Česká národní rada 1990 – 1992

Zásada č. 1 - Pojem a členství

1. Na ochranu a podporu podnikání v zemědělství, potravinářství a lesnictví, včetně služeb podmiňujících tyto činnosti, se zřizují agrární, potravinářské a lesnické komory (dále jen "komory"), a to regionální komory a Českomoravská komora.

2. Členem komory se může stát každá fyzická a právnická osoba vykonávající podnikatelskou činnost v zemědělství, potravinářství a lesnictví na území ČR. Členy komory se mohou stát i jiné fyzické a právnické osoby, podnikatelské svazy, výrobkové a zájmové svazy a sdružení, finanční a úvěrové instituce, výzkumná pracoviště, které mají profesní vztah k zemědělství, potravinářství nebo lesnictví.

3. Členové komory uskutečňují členská práva prostřednictvím orgánů komory. Bližší podmínky a podrobnosti upraví stanovy.

4. Členství v komoře vzniká na základě písemné přihlášky dnem přijetí za člena.

Komora vyvíjí činnost, která směřuje k podpoře podnikatelských aktivit, prosazování zájmů a zajišťování potřeb tuzemských fyzických a právnických osob při podnikání. Subjektem členství by měla být Českomoravská komora, přičemž členská práva budou vykonávána převážně v regionálních komorách. Členství v komoře je dobrovolné. Široká členská základna a zastoupení tří příbuzných hospodářských oborů dává předpoklad k vytvoření komory nezávislé na finančních prostředcích z rozpočtu republiky a schopné plnit poslání v podmínkách tržní ekonomiky. Je dán také předpoklad ke konfrontaci i integraci zájmů zastoupení oborů - zejména zemědělských výrobců a potravinářského průmyslu na půdě komory.

Zásada č. 2

1. Komora je právnickou osobou. Nezapisuje se do podnikového rejstříku.

2. Komora je samosprávnou organizací s veřejnoprávním charakterem. Pro plnění svých povinností může nabývat majetek a zakládat takové podniky, které bezprostředně napomáhají výkonu působnosti komory.

Zásada č. 3 - Územní působnost

1. Regionální komory se zřizují v územně správních jednotkách, které jsou shodné s obvody okresních úřadů. Rozhodnutím příslušných valných hromad regionálních komor může být zřízena komora s působností pro více obvodů jednotlivých okresních úřadů.

2. Českomoravská komora se zřizuje pro území České republiky.

Zásada č. 4 - Profesní struktura komor

1. Součástí komor jsou sekce zemědělské, potravinářské a lesnické.

2. Zástupci sekcí jsou voleni do orgánů komor poměrně podle zastoupení členů.

Zásada č. 5 - Věcná působnost

Komory zejména:

a) podporují podnikatelskou činnost svých členů a vytvářejí jim předpoklady pro uplatnění v podmínkách tržního mechanismu; obhajují zájmy svých členů v oblasti ekonomické (cenové, daňové a úvěrové), v oblasti zhodnocování a odbytu zemědělských a potravinářských výrobků a v oblasti legislativně právní;

b) dávají připomínky v procesu tvorby programu vlády České republiky týkajícího se odvětví zemědělství, potravinářství a lesnictví, vyjadřují se k návrhům obecně závazných právních předpisů a opatřením vlády a ústředních orgánů státní správy České republiky dotýkajících se zemědělství, potravinářství a lesnictví;

c) zastupují podnikatelskou sféru z oblasti zemědělství, potravinářství a lesnictví, zejména prostřednictvím podnikatelských svazů, v rámci třístranných jednání a při uzavírání kolektivních smluv;

d) organizují společná jednání mezi výrobci a zpracovateli a k řešení hospodářských sporů mezi svými členy zřizují smírčí orgány;

e) uplatňují zájmy svých členů v zahraničí zejména tím, že spolupracují s obdobnými zahraničními komorami a institucemi; poskytují členům informace o situaci na zahraničních trzích a pomáhají jim navazovat přímé styky;

f) spolupracují s orgány státní správy v zajišťování zemědělského informačního servisu, profesního vzdělávání a forem rekvalifikace, při řešení problémů zaměstnanosti a vyjadřují se ve věcech autorizace vybraných činností a k odborné způsobilosti fyzických osob; pokud v rámci těchto činností převezmou část působnosti dosud vykonávané orgánem státní správy, bude jim poskytnut státní příspěvek na její vykonávání;

g) podílejí se na přípravě podkladů pro regulaci trhu - zejména kvotaci výrobků a při odůvodňování žádostí o poskytnutí státních dotací.

