Česká národní rada 1990 – 1992

Předseda okresního soudu vyřizuje stížnosti, jejichž obsahem je stížnost na průtahy, na nevhodné chování nebo narušování důstojnosti řízení místopředsedou soudu, soudci, ostatními pracovníky a přísedícími okresního soudu.

Orgán státní správy soudu je povinen přešetřit skutečnosti ve stížnosti uvedené. Vyžaduje-li to řádné přešetření stížnosti, vyslechne stěžovatele, osoby, proti nimž stížnost směřuje, popřípadě další osoby, které mohou přispět k objasnění věci.

/1/ Stížnost musí být vyřízena do dvou měsíců ode dne doručení orgánu státní správy soudu, který je příslušný k jejímu vyřízení. O vyřízení stížnosti musí být stěžovatel v této lhůtě informován.

/2/ Lhůtu stanovenou v odstavci 1 lze překročit jen tehdy, pokud v jejím průběhu nelze zajistit podklady potřebné pro vyřízení stížnosti; stěžovatele je třeba o tom písemně vyrozumět.

/3/ Pokud byla stížnost shledána důvodnou nebo částečně důvodnou, je třeba stěžovateli sdělit, jaká opatření byla přijata k odstranění zjištěných závad. Byla-li porušena povinnost soudcem, platí ustanovení § 24.

/1/ Má-li stěžovatel za to, že stížnost, kterou podal u příslušného orgánu státní správy soudu, jím nebyla řádně vyřízena, může požádat

a) ministerstvo, aby přešetřilo způsob vyřízení stížnosti, vyřizované předsedou Nejvyššího soudu nebo předsedou krajského soudu,

b) předsedu krajského soudu, aby přešetřil způsob vyřízení stížnosti, vyřizované předsedou okresního soudu.

/2/ Je-li v téže věci stěžovatelem podána další stížnost, aniž by obsahovala nové skutečnosti, není třeba ji přešetřovat.

Orgány státní správy soudů postupují při výkonu své působnosti v součinnosti s profesní zájmovou organizací soudců, s níž projednávají zejména tyto otázky:

a) návrhy nových zákonů, které se podstatně dotýkají rozsahu pravomoci soudů a způsobu jejího výkonu,

b) zásadní opatření týkající se organizace soudů, postavení soudců a výkonu státní správy soudů.

/1/ Ustanovení tohoto zákona o krajských soudech se vztahují, není-li stanoveno jinak, i na městský soud v Praze, krajský obchodní soud v Praze, krajský obchodní soud v Brně a krajský obchodní soud v Ostravě.

/2/ Ustanovení tohoto zákona o okresních soudech se vztahují, není-li stanoveno jinak, i na obvodní soudy v Praze a městský soud v Brně.

Přísedícího, který byl zvolen do funkce podle zákona České národní rady č. 35/1970 Sb., o volbách soudců z lidu, zprostí funkce, nebo ho může z funkce odvolat zastupitelstvo, v jehož obvodu je přihlášen k trvalému pobytu. Pokud v obvodu příslušného soudu nemá přísedící trvalý pobyt, zprostí ho funkce, nebo rozhodne o jeho odvolání zastupitelstvo, v jehož obvodu přísedící pracuje.

Stížnosti podané před účinností tohoto zákona projedná příslušný orgán státní správy soudu podle dosavadních právních předpisů.

Zrušují se:

1. zákon České národní rady č. 566/1990 Sb., o volbách soudců z lidu,

2. zákon České národní rady č. 98/1991 Sb., o sídlech a obvodech okresních a krajských soudů v České republice,

3. vyhláška ministerstva spravedlnosti České socialistické republiky č. 56/1976 Sb., kterou se stanoví příslušnost obvodních soudů v dopravních trestních věcech,

4. § 1 vyhlášky ministerstva spravedlnosti České socialistické republiky č. 125/1980 Sb., kterou se stanoví příslušnost obvodního soudu pro Prahu 6 pro řízení konané podle čl. 10, 13, 14 a 15 Úmluvy o předávání osob odsouzených k trestu odnětí svobody k výkonu trestu ve státě, jehož jsou státními občany, a povinnost hradit náklady tohoto řízení československými občany.

Tento zákon nabývá účinnosti s výjimkou § 2 a 3 dnem ........ Ustanovení § 2 a 3 nabývají účinnosti dnem 1. ledna 1992.

