Ministr zdravotnictví České republiky Martin
Bojar zaslal odpověď na interpelaci poslance ČNR
Petra Loma dopisem ze dne 6. 4. 1992.
Podle § 89 zákona ČNR č. 35/1989 Sb.,
o jednacím řádu České národní
rady předkládám České národní
radě odpověď ministra zdravotnictví
České republiky Martina Bojara na interpelaci poslance
Petra Loma, která je přílohou tohoto sněmovního
tisku.
Příloha: 3 listy
Vážený pane předsedo,
Vaší interpelací na 24. schůzi ČNR,
týkající se dopingu ve sportu, zejména
anabolickými hormony, jsme se zabývali z různých
hledisek.
Pracovní antidopingová komise MZ ČR se ztotožnila
se stanoviskem Ústřední etické komise
z 22. 5. 1991, stvrzené znovu při jednání
dne 31. 3. 1992.
Z morálního hlediska odsuzujeme jakékoliv
podávání dopingu ve sportu a vyslovujeme
politování nad tím, že se někteří
lékaři propůjčili dopingovému
programu. Protože nelze přehlédnout politickou
atmosféru totalitního období, kdy se zmíněné
skutečnosti děly, morální odsouzení
nepřísluší pouze lékařům.
Hierarchii viníků lze shrnout následovně:
1. vysocí funkcionáři KSČ, zejména
ÚV KSČ a Úřadu vlády ČSSR
(Vládní výbor pro tělovýchovu),
2. skupina "himlovského" vedení ÚV
ČSTV,
3. úředníci aparátu, kteří
řídili vrcholový sport a de facto rozhodovali
o potřebě dopingu,
4. lékaři, kteří se (byť pod
nátlakem) ujali nejen koordinace, ale i hodnocení
podávání dopingu,
5. sportovci a jejich trenéři, kteří
v touze po osobní slávě a prospěchu
doping vyžadovali a sami užívali,
6. všichni, kteří mlčeli, ač
věděli - funkcionáři, zdravotníci,
novináři a další.
Antidopingový výbor ČSFR a jeho etická
komise zaujal a dne 12. 2. a dne 31. 3. 1992 obdobné stanovisko
k dopingu i jeho postihu. Staví se však za změnu
výše uvedeného pořadí viníků
v tom smyslu, že na čtvrtém místě
mají být uvedení trenéři a
sportovci sami a teprve poté lékaři s dopingem
kolaborující. Než přistoupíme
k upřesnění viníků dle doložitelné
dokumentace, rád bych upozornil na několik dalších
skutečností:
Iniciovali jsme komplexní vyšetření
skupiny sportovců, dříve podpůrně
léčených. Výsledky vyšetření
neprokázaly ani v jednom případě zdravotní
poškození, které by bylo možné
přičíst nebo dát do souvislosti s
anaboliky. Skutečností však je, že kontrolní
vyšetření představují jednu třetinu
z pozvaných. Sportovci léčebně preventivní
vyšetření odmítají, dokonce proti
nim důrazně protestují, což bohužel
představuje líc mince, jejíž cenu se
právě snažíme zjistit. Je třeba
dále přičíst obavu před skandalizováním
vesměs drobných pěšáků,
neurčitě spoluzodpovědných za jednu
z tragédií našeho vrcholového sportu
v totalitním období.
V neposlední řadě je třeba připomenout
celosvětové údaje o dopingu anaboliky, jež
představují rovněž aktuální
a významnou problematiku, vesměs přesahující
rámec zdravotnictví.
Nicméně v konsensu všech zúčastněných
stran uvádíme hlavní viníky při
vytvoření a zajišťování
utajované akce, podpůrné léčby
sportovců. Doklady o tom jsou k dispozici u Antidopingového
výboru ČSFR:
L. Procházka, vedoucí úřadu pro vrcholový
sport při správě ÚPV M. Lúčan,
místopředseda vlády
V. Marhoul, vedoucí úřadu pro vrcholový
sport při správě ÚPV MUDr. Z. Lysý,
RSDr. M. Štrunc, výkonní pracovníci
úřadu pro vrcholový sport
A. Himl, předseda ÚV ČSTV
JUDr. R. Dušek, E. Demetrovič, M. Miller, B. Müller,
Z. Poslušný z předsednictva a správy
ÚV ČSTV
M. Dalbych, J. Šmíd, trenéři z komise
pro vrcholovou atletiku.
Z ministerstva zdravotnictví se aktivně účastnili
MUDr. J. Prokopec, MUDr. Harant, MUDr. J. Pudlák, MUDr.
Zahrádka a MUDr. Veselý. Vedoucím pracovníkem
pro výzkum podpůrně léčených
sportovců byl MUDr. P. Stejskal a MUDr. M. Brodan. Původně
jmenovaný vedoucí výzkumu MUDr. V. Čermák
se své funkce z vlastní vůle vzdal. Je nesporně
daleko více těch, kteří věděli,
ale podíl jejich viny určit je zcela nemožné.
Společně s Antidopingovým výborem
a výborem Společnosti pro tělovýchovné
lékařství jsme zajedno v tom, že výše
jmenovaní lékaři by neměli zastávat
žádnou společensky významnou funkci,
zejména při zajišťování
státní reprezentace. Neměli by zastávat
ani vedoucí místa v profesních, zájmových
lékařských organizacích ani postgraduálních
institucích.
V Praze dne 6. 4. 1992 | Martin Bojar v. r. |