Česká národní rada 1990 – 1992

(1) Za nesplnění oznamovací povinnosti podle § 9 může příslušná zdravotní pojišťovna uložit pojištěnci pokutu až do výše 10.000 Kčs a zaměstnavateli až do výše 200.000 Kčs. Při nesplnění oznamovací povinnosti zaměstnavatelem může pokutu uložit pouze zaměstnavateli.

(2) Pokutu lze uložit do jednoho roku ode dne zjištění nesplnění oznamovací povinnosti plátcem pojistného, nejdéle však do tří let od doby, kdy oznamovací povinnost měla být splněna.

(3) Při opakovaném nesplnění oznamovací povinnosti může být uložena pokuta až do výše dvojnásobku uložené pokuty.

(4) Při nesplnění povinnosti podrobit se preventivní prohlídce podle § 11 písm. f) nebo porušuje-li pojištěnec závažným způsobem své povinnosti uvedené v § 11 písm. e) může příslušná zdravotní pojišťovna uložit pojištěnci pokutu až do výše 500,- Kčs. Pokutu lze uložit do jednoho roku ode dne, kdy se pojištěnec nepodrobil preventivní prohlídce, nejdéle však do tří let od doby, kdy povinnost podrobit se takové prohlídce měla být splněna.

(5) Pokuta je příjmem zdravotní pojišťovny, která ji uložila.

(1) Příslušná zdravotní pojišťovna vyměří přirážku k pojistnému zaměstnavateli, u něhož v uplynulém kalendářním roce došlo k opakovanému výskytu pracovních úrazů nebo nemocí z povolání ze stejných zdrojů nebo příčin a v důsledku toho i ke zvýšení nákladů na zdravotní péči.

(2) Příslušná zdravotní pojišťovna vyměří zaměstnavateli podle odstavce 1 přirážku k pojistnému až do výše 5% z podílu na jím hrazeném pojistném všech zaměstnanců.

(3) Přirážku k pojistnému za kalendářní rok lze vyměřit nejdéle do 31. 3. následujícího roku. Přirážka k pojistnému je splatná na účet příslušné zdravotní pojišťovny jednorázově, nejpozději do jednoho měsíce ode dne doručení platebního výměru.

(4) Zaměstnavatelé jsou povinni příslušné zdravotní pojišťovně zasílat kopie záznamů o pracovních úrazech, a to najednou za uplynulý kalendářní měsíc, vždy nejpozději do pátého dne následujícího měsíce. Při nesplnění této povinnosti může příslušná zdravotní pojišťovna uložit zaměstnavateli pokutu až do výše 100.000,- Kčs.

(5) Zdravotnická zařízení, která jsou oprávněna k uznávání nemocí z povolání, jsou povinna zasílat příslušné zdravotní pojišťovně kopie hlášení nemocí z povolání.

(1) Ve věcech týkajících se placení pojistného, pokut a přirážek k pojistnému rozhodují zdravotní pojišťovny platebními výměry, které jsou exekučním titulem.

(2) Na rozhodování zdravotních pojišťoven se vztahují obecné předpisy o správním řízení.

(3) Pravomocná rozhodnutí zdravotních pojišťoven jsou přezkoumatelná soudem podle zvláštních předpisů.

(1) Na podkladě pojistné smlouvy poskytne pojišťovna v rozsahu stanoveném pojistnou smlouvou úhradu za zdravotní péči osobám, které nejsou pojištěnci ve smyslu tohoto zákona.

(2) Na podkladě pojistné smlouvy poskytne Pojišťovna v rozsahu stanoveném pojistnou smlouvou úhradu za poskytnutou péči, přesahující rámec potřebné zdravotní péče stanovené v § 2 odst. 1 a ve Zdravotním řádu a úhradu nákladů léčení v cizině nad rámec stanovený v § 4.