Návrh zákona České národní rady byl připraven v návaznosti na zákon č. 335/1991 Sb., o soudech a soudcích, který nahradil právní úpravu provedenou zákonem č. 36/1964 Sb., o organizaci soudů a o volbách soudců, ve znění pozdějších předpisů, a novou úpravou postavení, organizace a činnosti soudů zakotvil jejich postavení jako zcela nezávislých a nestranných orgánů, garantujících základní občanská práva a svobody i zákonem chráněné zájmy občanů, právnických osob a státu.

Předloženým návrhem je sledováno zakotvit a současně soustředit potřebné zákonné úpravy v oblasti soudnictví, které jsou svěřeny ve smyslu § 3 ústavního zákona č. 155/1969 Sb., kterým se mění a doplňuje hlava osmá Ústavy, federálnímu zákonodárství a v nichž je právní úprava zákonem o soudech a soudcích ponechána zákonům národních rad. Některé z těchto úprav byly dosud provedeny samostatnými zákony České národní rady (zákon ČNR č. 566/1990 Sb., o volbách soudců z lidu, zákon ČNR č. 98/1991 Sb. o sídlech a obvodech okresních a krajských soudů v České republice), které by v zájmu nutného souladu tohoto zákona se zákonem o soudech a soudcích vyžadovaly novelizaci. Jiné úpravy byly dosud realizovány obecně závaznými právními předpisy (úprava působnosti některých obvodních soudů, problematika stížností a jejich vyřizování); soulad s Listinou základních práv a svobod (ústavní zákon č. 23/1991 Sb.) a zákonem o soudech a soudcích však vyžaduje jejich zákonnou úpravu. Druhým okruhem, jenž je tímto návrhem zákona upravován, je právní úprava v oblasti soudnictví, která náleží do působnosti republik.

Do prvního okruhu náleží především úprava navržená v části první zákona, kterou jsou zřizovány krajské obchodní soudy. Jejím účelem je přizpůsobit organizaci soustavy soudů reálným potřebám jejího řádného fungování, která v určitých regionech vyžaduje, aby byla modifikována.

Obdobným způsobem je motivována i úprava obsažená v části druhé návrhu zákona, která obsahuje úpravu působnosti některých obvodních soudů v Praze. Tato úprava, dosud provedená vyhláškami ministerstva spravedlnosti ČSR č. 56/1976 Sb., a č. 125/1980 Sb. se v činnosti soudů plně osvědčila a je potřebné ji věcně zachovat, avšak s ohledem na čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a § 33 zákona o soudech a soudcích musí být právní úprava provedena zákonem České národní rady.

Návrh zákona v části třetí obsahuje ustanovení o sídlech a obvodech soudů České republiky. Úprava vychází z dosud platného zákona ČNR č. 98/1991 Sb., o sídlech a obvodech okresních a krajských soudů v České republice. Ve smyslu ustanovení § 33 zákona o soudech a soudcích je rozšiřována o úpravu ve vztahu k Nejvyššímu soudu České republiky a dále reaguje na zřízení krajských obchodních soudů.

I právní úprava volby přísedících okresních a krajských soudů, jejich odvolání a zproštění z funkce (část čtvrtá zákona) navazuje na dosavadní zákon ČNR č. 566/1990 Sb., o volbách soudců z lidu, a ponechává volbu přísedících okresních a krajských soudů obecním zastupitelstvím v obvodu příslušného soudu. Na rozdíl od dosud platné úpravy však již návrh zákona neukládá předsedům soudů podávat návrhy na volbu, neboť praxe ukázala, že předsedové soudů mají omezené možnosti přehledu o vhodných kandidátech z řad občanů obcí pro výkon této funkce. Předsedové soudů proto napříště budou pouze určovat počet přísedících, kteří k příslušnému soudu mají být zvoleni.

Návrh zákona ČNR v části páté upravuje státní správu soudů České republiky. Vychází přitom z následujících základních principů.

Ve smyslu § 3 ústavního zákona č. 155/1969 Sb., kterým se mění a doplňuje hlava osmá Ústavy, je svěřena federálnímu zákonodárství právní úprava organizace a činnosti soudů a právního postavení soudců a justičních čekatelů. Do federální působnosti rovněž náleží úprava státní správy ve vztahu k soudům České a Slovenské Federativní Republiky, avšak právní úprava státní správy a jejího výkonu, vztahující se k soudům republik, náleží do pravomoci národních rad republik.

