled žádostí o licence a přehled udělených licencí a jejich změn, a dále uveřejňuje plány využití kmitočtů pro vysílání.

(1) Rada má devět členů především z řad odborníků v oblasti vysílání Členy Rady volí a odvolává Česká národní rada, a to tak, aby v Radě byly zastoupeny významné regionální, politické a kulturní názorové proudy České republiky.

(2) Členové Rady jsou voleni na funkční období šesti let, a to i opětovně, v takovém případě však ne na více než dvě po sobě jdoucí funkční období. Na uprázdněná místa jsou voleni noví členové na období šesti let.

(3) Členy Rady jsou vždy členové Federální rady zvolení Českou národní radou [§ 18 odstavec 1 zákona čís. 468/1991 Sb.]. Zánikem členství ve Federální radě zaniká členství v Radě.

(4) Členství v Radě je veřejnou funkcí [§ 124 odstavec 1 zákoníku práce]. V souvislosti s jejím výkonem přísluší členům Rady přiměřená odměna [§ 124 odstavec 2 zákoníku práce]. Výši odměny členů Rady určí předsednictvo České národní rady.

(5) Rada je ze své činnosti odpovědná České národní radě.

(1) Členem Rady může být zvolen občan České a Slovenské Federativní Republiky který je způsobilý k právním úkonům, bezúhonný a má trvalý pobyt na území České republiky.

(2) Členství v Radě je neslučitelné s funkcí prezidenta České a Slovenské Federativní Republiky, poslance, předsedy nebo místopředsedy vlády, ministra, vedoucího jiného ústředního orgánu státní správy nebo jejich náměstků a s funkcí člena Rady České televize [§ 4 zákona ČNR čís. 483/1991 Sb.] a Rady Českého rozhlasu [10 § 4 zákona ČNR čís. 484/1991 Sb.].

(3) Členové Rady nesmějí mít funkce v politických stranách nebo politických hnutích ani nesmějí působit v jejich prospěch při výkonu své funkce v Radě; dále nesmějí být členy orgánů společností, které působí v oblasti sdělovacích prostředků ani zastupovat obchodní zájmy, které by mohly být v rozporu s výkonem jejich funkce nebo by mohly nepříznivě ovlivňovat jejich nestrannost a objektivitu rozhodování. Člen Rady a osoby jemu blízké [§ 116 občanského zákoníku] nesmějí mít žádný finanční zájem na provozování vysílání daný vlastnictvím, pracovním poměrem nebo obdobným vztahem.

(1) Členství v Radě zaniká

a) uplynutím funkčního období,

b) odstoupením z funkce,

c) odvoláním z funkce,

d) zbavením nebo omezením způsobilosti k právním úkonům,

e) úmrtím,

f) zánikem členství ve Federální radě.

(2) Česká národní rada člena Rady z funkce odvolá:

a) nesplňuje-li předpoklady pro výkon funkce uvedené v § 4 tohoto zákona nebo,

b) byl-li pravomocně odsouzen pro úmyslný trestný čin anebo pro jiný trestný čin, pokud mu byl uložen nepodmíněný trest odnětí svobody.

(3) Česká národní rada může člena Rady odvolat, jestliže člen Rady nevykonává po dobu nejméně šesti měsíců svou funkci.

(4) Česká národní rada může odvolat Radu, nesplní-li Rada povinnost podle § 2 odstavec 1 písm. i) tohoto zákona.

(1) Rada z řad svých členů volí předsedu Rady na funkční období tří let. Předseda Rady řídí činnost Rady a jedná jejím jménem.

(2) Rada přijímá rozhodnutí nadpoloviční většinou hlasů všech svých členů.

(3) Činnost Rady se řídí jednacím řádem, který Rady přijme do 30 dnů od začátku svého funkčního období.

(1) Činnost Rady zajišťuje Úřad Rady (dále jen "Úřad"). Rada může pověřit Úřad výkonem činností podle tohoto zákona s výjimkou rozhodovací činnosti podle § 2 odst.1 písm.d) tohoto zákona.

