Česká národní rada 1990 – 1992

Ministr spravedlnosti České republiky Jiří Novák zaslal odpověď na interpelaci poslance ČNR Vladimíra Zemana dopisem ze dne 26. 2. 1992.

Podle § 89 zákona ČNR č. 35/1989 Sb., o jednacím řádu České národní rady, předkládám České národní radě odpověď ministra spravedlnosti České republiky Jiřího Nováka na interpelaci poslance Vladimíra Zemana, která je přílohou tohoto sněmovního tisku:

Příloha: 10 listů

Vážený pane poslanče,

na základě Vaší interpelace ze dne 24. 1. 1992 /čj.: ČNR-369/92/ ohledně situace ve vězenství, Vám zasílám svá stanoviska k této problematice, která jsem shrnul tak, aby korespondovala s Vašimi dotazy, jež jsou obsahem interpelace.

Ad 1/

Do zákona o SNV zakotvit zvýšenou právní ochranu příslušníků SNV při výkonu služby i mimo služební činnost.

Obecně je právní ochrana příslušníků SNV zabezpečena Listinou základních práv a svobod /úst. zák. č. 23/1991/ a občanským zákoníkem /zák. č. 40/1969 Sb., ve znění pozdějších předpisů/ např. § 11 a násl. ochrana osobnosti.

Speciální právní ochrana příslušníků SNV je dána především trestním zákonem /zák. č. 140/1961 Sb., ve znění pozdějších předpisů/ např. § 89, odst. 9 - postavení "veřejného činitele" a ochrana podle §§ 155 a 156 tr. zák.

Právní ochrana příslušníků SNV je rovněž zakotvena v zákonu č. 100/1970 Sb. o služebním poměru příslušníků SNV v § 23 - základní povinnosti příslušníků, § 24 - základní povinnosti náčelníků a velitelů, Hlava pátá - bezpečnost a ochrana zdraví při výkonu služby, Hlava sedmá - náhrada škody.

Shodná úprava právní ochrany příslušníků SNV se nově připravuje v návrhu zákona o služebním poměru příslušníků Policie ČR /např. §§ 60, 63, 87 a násl./. Tento zákon by se měl vztahovat i na příslušníky SNV /Vězeňského sboru/ až do doby přijetí zákona o služebním poměru příslušníků Vězeňského sboru.

Současnou i navrhovanou právní ochranu příslušníků SNV /Vězeňského sboru/ lze považovat za dostačující.

Ad 2/

Zabezpečit účinné a moderní technické prostředky v nápravně výchovných ústavech a v ústavech pro výkon vazby - především vyzbrojení - příslušníků ve výkonu služby prostředky osobní ochrany, běžné v okolních státech - platické střelivo do zbraní, elektrické nebo plynové obušky a s tím související pravomoci k jejich použití.

S využíváním střežící, signálně zabezpečovací a spojovací techniky ve SNV bylo započato v roce 1974. V současné době jsou zaváděny systémy střežící techniky, technických a spojovacích prostředků na úrovni čtvrté generace.

V roce 1991 byla ředitelem SNV ČR schválena koncepce rozvoje, modernizace a zavádění nových technických a spojovacích prostředků. V této koncepci je využíváno zkušeností a nabídek evropských států, jako např. nové zámkové systémy, prvky střežících systémů, průmyslová televize, detekční přístroje apod. Rozkazem ředitele SNV byly od 1. 1. 1992 zřízeny ve všech útvarech SNV ČR skupiny rychlého zákroku určené k likvidaci násilného nezákonného jednání ze strany odsouzených a obviněných. V současné době jsou skupiny vybaveny ochrannými přilbami a štíty, dlouhými gumovými tyčemi /obušky/, svěracími pouty, předváděcími řetízky, aerosolovými rozprašovači a poutacími popruhy. Podle finančních možností SNV bude nutné dovybavit skupiny dalšími technickými prostředky a to: ochrannými vestami, dalšími donucovacími prostředky, variabilní vyprošťovací sekyrou, hydraulickými vyprošťovacími nůžkami, sedacími úvazy a lávkami, včetně speciálních horolezeckých lan. Dále je navrženo dovybavit skupiny prostředky, které jsou využívány policejními sbory jiných států. Jedná se především o obranné tyče "TONFA" a elektrické šokové prostředky.

