K § 83 a 84
Specifika státní správy ochrany přírody
si vyžadují odchylnou právní úpravu
i otázek procedurálních. Jde o lhůty
a způsob doručování ve věcech
ochrany přírody, které je nutno upravit odchylně
od správního řádu a dalších
předpisů.
Ustanovení o změnách, případně
zrušení povolení vydaných podle tohoto
zákona ve stanovených případech, vychází
z vážných potřeb ochrany přírody.
Ani při moderní právní úpravě,
kterou bezesporu nový zákon o ochraně přírody
a krajiny je, nelze trvat na požadavku absolutní neměnitelnosti
těch pravomocných rozhodnutí orgánů
ochrany přírody, která obsahují povolení
k určité činnosti. Zákon o správním
řízení je přitom nedostatečný,
neboť připouští změny pravomocných
rozhodnutí v omezené časové lhůtě
(3 a 5 let) a z omezených důvodů, není
však vyhovující právě pro oblast
ochrany přírody a krajiny. Povolením se rozumí
takové rozhodovací akty a závazná
stanoviska podle zákona o ochraně přírody
a krajiny, z nichž vyplývá pro subjekt určité
konkrétní oprávnění k činnosti,
zásahu a pod. bez ohledu jak je zákon na různých
místech nazývá (výjimka, souhlas a
pod.).
Následky některých rozhodnutí učiněných
s ohledem především na časově
podmíněné věcné znalosti orgánů
státní ochrany přírody by mohly být
s přihlédnutím k jisté míře
nepředvídatelnosti interakcí v přírodě
nežádoucí. Navíc nové poznatky
biologických věd či ekologie umožni
s odstupem času učinit rozhodnutí méně
poškozující zájmy ochrany přírody
a krajiny. Analogický institut je v našem právním
řádu ostatně již obsažen v oblasti
vodního práva, v zákoně č.
138/1973 Sb.
K § 85
Zákon upravuje výkon státního dozoru
ve věcech ochrany přírody, přičemž
vrchní dozor přísluší ministerstvu
životního prostředí České
republiky.
k § 86
Nová ustanovení o odstranění následků
neoprávněných zásahů jsou prakticky
stěžejními instituty zákona, neboť
umožňují v praxi napravovat resp. kompenzovat
vzniklou ekologickou újmu na přírodě
a krajině. Jde o jasnou modifikaci nápravy ekologické
újmy, kterou již užívají v našem
právním řádu i jiné právní
předpisy (trestní zákon, zákon o odpadech).
"Chráněnou" podle odstavce 1 se rozumí
část přírody podle §§ 4
až 12 zákona (tzv. obecná ochrana přírody)
i zvláště chráněná část
přírody podle 3. a 4. části zákona.
k § 87
Skutkové podstaty jednotlivých přestupků
občanů jsou natolik odlišné od obecné
právní úpravy (dnes ji přestavuje
zákon č. 200/1990 Sb., o přestupcích),
že musí být upraveny, včetně
sankcí, odchylně přímo tímto
zákonem. Prakticky nejde o nic nového, neboť
i dnešní právní úprava ve znění
zákona ČNR č. 65/1986 Sb., obsahuje samostatnou
úpravu přestupků a protiprávních
jednání organizací právnických
osob. Jednotlivé skutkové podstaty jsou formulovány
tak, aby beze zbytku zajišťovaly vynutitelnost pod hrozbou
sankce (základních příkazů
resp. zákazů) chování subjektů.
Skutkové podstaty přestupků jsou rozděleny
do tří resp. čtyř skupin, kterým
pak přísluší možné rozpětí
sankce - pokuty (do 5000, 10 000 a 50 000 Kčs). Samostatně
se upravuje rozpočet resp. fond do něhož výnosy
z pokut plynou.
k § 88
Zcela analogicky přestupkům fyzických osob
jsou koncipovány i skutkové podstaty protiprávních
jednání fyzických a právnických
osob s podnikatelskou činností. Horní hranice
pokut zde činí částky 500 000 a 1
000 000 Kčs. Samostatně jsou upravena procedurální
ustanovení při ukládání těchto
pokut.
k § 89
Formu nápravného opatření (svou povahou
však částečně i sankce) má
oprávnění orgánu ochrany přírody
odebrat nedovoleně nabyté jedince chráněných
druhů rostlin, živočichů či nerostů,
které tímto aktem propadají státu.
Toto ustanovení má své opodstatnění
i v kontextu s uvažovaným přístupem
ČSFR k některým mezinárodním
konvencím na úseku ochrany přírody,
zejména konvenci o nedovoleném obchodu s ohroženými
druhy rostlin a živočichů.
k § 90
Společná ustanovení zákona musí
zajistit plynulou transformaci již zřízených
zvláště chráněných částí
přírody do nových kategorií zvláštní
ochrany přírody zaváděných
tímto zákonem. Zákon upravuje způsob
jak se tento převod děje. Některé
zvláště chráněné části
přírody jsou převáděny do nových
kategorií rovnou ze zákona, jiné odkazem
na seznam, který bude přílohou obecného
právního předpisu vydaného k provedení
zákona. Dále ustanovení vylučuje předpisy
o správním řízení na některé
druhy rozhodování podle tohoto zákona a stanoví,
že se některá jeho ustanovení nevztahují
na území sloužící zájmům
obrany státu. Ze správního řízení
jsou vyloučeny činnosti, které mají
charakter organizační, oznamovací, evidenční,
plánovací nebo jsou výkonem státní
suverenity (schvalování vývozu, resp. dovozu
některých zvláště chráněných
částí přírody).
k § 91
Zrušovací ustanovení ruší dosavadní
zákon o státní ochraně přírody
/č. 40/1956 Sb./, některé jeho prováděcí
předpisy a dále ruší resp. novelizuje
zákon ČNR č. 68/1990 Sb., o užívání
státního znaku a státní vlajky České
republiky. Zákon totiž předpokládá
širší užití státního
znaku pro označení jednotlivých kategorií
chráněných území, než
jak je upraveno ve výše citovaném zákoně.
Vyhlášky č. 54/1958 Ú. l. a č.
80/1965 Sb., upravující zvláštní
druhovou ochranu živočichů a rostlin, bude
rušit až prováděcí právní
předpis /vyhláška/ ministerstva. Jejich součástí
totiž jsou seznamy chráněných druhů
rostlin a živočichů a v případě
odlišného termínu nabytí účinnosti
obou norem /nového zákona a jeho prováděcí
vyhlášky/ by mohlo nastat nepřijatelné
právní vakuum /obě normy totiž přijímá
jiný orgán - ČNR resp. ministerstvo životního
prostředí ČR/.
k § 92
Účinnost zákona je navrhována k 1.
červenci 1992, i když by orgány ochrany přírody
i nejširší veřejnost jistě uvítaly
dřívější termín přijetí
a účinnosti /např. k 1. 4. 1992/. Nabytí
účinnosti značně rozsáhlé
prováděcí vyhlášky ministerstva
se předpokládá k témuž datu.
Vzhledem k rozsahu a složitosti obou norem by však legisvakance
mezi jejich publikací a nabytím účinnosti
měla činit alespoň tři měsíce.
V Praze dne 30. 10. 1991