(2) Vedoucího Úřadu jmenuje a odvolává předseda Rady. Vedoucí Úřadu je podřízen předsedovi Rady.

(3) Podrobnosti o organizaci činnosti Rady a Úřadu upraví Statut Rady. Statut Rady schvaluje na návrh Rady Česká národní rada.

Činnost Rady je hrazena z rozpočtu České republiky. Návrh rozpočtu Rady schvaluje Rada.

Vláda České republiky a orgány státní správy České republiky spolupracují s Radou ve věcech vysílání a jsou zejména povinny, jde-li o věci vysílání, vyžádat si vždy stanovisko Rady a v mezích své působnosti poskytnout Radě potřebnou součinnost.

Působnost Rady podle § 2 se vztahuje i na právnické a fyzické osoby, kterým bylo umožněno vysílat na základě usnesení předsednictva vlády České a Slovenské Federativní Republiky nebo na základě licence vydané mezirezortní komisí vlády České a Slovenské Federativní Republiky a komisí ministerstva kultury České republiky [§ 25 zákona čís. 468/1991 Sb., o provozování rozhlasového a televizního vysílání].

§ 11

Zákon České národní rady č. 2/1969 Sb., o zřízení ministerstev a jiných ústředních orgánů státní správy České socialistické republiky, ve znění pozdějších právních předpisů se mění takto:

§ 8 zní:

"Ministerstvo kultury je ústředním orgánem státní správy pro umění, kulturně výchovnou činnost, kulturní památky, pro věci církví, tisku včetně vydávání neperiodických publikací a zpravodajských agentur, dále pro provádění autorského zákona a pro výrobu a obchod v oblasti kultury.".

Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1.března 1992.

Důvodová zpráva

Obecná část

Svoboda projevu a právo na informace jsou conditio sine qua non demokratického politického systému a svobodného rozvoje občana. Zákon čís. 468/1991 Sb., o provozování rozhlasového a televizního vysílání vytváří v intencích mezinárodněprávních dokumentů (např. Evropská úmluva o lidských právech, čl. 10) právní rámec pro činnost provozovatelů rozhlasového a televizního vysílání s tím, že s výjimkou provozovatelů oprávněných k vysílání ex legem požaduje k provozování vysílání licenci.

Podle ustanovení § 2 zákona čís. 136/1991 Sb., o rozdělení působnosti mezi Českou a Slovenskou Federativní Republiku a Českou republiku a Slovenskou republiku ve věcech tisku a jiných informačních prostředků patří do působnosti České republiky vykonávat státní správu v odvětví rozhlasového a televizního vysílání, především udělovat licence k vysílání.

Vztah státu a sdělovacích prostředků je i v demokratické společnosti mimořádně citlivý především s ohledem na široké možnosti sdělovacích prostředků působit na postoje občanské společnosti, a to i ve vztahu ke státu a jeho orgánům. Hromadné sdělovací prostředky mohou výrazně ovlivnit vývoj společnosti a státu a je proto pochopitelná tendence státu zasahovat, resp. ovlivňovat jejich činnost. Zásahům státu do činnosti sdělovacích prostředků se proto vytvářejí bariéry hmotněprávní a procesní úpravou (pro oblast televizního a rozhlasového vysílání v České a Slovenské Federativní Republice provedenou zákonem čís. 468/1991 Sb.). Současně se požaduje, aby rozhodování ve věcech hromadných sdělovacích prostředků, především ve věcech provozovatelů rozhlasového a televizního vysílání, bylo svěřeno orgánům nezávislým na vládě při pouhé (nepřímé) odpovědnosti takového orgánu parlamentu (viz Doporučení čís. 1147 Parlamentního shromáždění Rady Evropy ze dne 22.4.1991 o parlamentní odpovědnosti za demokratickou reformu vysílání, čl. 4).

