Česká národní rada 1990 – 1992

Ministr zdravotnictví České republiky Martin Bojar zaslal odpověď na interpelaci poslance ČNR Petra Loma dopisem ze dne 6. 4. 1992.

Podle § 89 zákona ČNR č. 35/1989 Sb., o jednacím řádu České národní rady předkládám České národní radě odpověď ministra zdravotnictví České republiky Martina Bojara na interpelaci poslance Petra Loma, která je přílohou tohoto sněmovního tisku.

Příloha: 3 listy

Vážený pane předsedo,

Vaší interpelací na 24. schůzi ČNR, týkající se dopingu ve sportu, zejména anabolickými hormony, jsme se zabývali z různých hledisek.

Pracovní antidopingová komise MZ ČR se ztotožnila se stanoviskem Ústřední etické komise z 22. 5. 1991, stvrzené znovu při jednání dne 31. 3. 1992.

Z morálního hlediska odsuzujeme jakékoliv podávání dopingu ve sportu a vyslovujeme politování nad tím, že se někteří lékaři propůjčili dopingovému programu. Protože nelze přehlédnout politickou atmosféru totalitního období, kdy se zmíněné skutečnosti děly, morální odsouzení nepřísluší pouze lékařům. Hierarchii viníků lze shrnout následovně:

1. vysocí funkcionáři KSČ, zejména ÚV KSČ a Úřadu vlády ČSSR (Vládní výbor pro tělovýchovu),

2. skupina "himlovského" vedení ÚV ČSTV,

3. úředníci aparátu, kteří řídili vrcholový sport a de facto rozhodovali o potřebě dopingu,

4. lékaři, kteří se (byť pod nátlakem) ujali nejen koordinace, ale i hodnocení podávání dopingu,

5. sportovci a jejich trenéři, kteří v touze po osobní slávě a prospěchu doping vyžadovali a sami užívali,

6. všichni, kteří mlčeli, ač věděli - funkcionáři, zdravotníci, novináři a další.

Antidopingový výbor ČSFR a jeho etická komise zaujal a dne 12. 2. a dne 31. 3. 1992 obdobné stanovisko k dopingu i jeho postihu. Staví se však za změnu výše uvedeného pořadí viníků v tom smyslu, že na čtvrtém místě mají být uvedení trenéři a sportovci sami a teprve poté lékaři s dopingem kolaborující. Než přistoupíme k upřesnění viníků dle doložitelné dokumentace, rád bych upozornil na několik dalších skutečností:

Iniciovali jsme komplexní vyšetření skupiny sportovců, dříve podpůrně léčených. Výsledky vyšetření neprokázaly ani v jednom případě zdravotní poškození, které by bylo možné přičíst nebo dát do souvislosti s anaboliky. Skutečností však je, že kontrolní vyšetření představují jednu třetinu z pozvaných. Sportovci léčebně preventivní vyšetření odmítají, dokonce proti nim důrazně protestují, což bohužel představuje líc mince, jejíž cenu se právě snažíme zjistit. Je třeba dále přičíst obavu před skandalizováním vesměs drobných pěšáků, neurčitě spoluzodpovědných za jednu z tragédií našeho vrcholového sportu v totalitním období.

V neposlední řadě je třeba připomenout celosvětové údaje o dopingu anaboliky, jež představují rovněž aktuální a významnou problematiku, vesměs přesahující rámec zdravotnictví.

Nicméně v konsensu všech zúčastněných stran uvádíme hlavní viníky při vytvoření a zajišťování utajované akce, podpůrné léčby sportovců. Doklady o tom jsou k dispozici u Antidopingového výboru ČSFR:

L. Procházka, vedoucí úřadu pro vrcholový sport při správě ÚPV M. Lúčan, místopředseda vlády

V. Marhoul, vedoucí úřadu pro vrcholový sport při správě ÚPV MUDr. Z. Lysý, RSDr. M. Štrunc, výkonní pracovníci úřadu pro vrcholový sport

A. Himl, předseda ÚV ČSTV

JUDr. R. Dušek, E. Demetrovič, M. Miller, B. Müller, Z. Poslušný z předsednictva a správy ÚV ČSTV

M. Dalbych, J. Šmíd, trenéři z komise pro vrcholovou atletiku.

Z ministerstva zdravotnictví se aktivně účastnili MUDr. J. Prokopec, MUDr. Harant, MUDr. J. Pudlák, MUDr. Zahrádka a MUDr. Veselý. Vedoucím pracovníkem pro výzkum podpůrně léčených sportovců byl MUDr. P. Stejskal a MUDr. M. Brodan. Původně jmenovaný vedoucí výzkumu MUDr. V. Čermák se své funkce z vlastní vůle vzdal. Je nesporně daleko více těch, kteří věděli, ale podíl jejich viny určit je zcela nemožné.

Společně s Antidopingovým výborem a výborem Společnosti pro tělovýchovné lékařství jsme zajedno v tom, že výše jmenovaní lékaři by neměli zastávat žádnou společensky významnou funkci, zejména při zajišťování státní reprezentace. Neměli by zastávat ani vedoucí místa v profesních, zájmových lékařských organizacích ani postgraduálních institucích.