Jednou ze základních podmínek k naplnění ústavního principu soudcovské nezávislosti je důsledné oddělení výkonu státní správy od výkonu soudní činnosti. Specifikem státní správy v soudnictví je proto, na rozdíl od státní správy vykonávané v jiných odvětvích, že její výkon je limitován tím, že nesmí zasahovat do vlastního výkonu soudcovské činnosti.

Z ústavní odpovědnosti ministra spravedlnosti za řádné fungování justice však současně vyplývá, že úkoly státní správy v soudnictví nelze zúžit jen na samotné zabezpečení soudů po stránce personální a materiální, ale že musí být státní správě dány i prostředky zabránit tomu, aby soudcovské nezávislosti bylo zneužíváno nedůvodnými průtahy soudního řízení a rozhodování nebo porušováním zásad důstojnosti jednání a soudcovské etiky.

S problematikou státní správy soudů České republiky úzce souvisí problematika stížností fyzických a právnických osob na postup soudů. S ohledem na její specifický charakter musí být pro oblast soudnictví i toto ústavní právo občanů vymezeno tak, aby jím nemohlo být zasahováno do nezávislého výkonu soudnictví. Úprava obsažená v části šesté návrhu zákona je limitována ustanovením § 6 zákona o soudech a soudcích, podle něhož se mohou fyzické a právnické osoby obracet na orgány státní správy soudu se stížnostmi na postup soudu jen tehdy, jde-li o průtahy v řízení, nevhodné chování soudních osob nebo narušování důstojnosti řízení před soudem.

Dosud platná právní úprava stížností a jejich vyřizování je obsažena ve vládní vyhlášce č. 150/1958 Ú.l., o vyřizování stížností, oznámení a podnětů pracujících, v oblasti soudnictví pak podrobnější úprava byla obsažena v interních resortních předpisech. Navržená právní úprava má tuto úpravu pro oblast soudnictví nahradit a zákonnou formou reagovat na její specifika v oblasti soudnictví.

K § 1

V ustanovení je vymezen účel navrhované právní úpravy.

K § 2 a 3

Návrhem novely občanského soudního řádu je k projednávání a rozhodování věcí obchodních dána pravomoc soudů v občanském soudním řízení (§ 7 odst. 1). Ustanovením § 9 odst. 3, 4 téhož návrhu je rozhodování ve věcech obchodních týkajících se věcí vymezených v § 9 odst. 3, 4 svěřeno krajským soudům jako soudům prvního stupně. Tato agenda věcí obchodních proto účinností novely občanského soudního řádu bude tvořit součást agendy krajských soudů.

Specifická situace v hlavním městě Praze, Středočeském, Jihomoravském a Severomoravském kraji spočívá v očekávaném značném objemu věcí této agendy, která bude proti jiným krajům vyžadovat i podstatně vyšší počet soudců a ostatních pracovníků soudů, kteří se budou jejím vyřizováním zabývat. Tím by v uvedených krajích vznikly krajské soudy personálním obsazením i objemem agendy tak rozsáhlé, že by to ohrožovalo jejich funkčnost. Je proto navrhováno vytvořit krajské obchodní soudy, a to krajský obchodní soud v Praze, který by byl společný pro prvostupňovou agendu ve věcech obchodních pro obvod hlavního města Prahy a Středočeského kraje, dále krajský obchodní soud v Brně pro prvostupňovou agendu věcí obchodních pro obvod Jihomoravského kraje, a krajský obchodní soud v Ostravě pro obvod Severomoravského kraje.

K § 4 a 5

Podle čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (ústavní zákon č. 23/1991 Sb.) nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci. Příslušnost soudu i soudce stanoví zákon.

Dosavadní právní úprava umožňovala ministru spravedlnosti určit, že věci určitého druhu z obvodu několika soudů bude vyřizovat jeden okresní soud. Na základě tohoto zmocnění byly vydány vyhlášky MS ČSR č. 56/1976 Sb. a č. 125/1980 Sb.

Z hlediska činnosti soudů se jeví potřebné tuto právní úpravu věcně zachovat, je však nezbytné ji zakotvit přímo v zákoně, a to k dosažení souladu s čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a § 33 zákona o soudech a soudcích.

K § 6 až 8

Dosavadní právní úprava daná zákonem České národní rady č. 98/1991 Sb., zakotvuje sídla a obvody okresních a krajských soudů. Vzhledem k tomu, že není důvodné sídla a obvody okresních a krajských soudů měnit, přejímá tento návrh zákona úpravu, tak jak je provedena zákonem ČNR č. 98/1991 Sb.