Zrušují se s působností pro Českou republiku

1. § 10 zákona č. 54/1956 Sb., o nemocenském pojištění zaměstnanců ve znění pozdějších předpisů,

2. § 29 zákona č. 20/1966 Sb., o péči o zdraví lidu,

3. zákon č. 33/1965 Sb., o úhradě nákladů vznikajících státu z úrazů, nemocí z povolání a jiných poškození na zdraví (regresní náhrady), ve znění zákona ČNR č. 266/1991 Sb.,

4. vyhláška ministerstva zdravotnictví ČR č. 363/1991 Sb., kterou se provádí zákon o regresních náhradách,

5. směrnice ministerstva zdravotnictví ČSR č. 11/1980 Věst. MZ ČSR (reg. v částce 89/1980 Sb., o vypořádání regresních náhrad z onemocnění zaprášením plic prachem obsahujícím kysličník křemičitý a z onemocnění rakovinou plic z radioaktivních látek,

6. vyhláška ministerstva zdravotnictví č. 42/1966 Sb., o poskytování léčebně preventivní péče ve znění vyhlášek č. 131/1988 Sb., č. 61/1990 Sb. a č. 318/1990 Sb., a č. .../1991 Sb.

7. směrnice ministerstva zdravotnictví ČSR č. 15/1983 Věst. MZ ČSR o poskytování obvodních zdravotnických služeb a poskytování zdravotnických služeb pracujícím v závodech (reg. v částce 23/1983 Sb.) ve znění výnosu MZ ČSR čj. LP/3-200-29.3.1990 (č. 321/1990 Sb.),

8. směrnice ministerstva zdravotnictví ČSR č. 10/1975 Věst. MZ ČSR, o poskytování zdravotnických služeb československým občanům při jejich cestách a pobytu v zahraničí (reg. v částce 23/1975 Sb.), ve znění směrnic č. 4/1987 Věst. MZ ČSR (reg. v částce 16/1986 Sb.).

V regresním řízení, které nebylo ke dni účinnosti tohoto zákona pravomocně skončeno, se postupuje podle dosavadních předpisů uvedených v § 20 bod 3., 4. a 5.

Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. ledna 1992 s výjimkou § 6, § 7, § 8, § 9, § 11 písm. a) a c), § 16 odst. 1, 2 a 3, § 17, § 18 odst. 1 ve věcech týkajících se placení pojistného a přirážek k pojistnému, § 20 bod 3, 4 a 5, které nabývají účinnosti dnem 1. ledna 1993.

Obecná část

Usnesením vlády České republiky č. 339/1990 byl schválen Nový systém zdravotní péče. Tento systém předpokládá přijetí nových principů celospolečenské strategie obnovy a podpory zdraví. Všeobecné zdravotní pojištění je nezbytnou součástí nového systému zdravotní péče a podmínkou jeho fungování. Nejlépe ze všech známých způsobů financování zdravotnictví hájí zájem občana, motivuje ho k zájmu o vlastní zdraví a podněcuje zdravotnická zařízení a jejich pracovníky ke kvalitní a efektivní činnosti. Rovněž umožňuje regulaci nákladů a preferenci potřebných oblastí zdravotní péče.

Pojišťování zdraví má v českých zemích svou tradici. Nemocenské pojištění bylo v Rakousku zavedeno zákonem č. 33 z 30. 3. 1888. V Československé republice byla zákonem č. 268 z 15. 5. 1919 rozšířena pojistná povinnost na všechny osoby v poměru pracovním, služebním i učňovském. Dnem 1. 7. 1926 nabyl účinnosti zákon č. 221/1924 Sb., o pojištění zaměstnanců pro případ nemocí, invalidity a stáří, který byl novelizován zákonem č. 184/1928 Sb.

Zákonem o národním pojištění č. 99/1948 Sb. ze dne 5. 4. 1948 byly sjednoceny všechny druhy nemocenského a důchodového pojištění většiny pracujících. Byla zřízena Ústřední národní pojišťovna jako centrální orgán pro nemocenské pojištění a zdravotnictví. Dávky nemocenské a zdravotní byly upraveny Léčebným řádem vydaným Ústřední národní pojišťovnou.

V poúnorovém vývoji došlo k mnoha změnám, které se projevily v přijetí zákonů č. 102/1951 Sb., o přebudování národního pojištění a č. 103/1951 Sb., o jednotné preventivní a léčebné péči. V rámci těchto změn bylo důchodové pojištění odděleno a upraveno na důchodové zabezpečení. Zdravotní péče přestala mít charakter plnění věcných dávek nemocenského pojištění. Byly vytvořeny Ústavy národního zdraví a soustava orgánů a zařízení hygienickoepidemiologické služby.

