Česká národní rada 1990 – 1992

Generální prokurátor České republiky Brunner zaslal odpověď na interpelaci poslance Jiřího Honajzera dopisem ze dne 31. prosince 1991.

Podle § 89 zákona ČNR č. 35/1989 Sb., o jednacím řádu České národní rady, předkládám České národní radě odpověď Generálního prokurátora České republiky Brunnera na interpelaci poslance Jiřího Honajzera, která je přílohou tohoto sněmovního tisku:

Příloha: 2 listy

Vážený pane poslance,

k obsahu Vaší interpelace přednesené dne 17. 12. 1991 v České národní radě, v níž jste poukázal na skutečnost, že dosud neznáte výsledek prověřování Vašeho trestního oznámení ze dne 27. 5. 1991, které provádí vyšetřovací tým Úřadu vyšetřování pro Českou republiku Policie České republiky, uvádím, že jsem toto Vaše vystoupení na půdě parlamentu posoudil jako podnět oznamovatele ve smyslu trestního řádu, jímž se domáháte informace o stavu šetření, event. o přezkoumání postupu vyšetřovatele v této věci.

Prověřování Vašeho trestního oznámení ze dne 27. 5. 1991, které jste podal společně s panem poslancem FS ČSFR Stanislavem Devátým, není dosud skončeno. Přezkoumáním postupu vyšetřovatele jsem zjistil, že délka šetření není způsobena průtahy v práci vyšetřovatele ale je ovlivněna rozsahem a komplikovaností prověřované problematiky. O výsledku šetření budete v souladu s trestním řádem vyrozuměn přímo vyšetřovatelem.

V daném stádiu prověřování není možné zveřejnit jeho dílčí výsledky postupem podle § 179 trestního řádu, t. j. se souhlasem vyšetřovatele a prokurátora. Cílem tohoto zákonného ustanovení je zajistit, aby předčasným nebo jinak nevhodným zveřejněním informací nebylo znemožněno úspěšné objasnění věci a nebyla narušena zásada presumpce neviny. Zveřejnění Vámi vyžádaných informací by v daném případě upozornilo na věcné okolnosti, které jsou předmětem šetření a které je třeba z taktických důvodů utajit v zájmu zajištění objektivního prověření.

Pokud jde o formu interpelace, kterou jste k dotazu na stav šetření v konkrétní trestní věci zvolil, musím upozornit, že takový postup neodpovídá platným právním předpisům.

V každém právním státě je moc zákonodárná oddělena od moci soudní a výkonné. Vztah zákonodárné moci k výkonné moci je tedy možno uplatňovat jen v určitých případech zákonem stanovených. Právním předpisem, který upravuje působnost České národní rady vůči vládě, jejím členům a ostatním vedoucím ústředních orgánů, je zákon o jednacím řádu ČNR č. 35/1990 Sb. ve znění pozdějších změn a doplňků. Vztah poslanců vůči ministrům a vedoucím ústředních orgánů a jiným právnickým osobám pak může vycházet pouze z mezí daných oprávněními České národní rady a je upraven zákonem č. 36/1989 ve znění zákona č. 371/1990 Sb. V těchto mezích je Česká národní rada oprávněna zejména podle § 4 písm. g) interpelovat vládu a její členy, podle písm. f) jednat o programovém prohlášení a jednat o důvěře (zákon č. 35/1990 Sb.). Generální prokurátor však není členem vlády.

Při posuzování oprávnění jednotlivých poslanců je pak třeba vycházet z ustanovení § 20 zákona č. 36/1990 Sb., podle něhož jsou členové vlády a vedoucí jiných ústředních orgánů ČR povinni poskytnout informace, vysvětlení a podklady související s výkonem poslanecké funkce. Ta je pak specifikována v § 12 cit. zákona. Pod písmeny h) a ch) tohoto ustanovení se sice poslanci rovněž umožňuje požadovat vysvětlení, podklady a klást otázky, ale opět jen pro potřebu výkonu poslanecké funkce, t. j. pro činnost zákonodárnou. Zákonodárnou iniciativu pak nelze směšovat s řešením konkrétních trestních případů.