Vzhledem k tomu, že zákon o soudech a soudcích (§ 33) ponechává úpravu určení sídla Nejvyššího soudu republik zákonům národních rad, je tímto návrhem zákona ČNR zakotvováno v ustanovení § 6 sídlo Nejvyššího soudu České republiky.

Současně je navrhována v této části zákona úprava obvodů a sídel krajských obchodních soudů, které jsou zřizovány v ustanoveních části první tohoto zákona.

K § 9 až 11

I navržená ustanovení, upravující volbu přísedících okresních a krajských soudů, přejímají podstatným způsobem dosavadní právní úpravu danou zákonem ČNR č. 566/1990 Sb., o volbách soudců z lidu.

Zůstává zachováno, že volba přísedících okresních a krajských soudů je svěřena obecním zastupitelstvím v obvodu příslušného soudu, která přísedící volí z řad občanů, splňujících předpoklady stanovené zákonem o soudech a soudcích pro výkon funkce přísedících a kteří jsou v obvodu zastupitelstva přihlášeni k trvalému pobytu nebo v něm pracují.

Z dosavadní úpravy není přejímána úprava, podle níž navrhoval vhodné kandidáty pro výkon funkce předseda příslušného soudu. Tato úprava se v praxi neosvědčila z toho důvodu, že znalosti předsedy příslušného soudu o občanech, kteří by byli vhodnými kandidáty, je omezena pouze na ty občany, kteří již vykonávali funkci soudců z lidu a v ní se osvědčili.

Návrh zákona proto předpokládá, že předsedům příslušných soudů bude příslušet stanovení počtu přísedících, jichž je k řádnému výkonu soudnictví třeba; výběr a volba vhodných občanů přísedícími příslušných soudů je pak svěřována obecním zastupitelstvím. Kriteriem, podle něhož předseda soudu bude určovat počet přísedících, kteří mají být zvoleni v obvodu příslušného obecního zastupitelstva, je počet jeho obyvatelstva.

Úpravy ve vztahu k soudcům z lidu, kteří byli do funkce zvoleni podle zákona ČNR č. 566/1990 Sb., o volbách soudců z lidu, není v tomto návrhu zákona zapotřebí, neboť zákon o soudech a soudcích v ust. § 70 odst. 1 stanoví, že soudci z lidu, zvolení do funkce podle dosavadních předpisů, se dnem účinnosti tohoto zákona považují za přísedící podle tohoto zákona na funkční období, na které byli jako soudci z lidu zvoleni.

Ve smyslu § 27 odst. 2 písm. d) zákona ČNR č. 367/1990 Sb., o obcích (obecní zřízení), v Praze plní funkci obecního zastupitelstva zastupitelstvo hlavního města Prahy. Vzhledem k tomu, že z hlediska potřebné informovanosti o možných kandidátech pro výkon přísedících se jeví vhodnější pověřit volbou přísedících obvodní a místní zastupitelstva, je navrhována úprava, podle které budou v hlavním městě Praze volit přísedící obvodních soudů a městského soudu obvodní a místní zastupitelstva, působící v obvodu příslušného soudu. Tato zastupitelstva budou za splnění podmínek stanovených v § 12 a 13 i rozhodovat o zproštění nebo o odvolání z funkce jimi zvolených přísedících.

K § 12 až § 14

Úprava zproštění a odvolání z funkce přísedících okresních a krajských soudů je v plném rozsahu přejímána z dosavadní právní úpravy obsažené v zákoně ČNR č. 566/1990 Sb.

Důvody, pro které lze přísedícího z funkce odvolat, jsou zákonem stanoveny taxativně a jsou v zásadě koncipovány obdobným způsobem, jako je tomu u soudců příslušných soudů. Návrh zákona rovněž zakotvuje právo přísedícího na zproštění z funkce, pokud ji dále nechce vykonávat.

Důvody zániku funkce přísedícího jsou stanoveny obdobně, jako je tomu u soudců (§ 47 zákona o soudech a soudcích).

K § 15

Stanoví se základní úkoly státní správy v oblasti soudnictví, kterými je potřebné realizovat řádný výkon soudní činnosti okresních a krajských soudů a Nejvyššího soudu České republiky. Uvedené úkoly mají za cíl zajistit těmto soudům personální a materiální podmínky k tomu, aby mohly svoji soudní činnost řádně vykonávat a současně mají i odpovědným orgánům státní správy umožnit za určitých, zákonem stanovených podmínek, dohlížet na to, aby soudy své poslání plnily.