Správu nemocenského pojištění převzalo ROH a vrcholným orgánem se stalo ÚRO. Fungování jednoho z nejmodernějších systémů nemocenského pojištění v Evropě bylo tedy v padesátých letech násilně přerušeno.

Nynější právní úprava obsažená v zákoně č. 20/1966 Sb. vychází ze zásady, že péči o zdraví poskytuje stát všem občanům bezplatně. Zdravotnické služby jsou službami poskytovanými státními zdravotnickými zařízeními financovanými ze státního rozpočtu. V uvedeném období byla léčebná péče financována výhradně prostřednictvím státního rozpočtu, bez přímé souvislosti direktivně přidělených finančních prostředků zdravotnickým zařízením k objemu a kvalitě léčebné péče.

Důsledkem tohoto systému financování je současný stav našeho zdravotnictví.

Název zdravotní pojištění byl zvolen pro odlišení úhrady zdravotní péče na rozdíl od pojmu nemocenské pojištění, používaného pro výplaty dávek v nemoci.

Nemocenské pojištění, tj. dávky v nemoci, jsou svěřeny do působnosti ministerstva práce a sociálních věcí a jsou součástí navrhovaného fondu sociálního pojištění.

Naopak řešení problematiky zdravotního pojištění uložila vláda České republiky ministerstvu zdravotnictví.

Aby nedošlo k prolínání kompetencí výše uvedených ministerstev a s ohledem na potřebu rychlého postupu prací na přípravě zdravotního pojištění, bylo toto rozdělení kompetencí respektováno.

Vláda České republiky uložila svým usnesením č. 36 ze dne 13. 2. 1991 mj. ministru zdravotnictví České republiky předložit do 30. 6. 1991 příslušným ministrům a Hospodářské radě vlády ČR návrh na zřízení Všeobecné zdravotní pojišťovny tak, aby zahájila činnost k 1. 1. 1992. V souvislosti s tím byla přislíbena změna daňového systému ke stejnému termínu. Tento úkol byl dále rozšířen usnesením vlády ČR č. 69 z 13. 3. 1991 o úkol zpracovat koncepci povinného zdravotního pojištění, zdravotní pojišťovny a vícezdrojového systému financování zdravotnictví. Důvodem přijetí tohoto a na něj navazujících usnesení byla nedostatečnost finančních zdrojů pro krytí nákladů na provoz zdravotnických zařízení již pro rok 1991 a očekávané prohloubení tohoto nedostatku v roce 1992. Všeobecné zdravotní pojištění již ve své výdajové části je prostředek, jak lépe využít dostupné finanční prostředky a udržet tak alespoň stávající úroveň zdravotní péče a postupně docilovat jejího zlepšení. Časový plán ekonomické reformy v ČSFR stanovil termín zavedení nového daňového systému k 1. 1. 1993. Při projednávání možnosti zavedení nového daňového systému pokud jde o daň z příjmů od 1. 1. 1992, byl na ministerstvu financí České republiky potvrzen původně stanovený termín zavedení této daně v rámci celkového daňového systému, tj. k 1. 1. 1993.

V roce 1992 je jediným možným zdrojem financování zdravotnictví státní rozpočet. Prvotní rozdělení prostředků bude vycházet z rozsahu služeb a činností krytých dosud obvyklým rozpočtovým způsobem.

Rozdělování finančních toků z pojišťovny však již bude záviset na objemu, a zatím jen zprostředkovaně i na kvalitě léčebné péče poskytnuté jednotlivými zdravotnickými zařízeními.

Sama existence zdravotního pojištění nezvyšuje výdaje státního rozpočtu ani v roce 1992, kdy je jím bezprostředně financováno, tím méně pak v roce 1993 a dalších, kdy podstatnou část příjmů Pojišťovny bude tvořit vybrané pojistné. Odhad výdajů na zdravotnictví v roce 1992 se pohybuje od 46 miliard Kčs do 90 miliard.

Rok 1992 se stane obdobím postupného zavádění pojišťovacího systému.

Návrh systému zdravotního pojištění vychází z řešení v rámci České republiky. Rozhodujícím důvodem je oddělení rozpočtových prostředků na zdravotnictví na Českou republiku a na Slovenskou republiku. Zřízení zdravotní pojišťovny na federální úrovni by vyžadovalo sjednocovací proces, pro který nejsou vytvořeny podmínky.