Z dosavadní právní úpravy postavení ústředních orgánů státní správy České republiky (především zákon ČNR čís. 2/1969 Sb., v platném znění, § 8) lze dovodit, že orgánem státní správy České republiky pro rozhlasové a televizní vysílání by mohlo být ministerstvo kultury jako ústřední orgán státní správy pro věci tisku a jiných informačních prostředků. (Nejde o závěr nesporný, neboť pozdější zákon čís. 136/1991 Sb. hovoří v § 1 o jiných hromadných informačních prostředcích a § 17 zákona čÍs. 468/1991 Sb. ukládá Federální radě pro rozhlasové a televizní vysílání povinnost součinnosti s orgány pro rozhlasové a televizní zřízenými zákony České národní rady a Slovenské národní rady). Jde o monokratický státní orgán a v jeho čele stojí člen vlády České republiky. Citované mezinárodní dokumenty (především Doporučení čís. 1147 Parlamentního shromáždění Rady Evropy) však výkon státní správy právě s ohledem na požadavek oddělení státu a hromadných sdělovacích prostředků rezervuje pro orgán na vládě nezávislý. Stát, resp. orgány moci výkonné se v zájmu nezávislosti hromadných sdělovacích prostředků vzdávají části své působnosti. Činnost provozovatelů rozhlasového a televizního vysílání je řízena zákony, moc výkonná do postavení a činnosti vysilatelů nezasahuje.

Státní správa v odvětví rozhlasového a televizní vysílání a především související koncepční činnost je naprosto novým odvětvím činnosti státu. V České republice se totiž nestátní sektor vysílání začíná rozvíjet teprve po r. 1989 obtížným prolamováním monopolu státu na provozování televizního a rozhlasového vysílání. Vybavení ministerstva kultury pro novou činnost je proto zanedbatelné.

Navrhovaná úprava představuje v československém systému orgánů veřejné správy konstrukci dosud neobvyklou (obdobné postavení jako navrhovaná Rada České republiky pro rozhlasové a televizní vysílání má dosud jen Federální rada pro rozhlasové a televizní vysílání zřízená zákonem čís. 468/1991 Sb.), avšak v zahraničí osvědčenou a mezinárodními dokumenty doporučovanou. Rada se musí věnovat především koncepční práci, pokud jde o vývoj systému rozhlasového a televizního vysílání v České republice a spolupráci s Federální radou pro rozhlasové a televizní vysílání. Samostatným úsekem činnosti bude výkon státní správy ve vztahu k držitelům různých druhů licencí k vysílání.

Osnova předpokládá devítičlennou Radu, jejíž činnost bude zajišťovat cca patnáctičlenný sekretariát. Náklady na její činnost by neměly překročit ročně částku 2 miliony Kčs.

Zvláštní část

K § 1

Jako kolektivní orgán pro rozhlasové a televizní vysílání se zřizuje Rada a vymezuje se základní rámec její činnosti. Současně se v rozsahu zákona čís. 468/1991 Sb., o provozování rozhlasového a televizního vysílání a v souladu s působností České republiky pověřuje výkonem státní správy v oblasti rozhlasového a televizního vysílání.

K § 2

Rámcovým způsobem se vymezují okruhy činnosti Rady, která se bude jako orgán reprezentující zájmy České republiky podílet na vypracování zásadních dokumentů formulujících politiku České a Slovenské Federativní Republiky ve vztahu k hromadným sdělovacím prostředkům. Současně bude Rada formulovat (namísto orgánů moci výkonné, avšak v intencích zákonných předpisů) i politiku České republiky, která určí koncepci rozvoje jednotlivých druhů sdělovacích prostředků v čase a místě se současným stanovením konkrétních opatření včetně ekonomických k podpoře rozhlasového nebo televizního vysílání.

Rada bude současně v rozsahu svěřeném České republice vykonávat státní správu v odvětví rozhlasového a televizního vysílání. Do její působnosti se svěřují vedle provozovatelů vysílání na základě licence též provozovatelé vysílání ze zákona.