Komora je institucí zastupující společné zájmy svých členů v zákoně vymezeném rozsahu. K tomuto účelu bude vykonávat různé poradenské informační a vzdělávací služby o podmínkách podnikání v tuzemsku i zahraničí a bude prosazovat odstraňování všech překážek bránící rozvoji podnikání. Některé složky působnosti - zejména pokud jde o zemědělský informační servis a poradenství, profesní vzdělávání, rekvalifikace a dále účasti v regulaci trhu - (pokud jde o kvotaci výrobků), jakož i rozdělování státních dotací na úrovni regionů jsou dosud výlučně v gesci orgánů státní správy. Půda komor však v regionech poskytuje podmínky adresnějšímu, konkrétnějšímu posuzování zájmů a potřeb hospodářských subjektů, proto lze očekávat, že orgány komor budou v rámci těchto působností spolupracovat a přispívat ke zkvalitnění realizačních výstupů.

Zásada č. 6

1. Regionální komory spolupracují zejména s regionálními odbory MZe ČR, obecními zastupitelstvy a okresními úřady v územně správních jednotkách své působnosti.

2. Českomoravská komora spolupracuje zejména s ministerstvem zemědělství ČR a s ostatními ústředními orgány státní správy.

3. Věci tvořící předmět ochrany státního, hospodářského nebo služebního tajemství nejsou tímto ustanovením dotčeny.

Zásada č. 7

1. Orgány komory jsou:

a) valná hromada

b) představenstvo

c) předseda a místopředsedové

d) dozorčí rada

2. Funkční období volených orgánů je čtyřleté. Opětovná volba člena orgánu není vyloučena, avšak nejvíce na dvě období.

Zásada č. 8

1. Valná hromada regionální komory je nejvyšším orgánem, který tvoří členové komory.

Valná hromada Českomoravské komory je nejvyšším orgánem, který tvoří členové delegovaní v souladu s volebním řádem.

Valná hromada se schází nejméně jedenkrát ročně.

2. Do působnosti valné hromady patří:

a) přijetí, úpravy a změny stanov (pouze u Českomoravské komory) a volebního řádu,

b) volba a odvolávání členů představenstva, předsedy, místopředsedů a dozorčí rady,

c) stanovení hlavních úkolů a směrů činnosti a stanovení výše členských příspěvků,

d) schvalování ročního rozpočtu, roční účetní závěrky, zprávy o činnosti a hospodaření komory.

Zásada č. 9

1. Představenstvo zabezpečuje a kontroluje plnění usnesení valné hromady, které podává zprávu o své činnosti. Rozhoduje o otázkách, které stanovy nebo usnesení valné hromady nesvěřují jiným orgánům komory. Přijímá členy komory. Představenstvo se schází podle potřeby, nejméně však čtyřikrát ročně.

2. Předseda komory je statutárním ogánem komory, který řídí činnost komory. V době nepřítomnosti jej zastupuje v plném rozsahu místopředseda.

Zásada č. 10

1. Dozorčí rada je oprávněna kontrolovat veškerou činnost komory. Odpovídá valné hromadě a je nezávislá na ostatních orgánech komory.

2. Dozorčí rada má nejméně tři členy. Schází se podle potřeby, nejméně však čtyřikrát ročně.

Zásada č. 11

1. Komory zřizují úřady, které zabezpečují výkon všech činností v souladu se stanovami, usnesením valné hromady a dalších orgánů komory.

2. Úřad komory řídí představenstvem jmenovaný tajemník, který je pracovníkem komory s právem účasti na jednání jejích orgánů.

Zásada č. 12

1. Každý člen komory je povinen platit členské příspěvky, které jsou nákladovou položkou jeho činnosti.

2. Činnost komory je financována z členských příspěvků, z výsledků činnosti vlastních zařízení komory a z případných příspěvků státu.