V tomto ustanovení je zakotvován i základní omezující faktor výkonu státní správy v oblasti soudnictví, jímž je nezávislý výkon soudcovské činnosti, nepodléhající kontrolní ani dohledové činnosti správních orgánů.

K § 16

Postavení ministerstva spravedlnosti České republiky jako ústředního orgánu státní správy pro oblast soudnictví je dáno zákonem ČNR č. 2/1969 Sb., o zřízení ministerstev a jiných ústředních orgánů státní správy České socialistické republiky, ve znění pozdějších předpisů.

Výkon státní správy soudů je dále svěřován předsedům soudů a jejich místopředsedům. Výkon funkce předsedy a místopředsedy soudu je potřebné důsledně oddělit od jejich soudcovské funkce, kterou současně vykonávají, a v jejímž výkonu je třeba respektovat soudcovskou nezávislost. Proto navržená právní úprava výslovně zakotvuje, že funkce předsedy a místopředsedy soudu jsou funkce správní a tito soudní funkcionáři mají postavení orgánu státní správy soudů.

K § 17 až 19

Odpovědnosti ministerstva spravedlnosti České republiky za výkon státní správy justice odpovídá i zakotvení možnosti tohoto orgánu vykonávat správu soudu buď přímo, nebo prostřednictvím předsedů soudů.

Předsedové soudů odpovídají za výkon státní správy v rozsahu stanoveném tímto zákonem. V rozsahu jimi určeném pověřují, při zachování vlastní odpovědnosti, výkonem státní správy své místopředsedy.

Předsedové soudů mohou podle navržené úpravy pověřit výkonem činnosti v oblasti státní správy soudů i soudce příslušného soudu. Tímto ustanovením je sledováno zakotvit možnost, aby předseda soudu např. mohl pověřit zkušeného soudce úkoly v souvislosti s přípravou justičních čekatelů nebo prověrkovou činností. Odpovědnost předsedy soudu za řádný výkon i těchto úkolů státní správy zůstává zachována.

K § 20

Působnost ministerstva spravedlnosti České republiky je možno shrnout do dvou základních okruhů.

Prvním okruhem jsou úkoly, které mají zabezpečit soudům České republiky, vůči nimž má ministerstvo spravedlnosti postavení ústředního orgánu státní správy, řádné fungování po stránce personální a materiální.

K tomu účelu zejména směřují úkoly, jimiž je správnímu orgánu svěřeno stanovit počty soudců a odborných pracovníků soudů, úkoly v oblasti personální ve vztahu k soudům a úkoly, které mají zajistit přípravu justičních čekatelů na výkon soudcovské funkce i další odbornou výchovu pracovníků resortu justice.

Pokud jde o úkoly v oblasti personální, vycházejí z právní úpravy, stanovené v čl. 101 Ústavy a jsou upraveny zákonem o soudech a soudcích.

Úkoly v oblasti plánování a rozpočtování, hospodaření s národním majetkem, účetnictví a ekonomické kontrole, jimiž je sledováno zabezpečení soudů po stránce finanční a hospodářské, předpokládají, stejně jako je tomu podle dosavadní úpravy, zachování třístupňového řízení, v němž ministerstvo spravedlnosti České republiky ve vztahu ke krajským soudům plní funkci ústředního článku řízení.

Druhým okruhem je sledování práce soudů, kde je výkon státní správy limitován tím, že nesmí zasahovat do nezávislého výkonu soudní činnosti. Soudní správa proto může při plnění své dohledové funkce sledovat a hodnotit postup soudů v konkrétních věcech jen z toho hlediska, zda nedochází k průtahům řízení, a z hlediska dodržování zásad důstojnosti jednání a soudcovské etiky. Způsobem vyřízení pravomocně skončených věcí se může zabývat jen z hlediska získaných poznatků o nejednotnosti soudního rozhodování a může dávat Nejvyššímu soudu České republiky, popř. Nejvyššímu soudu České a Slovenské Federativní Republiky podněty k zaujetí stanoviska k jednotnému výkladu zákonů a jiných obecně závazných právních předpisů.

Právo ministra spravedlnosti České republiky podat stížnost pro porušení zákona je realizací příslušných ustanovení zákonů o soudním řízení.