V kriminalistickém ústavu jsou prováděny zkoušky 4 druhů brokovnic. Na základě výsledků zkoušek bude rozhodnuto o nákupu a jejich distribuci na jednotlivé útvary SNV ČR, kde budou přiděleny k výkonu strážní služby na vnějších strážních stanovištích a pro zajištění bezpečnosti příslušníků SNV při provádění hromadných eskort. Je počítáno i s využitím různého druhu střeliva /plastikové, slzotvorné/.

Cílem zavádění nových prostředků a zbraní je, aby při jejich použití byl v co nejmenší míře ohrožen život a zdraví osob, proti nimž jsou použity. K výše uvedenému je však nutno podotknout, že finanční prostředky na vězenství byly v rozpočtu na rok 1992 proti požadavkům zkráceny téměř o půl miliardy korun, takže v současné době ani nepokrývají běžné potřeby a usiluje se o jejich zvýšení, jakožto nezbytného předpokladu pro zajištění činnosti vězenství, zabezpečení techniky a vyzbrojení či přestrojení příslušníků SNV.

Ad 3/

Tzv. humanizaci výkonu trestu odnětí svobody a výkonu vazby zavádět až po dostatečném materiálním a personálním vybavení. Vzhledem k nedostatku příslušníků SNV zrušit vycházky odsouzených ve dnech pracovního klidu. Nošení civilního oděvu ponechat pro výkon vazby na rozhodnutí ředitele útvaru.

Základním požadavkem reformy našeho vězenství je humanizace výkonu vazby a výkonu trestu odnětí svobody. Tento požadavek nelze zpochybňovat. Při jeho řešení vyvstává jako základní otázka problém míry o způsobu humanizace tak, aby trest ještě zůstal trestem a výkon vazby plnil účel trestního řízení. Humanizace výkonu trestu ani výkonu vazby nesmí jít na úkor účinnosti a účelu těchto opatření; neúčinný trest je nehumánní jak z hlediska společnosti, tak i z hlediska provinilce.

Na tomto základě lze tedy humánní trest vymezit jako nezbytně nutnou újmu, po nezbytně nutnou dobu, realizovanou takovým zacházením s provinilcem, aby trest splnil svoji regulující funkci prostředky adekvátními chování provinilce a požadavku humánního zacházení s ním.

Z pohledu vazby lze za humánní výkon vazby považovat taková opatření, kdy je obviněný podroben pouze těm omezením, která vyplývají z účelu vazby a ze stanoveného pořádku v místech, kde se vazba vykonává.

Za důležité je nutno zdůraznit, že humanizaci nelze spatřovat jen v materiální stránce výkonu trestu /vazby/, ale především ve způsobu zacházení s odsouzenými /obviněnými/ v kontextu přiměřených materiálních podmínek. Součástí humanizace je i přísná diferenciace odsouzených /obviněných/, která bude klást důraz na individualitu každého odsouzeného /obviněného/. U obviněných je diferenciace dána nejen osobnostními dispozicemi, ale i účelem vazby a trestního řízení. Požadavek humanizace. Požadavek humanizace vězenství je jedním ze základních cílů reformy celého vězeňského systému.

Nelze souhlasit s názorem, že případ Leopoldov byl zapříčiněn humanizací vězenství jako takovou, byl spíše následkem bezradností a nedůsledností při plnění služebních povinností příslušníků SNV.

K věci dodávám, že problém bezpečnosti v našich zařízeních nevyřešíme zrušením vycházek vězňů ve dnech pracovního volna a klidu, ani zákazem nošení civilních oděvů.