3. Výši členských příspěvků a pravidla finančního hospodaření stanoví valná hromada Českomoravské komory.

4. V případě, že orgán státní správy svěří regionální komoře nebo Českomoravské komoře část své působnosti, je s tím související příspěvek státu příjmem komory k zajištění této působnosti.

Zásada č. 13 - Postup ustavení komor

1. Do dvou měsíců od účinnosti zákona svolá přípravný výbor sdružující zástupce fyzických a právnických osob činných v zemědělství, potravinářství a lesnictví ustavující valnou hromadu regionální komory.

2. Ke vzniku regionální komory je třeba:

a) rozhodnutí ustavující valné hromady o založení komory,

b) zvolení orgánů komory.

Ustavující valná hromada regionální komory je usnášeníschopná je-li přítomná nadpoloviční většina členů, jejichž členství nelze odmítnout.

3. Ustavující valná hromada regionální komory ustaví sekce a za každou sekci zvolí po jednom členu do Českomoravské komory.

4. Podnikatelské, výrobkové a zájmové svazy a další instituce s republikovou (celostátní nebo oblastní) působností delegují po jednom členu do Českomoravské komory.

5. Do čtyř měsíců od účinnosti zákona svolá přípravný výbor, složený ze zástupců Českomoravské agrární unie, Českomoravské potravinářské unie a Svazu zaměstnavatelů v lesním hospodářství, ustavující valnou hromadu Českomoravské komory.

6. Českomoravská komora vznikne rozhodnutím ustavující valné hromady o založení komory, zvolením orgánů komory a přijetím stanov, na základě účasti nejméně 2/3 členů zvolených na ustavujících valných hromadách regionálních komor a členů delegovaných podnikatelskými, výrobkovými a zájmovými svazy a dalšími institucemi.

7. O ustavující valné hromadě Českomoravské komory, přijetí stanov a zvolení orgánů se vyhotovuje notářský zápis.

Vznik a existence komor úzce souvisí se základními otázkami vztahu společnosti a státu, jmenovitě s takovými, jako jsou samospráva a decentralizce.

V druhé polovině 19. století v Rakousku-Uhersku vznikla celá řada komor, které po roce 1918 převzala i Československá republika. V 90 letech minulého století byly přijaty zákony o zemědělské radě pro Čechy (v roce 1891), pro Moravu (v roce 1897) a po vzniku republiky i pro Slezsko (v roce 1919). Nařízením vlády z roku 1920 vznikla tato instituce i pro Slovensko.

V roce 1947 byla ustavena Ústřední rada zemědělců, jejímž úkolem bylo hájit a zastupovat zájmy zemědělců. Tato instituce však brzy zanikla a v celém období t.zv. plánovitého hospodářství samosprávné organizace neexistovaly.

1. Přechod od centrálně řízené ekonomiky k tržnímu hospodářství znamená zásadní změnu i ve způsobu tvorby a mechanismu uplatňování hospodářské politiky. Odstátnění ekonomiky zahrnuje nejen změnu vlastnických vztahů a podnikatelských forem, ale též objektivní potřebu podnikatelských, výrobkových, hospodářských a zájmových vztahů. Spektrum současných svazů odráží do jisté míry tradice, ale též významnou odlišnost zemědělství, výroby potravin a lesnictví při rozvíjení podnikatelských aktivit v porovnání s průmyslem, stavebnictvím apod. Umožňuje však, aby zejména pěstitelské, chovatelské, ale i další svazy kvalifikovaně plnily specifické funkce pro značný počet svých členů.

Na druhé straně takováto diverzifikace vyžaduje efektivní a koordinované prosazování společných zájmů narůstajícího počtu podnikatelských subjektů se zájmy svazů a jejich členů - fyzických a právnických osob. Vzniká tak objektivní potřeba vytvořit pro zemědělství, potravinářství a lesnictví veřejnoprávní instituce typu komor, které by na demokratických principech plnily dvě základní funkce:

- sjednocovaly a prosazovaly společné zájmy svých členů při hospodářské politice státu (vnější funkce)

- poskytovaly služby svým členům při rozvíjení jejich podnikatelských aktivit a podílely se na realizaci hospodářské politiky ve vymezených oblastech (vnitřní funkce)

Navrhuje se proto vytvořit soustavu agrárních, potravinářských a lesnických komor, jejichž obsahové zaměření činnosti, kompetence a organizační uspořádání v zásadě koresponduje se strukturou orgánů státní správy.

