Česká národní rada 1990 – 1992

Z pověření předsednictva České národní rady předkládám v souladu s § 89 zákona ČNR č. 35/1989 Sb., o jednacím řádu ČNR, poslancům České národní rady následující písemnou interpelaci poslance ČNR Vladimíra Zemana na ministra spravedlnosti České republiky Jiřího Nováka, která zní:

"Vážený pane ministře, obracím se na Vás s písemnou interpelací ve věci situace ve vězenství ČR po několikanásobném brutálním a vražedném přepadávání příslušníků SNV.

Dne 23. 11. 1991 došlo v objektu Útvaru SNV Leopoldov k útěku šesti vězňů, kteří odpuzujícím způsobem zavraždili pět dozorců. Nebyl to první případ takové vzpoury ve věznicích SR a ČR. Ohrožení občanů a příslušníků SNV zvlášť, je stále vysoké a je příčinou neklidu. Stát, ač vynakládá nemalé prostředky, není zatím schopen splnit svou základní povinnost - bezpečnost svých občanů. Vybírám proto do této interpelace požadavky příslušníků SNV z Leopoldova, Olomouce, Plzně a Vinařic z jejich dopisů na mou adresu. Obdobné žádosti se objevují i v listech obyvatel míst kolem věznic. Připojuje se i Konfederace politických vězňů z Plzně.

1. Do zákona o SNV zakotvit zvýšenou právní ochranu příslušníků SNV při výkonu služby 1 mimo služební činnost.

2. Zabezpečit účinné a moderní technické prostředky v nápravně výchovných ústavech a v Ústavech pro výkon vazby - především vyzbrojení příslušníků ve výkonu služby prostředky osobní ochrany, běžné v okolních státech - plastické střelivo do zbraní, elektrické, nebo plynové obušky a s tím související pravomoci k jejich použití.

3. Tzv. humanizaci výkonu trestu odnětí svobody a výkonu vazby zavádět až po dostatečném materiálním a personálním vybavení. Vzhledem k nedostatku příslušníků SNV zrušit vycházky odsouzených ve dnech pracovního klidu. Nošení civilního oděvu ponechat pro výkon vazby na rozhodnutí ředitele útvaru.

4. Výchovnou práci vykonávat pouze u těch odsouzených, kteří nejsou ve výkonu trestu odnětí svobody pro závažné kriminální činy a u těch, kteří nejsou recidivisty.

5. Lépe ocenit práci příslušníků SNV morálně i finančně. Část výchovnou zcela zbavit vojenského charakteru a převést ji na civilní základ.

6. Odškodnit dostatečně rodinu příslušníka SNV, který přišel o život v souvislosti s plněním služebních povinností.

7. Uzákonit povinnou osobní prohlídku u všech osob, vstupujících do objektu.

8. Do řídících funkcí obsazovat především odborníky s praxí, bez ohledu na politickou minulost, pokud se zaváží podepsáním služební přísahy.

9. Pro trestný čin vraždy za zvlášť zavrženíhodných okolností zavést maximální tresty.

10. Zamezit všem neodborným zásahům do vězenství ze strany různých občanských iniciativ, které si přisvojují pravomoci, nemající oporu v zákoně.

Dle zkušeností příslušníků SNV je třeba si uvědomit, že vězňové, mající dlouhodobé tresty odnětí svobody, ztrácejí veškeré zábrany, vědomi si skutečnosti, že nemohou být více za další násilí potrestáni. Leopoldovská tragédie to plně potvrzuje.

Neodborné zásahy laické veřejnosti do vězeňství způsobily zhroucení vězeňského systému a prosazování tzv. humanizace v době, která tomu neodpovídá, podpořily svévoli v jednání vězňů. Skutečná humanizace nemůže spočívat v nekonečném ustupování vězňům, ale ve vytvoření nového systému vězeňství. Účinným se jeví zrušení nápravně výchovných skupin a zavedení diferencovaného přístupu dle chování odsouzeného. I v zahraničí se odborníci podivují nad tím, že v ČSFR se vězeňský personál pohybuje mezi nejtěžšími zločinci zcela volně, neozbrojen a nezajištěn.

Pane ministře, domnívám se, že požadavky příslušníků SNV jsou oprávněné. Neřešení problémů čs. vězeňství by brzy vedly k dalším tragédiím nejen ve věznicích, ale i mimo ně. Další obětí může být kdokoli z nás. Nezapomínejme, že lidský život je hoden ochrany. Je povinností příslušných státních orgánů jej ochránit před těmi, kteří už dávno přestali být lidskými tvory - násilnými vrahy a zločinci!

Žádám proto o urychlené řešení situace vězeňství v ČR s cílem zamezit dalšímu riziku ohrožení životů jak příslušníků SNV, tak dalších občanů.