Ad 4/

Výchovnou práci vykonávat pouze u těch odsouzených, kteří nejsou ve výkonu trestu odnětí svobody pro závažné kriminální činy a u těch, kteří nejsou recidivisty.

Hlavní funkcí trestu by mělo být naplnění ideje spravedlnosti chápané tak, že za každým zákonem stanoveným proviněním bezprostředně následuje zákonem stanovená sankce /fáze justiční/.

Ve fázi penitenciární pak musí převládat funkce regulativní a v ní orientace na změnu chování každého jednotlivce. To naplňuje požadavek přiměřenosti trestu provinění a osobnosti provinilce. Konkrétně ve výkonu trestu odnětí svobody to znamená diferencované zacházení s odsouzenými.

Pro ty, kteří se provinili proti zákonům a jejichž osobnost nejeví známky hlubší sociální narušenosti, by měl trest poskytnout především zpětnou vazbu a umožnit tak žádoucí korekci vlastního chování. Pokud se tito lidé do výkonu nepodmíněného trestu odnětí svobody dostávají, přichází v úvahu orientace na udržení sociálních vazeb k rodině, profesi atd. Podmínky výkonu trestu těchto osob by se měly blížit podmínkám občanského života.

Jedinci projevující hlubší narušenost /kriminální multirecidivisté, asociální psychopati, sexuální devianti aj./, budou zásadně vyžadovat zacházení diferencované podle povahy problémů prostřednictvím konkrétních cílených programů. U zvláště nebezpečných agresorů, např. recidivních vrahů, agresorů s mentálním defektem atd., u nichž opakovaně selhala např. ochranná léčba nebo předchozí penitenciární působení, budou připadat v úvahu konkrétní ochranná opatření v podobě ochranné detence. Ochranná detence by měla trvat tak dlouho, dokud nesplní svůj účel.

Shrnutě řečeno, bude se jednat o realizaci diferencovaného výkonu trestu odnětí svobody, vycházejícího z adekvátní klasifikace odsouzených. Je pochopitelné, že s rostoucí mírou společenské závažnosti trestného činu, pro který je trest vykonáván a se zvýšenou mírou sociální agresivity jeho pachatele vystupuje do popředí požadavek izolace pachatele od lidského společenství. Nelze ovšem obecně přijmout požadavek, aby u těchto jedinců se výkon trestu omezil na jeho izolační funkci.

Ad 5/

Lépe ocenit práci příslušníků SNV morálně i finančně. Část výchovnou zcela zbavit vojenského charakteru a převést ji na civilní základ.

Morální ocenění práce příslušníků je především věcí přístupu společnosti k tomuto náročnému povolání. Proto je potřeba apelovat i na poslance samotné, aby se mezi svými voliči snažili odstranit jejich negativní postoje k vězeňskému personálu, které stále přežívají z doby totalitního komunistického režimu.

Finanční ocenění je záležitostí prostředků, které jsou SNV přiděleny z republikového rozpočtu. Faktem je, že práce příslušníků SNV není dostatečně finančně oceněna. Pak přirozeně dochází k tomu, že schopní příslušníci a především specialisté od SNV odcházejí, ať už do soukromého sektoru, či k resortu MV, kde jsou finanční možnosti odměňování pracovníků na podstatně vyšší úrovni. Nová úprava platů zaměstnanců rozpočtových a příspěvkových organizací, která se bude vztahovat i na ozbrojené složky, nebude v průměru představovat zvýšení finančního ohodnocení, a to zejména s ohledem na omezenost přidělených rozpočtových prostředků.

Otázka přechodu vojensky organizovaného sboru na civilní základ je již řešena v návrhu zákona o Vězeňském sboru, kde rozčleněním stávajícího personálu do tří složek - vězeňská stráž, justiční stráž a vězeňská služba - se již s formou částečného zcivilnění počítá. Jsem pevně přesvědčen, že v krátké době se budou moci poslanci ČNR s návrhem tohoto zákona seznámit a v průběhu jeho projednávání uplatnit k němu svá stanoviska.