Aby Všeobecná zdravotní pojišťovna České republiky mohla zahájit svou činnost od 1. 1. 1992, bylo třeba vytvořit již před tímto datem institucionální a organizační předpoklady. Proto byla zřízena Správa všeobecného zdravotního pojištění jako rozpočtová organizace ministerstva zdravotnictví České republiky k 1. 9. 1991. Správa všeobecného zdravotního pojištění zanikne dnem účinnosti zákona o Všeobecné zdravotní pojišťovně k 1. 1. 1992. Financování Všeobecné zdravotní pojišťovny od 1. 1. 1992 bude zabezpečeno prostřednictvím ministerstva financí ČR, neboť financování prostřednictvím plateb pojistného lze provést až v návaznosti na změnu daňového systému od 1. 1.1993.

Navrhovaná úprava odpovídá právním úpravám zemí Evropského společenství.

FINANCOVÁNÍ ZDRAVOTNICTVÍ V ROCE 1992

Základem neinvestičních výdajů (tj. věcných a mzdových) státního rozpočtu na zdravotnictví v roce 1992 je upravený rozpočet na rok 1991 včetně valorizace v 1. pololetí 1991 a úpravy státního rozpočtu v listopadu 1991. MF ČR dle stanoviska sděleného při jednání s MZ ČR dne 12. 11. 1991 uvažuje na rok 1992 s částkou 35,5 mld. Kčs neinvestičních výdajů (nárůst 4,0%). Požadovaný nárůst ze strany MZ ČR je 15% s tím, že MZ ČR požaduje na rok 1992 neinvestiční výdaje v celkovém objemu 39,0 mld. Kčs. V této věci zatím nedošlo k dohodě.

Systém financování zdravotnictví vychází z usnesení vlády ČR č. 306/1991 ze dne 28. srpna 1991, kterým je mj. uloženo ministru financí připravit finanční zabezpečení zdravotnictví plně v rámci kapitol 715 a 335 státního rozpočtu na rok 1992 s tím, že odpovídající část prostředků bude převedena na všeobecnou zdravotní pojišťovnu. Tento převod by měl být dle názoru MZ ČR uskutečněn formou samostatné kapitoly státního rozpočtu po přijetí příslušných zákonů a vázáním prostředků v obou kapitolách při vytváření státního rozpočtu na rok 1992 v podmínkách, organizaci, struktuře a cenách roku 1991.

V částech důvodové zprávy "Systém financování zdravotnictví v roce 1992" a "Systém financování zdravotní péče do roku 1993", které zpracovalo MF ČR na základě odborných podkladů MZ ČR, je popsána pouze obecná technika vzniku tří rozpočtových kapitol výdaj§ státního rozpočtu na zdravotnictví bez příslušných kvantifikací, které jsou nyní v přílohách uvedeny.

Návrh financování vychází z formulace paragrafu 3 Zákona o všeobecném zdravotním pojištění o hrazení výkonů - potřebné zdravotní péče - pojišťovnou, bez ohledu na další finanční zdroje zařízení.

Východiskem návrhu rozpočtu je rozdělení prostředků kapitol 715 a 335 podle věcného obsahu poskytované zdravotní péče v posledním období.

Tyto prostředky musí být rozděleny na

- prostředky hrazené zřizovateli ze státního rozpočtu

- prostředky pro Všeobecnou zdravotní pojišťovnu.

Z dikce Návrhu Zákona o všeobecném zdravotním pojištění a z výše uvedeného a v přílohách doloženého věcného vymezení plynou následující podíly:

Pro celkové výdaje státního rozpočtu na zdravotnictví

Z toho neinvestiční prostředky

Přílohy

Upravený rozpočet výdajů na zdravotnictví v roce 1991 (t. j. zvýšení o 1. etapu valorizace a změnu zákona ČNR o státním rozpočtu na rok 1991 je očekávanou skutečností roku 1991 v kapitolách 335 a 715. Tato hodnota je v součtu obou kapitol výchozí základnou propočtu objemu finančních prostředků na rok 1992. MF ČR zvyšuje tuto výchozí základnu o 4% na celkovou částku 35,5 mld. Kčs v roce 1992.

x/ tisk formulářů, zdrav. průkazů, ceníků, apod.

V Praze dne 11. 11. 1991

Zpracoval: EÚ SVZP