Česká národní rada 1990 – 1992

Ministr vnitra České republiky Tomáš Sokol zaslal odpověď na interpelaci poslance Oldřicha Váci dopisem ze dne 8. ledna 1992.

Podle § 89 zákona ČNR č. 35/1989 Sb., o jednacím řádu České národní rady, předkládám České národní radě odpověď ministra vnitra České republiky Tomáše Sokola na interpelaci poslance Oldřicha Váci, která je přílohou tohoto sněmovního tisku.

Příloha: 3 listy

Vážený pane poslanče,

odpovídám tímto na Vaši interpelaci ve věci rozdělování finančních prostředků na požární ochranu v České republice.

Byl jsem informován, že k otázce legálnosti usnesení vlády č. 304 ze dne 14. 11. 1990 se vyjádřil pan ministr financí. Nad rámec tohoto vyjádření považuji za potřebné pouze zdůraznit, že vámi citovaným usnesením bylo rozhodnuto o soustředění prostředků pro potřeby Sboru požární ochrany a nikoli pro účely požární ochrany v širším slova smyslu.

K jednotlivým dotazům:

ad 1/ Celkově bylo rozděleno 660.156.000 Kčs.

ad 2/ Ministerstvo vnitra nerozdělovalo v souvislosti s požární ochranou žádné finanční prostředky okresním úřadům.

ad 3/ Shora uvedená částka 660.156.000 Kčs byla rozdělena tak, že 128 mil. bylo použito na vybranou požární techniku, přičemž z toho 11,5 mil. pro Hasičský sbor města Prahy a 36,1 mil. pro dobrovolné veřejné požární sbory obcí, 505,4 mil. bylo použito na neinvestiční výdaje pro okresní správy Sboru požární ochrany a dále bylo vyhraženo 32.756.000 Kčs pro občanská sdružení na úseku požární ochrany.

ad 4/ V souvislosti s rozpočtovým provizoriem byla na Hlavní správě Sboru požární ochrany ponechána na nepředvídané výdaje 1% rezerva na mzdové výdaje a 10% rezerva na věcné výdaje. Tyto rezervy byly okresním správám Sboru požární ochrany rozepsány dodatečně první úpravou rozpočtu v říjnu 1991. Tím byly rozděleny všechny prostředky, které ministerstvo vnitra České republiky pro Sbor požární ochrany obdrželo.

ad 5/ Vybraná požární technika a věcné prostředky požární ochrany jsou pro jednotlivé okresní správy Sboru požární ochrany přidělovány a obměňovány na základě požárně ekonomického hodnocení stavu požárního rizika v příslušném regionu a to v úzké spolupráci s vedoucími pracovníky těchto územních celků. Jde o záležitost jednoznačně individuální a neexistuje obecný klíč. Připouštím, že to není příliš exaktní způsob, ale současná finanční situace zřejmě nedovoluje v tomto směru vypracování obecně platných kritérií. Na druhé straně je nutno konstatovat, že ze strany jednotlivých okresních správ ani ze strany hasičských odborů nebyly vznášeny zásadní námitky ke konkrétnímu rozdělení vybrané požární techniky.

ad 6/ Protože ani ministerstvo financí ani ministerstvo vnitra nepovažuje způsob rozdělování finančních prostředků Sborům požární ochrany za protizákonný, není důvod jej měnit.

Vážený pane poslanče, jsem si vědom, že jde o velmi složitý problém a současný způsob je někým vnímán jako způsob ryze centralistický. Nalezení systému, kde bude maximum oprávnění přeneseno do teritorií a přitom nebudou ohroženy základní funkce státu, je velmi obtížné. Mám ale za to, že v tomto konkrétním případě o projev nadměrného centralismu nejde. Je nepochybné, že Sbor požární ochrany jakožto profesionální hasičská organizace musí být dotován státem. Je samozřejmě otázkou, zdali tím kdo prostředky pro požární sbor bude rozdělovat má být ministerstvo vnitra či ministerstvo financí, nebo jestli tyto prostředky mají být poskytovány okresním správám prostřednictvím účelově vázaných částek v rozpočtu okresních úřadů. Osobně se domnívám, že výsledný efekt bude vždy prakticky stejný. Pokud by totiž byly prostředky rozdělovány cestou okresních úřadů, pak by rozpočet těchto úřadů byl zvýšen o částku, která v rámci dělení ústředním orgánem připadne na příslušnou okresní správu požární ochrany, což je v podstatě stejný proces jako jsou-li tyto peníze poskytovány z ústředí.