Ad 6/

Odškodnit dostatečně rodinu příslušníka SNV, který přišel o život v souvislosti s plněním služebních povinností.

Nároky pozůstalých po příslušníku, který přišel o život v souvislosti s plněním služebních povinností, upravuje zák. č. 100/1970 Sb. a to tak, že pozůstalým přiznává stejné nároky, jaké by jim náležely při smrti pracovníka na následky pracovního úrazu resp. nemoci z povolání v pracovním poměru. Pouze jednorázové odškodnění pozůstalých je podle platné právní úpravy nižší, než podle zákoníku práce. Jednorázové odškodnění pozůstalých však může být v případech hodných zvláštního zřetele zvýšeno až do částek stanovených RMS č. 5/1984, tj. např. při úmrtí příslušníka SNV ČR způsobeného při plnění služebních povinností trestným činem - u manžela až do výše 24.000 Kčs a u každého dítěte, které má po zemřelém nárok na sirotčí důchod rovněž až do výše 24.000 Kčs; u rodičů zemřelého, pokud byli na zemřelém odkázáni výživou, do úhrnné výše 10.000 Kčs. Zvýšení shora uvedeného odškodnění je závislá na změně platného zákona, neboť jednorázové odškodnění pozůstalých, resp. hranice, do níž lze odškodnění zvýšit je odvozena od jednorázového odškodnění příslušníka a výše tohoto odškodnění je stanovena přímo v zákoně. Již přijatý zákon o služebním poměru policistů Federálního policejního sboru a Sboru hradní policie řeší zvýšení jednorázového odškodnění příslušníka. Totéž je navrhováno v zákonu o služebním poměru příslušníků Policie ČR, u něhož usilujeme, aby se po svém přijetí vztahoval i na příslušníky SNV ČR.

Ad 7/

Uzákonit povinnou osobní prohlídku u všech osob, vstupujících do vězeňského objektu.

Schválené zásady zákona o Vězeňském sboru ČNR nezahrnují možnost provádění povinné osobní prohlídky u všech osob vstupu jících do objektů SNV. Je pamatováno pouze na perlustraci osob a kontrolu příručních zavazadel.

Návrh nového rozkazu ředitele SNV o strážní a eskortní službě ve SNV /který bude pravděpodobně schválen nejpozději do 31. 3. 1992/ v § 62 dává možnost strážnému na hlavním vchodě do objektu SNV provést u vstupující osoby osobní prohlídku za využití technických prostředků, ovšem ne obligatorně u všech osob, ale jen v případě podezření, že vstupující osoba má u sebe nedovolený předmět nebo věc.

Ad 8/

Do řídících funkcí obsazovat především odborníky s praxí bez ohledu na politickou minulost, pokud se zaváží podepsáním služební přísahy.

S požadavkem profesionality příslušníků SNV bezvýhradně souhlasím. Tuto profesionalitu ovšem nechápu jen jako úzkou specializaci v otázkách vlastního výkonu penitenciární péče, strážní a dozorčí služby, ale jako požadavek zkloubení těchto atributů s obecným požadavkem demokratického a humánního přístupu k osobám, na nichž se vykonává nepodmíněný trest odnětí svobody. Jsem si vědom, že realizace tohoto požadavku v praxi není žádná maličkost, zejména za stavu, kdy jsme se setkávali i s takovými příslušníky, kteří pod vlivem letitých deformací v této oblasti si ani neuvědomovali, že jejich vztah k osobám ve výkonu trestu je zcela nepřijatelný, ponižující lidskou důstojnost v rozporu s elementárními požadavky účelu výkonu trestu. Pokud takoví příslušníci od Sboru odešli, pak ne pro svou minulou politickou příslušnost, ale právě z důvodů mnou vylíčených. To, že převážná část příslušníků, kteří takto odešli byli členy KSČ, není dáno ničím jiným, než pouhým faktem velmi vysoké politické organizovanosti příslušníků SNV v KSČ.