Vytváří se rovněž nezbytný právní rámec pro efektivní spolupráci s Federální radou pro rozhlasové a televizní vysílání.

S ohledem na společenský význam rozhlasového a televizního vysílání bude činnost Rady pod veřejnou kontrolou.

K § 3

Specifický druh činnosti Rady je důvodem pro její volbu Českou národní radou na časové období, které svou délkou posiluje stabilitu Rady a její nezávislost. S ohledem na objektivní nezbytnost úzké součinnosti s Federální radou pro rozhlasové a televizní vysílání se vytvářejí i personální podmínky pro její realizaci.

Rada nebude v zájmu své nezávislosti finančně závislá na orgánech moci výkonné, odměňování jejích členů je v rukách předsednictva České národní rady, které stanoví výši odměny přiměřeně významu funkce člena Rady a při zohlednění odměny pobírané z titulu členství ve Federální radě.

Rada bude za svou činnost odpovědná toliko České národní radě s tím, že půjde především o odpovědnost právněpolitickou. S přihlédnutím k mezinárodním doporučením a zahraničním zkušenostem ani Česká národní rada však nebude do činnosti Rady zasahovat bezprostředně a nahrazovat tak činnost Rady.

K § 4

Osnova vytváří nezbytné podmínky pro objektivní a nestranné rozhodování Rady. V prvé řadě se proto zakotvuje neslučitelnost funkce člena Rady se zastáváním významných funkcí ve státním aparátu České a Slovenské Rederativní Republiky a České i Slovenské republiky. Důraz je kladen na personální oddělení činnosti Rady jak od orgánů moci zákonodárné, tak výkonné. Členům se současně zakazuje promítat do činnosti Rady aspekty politické nebo ekonomické povahy. Důraz je kladen především na neslučitelnost členství v Radě s jakýmikoliv obchodními zájmy především v oblasti vysílání.

Osnova současně stanovuje obecné podmínky pro zastávání funkce v Radě.

K § 5

V zájmu relativní nezávislosti členů Rady na orgánu, který Radu volí se taxativním způsobem vymezují okruhy případů, ve kterých členství zaniká ex legem a okruhy skutkových podstat, při jejichž naplnění má Česká národní rada povinnost člena Rady odvolat. Pro efektivní činnost Rady bude nezbytná činnost všech jejích členů, České národní radě se proto umožňuje odvolat člena, který svou funkci po zákonem stanovenou dobu nevykonává.

Osnova s ohledem na právněpolitickou odpovědnost Rady České národní radě upravuje skutkovou podstatu zakládající možnost odvolat Radu en bloc.

K § 6

Rámcovým způsobem se stanovují pravidla činnosti Rady, v jejímž čele stojí předseda Rady.

K § 7

Úřad Rady zabezpečuje činnost Rady. Rada jej může pověřit výkonem některých svých činností, nikoli však činnosti rozhodovací při udělování licencí.

K § 8

Činnost Rady bude financována ze státního rozpočtu České republiky.

K § 9

S ohledem na nezbytnost koordinace činnosti Rady a orgánů státní správy a vlády České republiky se vytváří právní rámec spolupráce.

K § 10

Před přijetím zákona čís. 468/1991 Sb., o rozhlasovém a televizním vysílání rozhodovali o oprávnění vysílat jiné orgány. Provozovatelé vysílání jsou podřízeni režimu citovaného zákona, a je proto nezbytné, aby se i na jejich činnost vztahovala působnost Rady.

K § 11

S ohledem na výkladové nejasnosti stran působnosti ministerstva kultury v odvětví rozhlasového a televizního vysílání se upřesňuje vymezení jeho působnosti.

K § 12

Protože se na území České republiky již provozuje rozhlasové a televizní vysílání, a to i bez příslušného oprávnění (především tzv. kabelová televize), je bezbytné, aby zákon nabyl účinnosti co nejdříve.