S přihlédnutím na specifickou povahu zemědělství, potravinářství a lesnictví a jejich významné místo v regionální a sociální politice, je třeba vytvořit partnera pro orgány státní správy, kterým budou agrární komory.

2. Důvody pro vznik a uzákonění agrárních komor jsou obdobné jako u komor hospodářských. Je to zejména podpora podnikatelských aktivit a prosazování zájmů podnikatelů ve formujících se tržních vztazích. Obdobná je i struktura orgánů a principy činnosti komor.

Hlavním důvodem pro přijetí samostatného zákona o agrárních komorách je biologický charakter daných odvětví, jejich význam pro utváření regionální sociální politiky a ekologické rovnováhy. Zemědělství, výroba potravin a lesní hospodářství jsou vzhledem ke svým primárním i druhotným funkcím natolik významnými, ze je nelze kvalifikovaně řešit prostřednictvím odborných sekcí v rámci zákona o hospodářských komorách.

Další zvláštnost spočívá v nutnosti regulace trhu zemědělských výrobků (která je běžně uplatňována na příklad v zemích EHS), přičemž část regulačních funkcí nevyhnutelně přechází ze státu na organizace výrobců a zpracovatelů, kteří ji budou vykonávat na půdě komor. Týká se to na příklad sjednávání kvot dodávek.

Z uvedených a také dalších důvodů musí Českomoravská agrární komora zahrnout jak zastoupení regionálních komor jako základních článků - tak i nemalého počtu výrobkových, zájmových a zemědělsko-podnikatelských svazů a sdružení, na základě kterého se uplatní a budou řešit diferencované zájmy zemědělství, potravinářství a lesnictví. V tom se právě zákon o agrárních komorách odlišuje od komor hospodářských, v rámci kterých by podobné zastoupení bylo technicky nezvládnutelné.

Podřízení zemědělství, potravinářství a lesnictví zákonu o hospodářských komorách by ve svém důsledku znamenalo nerespektování specifik a neumožnilo by výstavbu komor v typicky zemědělsko-lesnických regionech.

Obdobně i ve vyspělých evropských zemích střední Evropy jsou specifika zemědělství a lesnictví zohledněna a na příklad v Rakousku, Německu a ve Francii j sou ze zákona zřízeny zemědělské (agrární) komory, přičemž za základní článek jsou považovány komory regionální.

3. Vytváření agrárních komor je součástí institucionální struktury tržního hospodářství. Vztahy, které má navrhovaný zákon upravit, nemají v našem právním řádu ani v praktickém životě a zkušenostech téměř žádnou kontinuitu. Navrhovaný zákon proto může být pouze rámcový. Jeho hlavním cílem je vytvoření právního základu pro konstituování a působení agrárních komor na základě dostatečného reprezentativního zastoupení jejich členů a stanovení základního rámce jejich působení. Předpokládá se, že s postupným krystalizováním postavení a vzájemných vztahů státu, podnikatelské a zaměstnanecké sféry, se bude činnost agrárních komor dále formovat.

Do ustanovení komor podle tohoto zákona plní jejich úkoly Českomoravská agrární unie, Českomoravská potravinářská unie, Svaz zaměstnavatelů v lesním hospodářství ČR a agrární regionální komory.

Z uvedených důvodů se doporučuje přijmout samostatný zákon ČNR o agrárních komorách. Tento přístup přispěje i k funkčnímu provázání zemědělské prvovýroby se zpracováním a výrobou potravin a k obnovení přirozených vazeb mezi zemědělstvím a lesnictvím při tvorbě krajiny a řešení ekologických problémů.

V návrhu zákona o agrárních komorách se předpokládá, ze činnost komor bude zejména financována z příspěvků členů. Z řízením komor se nekladou žádné požadavky na státní rozpočet.