Je pochopitelné, že příslušníci, kteří odmítli podepsat přísahu již ve Sboru nejsou a nemohou být. Jsem si vědom, že problémy za léta na úseku vězeňství nahromaděné budeme řešit obtížně a že jejich řešení zdaleka nebude jednoduché. Jsem si vědom, že bude komplikováno i otázkami ekonomickými. To ovšem nic nemění na tom, že tento cíl je správný a že ho musíme dosáhnout.

Ad 9/

Pro trestný čin vraždy za zvlášť zavrženíhodných okolností zavést maximální tresty. Z položeného dotazu není zcela jasné, co se rozumí maximálním trestem, zda trest smrti nebo "jenom" doživotí.

Stanovení druhů sankcí je úkolem zákonodárce. Výše trestu odnětí svobody náleží soudu, který individuálně přihlédne k povaze případu, osobnosti podatele a potřebám individuální i generální prevence.

Ad 10/

Zamezit všem neodborným zásahům do vězeňství ze strany různých občanských iniciativ, které si přisvojují pravomoci, nemající oporu v zákoně.

S uvedeným požadavkem je možno souhlasit. Zásahy do vězeňství musí být odborné a podložené zákonnou normou. Míněny jsou samozřejmě zásahy z venčí. Je však nutné postupně vytvořit i takovou situaci, aby vězenství bylo "průhledné" i pro širší veřejnost a vytvářet tak podmínky k hodnocení práce SNV, její účinnosti, náročnosti, nebezpečnosti atd. Cílem je získání důvěry pro SNV ze strany společnosti a uvědomění si jeho poslání a důležitosti /nezastupitelnosti/.

Tento požadavek je však třeba vždy chápat v celkovém kontextu nezbytného vlivu demokratických institucí demokratického státu na výkon státní správy na úseku vězenství a tak vyloučit možnost výlučného a nekontrolovatelného postavení vězeňského aparátu.

Vážený pane poslanče,

příslušníci SNV si plně uvědomují, že vězňové s dlouhodobými tresty odnětí svobody, zvláště s tresty až na doživotí, ztrácejí zábrany a že z jejich strany hrozí určité nebezpečí vězeňskému personálu. Tento stav se snaží SNV řešit co nejrychleji a nejúčinněji v možnostech daných podmínek. Plně lze vyslovit souhlas s požadavkem zrušení nápravně výchovných skupin ve výkonu trestu odnětí svobody a se zavedením diferencovaného systému zacházení a střežení odsouzených a obviněných osob. Není však správné tvrzení, že se vězeňský personál pohybuje mezi vězni zcela neozbrojen. Příslušníci SNV jsou ve službě ozbrojeni služebními obušky, slzotvornými prostředky, služebními psy; samozřejmě nejsou uvnitř nápravně výchovných ústavů a věznic ozbrojeni střelnými zbraněmi. Oprávněné není ani tvrzení, že vězeňský personál není ve službě zajištěn. Ve věznicích a NVÚ jsou vybudována tzv. operační střediska, která pomocí průmyslové televize, signálně zabezpečovacích a spojovacích prostředků, zajišťují m.j. i bezpečnost příslušníků ve službě.

Domnívám se, že nelze hovořit o "zhroucení" vězeňského systému. Příčiny přetrvávajících obtíží jsou současně složitější, než je naznačeno v interpelaci. Některé počáteční nedostatečně promyšlené zásahy vedoucí k zpolitizování obecné kriminality i nedostatečná profesionalita a bezradnost části příslušníků SNV se na tomto stavu nepochybně spolupodílely.

Požadavek urychleného řešení situace vězenství v ČR s cílem zamezit dalšímu riziku ohrožení životů jak příslušníků SNV, tak dalších občanů není možno chápat jako jednorázovou akci, při které se vyřeší naráz všechny výše naznačené problémy. V každém případě se bude jednat o proces, který si vyžádá značné finanční, materiálové, právní a personální zabezpečení.

Řešení výše uvedených úkolů a problémů se již promítá v hlavních úkolech SNV ČR pro rok 1992.