K § 21 až 23

Úkoly svěřené jednotlivým orgánům státní správy soudů respektují stupeň jejich odpovědnosti za výkon státní správy v oblasti soudnictví.

Úkoly předsedy Nejvyššího soudu vyplývají z jeho postavení orgánu státní správy Nejvyššího soudu České republiky. Ve vztahu k tomuto soudu mu přísluší úkoly státní správy směřující k zajištění řádného chodu soudu po stránce materiální, v oblasti organizační a personální pak zajišťuje řádné obsazení soudů odbornými a dalšími pracovníky a vyřizuje personální věci soudců i ostatních pracovníků soudu. Jeho dohledová činnost je koncipována na shodných zásadách, jako bylo uvedeno ve zdůvodnění k ustanovení § 20 ve vztahu k dohledové činnosti ministerstva spravedlnosti České republiky. Na rozdíl od krajských soudů je ve smyslu § 17 odst. 2 tohoto zákona vždy jeho prostřednictvím vykonávána i státní správa příslušející ministerstvu spravedlnosti České republiky.

Výkon státní správy předsedy krajského soudu v sobě zahrnuje jak úkoly ve vztahu ke krajskému soudu, jimiž je sledováno zajistit řádné fungování tohoto soudu v oblasti personální i v oblasti materiální, tak i úkoly ve vztahu k okresním soudům v obvodu krajského soudu, v nichž je mu svěřena organizátorská, řídící a kontrolní činnost k výkonu státní správy těchto soudů, prováděnému jejich předsedy. Výkon státní správy v oblasti soudního dohledu vychází ze stejných principů jako je tomu i u ostatních orgánů státní správy soudů.

Výkon státní správy předsedů okresních soudů obsahuje úpravu, která má zajistit vytvoření potřebných personálních a materiálních podmínek k výkonu soudní činnosti na okresních soudech. Ve vztahu k dohledové činnosti jsou i u tohoto orgánu státní správy soudů vymezeny zákonem taxativně jeho meze a oprávnění tak, aby nebylo správním orgánem zasahováno do nezávislosti soudů.

K § 24

Nezávislost soudců ve výkonu soudcovské činnosti a specifické postavení soudce ve vztahu k orgánu státní správy soudů, vyplývající ze zákona o soudech a soudcích, vyžaduje specifickou úpravu pro případy, kdy orgán státní správy soudů v rámci plnění svých úkolů zjistí, že soudce porušil své povinnosti uložené mu právními předpisy, které měly za následek průtahy v řízení, nebo že soudce porušil zásady důstojnosti jednání a soudcovskou etiku. V těchto případech může orgán státní správy soudu postupovat pouze v souladu se zákonem o kárné odpovědnosti soudců. Může tedy drobné nedostatky v práci nebo drobné poklesky soudci vytknout (§ 3 odst. 5 návrhu zákona o kárné odpovědnosti soudců), anebo podat návrh na zahájení kárného řízení (§ 6 téhož návrhu zákona).

K § 25 až 27

Navržená právní úprava vychází z ustanovení § 6 zákona o soudech a soudcích, který stanoví, že na orgány státní správy soudu se lze obracet se stížnostmi jen, jde-li o průtahy řízení, nevhodné chování soudních osob nebo narušování důstojnosti řízení před soudem. Současně týž zákon, který je pro úpravu zákonem České národní rady určující, stanoví, že anonymní podání se nevyřizují.

Předmětem stížnosti ve smyslu shora citované úpravy zákona o soudech a soudcích, nemohou být tedy podání, polemizující se soudním dokazováním anebo soudním rozhodnutím, neboť nemohou být předmětem přezkoumávání orgánem státní správy soudů. Účastníci se mohou domáhat nápravy pouze procesními prostředky stanovenými zákony o soudním řízení.

Podání stížnosti na postup soudu nesmí být stěžovateli na újmu.

Stížnosti je zásadně třeba podávat u toho orgánu státní správy soudu, který je příslušný k jejich vyřízení.

K § 28 až 31

Ustanovení vymezují, kterému z jednotlivých orgánů státní správy soudů přísluší vyřízení stížnosti.

