Česká národní rada 1990 – 1992

Místopředseda vlády České republiky Jan Stráský zaslal odpověď na interpelaci poslance Jaroslava Sourala dopisem ze dne 29. ledna 1992.

Podle § 89 zákona ČNR č. 35/1989 Sb., o jednacím řádu České národní rady předkládám České národní radě odpověď místopředsedy vlády České republiky Jana Stráského na interpelaci poslance Jaroslava Sourala, která je přílohou tohoto sněmovního tisku.

Příloha: 4 listy

Vážený pane poslanče,

předseda vlády České republiky pan JUDr. P. Pithart mne pověřil odpovědí na Vaši interpelaci ve věci výběru zahraničního partnera pro společné podnikání Škoda Plzeň, a.s. a Škoda Praha, a.s. v oblasti energetiky a v otázkách souvisejících se vstupem zahraničních investorů do podnikání v ČSFR.

Dovolte mi, abych k dané problematice uvedl několik skutečností, které současně navazují na náš společný rozhovor v prosinci loňského roku.

1. Problematikou založení společného podniku mezí firmami Siemens AG, Škoda Plzeň a.s. a Škoda Praha a.s. ve formě akciové společnosti se vláda České republiky zabývala na svém zasedání dne 22. ledna 1992. V této souvislosti vláda ČR vzala na vědomí jako informaci materiál předložený ministrem průmyslu ČR panem Ing. J. Vrbou o vyhodnocení výběru zahraničního partnera pro společné podnikání obou československých subjektů v oblasti energetiky, z něhož vyplynula výhodnost kapitálového spojení s firmou Siemens AG, o jejíž realizaci v souladu s legislativními normami rozhodl ministr průmyslu ČR dne 23. prosince 1991.

Poznámka:

Ke skutečnosti, že rozhodnutí o výběru zahraničního partnera je tak v některých případech de facto i de jure v rukou zakladatele a nikoliv vlády, Vám posílám osobní stanovisko vyjádřené v přiloženém článku. O ně jsem opřel návrh, aby tuto pravomoc vláda ČR nad rámec zákona převzala. Návrh je v těchto dnech projednáván ve vládě ČR. Zároveň Vás ujišťuji, že bedlivě sleduji strukturu původu zahraničního kapitálu, který k nám vstupuje.

2. V souvislosti se vstupem zahraničních subjektů do podnikání v ČSFR se, jak rovněž uvádíte, objevují názory o nebezpečí "germanizace" československé ekonomiky, obzvláště v Českých zemích. Tyto názory a obavy z nich vyplývající se přitom opírají o dvě základní skutečnosti. První z nich představuje fakt že na úrovni malého a středního podnikání proces vstupu zahraničního kapitálu řídí a musí řídit pouze legislativní normy, které vytvářejí rovnocenné podmínky pro zájemce z různých zemí, i když je nejvíce využívají právě němečtí podnikatelé. Druhou z nich je skutečnost, že u většiny velkých podniků, které již našly své zahraniční partnery, vystupují jako investoři německé firmy. Obě uvedené skutečnosti přitom mají několik společných rysů. Lze mezi ně počítat zejména ekonomickou vyspělost německých firem podpořenou dostatkem kapitálu, geografickou výhodnost vzájemného propojení českého a německého kapitálu a v neposlední řadě i historické vazby mezi oběma zeměmi.

Zatímco na úrovni malého a středního podnikání nelze vstup zahraničního kapitálu regulovat jinými prostředky než jsou příslušné právní normy, je rozhodování o vstupu zahraničních investorů do podnikání na úrovni stávajících státních podniků a tzv. státních akciových společností obvykle podmíněno souhlasem vlády České republiky. Ta se při svém rozhodování opírá o zhodnocení nabídek předložených jednotlivými uchazeči, které v prvé fázi provádějí renomované zahraniční poradenské firmy a dále příslušné ústřední orgány ČR. Je přitom skutečností. že z již uvedených důvodů v jednotlivých výběrových řízeních často vítězí německé firmy, což může vyvolávat dojem o určitém protekcionismu. Mohu Vás však ubezpečit, že z těchto pohledů vláda České republiky k rozhodování nepřistupuje. Vždy se řídí ekonomickou výhodností předložených nabídek" a podporuje ty z nich, které v co nejkratší době přinesou danému ekonomickému subjektu a tím i celé ekonomice prospěch. Problém spíše spočívá v tom, že jsou potřeby naší ekonomiky z hlediska získávání potřebného kapitálu pro modernizaci struktury ekonomiky a k zavádění nových technologií zabezpečujících schopnost konkurence, z hlediska získávání know-how a v neposlední řadě i z hlediska získávání budoucích trhů, mnohem vyšší než je skutečný zájem zahraničních podnikatelských subjektů o společné podnikání. Současně však o podnikání s našimi organizacemi projevují největší zájem právě německé firmy.

3. Hovořit v souvislosti se vstupem zahraničního kapitálu do podnikání v ČSFR o "germanizaci" není možné považovat za přiměřené. Shodou okolností zatím u největších a hromadnými sdělovacími prostředky nejsledovanějších podniků nejvýhodnější nabídky na spolupráci předložily německé firmy, a proto jím byla při výběru dána přednost (kromě již uvedeného příkladu rovněž firma Volkswagen apod.). V řadě případů však ve výběrovém řízení zvítězily firmy z jiných zemí. Jako příklad lze uvést spojení a.s. Čokoládovny Praha se švýcarskou firmou Nestlé, vstup dnes již velice známé firmy Procter and Gamble z USA do státního podniku Rakona Rakovník, spolupráci a kapitálové propojení řady cementářských podniků s firmami nejen ze SRN, ale i z Itálie, Švýcarska, Belgie, Francie atd. Zároveň lze očekávat, že spektrum zahraničních firem, které budou v ČSFR ve spojení s našimi organizacemi působit, se bude neustále rozšiřovat.

Konkrétní číselné vyjádření "proporcionality" zastoupení zahraničích firem z jednotlivých zemí v ČSFR přitom nelze považovat nejen za rozhodující, a to již z toho důvodu, že problém spočívá spíše v nedostatku zájmu zahraničních investorů, ale i za nevhodný, protože se s pokračujícím schvalováním jednotlivých podnikatelských záměrů tyto údaje neustále mění.

Závěrem mi dovolte, vážený pane poslanče, abych Vám poděkoval za zájem, se kterým celou problematiku sledujete a ujistil Vás jménem svým i jménem ostatních členů vlády České republiky o tom, že při konkrétním rozhodování o vytváření společných podniků se zahraničními partnery, resp. při rozhodování o jejich vstupu do podnikání s československými subjekty bude vláda ČR postupovat vždy objektivně a se zřetelem na výhodnost těchto spojení.