Navrženou úpravou je zakotvováno, že stížnosti na postup soudů zásadně vyřizuje předseda toho soudu, jehož postup je stížností napadán. Pouze v těch případech, kdy stížnost napadá postup soudu ve věcech, v nichž jako soudce rozhodoval předseda soudu anebo podání obsahuje nesouhlas se způsobem, jakým byla předsedou soudu stížnost v téže věci vyřízena, vyřizuje stížnost předseda krajského soudu, popřípadě ministerstvo spravedlnosti České republiky.

K § 32 až 34

Při přešetřování stížnosti bude zpravidla příslušný orgán státní správy vycházet z listinných materiálů, především soudního spisu. Protože však předmětem stížnosti může být i nevhodné chování soudních osob, je v návrhu zákona zakotveno, že orgán státní správy soudů, je-li to k řádnému přešetření stížnosti potřebné, vyslechne stěžovatele, soudní osoby, vůči nimž stížnost směřuje, i další osoby, které mohou přispět k objasnění předmětu stížnosti.

Specifika činnosti soudnictví vyžadují, aby lhůta k vyřízení stížnosti byla stanovena v takovém rozsahu, aby zajišťovala právo stěžovatelů na včasné vyřízení stížnosti, ale současně také orgánu státní správy soudu umožňovala soustředit všechny potřebné podklady pro její přešetření, aniž by tímto šetřením byly způsobeny průtahy v soudním řízení. Z těchto důvodů je v návrhu stanovena povinnost orgánu státní správy soudu zásadně vyřídit stížnosti ve lhůtě 2 měsíců, která může být překročena pouze ve výjimečných případech, kdy tomu budou bránit vážné důvody. Takovými důvody budou především případy, kdy soudní spis, který je k přešetření stížnosti potřebný, není pro orgán státní správy soudu ve lhůtě k vyřízení stížnosti dosažitelný, poněvadž je předmětem procesního úkonu jiného soudu, nebo v této lhůtě nejsou dosažitelné osoby, které pro přešetření stížnosti musí být slyšeny.

O vyřízení stížnosti je třeba ve stanovené dvouměsíční lhůtě stěžovatele informovat a pokud by stížnost byla alespoň částečně shledána důvodnou, je potřebné mu sdělit, jaká opatření byla přijata k odstranění zjištěných závad. Jestliže však došlo k porušení povinnosti soudcem, může orgán státní správy soudu postupovat pouze v souladu s návrhem zákona o kárné odpovědnosti soudců.

K § 35

Podle § 58 zákona o soudech a soudcích zákony národních rad upraví působnost profesních zájmových organizací soudců soudů republik v otázkách upravených tímto zákonem.

Navrhuje se proto zakotvit zásadu součinnosti orgánů státní správy soudů s profesní zájmovou organizací soudců, s níž budou projednávány zejména návrhy nových zákonů, které se podstatně dotýkají rozsahu pravomoci soudů a způsobu jejího výkonu, a zásadní opatření týkající se organizace soudů, postavení soudců a výkonu státní správy soudů.

K § 36

Úprava je navrhována s ohledem na to, že v rámci soudů České republiky vykonávají působnost krajských a okresních soudů i soudy jinak pojmenované.

K § 37

Navržená úprava bude umožňovat řešit případné zproštění nebo odvolání z funkce přísedícího, který byl do funkce zvolen podle zákona ČNR č. 35/1970 Sb. V těchto případech by nebylo totiž možno postupovat podle ustanovení § 12 a 13, neboť orgánem, který přísedícího do funkce zvolil, byl okresní případně krajský národní výbor.

K § 38

Dosavadní právní úprava vyřizování stížností je upravena vládní vyhláškou č. 150/1958 Ú. l. o vyřizování stížností, oznámení a podnětů pracujících, a dále interními resortními předpisy. Navržené ustanovení upravuje způsob vyřízení těch stížností, které byly podány přede dnem účinnosti tohoto zákona.

K § 40

Odchylná účinnost ustanovení § 2 a 3 je navrhována z toho důvodu, že předpokladem zřízení krajských obchodních soudů je přijetí a účinnost navržené novely občanského soudního řádu, která v § 9 odst. 3, 4 zakládá působnost krajských soudů k rozhodování ve věcech obchodních. Tato novela by měla nabýt účinnosti k 1. lednu 1992, proto i k tomuto datu je navrhována účinnost § 2 a 3.

Přijetí navrhované právní úpravy si nevyžádá zvýšené nároky na státní rozpočet ani na počet pracovníků. Náklady na zřízení obchodního soudnictví jsou obsaženy v důvodové zprávě k zákonu o soudech a soudcích.